Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Wolfram

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
freeware
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
09.06.2012
Vývojáři:
Chain Studios
Oficiální stránky:
http://www.moddb.com/games/wolfram
Wolfenstein 3D je legendární 3D akcí, která odkojila mnoho hráčů počítačových her. Mladší hráče však může odpudit svou grafikou plnou pixelů a také možnými problémy při spouštění na nových systémech.

Ruské Chain Studios využilo svého enginu Volatile 3D II a vytvořilo volně dostupný remake první epizody hry Wolfenstein 3D. Hra zachovává hratelnost a atmosféru svého vzoru - plížení v temných chodbách, boj proti fašistům, hledání tajných místností a pokladů. Grafika využívá moderních elementů, které řádně potrápí novější počítačové systémy, avšak uchovává architekturu a nostalgický zážitek původní verze.

Novými prvky jsou sekundární módy zbraní, nabíjení, možnost použití baterky v temných oblastech. Lze i zobrazit statistiky levelu kdykoliv během hry. Novinkou je systém achievementů. Wolfram přináší 9 levelů + 1 tajnou úroveň. Bohužel autoři nenašli síly k vytvoření kompletního remaku celého Wolfensteina.

Hra je distribuována ve třech verzích - evropská - "cenzurovaná" - bez svastiky a nacistických symbolů, americká - kompletní neomezená a ruská - stejná jako americká, jen v ruské jazykové verzi.

Poslední diskuzní příspěvek

hellhouse99
hellhouse99

Výhradně jen pistolím a sem tam nožuju a samopal používám jen sporadicky. Jen když se snažím stealth prvky vylákat vojáka ven z místnosti.…


Nejlépe hodnocené komentáře


Oživení staré dobré klasiky Wolfenstein 3D byl výtečný nápad a určitě po něm většina staromilců skočí jak slepice po flusu. Jedním takovým jsem byl i já a ihned po oznámení dokončení této hry jsem tedy moc dlouho neváhal a vrhnul se na ní.

Asi netřeba zmiňovat výtečné grafické zpracování, kterého si jistě každý všiml již ze screenshotů a které i přímo ve hře vypadá neméně půvabně. Přesto však musím vytknout modely nepřátelských postav (které mi osobně vzhledem ke zbytku hry příliš nesedly) s nepříliš kvalitním fyzikálním modelem po jejich odstřelení. Po stránce zvukové se vše povedlo na jedničku, autoři zkombinovali ty nejlepší zvuky z Return to Castle Wolfenstein, Wolfenstein 3D a neváhali přidat několik svých vlastních, čili se tak dočkáme pěkného „zacvakání“ při sebrání nábojů či typického „zachroupání“ z RTCW po sebrání jídla, avšak klasické esesácké zakřičení „čus babo“ :p nám tu zůstalo. Vytknout mohu snad jen absenci prostorového zvuku (hra při jiném nastavení než stereo či mono padá), což snad bude v dalších verzích napraveno.

Co se týče samotné hratelnosti, tak trochu otráví zmrvení kulometu, který je tu slabší než obyčejný samopal (sice větší kadence, bohužel omnoho nižší přesnost a zdlouhavé nabíjení) a ještě potřebuje extra náboje, které se ve hře nacházejí jen vzácně, což jej činí skoro nepoužitelným. Odolnost nepřátel a jejich pohyblivost vzrostla, což je dělá více nebezpečnými a je třeba přesněji mířit na zranitelnější místa. Bohužel pro takové znatelné zásahy do hratelnosti není příliš uzpůsobena samotná hra, neboť lékárniček tu není mnoho a nepřátelé jsou celkem tuzí a tak se mi několikrát stalo, že jsem půlku levelu po okolí běhal jen s několika málo HP a save/load a odlákávání nepřátel po jednom tak bylo na denním pořádku. Jejich likvidace však s trochou cviku a za použití výše zmíněné taktiky později také tak velký problém nebyla, anžto AI nepřátel (přestože oproti původní hře lehce vylepšená) stále příliš vysoká není.
Hans již nevypadá tak správně „bossácky“ a je až nepříjemně moc odolný. Také přibylo několik nových secretů, v nichž můžete najít i něco málo nových předmětů (například nějaký špiritus přidávající dočasně 100 zdraví nad maximum). Vše ostatní zůstalo víceméně nezměněné.

Přes všechny výtky se mi však stále přestřelky zdály o cosi zábavnější než v původním Wolfu právě díky nutnosti přesnějšího míření (což nám trochu ulehčuje alternativní mód zbraně-přiblížení), nutnosti nabíjení a i oné lehce vylepšené AI (nepřátelé běhají rychleji, skrčují se, občas z boje utečou), vyšší obtížnost některých pasáží mi tak v posledku příliš nevadila a tak nějak se to hrálo fajn, přestože ta pouhopouhá jedna epizoda rychle skončí a vám již nezbývá jen doufat, že se toho jednou někdo opět ujme a dodělá ty zbylé epizody a třebas do lepšího grafického kabátku předělá i datadisk Spear of Destiny.
+24+24 / 0

Pokud si mám vzpomenout na úplně první PC hru, pak ihned doslova vysypu z rukávu Wolfenstein 3D. Ano, jak je většině PC hráčů známo, jsou to ty spletité chodby, kde na hráče číhají fašisté i zabijáčtí psi a kde se dá velice snadno zabloudit. A když se jednoho dne dozvím, že světlo světa spatřila právě tato původní hra, avšak v novém kabátě a novým názvem Wolfram, pak je to pro mě důvod, abych minimálně zbystřil.

