Valfaris je 2D pixelartová plošinovka, zaobalená do "heavy-metalového" sci-fi settingu. Jej príbehová línia sa zameriava na pevnosť Valfaris, ktorá sa nečakane objavila v blízkosti obežnej dráhy umierajúceho slnka, potom čo predtým záhadne zmizla zo všetkých galaktických máp. Pevnosť, ktorá bola kedysi galaktickým rajom, sa však po novom stáva hostiteľkou temných a zlých bytostí. V koži hlavného hrdinu Theriona sa vraciate do svojho bývalého domova, aby ste tam odkryli pravdu o jej tragickom osude a o sebe samom. Súčasne však budete musieť vyzvať prastaré zlo, sídliace v jeho srdci...
Príbehová línia je však vo Valfarise pomerne druhoradá a dôraz sa kladie na samotnú hrateľnosť. To prakticky znamená, že hlavnú náplň tvoria prakticky nikdy nekončiace súboje s drsne vyzerajúcimi protivníkmi a početnými bossmi. Ich hlavy môžete drviť pomocou širokého arzenálu zbraní a, samozrejme, za sprievodu tvrdej, heavy-metalovej hudby.
Luksa
13326 Nebudu nic zastírat, Valfaris je těžká hra. Hodně těžká. Byly momenty, kdy jsem to chtěl vzdát. Jen v první levelu jsem umřel vícekrát než v jiných plošinovkách za celou dobu hraní. Valfaris je životem kypící mimozemská planeta, ale všechen ten život vás chce zabít. Momentů, kdy můj osamělý bojovník skončil zastřelený, rozsekaný, nabodnutý, sežehnutý, rozdrcený nebo rozprsknutý po celé obrazovce bylo nesčetně, přesto se vyplatilo vytrvat. Hra se mi totiž odměnila vydatnou porci zábavy.
To, že je hra těžká totiž neznamená, že je frustrující nebo neférová. Checkpointů je po úrovních rozmístěno poměrně hodně, nepřátelé a bossové mají jasné patterny, není zde systém životů a každou pasáž, ikdyž se zprvu jeví nemožně, se lze naučit a dokončit. Samotná hratelnost je hodně návyková, akce obsahující boje nablízko i na dálku s občasným parírováním pomocí štítu uspokojující a správně čvachtavá. Ve hře se neustále něco děje, objevují se noví nepřátelé, boss střídá bosse, prostředí se neustále mění a času na oddych je málo. K tomu se mi líbila i pixel-artová stylizace a kombinace epické space opery s heavy metalem, no myslím že fanoušci Jodorowského Metabaronů si zde přijdou na své.
Zkrátka hrozně milá hra, která toho nabízí hodně, pokud se hráč nenechá odradit zprvu nepřístupnou obtížností. Pro hardcovníky odchované Controu a spol. myslím úplná povinnost.
To, že je hra těžká totiž neznamená, že je frustrující nebo neférová. Checkpointů je po úrovních rozmístěno poměrně hodně, nepřátelé a bossové mají jasné patterny, není zde systém životů a každou pasáž, ikdyž se zprvu jeví nemožně, se lze naučit a dokončit. Samotná hratelnost je hodně návyková, akce obsahující boje nablízko i na dálku s občasným parírováním pomocí štítu uspokojující a správně čvachtavá. Ve hře se neustále něco děje, objevují se noví nepřátelé, boss střídá bosse, prostředí se neustále mění a času na oddych je málo. K tomu se mi líbila i pixel-artová stylizace a kombinace epické space opery s heavy metalem, no myslím že fanoušci Jodorowského Metabaronů si zde přijdou na své.
Zkrátka hrozně milá hra, která toho nabízí hodně, pokud se hráč nenechá odradit zprvu nepřístupnou obtížností. Pro hardcovníky odchované Controu a spol. myslím úplná povinnost.
zealot602
Pro: Návyková hratelnost, hudba, stylizace, různorodé zbraně a bossové
Proti: Za nějaký "easy" mód bych se nezlobil