Pokud si mám vzpomenout na úplně první PC hru, pak ihned doslova vysypu z rukávu Wolfenstein 3D. Ano, jak je většině PC hráčů známo, jsou to ty spletité chodby, kde na hráče číhají fašisté i zabijáčtí psi a kde se dá velice snadno zabloudit. A když se jednoho dne dozvím, že světlo světa spatřila právě tato původní hra, avšak v novém kabátě a novým názvem Wolfram, pak je to pro mě důvod, abych minimálně zbystřil.

Jak už jsem tedy řekl, Wolfram je v podstatě novodobý Wolfenstein 3D v moderní grafice, na kterou jsme zvyklí z mnoha současných her a tento kabát mu opravdu sluší. A není to jen o líbivé grafice, ale pochopitelně i o zbraních, na které nenavazuji náhodou. Podle původní předlohy jich není mnoho, tj. nůž, pistole, samopal a v pozdější fázi hry i kulomet. Zvuková stránka zbraní je sice solidní, ovšem jejich účinnost, zejména pokud jde o samopal, mi přišla mizerná, takže jsem paradoxně většinu hry strávil s pistolí a nepřátele nejčastěji likvidoval klasickým headshotem. U zvukové stránky se ještě na okamžik zdržím. Autoři hry totiž promíchali původní zvuky s některými z legendárního Return to Castle Wolfenstein, což považuji za velmi dobrý a vcelku i vtipný nápad.

Samotná hra oproti originálu obsahuje pouze 9 levelů, což je sice rapidně méně, ale sám za sebe musím říct, že přestože jsem se u hry opět, stejně jako kdysi, dobře bavil, jejich počet je v duchu pořekadla "v nejlepším přestat“ akorátní. Tím nechci tvrdit, že by mi hra neposkytla solidní zábavu, ale po zdolání finálního bosse jsem přece jen měl rozporuplný pocit.

Co dodat? Oživení původní hry je výborný nápad, za který jsem velice rád a právě z důvodu fajn vzpomínek její brzké odinstalování u mě jen tak hrozit nebude.