Jak už jsem tedy řekl, Wolfram je v podstatě novodobý Wolfenstein 3D v moderní grafice, na kterou jsme zvyklí z mnoha současných her a tento kabát mu opravdu sluší. A není to jen o líbivé grafice, ale pochopitelně i o zbraních, na které nenavazuji náhodou. Podle původní předlohy jich není mnoho, tj. nůž, pistole, samopal a v pozdější fázi hry i kulomet. Zvuková stránka zbraní je sice solidní, ovšem jejich účinnost, zejména pokud jde o samopal, mi přišla mizerná, takže jsem paradoxně většinu hry strávil s pistolí a nepřátele nejčastěji likvidoval klasickým headshotem. U zvukové stránky se ještě na okamžik zdržím. Autoři hry totiž promíchali původní zvuky s některými z legendárního Return to Castle Wolfenstein, což považuji za velmi dobrý a vcelku i vtipný nápad.

Samotná hra oproti originálu obsahuje pouze 9 levelů, což je sice rapidně méně, ale sám za sebe musím říct, že přestože jsem se u hry opět, stejně jako kdysi, dobře bavil, jejich počet je v duchu pořekadla "v nejlepším přestat“ akorátní. Tím nechci tvrdit, že by mi hra neposkytla solidní zábavu, ale po zdolání finálního bosse jsem přece jen měl rozporuplný pocit.

Co dodat? Oživení původní hry je výborný nápad, za který jsem velice rád a právě z důvodu fajn vzpomínek její brzké odinstalování u mě jen tak hrozit nebude.

Pro: oživení původní hry, grafika

Proti: účinnost zbraní, občas monotónnost, finální boss

+23+23 / 0

Komentář bude zřejmě obsahovat spoilery nebo alespoň jejich náznaky.

Starý kabát si žil v pohodlí skříně na ramínku. Občas ho majitel řádně vykartáčoval a vyčistil. Při tom zavzpomínal na staré časy a poté ho pověsil zpátky na jeho místo. I přes zbídačený stav, který se na něm za ta léta podepsal, ho měl majitel rád. Jenže léta uplynula nečekaně rychle a ani materiál není tak pevný jako byl kdysi. Moc rád by si ho na sebe zase jednou vzal a štramácky se procházel po náměstí. Obával se však toho, že i kdyby si ho vzal, cítil se dobře, okolí by jej nepřijalo. Krejčovská firma "Chain Studios" mu jeho přání splnila. Jeho kabát se stal modelem pro moderní oděv se zachovalým old school šmrncem. Přesně takový je freeware počin Wolfram.

Ruští vývojáři předělali původního Wolfensteina (jeho první epizodu) do nového grafického kabátku. Zachovali přitom původní hratelnost a tak si může Wolfensteina zahrát i mladší generace. Není však nad originál. Wolfram se v lecčem liší, má chyby, ale i přesto je to povedený kousek. Už úvodní znělka i s obrazovkou a hudbou v pozadí dává hře hned na startu příjemný nádech nostalgie.

Oproti původní hře je evidentní vizuální stránka. Detailní grafika, stíny objektů a světlo tvoří dobrou atmosféru. Všechno má však nádech původní hry a je to citelně znát. Proběhnete se všemi známými místnostmi hradu Wolfenstein, potkáte také staré známé protivníky z řad nacistických posluhovačů. Obyčejné strážné s pistolí, elitní vojáky SS se samopalem a bojové psy. Nesmím zapomenout samozřejmě na závěrečného bosse, kterým je v první epizodě Hans Grösse. Co vám proběhne hlavou po prvním setkání se strážným? "Má snad neprůstřelnou vestu?" Kdepak, nemá. Mnohem důležitější, než kdy jindy, jsou tu headshoty. Stači jedna dobře mířená rána (na elitního vojáka se samopalem dvě rány) a rozehraje se před vámi bizarní gymnastická sestava. Nepřátelé totiž po úmrtí odpadávají do zvláštních nepřirozených poloh, což vybudí nejeden úsměv na tváři.

