Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Dark Eye: Chains of Satinav


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 70
Po čtyřech letech od prvního dohrání jsem si Chains of Satinav prošel ještě jednou, abych zjistil, "o čem to vlastně bylo". Tak tedy: příběh je zasazen do herního systému Das Schwarze Auge (anglicky The Dark Eye, viz část názvu hry), což je obdoba našeho Dračího doupěte ( a obě jsou to odnože původního amerického Advanced Dungeons & Dragons). Tyto systémy jsou primárně zaměřené na sestavování družin, prolézání dungeonů, mlácení potvor, levelování a shromažďování virtuálního bohatství... a postupem času se kolem toho vyvinula hybridní pseudomythologie s nejrůznějšími božstvy. Proč hybridní? Protože je to mix křesťanství, řeckých, germánských a keltských mýtů s příměsí špetky starověkého Egypta či Sumeru... Hra Chains of Satinav je uplácaná právě z téhle pseudomythologické omáčky. Onen Satinav v názvu je jakýsi polobůh či snad padlý hrdina (to jsem úplně nepochopil), možná trochu připomínající řeckého Chárona, který si jezdí na loďce sem a tam a vidí jak do přítomnosti, tak do budoucnosti... Ve hře je Satinav jen takovým ornamentem - a to, co jsem teď napsal, není ani spoiler.

Typických atributů drakodoupáckých tažení ve hře najdete jen nepatrně: jednoho trpaslíka, pár orků... a to je vše. Na mlácení potvor a levelování rovnou zapomeňte, nic z toho se nekoná. I magie je zastoupena jen mizivě. Jedním kouzlem věci rozbíjíte, jiným je spravujete a s tím prostě musíte vystačit.

Po druhém dohrání mi zasazení do systému The Dark Eye připadalo ještě násilnější než napoprvé. Hra má totiž všechny možné atributy keltských mýtů: oddělené vílí světy, magickou harfu, hrátky s časem atd. a v neposlední řadě i celkovou morbidnost... no ale autoři se prostě svezli na popularitě systému Das Schwarze Auge.

Dějově je hra jakási road movie. Hrdinové nasměrováni někam dál - a pak zase dál. Na zastávkách překonávají určité potíže, aby se opět mohli pohnout kýženým směrem. Není výjimkou, že na té které zastávce máte k dispozici pouhé dvě obrazovky a omezený počet aktivních předmětů, které si můžete zvýraznit klávesou. V případě použitelnosti něčeho na něco se vám použitelný předmět vysvítí, takže tady máme typického zástupce "moderních" adventur. V počátečních fázích hry, pokud jste alespoň trochu trpěliví a pečliví, nemůžete zakysnout. Teprve později se dostanete do několikaobrazovkových lokací s hromadami předmětů, které vám zaplní inventář. Později také přijdou na řadu krkolomné kombinace a složitá řešení, která vás potrápí, zvlášť pokud jste si, stejně jako já, navykli na hladký postup hrou. Coby adventura je CHoS dosti nevyvážená (ve druhé polovině se obtížnost razantně zvýšila), jako by ji dalo dohromady několik různých týmů, které mezi sebou příliš nekomunikovaly.

Shrnutí: adventurní část nenadchne ani neurazí, za zahrání však stojí příběh. Kdyby mi ho tvůrci naservírovali jako čistě keltskou záležitost bez té švarce-auge omáčky, byl bych spokojenější, ale zaplať Rondra alespoň za tohle.
+17
  • PC 70
Adventury jsou můj oblíbený žánr a vyhledávám je. Bohužel, netěší se už ani zdaleka takové oblibě hráčů jako dřív a tak adventur vychází čím dál méně a když už nějaká vyjde, je to spíš interaktivní film, který se hraje skoro sám.

The Dark Eye ve mně vyvolalo naději, že by se alespoň náznakem mohly vrátit staré dobré časy. A ručně malovaná grafika bez všeho toho zbytečného overrated 3D vypadala na propagačních screenshotech velmi lákavě.

