Jednoho dne, na auto-moto trzích v Chuchelně, jsem se dostal k pár hrám. Jednou z nich byla i mírně poškozená krabička Mortyra ve svém značně nevkusném a esteticky spíše odpuzujícím obalu řady GAME4YOU. Ale co, každá hra se v té době počítala, a krabice byla luxus oproti přílohám na Levelu a Score nebo přepáleným a fixou nadepsaným cédéčkům, a zvláště, když zadní strana slibovala alternativní budoucnost, kopu zábavy a mimo toho i nízké technické požadavky! Takže bych mohl hrát i na plné detaily se svojí (respektive rodičů) konfigurací v čele s GeForce 2 MX. Spokojeně jsem držel krabici na zadním sedadle Škody 120 a těšil se, co nová hra nabídne a zda se vyrovná či i překoná ty již vlastněné.

Mimo to, FPSek jsem do té doby hrál minimum. Vlastně asi žádnou. Takže představa realistické grafiky a vidění z vlastního pohledu (!) byla více jak lákavá. A to se i potvrdilo, prvotní zájem byl vysoký. Neviděl jsem žádné chyby, bavil jsem se možnostmi i pro mě docela vysokou obtížností. Například v části, kde na střechách byly snipeři a já hledal řešení, jak neumřít pod palbou jejich přesné mušky. Bohužel však většina hry je jen málo výrazná a něčím zajímavá.

Jak mě Mortyr rychle zaujal, tak i nadšení i brzo opadlo. Nebylo tomu jako například u Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars, Colin McRae Rally 2.0 nebo Croc: Legend of the Gobbos, které bavily po dlouhou dobu a motivovaly i k znovu zapínání. U Mortyra, jako později u většiny FPS her, jsem viděl až příliš stereotypní hratelnost. Nicméně i tak je Mortyr pro mě sympatickou akční hrou, u niž mě překvapuje (v kontextu jiných FPSek) malé průměrné hodnocení. Ovšem logické při budgetovém původu a v konkurenci roku 1999 (od Aliens versus Predator po Kingpin: Life of Crime).