Komentáře

Čtvrtý díl Blackwellu je vyladěný k dokonalosti tak jak je to u podobné série možné. Autor ví přesně co chce vyprávět, jakým způsobem, jakou použít grafiku a jak doladit hratelnost k dokonalosti, jinak moc novinek nepřináší.

Technická stránka se příliš nezměnila, přestože se píše rok 2011 (nemám moc s čím srovnávat), tak to prostě vypadá jak ze začátku 90. let s tím že jazzík překvapivě doplňuje výborná taneční muzika v klubu (která se pochopitelně Joeymu nelíbí).

Hratelnost se rovněž ustálila. Pár přibývajících/mizejících lokací v New Yorku, menší případy které spojuje jeden větší, vyslýchání, googlení a kombinace informací. Na googlení, kombinování a emaily díky bohu slouží smarthpone, takže nemusíte s každou stopou domů. Zbytek tvoří špetka používání předmětů a trocha spolupráce postav. Joey se naučil používat foukání do menších předmětů, což slouží párkrát jako řešení problému. Nic co by se s trochou namáhání mozku nedalo vyřešit i bez návodu. Jen je to tentokrát o trošku delší, zabralo mě cca 5,5 hodiny. Vrátily se naprosto zbytečné achievmenty (18), které tentokrát ani nic neodemykají.

Mírně výtky tak mám pouze k příběhu. Hrajete počtvrté totéž a je to trošku hra na jistotu. Prolog (hozený do humorna) na duchařské lodi, tři menší případy s jedním větším v pozadí. Joey sice cynicky komentuje vše kolem, ale na Rosu je většinou hodný a Rosa začíná být ostřílená lovkyně a umí ho usadit. Dialogům, popisům i jistým tématům se nedá vytknout nic. Ztráta životní cesty a zneužití bolesti falešnými spiritisty, kteří lidi směřují k vlastní záhubě, pochybnosti o vlastní identitě a smyslu života, hledání/nenacházení odpovědí, výčitky z minulosti, smutek... to vše funguje. Nechybí ani špetka humoru (Joeyho vidí i mimina a skoro zaskóruje :D)

Konkrétněji s mírnými SPOILERY! Rosa a Joey řeší trojici lidí, kteří podlehli tajemnému prorokovi Gavinovi a zemřeli. Novinář, kterého Rosa znala a který i po smrti pokračuje v pátrání, aniž by věděl že je mrtvý je emocionální pecka. Brigádnice nešťastně zamilovaná do šéfa je ale jak z červené knihovny a šprtka, který se změní na pařmenku je jak z pitomého teen filmu. Záporák se objeví až na konci a přes výborné finále (cesta do světla ho opravdu nečeká) byl spíše zklamáním (vysávání energie z lidí a pátrání po médiích jako lahodných zákuscích). Nemůžu říct, že by mě jeho organizace nějak extra zajímala, Komtesa byla úplně někde jinde.

Co dál? Objevuje se vyšetřující polda Durkin, který se jako mladík mihnul ve dvojce, na moment se vrací průvodkyně Komtesy Madeline. A Joey konečně potká někoho z minulosti... jenže kromě pár náznaků z toho zas nic není.

Každopádně to jsou spíše moje osobní pocity, jinak si i čtvrtý Blackwell drží vysokou úroveň a jsem zvědavý, jestli se v posledním díle dovím nějaké odpovědi a přijdou nějaká pořádná řešení.