Následující koment je zaměřený na celou trilogii Mass effect. Pokusím se tu popsat silné a slabé stránky každého z dílů a celkově porovnat jejich kvalitu na základě jednotlivých faktorů.
Koment píši především pro ty DHčské důchodce, kteří nedají dopustit na hry jako Planescape nebo Fallout 2 a jakmile jim ukážete nějakou novou hru od Bioware, tak automaticky berou do ruky a křížek a začnou odříkávat modlitbu proti zlým duchům. Ačkoliv ME mohu těžko porovnávat s hrami jako je třeba Baldur's Gate, tak tuhle sérii považuji za to nejlepší, s čím Bioware přišlo v posledních 10 letech a rozhodně stojí za zkoušku.
Co by Vás tedy mohlo zaujmout? Nebo možná ne? :D
Charaktery – ME série je celkem dost založená na interakci s postavami. Během každé mise můžete očekávat různé interakce na základě vybraných postav (před každou misí si vyberete další dva členy týmu, kteří vás doprovodí). Jedná se o klasické komentování situace známé již z her jako je Baldurs gate, kdy vám některá postava na rovinu řekne, že tohle se jí líbí/nelíbí. Nic velkého, ale tenhle prvek mě u her vždy potěší. Mluvit s postavami můžete i mezi misemi přímo na lodi, jak už je zvykem ve všech Biowareovkách. Nejlépe ale tyto rozhovory jsou zvládnuty v ME 1 a 2. Po každé splněné misi se, vám odblokuje další část rozhovorů s jednotlivými postavami. Někdy se jedná o věci týkající se samotné předchozí mise. Jindy ale můžete s postavami probrat jejich minulost, případně vaší společnou budoucnost, pokud máte zájem zkusit si romanci s některou z postav. V ME3 se snažili celou situaci ulehčit a postavy na lodi s vámi budou mluvit jen výjimečně (maximálně prohodí jednu dvě věty, když na ně kliknete) případně během předem domluvené schůzky. Tyto schůzky navíc domlouvají skrze email. Celá situace pak působí docela komicky, když si s vámi chtějí promluvit a pošlou vám email, i když jste na stejné lodi. Samotná loď má velikost tam maximálně dvoupatrového rodinného domku, takže pořádně zakřičet by možná bylo efektivnější.
Co se týče samotných postav tak zde najdete jak klasické klišé tvrďáky tak poněkud komplikovanější postavy. Velice jsem si například oblíbil postavu Thanea z druhého dílu, který má jak zajímavé vystupování tak backstory. Druhou nejoblíbenější postavou je asi EDI ze třetího dílu. Jedná se o AI, která se často snaží pochopit lidské chování. To sice není zrovna novinka, ale zpracována je velice dobře. Prostě ty její vtipy o tom, jak jednou ovládne svět, mezitím co bojujete proti jiné vzbouřilé AI, jsou k nezaplacení.
Import postavy – Během hry máte možnost si importovat postavu z prvního dílu do druhého a z druhého do třetího. Kromě samotné postavy si tím však importujete i všechna rozhodnutí. Postavy v druhém dílu tedy budou přímo reagovat na věci, které jste udělali v dílu prvním. A nejedná se jen o postavy, které můžete vzít do týmu, ale i všechny se kterými jste se setkali.
Zde je poněkud komické jak během prvního a druhého dílu narazíte na bezpočet lidí skrze jednotlivé mise a ve třetím díle většinu z nich najdete v prostorech citadely, které mají dohromady možná tak 300 metrů čtverečních. Ještě si neodpustí poznamenat jaká je to náhoda. Ano je to náhoda, když v Citadele na které je 12 milionů lidí narazíte během hodiny dvacetkrát za sebou na lidi, které jste skrze posledních pár let potkali. Ale tak asi by bylo hloupé se v tomhle snažit hledat nějakou realističnost, takže to rozhodně neberte jako takové mínus. Je to spíš jen taková drobnost, nad kterou jsem se pousmál.
