Ultima VI: The False Prophet

Konečně můžu říct - "Moje tažení sérií Ultima pokračuje!". Se šestým dílem jsem měl na začátku trochu problém. Rozehrál jsem ho příliš brzy po dokončení předchozího dílu, takže jsem byl přesycen a hlavně mě iritovalo malé herní okno. Tedy... ono je přibližně stejně velké jako v pátém dílu, ale hráč vidí méně "čtverečků" okolo sebe a pohled vypadá více "zazoomovaně". Uvažoval jsem o použití Nuvie enginu (viz Odkazy), který by mi pohled rozšířil, ale nakonec jsem se rozhodl rozehrát GOG verzi s originálním rozlišením.

A jsem za to rád. Po pár minutách jsem si zvykl a nedělalo mi to žádný problém.

U6 je první hrou v sérii, která definitivně opustila skomírající Apple II (Richard Garriot už se nepodílel na samotném programování) a vyšla primárně pro DOS, což umožnilo udělat velký technologický skok s využitím VGA grafiky a myši. Ovládání myší jsem se hodně bál - naštěstí hra umožnuje hybridní ovládání - můžete použít buď jen klávesnici, jen myš a nebo kombinaci obojího. Zvolil jsem ovládání klávesnicí a jen pro některé akce jsem šáhl na myš. Poměrně obsáhlý arsenal klávesových zkratek z předchozích dílů je tu velice zjednodušen a vměsnán do desítky univerzálnějších příkazů.

Celkově tento díl jde v duchu zjednodušování a zpřístupňování všeho. Máme tu jednodušší ovládání, pochopitelnější grafické zpracování, teleportační orb (potenciální game-breaker, který už od začátku umožňuje jednoduchou teleportaci po herním světě, včetně end-game lokací, kde můžete zabít klíčové NPC), přehlednější pohyb po dungeonech (už žádné first-person wireframe bludiště s 8 patry, ale poměrně přehledné max. 4 patrové dungeony) a hlavně soubojový systém, kdy už nemusíte ručně vybírat ingredience při kouzlení a kdy můžete ovládat pouze svého avatara a ostatní členy družiny nechat na AI. Často jsem se svým avatarem pouze passoval tahy a nechal ostatní souboj vyřešit. Na mapě světa ted na nepřátele narazíte hodně zřídka, většina tuhých soubojů se přesunula do dungeonů. Bohužel jsou až moc jednoduché a problém jsem měl asi jen s draky na nižším levelu.

Jinak většina pozitivních věcí z předchozího dílu zůstává - neuvěřitelně detailní svět s bohatou historií plný zajímavých NPC (každé má unikátní portrét!), s nimiž můžete vést poměrně obsáhlé dialogy. Systém klíčových slov zůstal - napíšete nějaké slovo, které vás zajímá (třeba "rune") a pokud má k tomu NPC co říct, rozpovídá se o tom a třeba zmíní další klíčové slovo, díky čemuž můžete v dialogu pokračovat. V tomto díle jsou klíčová slova barevně zvýrazněna, čili další zjednodušení (toto lze vypnout). Funguje tu denní cyklus, kdy v noci je tma jak v pytli, takže je lepší se utábořit. NPC mají svůj režim, kdy ráno vstanou, jdou do práce, pak na oběd, atd. Což je často vopruz, protože pokud je nechytnete v "pracovní době", řeknou vám akorát "Přijďte, až budu mít otevřeno" a nechtějí s vámi obchodovat.

Britannia nevypadá jako něco, co bylo vytvořeno, aby se v tom odehrával váš příběh. Vypadá spíš jako dýchající svět, kde najdete spoustu věcí, které s vaším osudem nesouvisí. Je tu spousta v podstatě zbytečných itemů, které nijak nemůžete použít, ale stále je můžete sebrat a dát je do inventáře či s nimi manipulovat. Můžete si sednout k hudebnímu nástroji a napřímo na klávesnici vyťukávat melodii. Můžete vzít vědro a podojit krávu. Můžete nakoupit mouku a u dalšího NPC jí se ziskem prodat. Můžete vzít sudy se střelným prachem a vykrást mincovnu ;) Engine hry je naprosto skvělý a umožňuje realizaci mnoha vedlejších činností.

Zatímco 4ka a 5ka byly příběhově stále ještě docela kompaktní a dávaly smysl, v tomto díle najdeme hned několik nedotažeností, které by s trochou snahy šly vyřešit / vysvětlit lépe. Např. země je najednou placatá, in-game knihy a dialogy se nám snaží tvrdit, že první tři díly se odehrávaly v Britanii (vím naprosto jistě, že ne, protože ve dvojce jsem osobně na Zemi kradl Sovětům vybavení!), poměrně obsáhlý quest uprostřed hry není dobře integrován do zbytku hry (kvůli tomu nastala paradoxní situace, kdy jsem uměl gargoylskou řeč, ale musel jsem přesto tento úkol dokončit, abych mohl přečíst jednu knihu) a další věci, které nechci spoilovat.

I když je teleportační orb příjemná věc, jeho mechanika měla být promyšlenější, protože dává od samotného začátku hry velké možnosti (např. pokud se bitva vyvíjí špatně, stačí se portnout zpátky před trůn Lorda Britishe, který vás zadarmo vyléčí) a naprosto maže význam pevných moongatů, kdy jsem v předchozích dílech musel dlouho čekat na správnou polohu měsíců, abych se portnul, kam jsem potřeboval. Cestování lodí má kvůli tomu také daleko menší význam. Herní mapa vypadá menší, protože města se zvětšila a vše je na jedné rovině, takže "mezery" mezi městy se zúžily. Všechny pohoří jsou tady směšně malá.

Oceňuji, že hlavní zápletka je opět (stejně jako v ostatních dílech trilogie) něco jiného než "naexpi svoje postavy a zabij hlavního záporáka" a snaží se mít nějaký hlubší smysl (i když jak říkám, je tu hodně diskutabilních plot-holů). Bohužel souboje tu negradují a veškeré vybavení, které jsem si šetřil "na těžší souboje" jsem nakonec nikdy nepoužil, protože tu žádné takové souboje nebyly. A navíc - těžkým soubojům se můžete vyhnout tak, že si vezmete prsteny neviditelnosti, nebo na družinu zakouzlíte stejné kouzlo. O soubojích to tedy není, hra je spíše o exploraci a získávání informací. Mě trvalo dohrání 40+ hodin, ale pokud už víte co a jak, můžete hru bez jakýchkoliv pomůcek dohrát za 30 minut.

Celkově je to solidní zakončení trilogie, které má ale méně uspokojivé souboje a zápletku, která v některých ohledech hodně kostrbatě navazuje na předchozí díly a obsahuje několik do očí bijících nedotažeností, které by s trochou snahy (dost často změnou jedné věty v dialogu) mohly být ošetřeny lépe. Proto hodnotím o fous hůře jak 4. a 5. díl, i když i tento by měl hrát každý RPG fanoušek.

Galerie screenů