The Sexy Brutale začíná víc než slibně – základní koncept zřejmě inspirovaný Majora's Mask, pohledný vizuál, skvělý swingový soundtrack, tajemný úvod do příběhu kasína, kde vše není úplně v pořádku, a pomalé osahání si herních mechanik na první jednoduché vraždě, po jejímž vyřešení hráč zjišťuje, že má k dispozici pouze jednu z mnoha schopností a logicky tedy začne přemýšlet o tom všem, co by hra s takhle parádním konceptem mohla nabídnout.

Bohužel nikdy nenaplní ten počáteční slib – herní náplň se nikdy nestane o moc komplexnější než v tutoriálu. Lokace sice nabízí mnoho interaktivních objektů, ale po jejich osahání je hned zřejmé, které budou potřeba k vyřešení puzzlu a leckterému hráči se určitě povede vyřešit je na první pokus. Vždy stačí akorát sledovat budoucí oběť, poslouchat, co říká a čekat na klíčová slova, až příliš nápomocně zvýrazněné červeným fontem. Pak je třeba přetočit den nazpět, použít každý dostupný objekt, zjistit, které dva až tři jsou užitečné a jak spolu pasují dohromady a skoro vždy máte vyřešeno.

Získáváte sice nové schopnosti, ale při řešení puzzlů je využijete jen velmi zřídka a slouží hlavně jako (někdy i doslovné) klíče k zámkům zabraňující vám přístup k další části hry. Dostanete schopnost dokonalého sluchu, tou získáte kombinaci, která vám odemkne dveře k další hádance. Dostanete schopnost vidět duchy, s tou si můžete promluvit se skupinkou duchů, která vám bránila v otevření dveří k další hádance. A tak dále.

Je to moc příjemná hra a sedm hodin mi u ní uteklo jako voda, stejně se ale nemůžu ubránit určitému zklamání. Sledování osudů návštěvníku markýzovy vily zůstává po celou dobu stále stejně poutavé a je až s podivem, jak zručně se neznámému studiu Cavalier Game Studios povedlo příběh ukočírovat, dokonce i vyvrcholení příběhu je velmi uspokojivé, jen škoda, že většinu invence tvůrci využili právě na něj a audiovizuál. Do budoucna si na ně určitě ale dám pozor.