Doporučuji využít této stránky, pokud například nechcete hrát první díl a rovnou jít do druhého, tak můžete využít jeden ze savů, který má tato stránka k dispozici. Sám jsem toho využil při hře třetího dílu, kdy jsem si chtěl zkusit hru, ve které většina členů týmu v díle druhém zemřela v poslední misi.
Rozmanitost vesmíru a jeho obyvatel – jednou z věcí, které se mi na ME skutečně líbí, je rozmanitost různých živočišných organismů a jejich historie. Není to další vesmír, ve kterém vytvoří další rasy prostě jen tím, že vezmou člověka a dají ho do různých barev. Ani se nejedná o vesmír, kde by vzali různé pozemské živočišné druhy a udělali z nich další mimozemské druhy. Ano, nějaké podobnosti tu jsou, například Asarijky jsou víceméně jen lidi v modrém a se zvláštními vlasy, Hanarové vypadají jako medůzy a Krogané jako žáby. Jsou tu však rasy, které vypadají velice unikátně. Například Elcorové nebo Turiané. Některé rasy dokonce mají i menší závoj tajemství okolo sebe, protože nemohou opustit své skafandry kvůli nízké obranyschopnosti samotného těla (zajímavá myšlenka podporující ty teorie, které tvrdí, že velké množství léků, které nám dnes pomáhají, nás z dlouhodobého hlediska velice oslabují) příkladem jsou Volusové a Quariané. Také tu nechybí syntetické rasy vzniklé ze vzbouřených programů umělé inteligence. Příkladem jsou Gethové.
Celé toto prostředí s různými rasami velice pomáhá celkové atmosféře hry. Pokud začnete prvním dílem tak ve třetím už víte, co od které rasy můžete předpokládat. Svým způsobem bych to mohl považovat za mínus, protože to podporuje rasové stereotypy v samotné hře. A to že ukážete jednu hodnou postavu, v jinak zlé rase rozhodně, neukazuje variabilitu rasy samotné, ale spíše funguje jako výjimka potvrzující pravidlo.
Herní třídy – Na začátku hry si vždy vytvoříte jednu herní třídu. Svým způsobem je to rozhodnutí jestli chcete jen střílet nebo využívat magii nebo technologii, případně to trochu promíchat. Magii se tu říká biotika. Toto rozdělení přidává hře na znovuhratelností. Jednou si totiž můžete vzít Adepta Biotiky a projít hrou téměř bez výstřelu a podruhé si vzít Soldiera, který má na výběr různé druhy nábojů pro různé situace a hru si klasicky prostřílet. Nejvíce jsem si oblíbil Infiltrátora. Jedná se o mix Soldiera a technika. Specializuje se především na ostřelovačky a díky technickým schopnostem má možnost používat taktický plášť, který vás na chvíli učiní neviditelnými. Velice užitečné na nečekané odstřelování nepřátel a úniky z obklíčení.
Zbraně – Zde se již dostáváme k části, ve které se jednotlivé díly značně odlišují.
ME1 – V prvním díle svým způsobem není ani tak důležitá schopnost mířit, jako kolik bodů jste dali do ovládání dané zbraně. Pokud například plně vylepšíte ovládání útočné pušky a vezmete do ruky brokovnici, tak ani z půl metru nepřáteli skoro neuberete. Tento systém mi ale příliš nevadil. Zbraně v prvním dílu totiž nepotřebují zásobníky a místo toho se pouze zahřívají. Mít jednu zbraň celou hru tedy není problém.
Takovým menším problémem bylo snad jen to, že bez ohledu na to s jakou zbraní se naučíte, tak sebou na mise máte všechny. Nechápal jsem proč třeba i Adept, který zbraně prakticky ani nepotřebuje, má na zádech útočnou pušku, sniperku a brokovnici, které stejně během hry nikdy nepoužije.