Bohužel, grafika je sice hezká, ale jde vidět, že tvůrcům jdou spíše krajinky, než postavy. Co vás ale asi zaujme na první pohled, a to v ne zrovna dobrém smyslu, je voice acting - tedy, pokud budete hru hrát v angličtině jako já. Vím, že hra měla pravděpodobně omezený rozpočet. Ale tohle je opravdu až moc velký krok zpět. Především hlavní postava má dost nepříjemný projev a celé to místy působí hrozně amatérsky. Občas na vás vyskočí nějaké ty nepřeložené německé titulky, ale to už je jen takový detail.

Co se týče hratelnosti, líbilo se mi, že po dobu hry obtížnost stoupala. Bohužel, stoupala tím špatným stylem. Zkombinovat několik naprosto nesouvisejících předmětů abyste dosáhli cíle, to už se snad ukázalo být jako slepá ulička. Vzpmeňme na slavnou nafukovací kachnu. To je vážně nutné opakovat všechny staré chyby?
Pokud jste někdy hráli Monkey Island, asi jste si všimli, že dost velká část dílčích úkolů souvisí s tím, abyste odlákali někoho odněkud. Tady je zase všechno vždycky příliš daleko a Geron na to nedosáhne. V každé lokaci jsou alespoň 3 takové věci. Zvlášť otravné je to v momentech, kdy Geron stojí hned vedle dotyčné věci.

Základním stavebním kamenem všech adventur je, či by správně měl být, příběh. I zde příběh je. Ale občas stylizace koliduje s tím, jak temný příběh měl být, občas vzbuzuje otázky, na které hra neodpoví. Příběh by asi i měl potenciál, kdyby ho nezazdily příšerné postavy. Především hlavní sidekick, víla Nuri, je kandidátem na naprosto nejotravnější herní postavu vůbec. Je hloupá. Nepřemýšlí. Je otravná. Je k ničemu. Bylo dost těžké brát její záchranu jako hlavní motivaci hry.

Autoři projevili tu a tam jistou míru vlastní invence. Část hry odehrávající se ve vílí říši byla opravdu povedená, originální a zajímavá a člověka bavilo lokaci zkoumat. A obdivovat, protože už šlo skoro o umělecké dílo. Také máte možnost projít lokacemi ze začátku hry znovu poté, co projdou proměnou. Je to docela působivé. Hudební doprovod mě ale nijak neuchvátil.

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že spoustu věcí už jsem viděla jinde, že příběh není tak propracovaný, jak by měl být, a že postavy nejsou dotažené jak graficky, tak scénáristicky. Asi jsem čekala příliš.

Pro: Originalita a stylizace lokací, oldschool feel

Proti: Nesmyslné kombinace předmětů, málo inovace, špatný voice acting, odbyté postavy

+15
  • PC 55
Chápu, že Němci této hře hodně odpustí, a to kvůli světu Dark Eye, který je u nich slavný asi jako Dungeons & Dragons v Americe. Pro hráče, který se ve světě Dark Eye neorientuje (jako třeba já), jde o podprůměrnou adventuru.

Příběh mě od začátku nijak zvlášť nezaujal a bohužel se to časem moc nezlepšovalo. Hra na mě působila nudně, nebylo v ní moc vtipu a na druhou stranu mi nepřišla ani tak vážná, jak asi chtěla být. Dialogy mi přijdou psané na sílu, jen aby příběh odsípal. Žádná inovace a trapný dabing už tu byl zmiňovaný.

Co se mi líbí, je atmosféra, která vás do hry vtáhne. Celé je to pěkně kreslené, jako ostatní hry od Daedalicu, spousta lokací vypadá jinak, ve hře procházíte několik světů. Kdyby autoři vyladili animace a grafiku postav, určitě by šlo hře více věcí odpustit. Hádanky mi přijdou docela fajn a většina z nich jde logicky odůvodnit, i když ke konci už se spíše opakovaly. Díky kolečku na myši to jde i lépe ovládat a nemusíte se pokaždé prohrabávat celým inventářem.

I když mě hra až tak moc nebavila, dohrál jsem ji a rád si zahraju i druhý díl Memoria, který je prý daleko lepší. Rozhodnutí, jestli tato adventura stojí za zahrání, nechám na vás, mé hodnocení však vidíte. Pokud ale znáte svět The Dark Eye (zejména hru Drakensang: The Dark Eye), tak si k hodnocení přičtěte nějakou tu desítku.

Pro: Logické hádanky, grafika

Proti: Směšný dabing, animace postav, příběh nenadchne

+9