The Elder Scrolls Adventures: Redguard

Jestliže se Redguard inspiroval Tomb Raiderem jak se uvádí i zde v popisu, tak má Tomb Raider trochu smůlu, že to nebylo naopak. Redguard je totiž pro mě velké překvapení, a svůj vzor podle mého názoru znatelně převyšuje.

Bethesdě se podařilo vytvořit vyváženou kombinaci akce a adventury. Základem je kvalitní příběh o pátrání po ztracené sestře (tedy žádná záchrana světa), kde hlavní hrdina vlastně není žádný svatoušek, ale vrah a žoldnéř. To vše se odehrává v bouřlivém období, kdy se místní obyvatelstvo smiřuje s porážkou a invazí císařského vojska. Jak je možné předpokládat, příběh se nakonec trochu zamotá a už nepůjde jen o nalezení rodinného příslušníka. Adventurní složka hry je právě to, v čem Redguard dalece převyšuje Tomb Raidera. Strávíte tu hromadu času leckdy i velmi dlouhými dobře nadabovanými rozhovory, které ale nejsou jen planým tlacháním k prodloužení hrací doby. Skoro vždy se v rozhovoru najde nějaká indicie, která vás může posunout dál.

Stejně tak akční složka má nad Tomb Raiderem navrch. Jestliže s Larou bylo často možné vylézt někam, kam na vás potvora nemohla a odtud bezpečně střílet, v Redguardu na to rovnou zapomeňte. Jedinou zbraní hlavního hrdiny je totiž meč, takže souboje jsou kontaktní a tudíž vám jde v každém souboji o život. Navíc zde nefunguje metoda zběsilého mlácení do klávesnice, naopak je důležitá obrana, správné postavení, trpělivost, sledování nepřítele a vyčkávání na příhodný okamžik k protiútoku. Výhra tak není automatickou záležitostí ale odměnou za dobře zvládnutý souboj. Jediné v čem tedy Lara Cyruse předčí jsou její akrobatické kousky. Tady si sice taky zaskáčeme, občas i zašplháme, ale přeci jen mi to v Tomb Raideru přišlo zajímavější.

Myslím že se také autorům celkem dobře povedlo skloubit víceméně lineární příběh s relativně otevřeným světem ostrova Stros M'Kai. Po ostrově se totiž můžete skutečně pohybovat svobodně a vydat se kam se vám zachce. Nicméně abyste tímto volným pohybem nerozbili příběh, nachází se zde několik lokací, do kterých se dostanete teprve tehdy, když máte potřebnou informaci, nebo předmět. Vše ale funguje poměrně logicky a nenásilně. Stejně tak fungují všechny puzzle a hádanky, i když některé jsou trochu obtížnější.

Jestli mám tedy něco kritizovat, tak jsou to věci, pro mě osobně málo podstatné. Trochu jsem měl problémy se zvukem, ačkoliv dabing je velmi dobrý a hudba skvělá, často jsem se potýkal s technickým bugem, kdy mi zvuk začal chrčet jak při rozbitých reproduktorech. Také jsem se potýkal s krvavými HW nároky, vzhledem k tomu, že jsem Redguarda hrál pod Dosboxem, na které mé staré PC už sotva stačilo. Grafiku hodnotit nehodlám, je to 15 let stará hra, a tak se samozřejmě nedá čekat, že bychom se kochali efekty. Nicméně v některých lokacích jsem se přesto docela kochal, zato většina postav samozřejmě nevypadá nejlépe. Ale grafika je skutečně něco, co je u mě až na posledním místě.

Redguard mi tak poskytl zhruba 40 hodin zábavy aniž bych pocítil nějaký zásadní stereotyp, znudění nebo frustraci. A jestliže bych měl z předmorrowindovského kvarteta Elder Scrolls her vyzvednout jen jednu, bude to právě tato.