Warhammer 40,000: Space Marine 2

Space Marine 2 se mi hodnotí jen velmi obtížně. S odstupem času od dohrání kampaně a slušné porci hodin v multiplayeru jsem už trochu polevil z toho, označovat hru za největší zklamání posledních let (byť zklamaný v určitých ohledech jsem samozřejmě stále). Závěr je takový, že mě ve hře nakonec velmi slušně bavily ty herní režimy, o které jsem původně větší zájem neměl, zatímco kampaň, na kterou jsem se těšil, je podle mě jednoduše bída.

Když jsem však se hrou začínal, první pocity byly prakticky výhradně pozitivní. Největší trable mi působilo nastavení grafiky (netušil jsem, že je něco takového na PS5 možné), nakonec jsem však problém rozlouskl a vzhled je bezesporu jedním z taháků hry (i když občasnému pocitu, že jde o AA a ne AAA hru, jsem se přeci jen neubránil). Zpočátku bavila i kampaň samotná, byť občas vystrčily růžky problémy jako občasný chaos při boji a některé nedostatky soubojového systému samotného.

Zlom (k výrazně horšímu) nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že už jsem ve hře vlastně všechno viděl a zbylá větší polovina bude už prostě jen stejná. Hlavní hrdina Titus se během kampaně vůbec nevyvíjí, na začátku je přesně tak silný jako na konci. Schopnosti žádné nepřibydou, autoři vám jen v pár případech půjčí jetpack (aby vám ho zase poměrně rychle sebrali) a snad jediné oživení hratelnosti představovalo hromové kladivo, ke kterému se však dostanete stejně až relativně u konce. Kampaň se tak zvrhla sice v efektní avšak jednotvárná jatka. Za použití hodně zaměnitelných palných zbraní (a fajn zbraní na blízko… i když jen čtyř typů) se prosekáváte hordami bohužel stále dost stejně působících nepřátel, pak na vás čeká tlačítko, souboj, tlačítko, výtah (který je nutné aktivovat zmáčknutím dalšího tlačítka), souboj, tlačítko, nic moc bossfight tlačítko, konec mise…

Kampaň jsem proletěl za dva dny a druhá půlka mě regulérně nebavila. Připadal jsem si skoro jako podvedený, protože jsem snad ještě neviděl hru, ze které můžete „vystřihnout“ prakticky libovolných deset minut a vše bude vypadat skvěle, hra jako celek však taková není. Postupně mi začalo vadit snad všechno včetně absurdně stejných hlášek trojice protagonistů (jejichž jména si až na ústřední postavu dnes už ani nevybavím). Chápu, že v univerzu W40k není pro odlehčení a fórky úplně místo, scénář mi však přišel strašně plochý a příběh nezajímavý.

Skóre kampaně? 6/10. Spásu jsem překvapivě našel ve hře více hráčů a to jak v PVE, tak v PVP. PVE režim s názvem Operace je velmi šikovně napasován na (byť nezajímavou) kampaň. Mise jsou rázem kratší, přišly mi dokonce i pestřejší. Už nehrajete za Tita, ale Ultramariňáka v jedné ze šesti celkem zajímavých tříd. Každá třída má svoji fajn schopnost (ke které si v kampani ani nečichnete). V Operacích se dokonce objevují i některé v kampani nedostupné zbraně, noví bossové, scénář je odlehčenější a světe div se… najednou existuje i vývoj postavy a zbraní. Přesně toto mi strašně chybělo v kampani, která působila pořád stejně. Operací je momentálně šest, což vychází tak na 4 hodiny hratelnosti. Většinu jsem už absolvoval vícekrát. Vzhledem k dost pomalému progressu jednotlivých tříd se však k vyšším obtížnostem určitě neprokoušu.

Posledním módem je PVP multiplayer, který bohužel alespoň do vydání Gold Edice s předběžným přístupem prakticky nešlo vyzkoušet (v lobby logicky nikdo nebyl) a i proto jsem původně hru hodnotil ještě o něco hůře. Teď už je vše v plném proudu a SM 2 se díky přeci jen specifické hratelnosti v multiplayeru dokáže od konkurence odlišit. Zápasy obřích kolosů mají rozhodně něco do sebe a jednotlivé třídy se dobře doplňují. Sice jde o ty samé bijce jako v případě módu Operace, progress je ale až na kosmetické předměty oddělen. Nabídka herních módů je však jen naprosto nutný základ. Jde tedy o klasiku z nejklasičtějších v podobě Team Deathmatche a poté dobývání území (s jednou variací). Pokud jsem dobře počítal, tak v současnosti jsou k dispozici pouze čtyři mapy a pro všechny módy jsou společné. Obsahuje je tak v obou MP režimech prostě málo na to, aby se dalo na mdlou kampaň zapomenout a Space Marine 2 vnímat primárně jako hru pro více hráčů.

Je však už jasné, že můj ne úplně pozitivní názor je v menšině. Hra si momentálně drží ve světě průměr nad 80 %, což je více než slušné. Dle již vydané roadmapy má další obsah přibývat. Season pass mám k dispozici, tak se možná do hry ještě v budoucnu podívám. Jako celek jde však o zklamání. SM 2 pro mě byl jedním z černých koní letošní herní sezóny, přesto jsem od něj nečekal přehnaně mnoho. První díl se mi svého času líbil hodně a doufal jsem v něco ve stylu Evil West s větším rozpočtem. SM 2 tak vypadá nepopiratelně lépe, v některých místech je parádně epický, ale minimálně po polovinu kampaně mě ho skoro vůbec nebavilo hrát. 

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 2. hodnotící (sorry, ale těch 25 % je fakt zvrácenost :/);  digitální verze PSN od webu Game Press k recenzi