Proč jsem se sakra pouštěl do této hororové akce s adventurními prvky, to netuším. Od druhého Sufferingu, což je už více než pět let, jsem podobný kousek s lekačkami nehrál. To je hlavně tím, že nejsem žádný nebojsa. Když jsem s hraním začal, říkal jsem si, že to nedám a radši zkusím něco jiného, ale postupně jsem si na vše zvykl a hru nakonec v klidu dokončil.
Za meteorologa jsem asi ještě nehrál natož za takového, který se znenadání ocitne na Severním pólu na ledoborci jménem Severní vítr. Jde sice o čistokrevný koridor, ale to vůbec nevadí. Kde taky hledat na rozpadajícím se vraku více cestiček, když jsem byl občas rád i za tu jednu jedinou. Sice bylo někdy třeba zdlouhavě obcházet hromady nábytku, ale tento prvek má, co se týče atmosféry, svůj účel.
Netradiční chladné zbraně ve hrách mě vždy potěší, ať už jde o železný úlomek ze Sufferingu, vidle z Blooda nebo motorovku z Dooma (i když ta není úplně chladná). Cryostasis nabízí rovnou dva takovéto kousky, a to řetěz se zámkem a především ventil, na který jsem opravdu ještě nikde nenarazil. Sice jsem nejvíce používal účinnou sekeru a z palných zbraní pušku Tokarev, protože opakovačka Mosin Nagant mě svým předlouhým přebíjením hodně štvala, ale i tak mě tento počáteční arzenál mile překvapil.
Celou dobu jsem si šetřil náboje, ale jak se časem ukázalo, nebylo to vůbec třeba, protože zásobníků se vzhledem k počtu nepřátel válelo na lodi dost. Spoustu jsem jich sice vystřílel na občasné hordy nepřátel (především na tu na filmovém plátně), ale i tak o střelivo nouze nebyla.
Vcítit se do kůže posádky v minulosti (včetně krávy jdoucí na porážku nebo ledního medvěda bojujícího o svůj život) mělo něco do sebe a vtáhlo mě to do děje, který jsem postupně poodkrýval. Ten byl plný zvratů (nedávání pozor na ledovce jako na Titanicu, propuknutí záhadné nemoci, pokus o odtrhnutí od ledovce jež způsobí přetížení reaktoru, pokus o odlet vrtulníkem) a na konci jsem si vyzkoušel tři různá rozhodnutí tří různých postav, která však vedou ke stejnému (dobrému) konci. Opravdu netuším, proč po některém z nich nebyla alespoň částečně změněna závěrečná animace.
Za meteorologa jsem asi ještě nehrál natož za takového, který se znenadání ocitne na Severním pólu na ledoborci jménem Severní vítr. Jde sice o čistokrevný koridor, ale to vůbec nevadí. Kde taky hledat na rozpadajícím se vraku více cestiček, když jsem byl občas rád i za tu jednu jedinou. Sice bylo někdy třeba zdlouhavě obcházet hromady nábytku, ale tento prvek má, co se týče atmosféry, svůj účel.
Netradiční chladné zbraně ve hrách mě vždy potěší, ať už jde o železný úlomek ze Sufferingu, vidle z Blooda nebo motorovku z Dooma (i když ta není úplně chladná). Cryostasis nabízí rovnou dva takovéto kousky, a to řetěz se zámkem a především ventil, na který jsem opravdu ještě nikde nenarazil. Sice jsem nejvíce používal účinnou sekeru a z palných zbraní pušku Tokarev, protože opakovačka Mosin Nagant mě svým předlouhým přebíjením hodně štvala, ale i tak mě tento počáteční arzenál mile překvapil.
Celou dobu jsem si šetřil náboje, ale jak se časem ukázalo, nebylo to vůbec třeba, protože zásobníků se vzhledem k počtu nepřátel válelo na lodi dost. Spoustu jsem jich sice vystřílel na občasné hordy nepřátel (především na tu na filmovém plátně), ale i tak o střelivo nouze nebyla.
Vcítit se do kůže posádky v minulosti (včetně krávy jdoucí na porážku nebo ledního medvěda bojujícího o svůj život) mělo něco do sebe a vtáhlo mě to do děje, který jsem postupně poodkrýval. Ten byl plný zvratů (nedávání pozor na ledovce jako na Titanicu, propuknutí záhadné nemoci, pokus o odtrhnutí od ledovce jež způsobí přetížení reaktoru, pokus o odlet vrtulníkem) a na konci jsem si vyzkoušel tři různá rozhodnutí tří různých postav, která však vedou ke stejnému (dobrému) konci. Opravdu netuším, proč po některém z nich nebyla alespoň částečně změněna závěrečná animace.
Pro: adventurní prvky, příběh, atmosféra, ventil, filmové plátno, kráva a lední medvěd
Proti: tři rozhodnutí vedoucí ke stejnému konci, optimalizace