Drolin
Legacy of Time bylo společně s druhým Atlantis jednou z prvních her, které jsem si chtěl zahrát. Screenshoty vypadaly fantasticky (Score 50), dobrodružný příběh odehrávající se v El Doradu a Shangri La měl tu správnou dávku tajemna a poznání a samotný obal byl (a pro mě i stále je) tím nejpovedenějším u počítačových her – a proto ho mám, tedy mimo DH, na většině profilů. Po dlouhých 14 letech jsem se tak odhodlal srovnat dávné představy s realitou imaginárního světa Journeyman Projectu 3, i přes často vysoká hodnocení a jiné klady u nás prakticky neznámého titulu.
Jedním z důvodů menší popularity, mimo toho, že jde o třetí pokračování hry z roku 1993 (jenž vyšla pouze na cd) je jistě to, že chybí titulky a na svou dobu propracovaný engine si žádal svou, hardwarovou, daň. Ono i v globálním měřítku série nemohla konkurovat Mystu, jenž měl statut prvního opravdu multimediálního titulu, což je také důvodem, proč tvůrci v Presto nestvořili plánový čtvrtý díl, ale paradoxně se pustili do prací na sérii Myst (třetí a čtvrtý díl), kterou dokázali oživit svým 360 stupňovým zpracováním s vyšším důrazem na příběh. To je však již jiná kapitola.
Zpátky k FMV adventuře stavící na cestování v čase. Šlo by říci, že tento dnes již ohraný koncept nemá co nabídnout – a u JP3 je to bohužel do jisté míry i díky laxnosti či, a co je pravděpodobnější, nutnosti vydat hru v daném termínu naplněno. Podobně jako rámcový děj se nepovedl i design. Pouhá trojice rozdílných míst je jednoduše málo, předně na adventuru, která měla ambice být tou, jenž chce určovat budoucí trendy (a nutno dodat, že je neurčovala – to se, i přes snahu Gabriel Knight 3, povedlo až The Longest Journey). Navrch tu již nejde zemřít, což bylo pro minulé díly (zvláště Buried in Time) hlavní složkou hry, a vystavovalo jisté napětí. Pozitiv, stojích za zmínku je poměrně málo. Výborná grafika, profesionální scény s již neprkennými herci, povedené ovládání… to je tak trochu samozřejmostí u vysokorozpočtové hry. Originálnějším prvkem se tak stává nutnost vracet so do rozdílných časových lokací pro předměty a následně je použít jinde nebo nový „chameleon“ oblek, díky němuž lze brát podobu viděných lidí. Tím nejzásadnějším problémem tak je, že hra nedokáže plně vtáhnout, což je u tohoto žánru zásadním problémem. I přes kratší rozsah může JP3 vydržet dlouho, to však jen proto, že jedním hraním nestrávíte zpravidla více jak půl hodiny.
Journeyman Project 3 z mého pohledu není tím "hidden gemem" jako byl The Last Express nebo Callahan's Crosstime Saloon, ale pouze a - jen - kvalitně zpracovanou kratší adventurou, jejíž sláva pramenila především z technologické pokročilosti. To však také není málo, a tak zahráním Legacy of Time chybu neuděláte, zvláště pokud máte rádi přímočařejší styl adventur od Cryo Interactive Entertainment.
Jedním z důvodů menší popularity, mimo toho, že jde o třetí pokračování hry z roku 1993 (jenž vyšla pouze na cd) je jistě to, že chybí titulky a na svou dobu propracovaný engine si žádal svou, hardwarovou, daň. Ono i v globálním měřítku série nemohla konkurovat Mystu, jenž měl statut prvního opravdu multimediálního titulu, což je také důvodem, proč tvůrci v Presto nestvořili plánový čtvrtý díl, ale paradoxně se pustili do prací na sérii Myst (třetí a čtvrtý díl), kterou dokázali oživit svým 360 stupňovým zpracováním s vyšším důrazem na příběh. To je však již jiná kapitola.
Zpátky k FMV adventuře stavící na cestování v čase. Šlo by říci, že tento dnes již ohraný koncept nemá co nabídnout – a u JP3 je to bohužel do jisté míry i díky laxnosti či, a co je pravděpodobnější, nutnosti vydat hru v daném termínu naplněno. Podobně jako rámcový děj se nepovedl i design. Pouhá trojice rozdílných míst je jednoduše málo, předně na adventuru, která měla ambice být tou, jenž chce určovat budoucí trendy (a nutno dodat, že je neurčovala – to se, i přes snahu Gabriel Knight 3, povedlo až The Longest Journey). Navrch tu již nejde zemřít, což bylo pro minulé díly (zvláště Buried in Time) hlavní složkou hry, a vystavovalo jisté napětí. Pozitiv, stojích za zmínku je poměrně málo. Výborná grafika, profesionální scény s již neprkennými herci, povedené ovládání… to je tak trochu samozřejmostí u vysokorozpočtové hry. Originálnějším prvkem se tak stává nutnost vracet so do rozdílných časových lokací pro předměty a následně je použít jinde nebo nový „chameleon“ oblek, díky němuž lze brát podobu viděných lidí. Tím nejzásadnějším problémem tak je, že hra nedokáže plně vtáhnout, což je u tohoto žánru zásadním problémem. I přes kratší rozsah může JP3 vydržet dlouho, to však jen proto, že jedním hraním nestrávíte zpravidla více jak půl hodiny.
Journeyman Project 3 z mého pohledu není tím "hidden gemem" jako byl The Last Express nebo Callahan's Crosstime Saloon, ale pouze a - jen - kvalitně zpracovanou kratší adventurou, jejíž sláva pramenila především z technologické pokročilosti. To však také není málo, a tak zahráním Legacy of Time chybu neuděláte, zvláště pokud máte rádi přímočařejší styl adventur od Cryo Interactive Entertainment.
Pro: grafika, profesionální výkony herců, střední obtížnost puzzlů
Proti: kratší rozsah, neoriginální příběh