Tower of Time

Tower of Time patří do mnou oblíbené rodiny izometrických skupinových RPG s množstvím zajímavých a kontroverzních prvků.

Problematická je už RPG část. Všechny vlastnosti a dovednosti postav jsou bojové, explorace a řešení hádanek je nezávislé na postavách a jejich úrovni. Ve hře si nevytváříte postavu ani nevybíráte povolání (vy vlastně ani fyzicky ve družině nejste, jenom ovládáte skupinu hrdinů). Každý hrdina má pevně dané portfolio schopností a do jisté míry i předefinované možnosti vybavení. Postupem času se porfolio vašich hrdinů a jejich schopností rozšiřuje, ovšem čistě lineárním způsobem. Ano, ve hře jsou bonusy a odolnosti z vybavení (crafting), vztahů (morální volby) a fontán (náhoda), nicméně stěžejní zůstává složení party a jejich schopností, obojí přitom jde mimo souboje volně měnit. Jak je ale tento systém osekaný, tak také působí celistvým dojmem bez nějakých ošklivých zubů.

I souboje jsou zvláštní. I když jsou netahové, tak po přiblížení k nepříteli se hra přepne do samostatné arény, kde přitom jsou stejné postavy a animace. Arény mají různé mody (portály, obranné věže, uvěznění postav, bossové), no základ je pořád stejný, postupně se na vás z různých směrů spawnují nepřátelé. Nechápu proč mě hra takhle vytrhává z imerze. V diskuzích jsem často narážel na kritiku, že souboje jsou příliš jednoduché. Většinou jsem na těžkou hrál s prstem nose, no v některých pozdějších soubojích mi z ničeho postavy umíraly aniž bych měl čas s tím něco udělat. Jakoby hra právě tady chtěla jednu konkrétní postavu s konkrétní schopností oživování.

Co musím pochválit je grafika a design prostředí. Ve hře jako skupina neputujete otevřenou krajinou, putujete podzemní věží a grafik to umí prodat. Grafika trochu kopíruje trendy nízkorozpočtových akčních her, kde musí být všechny povrchy naleštěné. Na mě to fungovalo, byl jsem z všudypřítomných odrazů spokojen. Ještě působivěji na mě působilo to, že opravdu nejste na placce, ale v prostoru. Často tak vidíte pod sebou lokace, na které teprve sestoupíte. Ve hře mě ani netrápily klasické neduhy her jako jsou pathfinding či luxování fog of war. Občas postava trochu zaškobrtla směrem ze schodů či do schodů. Po hudební stránce je už vidět nižší rozpočet, dabing má pouze vypravěč a jinde běžné zvukové efekty absentují.

Příběh začíná jako klišé naruby (magie přináší technický úpadek, věž obrácená do země, skupina složená ze zástupců ras....), postupem času se však komplikuje a hra regulérně přechází z fantasy ke scifi a zase zpět. Příběh zjišťujete postupně nejen z dialogů, ale i z dopisů a audiologů a až do poslední chvíle si nejste jisti, jaké bude rozuzlení. Příběh dokáže zaujmout různými motivy, na druhou stranu pro mnohé hráče bude určitě dost odtažitý a překombinovaný. Máte tu jistá morální rozhodnutí, ale plus minus jen posilují/oslabují bonusy vašich postav. Emoce jsem cítil až na konci.

Navzdory všem neduhům se mi hra líbila. Prostě jsem vnitřně přepnul z RPG do akční strategie/adventury a nechal se unášet grafikou, prostředím a příběhem. Je vidět, že ke spousta věcem autoři přistoupili s péči a vedle poctu žánru chtěli přinést i vlastní invenci. Na takto ambiciózní první hru malého studia to překvapivě funguje. Dohráno za 46h. Hra mi asi pětkrát spadla, vždy v aréně.