ME2 – Druhý díl již šel jinou cestou. Odstranil ze hry vylepšování ovládání zbraní a nahradil ho systémem perků. Samotné perky vám tedy mohou trochu zvýšit působené poškození, ale i bez nich jste schopní danou zbraň bez problémů aktivně používat. Druhý díl taky přidal do hry termální zásobníky, které krásně vysvětlil revolucí ve zbrojnictví, která proběhla mezi prvním a druhým dílem v rámci které bylo přehřívání zbraní považováno za příliš velký mínus. Zbraně tedy dostali termální zásobníky, které během hry musíte měnit. Naštěstí všechny zbraně ve vesmíru používají jen jeden model zásobníku …
Dalším plusem se stalo stanovení zbraní pro každou herní třídu. Pokud jste si například vzali infiltrátora, dostali jste pistoli, smg a odstřelovací pušku. Naproti tomu Adept, který zbraně využívá spíše minimálně, dostal pouze pistoli a smg.
ME3 – Třetí díl se opět snažil být co nejvíc user friendly a dovolil vám vzít si jakoukoliv zbraň na jakoukoliv misi. Regulátorem toho co si vezmete za zbraně, se stala váha. Čím víc zbraní tedy máte, tím delší máte cooldown při používání technických/biotických schopností. Osobně se mi tento krok příliš nelíbil, protože sebral ze hry takovou tu nutnost vystačit si s přidělenými zbraněmi z předchozího dílu. Takhle si můžete jako Biotik (mág) klidně vzít sniperku. Možná to ale někoho potěší, že si bez ohledu na třídu můžete vzít jakoukoliv zbraň, ale já jaksi preferuji předchozí díl, který mě přímo motivuje k tomu, abych zkusil víc druhů zbraní.
Taktika/obtížnost – Během hry máte možnost dávat členům týmu rozkazy. Jedná se spíš jen o jednoduché příkazy, jako jdi tam, braň tohle a zaútoč na tohohle. Během některých těžších misí v ME2 a v některých dlcčkách se to však velice hodí. AI má někdy ve zvyku například přeskočit přes kryt a začít to pálit do nepřítele pěkně na férovku a příkazem, že mají bránit nějakou pozici, jim v tom lehce zabráníte.
Největší využití taktiky se nalézá v ME2, kde při hře na šílenou obtížnost, to skutečně chce mít dobře vytvořený tým. Každá postava má nějaké schopnosti a jejich kombinace vás může dostat z těžkých situací. ME3 mě v tomto směru velice zklamalo, protože i při hře na šílenou obtížnost jsem jen skutečně výjimečně měl nějaké větší problémy. Mezitím co v druhém díle je hodně nepřátel chráněno kinetickými/biotickými bariérami nebo brněním, (občas všemi třemi najednou a zde musím zdůraznit, že různé schopnosti fungují jen na určité typy štítů, takže jednou schopností musíte sejmout kinetickou bariéru a jinou zase brnění) ve třetím šli vývojáři tou jednoduší cestou a nepřátelé nikdy nemají víc než jen jeden typ obrany. Někdo to může považovat za plus, protože nemusíte mít nutně tým sestavený tak, aby byl vhodný do každé situace, ale pro mě je to jednoznačně mínus, protože to sebralo ten HC prvek, který má hra ME2 na šílenou obtížnost, kde některé boje dají skutečně zabrat.
Těm chytřejším už asi došlo, že nejsem ani tak fanda celé série, jako především druhého dílu, který podle mě šel správnou cestou. Třetí díl mi prostě nesedl. Od lehčí obtížnost, přes horší kvalitu rozhovorů až po celkové filmové zpracování, kdy vás například hra po některých misích, přesune do snu hlavního protagonisty, ve kterém hledá v temném lese dítě, které nedokázal na začátku hry zachránit. Kapitola sama o sobě je zmrvený konec, který mě hodně zklamal. Největším mínusem jsou ale mise. Mezitím co v druhém díle jsou celkem kreativní, ve třetím šli spíše cestou někam zajet, něco zničit a odjet. Jediným plusem trojky je větší variabilita nepřátel, ale to hru u mě nezachránilo.
Pokud tedy hledáte zajímavou sci-fi sérii, pak určitě mohu celou trilogii ME doporučit. Pokud však nemáte v plánu strávit u celé série stovku hodin, pak si plně vystačíte s druhým dílem, který považuji za nejvydařenější.
Koment píši především pro ty DHčské důchodce, kteří nedají dopustit na hry jako Planescape nebo Fallout 2 a jakmile jim ukážete nějakou novou hru od Bioware, tak automaticky berou do ruky a křížek a začnou odříkávat modlitbu proti zlým duchům. Ačkoliv ME mohu těžko porovnávat s hrami jako je třeba Baldur's Gate, tak tuhle sérii považuji za to nejlepší, s čím Bioware přišlo v posledních 10 letech a rozhodně stojí za zkoušku.
Co by Vás tedy mohlo zaujmout? Nebo možná ne? :D
Charaktery – ME série je celkem dost založená na interakci s postavami. Během každé mise můžete očekávat různé interakce na základě vybraných postav (před každou misí si vyberete další dva členy týmu, kteří vás doprovodí). Jedná se o klasické komentování situace známé již z her jako je Baldurs gate, kdy vám některá postava na rovinu řekne, že tohle se jí líbí/nelíbí. Nic velkého, ale tenhle prvek mě u her vždy potěší. Mluvit s postavami můžete i mezi misemi přímo na lodi, jak už je zvykem ve všech Biowareovkách. Nejlépe ale tyto rozhovory jsou zvládnuty v ME 1 a 2. Po každé splněné misi se, vám odblokuje další část rozhovorů s jednotlivými postavami. Někdy se jedná o věci týkající se samotné předchozí mise. Jindy ale můžete s postavami probrat jejich minulost, případně vaší společnou budoucnost, pokud máte zájem zkusit si romanci s některou z postav. V ME3 se snažili celou situaci ulehčit a postavy na lodi s vámi budou mluvit jen výjimečně (maximálně prohodí jednu dvě věty, když na ně kliknete) případně během předem domluvené schůzky. Tyto schůzky navíc domlouvají skrze email. Celá situace pak působí docela komicky, když si s vámi chtějí promluvit a pošlou vám email, i když jste na stejné lodi. Samotná loď má velikost tam maximálně dvoupatrového rodinného domku, takže pořádně zakřičet by možná bylo efektivnější.
Co se týče samotných postav tak zde najdete jak klasické klišé tvrďáky tak poněkud komplikovanější postavy. Velice jsem si například oblíbil postavu Thanea z druhého dílu, který má jak zajímavé vystupování tak backstory. Druhou nejoblíbenější postavou je asi EDI ze třetího dílu. Jedná se o AI, která se často snaží pochopit lidské chování. To sice není zrovna novinka, ale zpracována je velice dobře. Prostě ty její vtipy o tom, jak jednou ovládne svět, mezitím co bojujete proti jiné vzbouřilé AI, jsou k nezaplacení.
Import postavy – Během hry máte možnost si importovat postavu z prvního dílu do druhého a z druhého do třetího. Kromě samotné postavy si tím však importujete i všechna rozhodnutí. Postavy v druhém dílu tedy budou přímo reagovat na věci, které jste udělali v dílu prvním. A nejedná se jen o postavy, které můžete vzít do týmu, ale i všechny se kterými jste se setkali.
Zde je poněkud komické jak během prvního a druhého dílu narazíte na bezpočet lidí skrze jednotlivé mise a ve třetím díle většinu z nich najdete v prostorech citadely, které mají dohromady možná tak 300 metrů čtverečních. Ještě si neodpustí poznamenat jaká je to náhoda. Ano je to náhoda, když v Citadele na které je 12 milionů lidí narazíte během hodiny dvacetkrát za sebou na lidi, které jste skrze posledních pár let potkali. Ale tak asi by bylo hloupé se v tomhle snažit hledat nějakou realističnost, takže to rozhodně neberte jako takové mínus. Je to spíš jen taková drobnost, nad kterou jsem se pousmál.
Doporučuji využít této stránky, pokud například nechcete hrát první díl a rovnou jít do druhého, tak můžete využít jeden ze savů, který má tato stránka k dispozici. Sám jsem toho využil při hře třetího dílu, kdy jsem si chtěl zkusit hru, ve které většina členů týmu v díle druhém zemřela v poslední misi.
