Oživení staré dobré klasiky Wolfenstein 3D byl výtečný nápad a určitě po něm většina staromilců skočí jak slepice po flusu. Jedním takovým jsem byl i já a ihned po oznámení dokončení této hry jsem tedy moc dlouho neváhal a vrhnul se na ní.
Asi netřeba zmiňovat výtečné grafické zpracování, kterého si jistě každý všiml již ze screenshotů a které i přímo ve hře vypadá neméně půvabně. Přesto však musím vytknout modely nepřátelských postav (které mi osobně vzhledem ke zbytku hry příliš nesedly) s nepříliš kvalitním fyzikálním modelem po jejich odstřelení. Po stránce zvukové se vše povedlo na jedničku, autoři zkombinovali ty nejlepší zvuky z Return to Castle Wolfenstein, Wolfenstein 3D a neváhali přidat několik svých vlastních, čili se tak dočkáme pěkného „zacvakání“ při sebrání nábojů či typického „zachroupání“ z RTCW po sebrání jídla, avšak klasické esesácké zakřičení „čus babo“ :p nám tu zůstalo. Vytknout mohu snad jen absenci prostorového zvuku (hra při jiném nastavení než stereo či mono padá), což snad bude v dalších verzích napraveno.
Co se týče samotné hratelnosti, tak trochu otráví zmrvení kulometu, který je tu slabší než obyčejný samopal (sice větší kadence, bohužel omnoho nižší přesnost a zdlouhavé nabíjení) a ještě potřebuje extra náboje, které se ve hře nacházejí jen vzácně, což jej činí skoro nepoužitelným. Odolnost nepřátel a jejich pohyblivost vzrostla, což je dělá více nebezpečnými a je třeba přesněji mířit na zranitelnější místa. Bohužel pro takové znatelné zásahy do hratelnosti není příliš uzpůsobena samotná hra, neboť lékárniček tu není mnoho a nepřátelé jsou celkem tuzí a tak se mi několikrát stalo, že jsem půlku levelu po okolí běhal jen s několika málo HP a save/load a odlákávání nepřátel po jednom tak bylo na denním pořádku. Jejich likvidace však s trochou cviku a za použití výše zmíněné taktiky později také tak velký problém nebyla, anžto AI nepřátel (přestože oproti původní hře lehce vylepšená) stále příliš vysoká není.
Hans již nevypadá tak správně „bossácky“ a je až nepříjemně moc odolný. Také přibylo několik nových secretů, v nichž můžete najít i něco málo nových předmětů (například nějaký špiritus přidávající dočasně 100 zdraví nad maximum). Vše ostatní zůstalo víceméně nezměněné.
Přes všechny výtky se mi však stále přestřelky zdály o cosi zábavnější než v původním Wolfu právě díky nutnosti přesnějšího míření (což nám trochu ulehčuje alternativní mód zbraně-přiblížení), nutnosti nabíjení a i oné lehce vylepšené AI (nepřátelé běhají rychleji, skrčují se, občas z boje utečou), vyšší obtížnost některých pasáží mi tak v posledku příliš nevadila a tak nějak se to hrálo fajn, přestože ta pouhopouhá jedna epizoda rychle skončí a vám již nezbývá jen doufat, že se toho jednou někdo opět ujme a dodělá ty zbylé epizody a třebas do lepšího grafického kabátku předělá i datadisk Spear of Destiny.
Asi netřeba zmiňovat výtečné grafické zpracování, kterého si jistě každý všiml již ze screenshotů a které i přímo ve hře vypadá neméně půvabně. Přesto však musím vytknout modely nepřátelských postav (které mi osobně vzhledem ke zbytku hry příliš nesedly) s nepříliš kvalitním fyzikálním modelem po jejich odstřelení. Po stránce zvukové se vše povedlo na jedničku, autoři zkombinovali ty nejlepší zvuky z Return to Castle Wolfenstein, Wolfenstein 3D a neváhali přidat několik svých vlastních, čili se tak dočkáme pěkného „zacvakání“ při sebrání nábojů či typického „zachroupání“ z RTCW po sebrání jídla, avšak klasické esesácké zakřičení „čus babo“ :p nám tu zůstalo. Vytknout mohu snad jen absenci prostorového zvuku (hra při jiném nastavení než stereo či mono padá), což snad bude v dalších verzích napraveno.
Co se týče samotné hratelnosti, tak trochu otráví zmrvení kulometu, který je tu slabší než obyčejný samopal (sice větší kadence, bohužel omnoho nižší přesnost a zdlouhavé nabíjení) a ještě potřebuje extra náboje, které se ve hře nacházejí jen vzácně, což jej činí skoro nepoužitelným. Odolnost nepřátel a jejich pohyblivost vzrostla, což je dělá více nebezpečnými a je třeba přesněji mířit na zranitelnější místa. Bohužel pro takové znatelné zásahy do hratelnosti není příliš uzpůsobena samotná hra, neboť lékárniček tu není mnoho a nepřátelé jsou celkem tuzí a tak se mi několikrát stalo, že jsem půlku levelu po okolí běhal jen s několika málo HP a save/load a odlákávání nepřátel po jednom tak bylo na denním pořádku. Jejich likvidace však s trochou cviku a za použití výše zmíněné taktiky později také tak velký problém nebyla, anžto AI nepřátel (přestože oproti původní hře lehce vylepšená) stále příliš vysoká není.
Hans již nevypadá tak správně „bossácky“ a je až nepříjemně moc odolný. Také přibylo několik nových secretů, v nichž můžete najít i něco málo nových předmětů (například nějaký špiritus přidávající dočasně 100 zdraví nad maximum). Vše ostatní zůstalo víceméně nezměněné.
Přes všechny výtky se mi však stále přestřelky zdály o cosi zábavnější než v původním Wolfu právě díky nutnosti přesnějšího míření (což nám trochu ulehčuje alternativní mód zbraně-přiblížení), nutnosti nabíjení a i oné lehce vylepšené AI (nepřátelé běhají rychleji, skrčují se, občas z boje utečou), vyšší obtížnost některých pasáží mi tak v posledku příliš nevadila a tak nějak se to hrálo fajn, přestože ta pouhopouhá jedna epizoda rychle skončí a vám již nezbývá jen doufat, že se toho jednou někdo opět ujme a dodělá ty zbylé epizody a třebas do lepšího grafického kabátku předělá i datadisk Spear of Destiny.
Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves