Watchmen: The End is Nigh

Miluji komixovké Watchmeny. Jedná se o jeden z nejlepších, nejkomplexnějších příkladů toho, jakou hloubkou, inteligencí, a důkladností může komixová tvorba imponovat. Člověk je může číst jako tradiční komiksový příběh, jako detektivku, jako alegorii na komixový průmysl, jako politickou polemiku, jako alternativní historii, jako tezi na svět, ve kterém superhrdinové skutečně existují, nebo jako ódu béknutou ikonám tohoto médiu. Pakliže si někdo komixy nepolíbený přečte právě Strážce, pravděpodobně to v nich zanechá hluboký respekt pro komixy obecně. Není se ani moc čemu divit, proč jejich autor Alan Moore házel špínu na celý Hollywood a tamní adaptace jeho prací, protože to není jen prázdné chvástání, když říká, ze Watchmeni jsou navrženi na maximální zužitkování své formy a ukázku toho, čeho jsou komixy opravdu schopné, a v čem oproti jiným vypravěčským prostředkům mají nepopiratelně navrch.

Nicméně, já miluji i ty filmové Watchmeny. Pravda, některé věci se nevyhnutelně ztratily v překladu, a některé věci byly silně změněné, ale většinově se Snyderovi povedlo vytvořit dokonalou konverzi každé stránky na filmové plátno. Základní otázku, zda bychom radši žili v chaotickém světě pravdy, nebo mírumilovném světě lží, snad předložil ještě lépe, než zdrojový materiál. Vynikající skloubení obrazů s hudbou a Snyderova rukopisná choreografie akčních scén už byli jen třešničkami na výtečném, temném, depresivním, ale stále nádherném dortu. Vlastně až do tohoto roku jsem ten film považoval za tu vůbec nejlepší adaptaci komixu obecně (nicméně zkraje roku jsem shlédnul toho Netflixího Kata, který konečně po všech těch letech Strážce z trůnu sesadil). Pakliže se původním dílem nepolíbený člověk podíval jen na film (ten director's cut, doufám), mohlo ho to naplnit ledasčím, ale určitě tomu nemohl upírat tu stejnou hloubku a inteligenci, pro které jiní už Watchmeny znali.

A to je právě důvod, proč herní Watchmeni až katastrofálně failujou. Coby arkádová rubačka jde o vcelku neškodný průměr, se soubojovým systémem, který i v těch třech hodinách stihne být nesnesitelně repetitivní, a několika designerskými volbami, které z člověka buď dělají naprostého mastodonta, nebo dávají jasně najevo, že tvůrcům bylo defuckto jedno, jak na tom ta hra kvalitativně bude (čili ten samý osud, který postihne drtivou většinu tie-inů k filmům), ale na pozadí poměrně akurátní atmosféry, a za doprovodu velmi akurátních plků našich hrdinů. Coby Watchmeni to ale plive do xichtu oběma předlohám, neb zatímco ony ždímaly své formáty a ukazovaly, čeho jsou schopny, a až kolik hloubky můžou v sobě skrývat, hra je prostě dementní mlátička. Pakliže si to zahraje někdo nepolíben předlohou, pravděpodobně, při vší otrávenosti, si z toho odnese domněnku, že Watchmeni jsou rádoby filozofickou, mrtě přehnaně akční bejkárnou. To, že sotva o pár měsíců později vyšel první Rocksteadovic Batman, tomu taky do karet moc nehraje.

Těch 50% budíž má snaha být objektivní. Pokud jste ale fanoušky předloh(y), odečtěte takových třicet a rozhodně to nehrejte. Je to pytel koňských hoven.

Celá epizoda zdokumentována.