Rozmanitost vesmíru a jeho obyvatel – jednou z věcí, které se mi na ME skutečně líbí, je rozmanitost různých živočišných organismů a jejich historie. Není to další vesmír, ve kterém vytvoří další rasy prostě jen tím, že vezmou člověka a dají ho do různých barev. Ani se nejedná o vesmír, kde by vzali různé pozemské živočišné druhy a udělali z nich další mimozemské druhy. Ano, nějaké podobnosti tu jsou, například Asarijky jsou víceméně jen lidi v modrém a se zvláštními vlasy, Hanarové vypadají jako medůzy a Krogané jako žáby. Jsou tu však rasy, které vypadají velice unikátně. Například Elcorové nebo Turiané. Některé rasy dokonce mají i menší závoj tajemství okolo sebe, protože nemohou opustit své skafandry kvůli nízké obranyschopnosti samotného těla (zajímavá myšlenka podporující ty teorie, které tvrdí, že velké množství léků, které nám dnes pomáhají, nás z dlouhodobého hlediska velice oslabují) příkladem jsou Volusové a Quariané. Také tu nechybí syntetické rasy vzniklé ze vzbouřených programů umělé inteligence. Příkladem jsou Gethové.
Celé toto prostředí s různými rasami velice pomáhá celkové atmosféře hry. Pokud začnete prvním dílem tak ve třetím už víte, co od které rasy můžete předpokládat. Svým způsobem bych to mohl považovat za mínus, protože to podporuje rasové stereotypy v samotné hře. A to že ukážete jednu hodnou postavu, v jinak zlé rase rozhodně, neukazuje variabilitu rasy samotné, ale spíše funguje jako výjimka potvrzující pravidlo.
Herní třídy – Na začátku hry si vždy vytvoříte jednu herní třídu. Svým způsobem je to rozhodnutí jestli chcete jen střílet nebo využívat magii nebo technologii, případně to trochu promíchat. Magii se tu říká biotika. Toto rozdělení přidává hře na znovuhratelností. Jednou si totiž můžete vzít Adepta Biotiky a projít hrou téměř bez výstřelu a podruhé si vzít Soldiera, který má na výběr různé druhy nábojů pro různé situace a hru si klasicky prostřílet. Nejvíce jsem si oblíbil Infiltrátora. Jedná se o mix Soldiera a technika. Specializuje se především na ostřelovačky a díky technickým schopnostem má možnost používat taktický plášť, který vás na chvíli učiní neviditelnými. Velice užitečné na nečekané odstřelování nepřátel a úniky z obklíčení.
Zbraně – Zde se již dostáváme k části, ve které se jednotlivé díly značně odlišují.
ME1 – V prvním díle svým způsobem není ani tak důležitá schopnost mířit, jako kolik bodů jste dali do ovládání dané zbraně. Pokud například plně vylepšíte ovládání útočné pušky a vezmete do ruky brokovnici, tak ani z půl metru nepřáteli skoro neuberete. Tento systém mi ale příliš nevadil. Zbraně v prvním dílu totiž nepotřebují zásobníky a místo toho se pouze zahřívají. Mít jednu zbraň celou hru tedy není problém.
Takovým menším problémem bylo snad jen to, že bez ohledu na to s jakou zbraní se naučíte, tak sebou na mise máte všechny. Nechápal jsem proč třeba i Adept, který zbraně prakticky ani nepotřebuje, má na zádech útočnou pušku, sniperku a brokovnici, které stejně během hry nikdy nepoužije.