Nemůžu si pomoct, ale elitní voják SS v modré kombinéze se samopalem v ruce ve mě nebudil takový respekt jako u Wolfensteina 3-D. Zatímco tam stačilo, aby zařval tu svouji hlášku "Schutzstaffel" a měl jsem řádně nahnáno, ve Wolframovi z něj prostě respekt nečíší. Nejlepší groteska do zlatého fondu "němého" filmu bylo jedno ze setkání s elitním SS. Otevřel jsem dveře, vyběhl na mě, já zjistil, že nemám nabitou zbraň. Takže jsem se jal zběsilému útěku s esesákem za zády. Jakmile mě dohnal do slepé uličky, došly mu náboje a začal tentokrát utíkat on předemnou. Moc se mi líbilo jak se nepřátelští vojáci schovávají za zeď. Což je náznak dobré inteligence. Několikrát mi dokonce naběhli ze dvou stran, když měla místnost dva vchody. Byli střelecky přesní a občas řádně zatopili. Jakmile jim došly náboje, utekli na bezpečné místo a tam přebijeli. Dokonce na sebe i gestem (mávne rukou) upozorní a zavolají posily, jakmile jsou v nebezpečí. Mnohdy jen otevřu dveře a zvuk přiláká stráže. A tohle všechno kontrastuje s absolutní debilitou. Například když otevřu dveře, voják se otočí zády a čeká, až ho strefím. Jindy stojí dva pospolu na hlídce. Vykouknu zpoza rohu picnu jednoho z nich. Ten se zkácí k zemi. Jeho kolega, který stál půl metru od něho nehne ani brvou. Přikládám to na vrub preciznímu výcviku nacistických vojsk. "Kamarád sice padl! Ale já budu dál hájit Říši." No dobře asi to tak není. Jen je hloupá AI. Naprostá idiocie vygradovala v místnosti, kde chodila hlídka neustále ve stejné trase dokola. Stačilo pootevřít dveře, vypálit, voják padl. A takhle ještě alespoň 4x. Hlídkující kolegové své mrtvé soukmenovce s hrdostí překračovali bez náznaku jakékoli reakce.

Hrad je prošpikován tajnými místnostmi daleko více než v původní hře. Jsou v nich většinou náboje, lékárničky a ojediněle zbraně. Průzkum potvrdil, že čtyři z pěti Blazkowitzů neocení tajnou místnost s náboji, když jim zbývá jediná čára života. Dále můžete sbírat poklady, jíst klasické kuřátko nebo v horším případě i psí žrádlo. Z arzenálu si vystačíte pouze s obyčejnou pistolí a nožem. Při hraní budete doslova zakopávat o náboje, takže vlastně nůž ani nepoužijete. Ano, je tu také samopal. A Ano i "rotačák". Ovšem nabízí se otázka co s nimi? Opravdu. Samopal má špatný zvuk, špatnou mušku a než s ním někoho trefíte budete buď mrtví, nebo vám dojde munice, začnete přebíjet a pak budete mrtví. Rotační kulomet jako by vyprávěl příběh o velkém kašpárku, malém divadlu a velkém rachotu. Rotační kulomet se hodí jen na závěrečného bosse. Tam budete po Hansovi házet klidně i boty, klíče nebo výhružné pohledy jen abyste ho dostali konečně k zemi. Na co pálit slepými, když s obyčejnou pistolí stačí zamířit a k úspěchu stačí jedna kulka. Zamřování je taktéž jedna z novinek oproti původní hře. Zpočátku jsem ho moc nepoužíval, ale nakonec se hodilo.

Nová grafika dává Wolframovi trošku jiný rozměr. Díky stínům leckdy můžete postupovat jako ve "stealth akci". Může se totiž stát, že vás stráže na poprvé neuvidí, ale stalo se mi to ve hře opravdu minimálně. Je spíše otázkou jestli to byl záměr nebo zrovna chyba AI. Každopádně je fajn počkat si za rohem ve stylu Sama Fishera a pozorovat blížící se stín, který vrhá nic netušící strážný. Ve hře jsou i místnosti se zrcadlem, kde jde krásně pohlédnout do tváře Blazkowicze. Zároveň jde také vidět opožděná animace. Zkuste si přebít před zrcadlem zbraň. Podobné to bývá i u stínů, kdy přebíjející hrdina máchá pistolí, ale stín zůstává bez pohybu. Ale to už jsem krapet detailista. Mnohem důležitější je hratelnost a ta je dobrá.

Hra nabízí tři úrovně obtížnosti. Já jsem ji hrál na střední a nejednou jsem se levelem potácel rozkrvaven hledajíc alespoň mísu psího žrádla, která by mě postavila na nohy. Vyzkoušel jsem i starý známý ILM cheat, ten tu nefunguje. Řekl bych, že obtížnost HARD dostojí svému jménu. V nastavení grafiky a stínů jsem dal všechno na maximum a občas se zvuky a hudba v pozadí sekla, jakoby v ní zakřupalo. Trvalo to vždy jen malý okamžik a většinou se tak dělo při přiblížení na nějaký objekt (dveře, zeď). A jak už je dnes u nových her zvykem, ani Wolframa nenechali vývojáří bez achievementů. Můžete jich tu sbírat opravdu hodně (posbírej 50 000 zlata, sněz 25 kuřat, zabij 100 nepřátel....). Jsou takovou pobídkou k dalšímu znovuzahrání. Wolfram je zdarma, má mouchy, ale stále je to ten nejlepší remake původní hry co si lze zahrát. S obrázky zde

Pro: Parádní remake, zachovává atmosféru původní hry, ovládání, grafika

Proti: samopal

+8+8 / 0