Komentáře

Taky jste se cítili ošizeni, když jste vstoupili do Mournholdu, města světla a magie, jak chroptí každý druhý ordinátor a zjistili jste, že se v každé ze čtyř čtvrtí dají domy a chodci spočítat pomalu na prstech jedné ruky?
Znepokojilo vás, že město, přes svojí zajímavou architekturu připomíná svým půdorysem spíš vězení, ze kterého ale není útěku, protože brány někdo zavřel zvenčí a spolkl klíč? Naštěstí pocity zmaru z toho, že jste uvězněni v titěrném hlavním městě ohromné provincie Morrowind se rozplynuly po prvním nadzvednutí poklopu od kanálu a objevu, že lootovat nebudete horizontálně tak, jako ve Vvanderfellu, ale vertikálně, tím jak budete sestupovat níže a níže do tajemna pradávných kobek a prašných hal.

Tribunal je jako ohromný Morrowind napraný v obchodní galerii, kde si každá významnější frakce z původní hry, včetně těch záporáckých, pronajala svojí výstavní plochu, na kterou se ovšem vejde jen to nejlepší od každé z nich.

Máte slabost pro nemrtvé? Podzemní nekropole plná koster a nových výzev v podobě lichů, stejně tak jako jejich vysušený král Balizar jistě přijdou vhod. Cech vrahů má ve vlhkém prostředí kanálů, zřejmě kvůli výhodnému nájemnému, také svoji centrálu.
Elfové při stavbě svého města příliš moc nebrali ohled na dwemerské trpaslíky, a tak se pod městem nachází i velkolepě pojaté železné město s obrovskýmu sály a stále bafajícími stroji, které hlídají vedle standartních i pokročilé formy robotů v původních a skromějších kovových továrnách Vvanderfellu neviděné.
A konečně sdělit nám „My jsme ještě tady!“ nezapomněly ani Daedry, které živoří v polozatopeném chrámovém městě se svým princem čele.

Podstatnou část kanalizačního systému, který slouží jako rozvod do všech zmíněných míst si pro sebe uzurpovali goblini, kteří vám znepříjemní průzkumy a dozvíte se, že goblin nemusí vždy nutně znamenat pouze půlmetrového skrčka, ozbrojeného kostí a proutěným štítem.

Na povrchu mezi lidmi i nelidmi se ale také nudit nebudete. Každá čtvrť má nějaké to svoje špinavé tajemství i netradiční příležitosti. A tak nebuďte překvapeni až budete požádáni tajemnými pány o nájemnou vraždu, nebo hrát divadelní hru v shakespearovském stylu se zcela nedivadelním rozuzlením, anebo jaké to je setkat se s nebezpečným sociopatem. Nepočítám několik urozených šlechtických rodin, které obsahuje každý druhý dům v Mournholdu, z nichž každá druhá má potíž a chce abyste ji vyřešili právě vy.

Protože v královském paláci a chrámu budete jako doma, nebudete ušetřeni ani službě koruně a bohům, konkrétně Almalexii, jedné z Tribunalu. Cesta ke králově důvěře je trnitá. Budete mu muset dokázat, že není žádný strom, který byste pro něj neporazili, takže úkoly jako kdo a odkud šíří o králi ilegální letáky tvrdící, že zabil svého otce by pro vás neměly být pro začátek problém.
Almalexia je vše, jen ne milující matka všech elfů a brzy poznáte, že její dogmatická, náboženská politika směřuje proti králi a vy jste toho nástrojem.
A jako by tohle všechno nestačilo, přímo v paláci je umístěna posádka imperiální legie, aby krále nenapadla nějaká hloupost. Posvátní chrámoví ordinátoři, královské stráže v charakteristických červených brněních promenádující se po městě, i sám král a jeho dvůr jsou jen ústupkem impéria kolaborujícím elitám nestabilní země, která byla ze všech států říší podmaněna jako poslední, zato však téměř bez boje.

Už jsem řekl tolik a ani jsem se nedostal k hlavnímu příběhovému twistu, tolik toho na pohled malý Tribunal nabízí. Je tu vylepšený deník, možnost koupit si zvířátko na nošení lootu, anebo rovnou najmout žoldáka aby boj lépe odsýpal. Možnosti zkrátka nechybí ani tak trochu stísněnému datadisku pro hru roku 2002.