ME2 – Druhý díl již šel jinou cestou. Odstranil ze hry vylepšování ovládání zbraní a nahradil ho systémem perků. Samotné perky vám tedy mohou trochu zvýšit působené poškození, ale i bez nich jste schopní danou zbraň bez problémů aktivně používat. Druhý díl taky přidal do hry termální zásobníky, které krásně vysvětlil revolucí ve zbrojnictví, která proběhla mezi prvním a druhým dílem v rámci které bylo přehřívání zbraní považováno za příliš velký mínus. Zbraně tedy dostali termální zásobníky, které během hry musíte měnit. Naštěstí všechny zbraně ve vesmíru používají jen jeden model zásobníku …
Dalším plusem se stalo stanovení zbraní pro každou herní třídu. Pokud jste si například vzali infiltrátora, dostali jste pistoli, smg a odstřelovací pušku. Naproti tomu Adept, který zbraně využívá spíše minimálně, dostal pouze pistoli a smg.
ME3 – Třetí díl se opět snažil být co nejvíc user friendly a dovolil vám vzít si jakoukoliv zbraň na jakoukoliv misi. Regulátorem toho co si vezmete za zbraně, se stala váha. Čím víc zbraní tedy máte, tím delší máte cooldown při používání technických/biotických schopností. Osobně se mi tento krok příliš nelíbil, protože sebral ze hry takovou tu nutnost vystačit si s přidělenými zbraněmi z předchozího dílu. Takhle si můžete jako Biotik (mág) klidně vzít sniperku. Možná to ale někoho potěší, že si bez ohledu na třídu můžete vzít jakoukoliv zbraň, ale já jaksi preferuji předchozí díl, který mě přímo motivuje k tomu, abych zkusil víc druhů zbraní.
Taktika/obtížnost – Během hry máte možnost dávat členům týmu rozkazy. Jedná se spíš jen o jednoduché příkazy, jako jdi tam, braň tohle a zaútoč na tohohle. Během některých těžších misí v ME2 a v některých dlcčkách se to však velice hodí. AI má někdy ve zvyku například přeskočit přes kryt a začít to pálit do nepřítele pěkně na férovku a příkazem, že mají bránit nějakou pozici, jim v tom lehce zabráníte.
Největší využití taktiky se nalézá v ME2, kde při hře na šílenou obtížnost, to skutečně chce mít dobře vytvořený tým. Každá postava má nějaké schopnosti a jejich kombinace vás může dostat z těžkých situací. ME3 mě v tomto směru velice zklamalo, protože i při hře na šílenou obtížnost jsem jen skutečně výjimečně měl nějaké větší problémy. Mezitím co v druhém díle je hodně nepřátel chráněno kinetickými/biotickými bariérami nebo brněním, (občas všemi třemi najednou a zde musím zdůraznit, že různé schopnosti fungují jen na určité typy štítů, takže jednou schopností musíte sejmout kinetickou bariéru a jinou zase brnění) ve třetím šli vývojáři tou jednoduší cestou a nepřátelé nikdy nemají víc než jen jeden typ obrany. Někdo to může považovat za plus, protože nemusíte mít nutně tým sestavený tak, aby byl vhodný do každé situace, ale pro mě je to jednoznačně mínus, protože to sebralo ten HC prvek, který má hra ME2 na šílenou obtížnost, kde některé boje dají skutečně zabrat.
Těm chytřejším už asi došlo, že nejsem ani tak fanda celé série, jako především druhého dílu, který podle mě šel správnou cestou. Třetí díl mi prostě nesedl. Od lehčí obtížnost, přes horší kvalitu rozhovorů až po celkové filmové zpracování, kdy vás například hra po některých misích, přesune do snu hlavního protagonisty, ve kterém hledá v temném lese dítě, které nedokázal na začátku hry zachránit. Kapitola sama o sobě je zmrvený konec, který mě hodně zklamal. Největším mínusem jsou ale mise. Mezitím co v druhém díle jsou celkem kreativní, ve třetím šli spíše cestou někam zajet, něco zničit a odjet. Jediným plusem trojky je větší variabilita nepřátel, ale to hru u mě nezachránilo.
Pokud tedy hledáte zajímavou sci-fi sérii, pak určitě mohu celou trilogii ME doporučit. Pokud však nemáte v plánu strávit u celé série stovku hodin, pak si plně vystačíte s druhým dílem, který považuji za nejvydařenější.
Tekken 7
Pro: Vesmír, využití schopností, zajímavé postavy.