Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Pokud bych měl říct, která hra ze světa Star Wars univerza, na mně měla formativní vliv, který přesáhl za hranici běžné zábavy, jmenoval bych právě Rytíře staré republiky a jejich výtečné, ač v mnoha ohledech nešťastné pokračování.  

Byla to právě tato hra, které vděčím za poznání, že svět Star Wars je mnohem komplexnější a promyšlenější, než jen (tou dobou) šestice celovečerních filmů a her (ano, Kyle… TYS ten, kdo ukradl plány Hvězdy smrti a vždy budeš), které se prakticky všechny točí kolem Skywalkerovy éry. Právě tento titul mi ukázal, jak je historie předaleké galaxie letitá, fascinující a promyšlená. Díky tomu zaujímá tato hra v mém srdci zvláštní místo a já se k ní čas od času rád s láskou vrátím. A to nejen kvůli citovému poutu, ale především proto, abych si znovu prošel jejím úžasným dobrodružstvím, které navozuje přesně tu hvězdně válečnou atmosféru, která na mně v dnešní době už prostě nefunguje.  

Byť je hra příkladem toho nejlepšího, co bylo pro Star Wars univerzum vytvořeno, neznamená to, že by nebyla bez chyb. Má jich více než dost a čím je starší, tím markantněji jsou její nedostatky znatelné. S každou další iterací na ní oněch chyb nalézám více a více. Především… hra nezestárla zrovna s grácií. Když jsem si jí po nějakých pěti letech znovu rozehrál, měl jsem vtíravý pocit, že hraji nízkorozpočtovou mobilní hru. To není samozřejmě relevantní výtka vzhledem k roku vzniku. Jde o pouhé konstatování, které by případné nové hráče nemělo od hry odrazovat. Skutečné problémy se projevují v průběhu hraní. Jedním z těch nejnepříjemnějších a často se opakujících, zejména v těsných interiérech, je opravdu špatný pathfinding vašich spolubojovníků. KotORy už v této hře pracují s klasickým biowaráckým schématem družiny a její správy. A sice hlavní postava plus dva doprovodní sidekickové po jejím boku a zbytek hrdinské bandy dlí v bezpečném zázemí. Kdo hrál Mass Effect, už je doma. Výběr členů lze libovolně měnit i přímo „v poli“, pokud se nenalézáte ve speciální lokaci, která tento dálkový výběr zakazuje. Pro použitý Odyssey engine ale představují i dva parťáci často nepřekonatelnou výzvu. Vaši kamarádi se rádi ztrácí a zasekávají v úzkých a spletitých chodbách (a že jich ve hře je!), někdy si snaží zkrátit cestu tím, že nabíhají do zdi, čímž se zaseknou na místě úplně, jindy samovolně doskakují na dávno prošlé lokace – to se stává hlavně při bojové pauze, když zadáváte jednotlivým členům party samostatné rozkazy. Jsou z toho potom nepříjemné a nebezpečné situace, kdy se octnete sami před smrtícím protivníkem, protože vaši dva spolubojovníci se znenadání octnou na jiných souřadnicích a aby mohli zasáhnout do boje, musí k místě potyčky poctivě a zdlouhavě doběhnout. Pokud totiž hrajete na nejtěžší obtížnost, jak to flagelantsky dělám já, jsou boje krátké a o výsledku bitev často rozhodují zlomky sekund. Pokud nemáte parťáky k dispozici už v prvních okamžicích a jste nuceni na ně čekat, většinou to znamená smrt. Méně závažné, ale o to otravnější situace nastávají, když se jeden z parťáků zasekne vprostřed lokace, vy si toho nevšimnete a chcete projít do další lokace. Hra vás zastaví a suše oznámí, že nejste všichni pohromadě a neprojdete dál dříve, dokud nebudete všichni v kupě. V onen okamžik nastává povzdech a otravná cesta zpět, abyste svou zatoulanou ovečku našli a jako pejska jí dovlekli k východu. Často se musíte vrátit opravdu o HODNĚ zpět, aby se vám to povedlo. To, jak něco takového dokáže zkazit požitek z hratelnosti, asi nemusím zdůrazňovat. Někdy se stane i to, že chcete prohledat nějakou bednu s kořistí, vaše postava k ní běží, ale už jí neotevře, zasekne se o neviditelnou překážku. Ať to zkoušíte, jak to zkoušíte, prostě se vám to nepodaří. To se naštěstí stává ojediněle, ale stává se to. Především ke konci hry. Inventář není zrovna ukázkou přehlednosti. Práce s ním je neohrabaná a při větším počtu (naštěstí je neomezený) předmětů mnohdy zdlouhavá. Neduhy projeví sem tam i interface, kdy s radostí například zamrzne kurzor, nejde zvolit vybraná dialogová možnost, nebo se po smrti celé skupiny a následném vhození zpět do hlavního menu nemůžete proklikat k nabídce uložených pozic. Většinou stačí kliknout pravým myšítkem, někdy to vyřeší až Alt+Tab. Buď jak buď… je to nepopsatelně otravné. Poslední nepříjemností je, že hra má v oblibě padat mnohem častěji, než by byla přijatelná míra.  

Ryze subjektivní rovinou je potom samotný design světa a příběhu. Oba aspekty mi v určitých chvílích přišly značně nevyvážené co se kvality a zábavnosti týče. Úvodní uzavřená lokace na Tarisu vás do hry vtáhne a poskytuje dostatek motivace k dalšímu postupu. Naproti tomu třeba Kashyyyk mne nudil od začátku do konce. Nejen že design planety mi přišel skoro až odfláknutý, památnou není ani zdejší zápletka a charaktery kolem ní. Vždy mám radost, když z této planety, plné Žvejkalů, mohu zase odletět. Dostatečná odměna za nezáživný průchod Kashyyyku se ale přeci jen dostaví v podobě přibrání Joleeho Binda do vaší party. Rovněž Tatooine, který je skutečně ikonickou planetou, mohl být udělán trochu více promyšleněji. Příběh kolem Písečných lidí jsem hltal s dychtivostí banthy, ale celkovému zážitku na planetě jako by stále něco chybělo. Pochopíte to třeba na Manaanu, který je tak promakanou lokací, že kvalitativně přímo kontrastuje třeba s oním nešťastným Kashyyykem. Sithská akademie na Korribanu je potom skutečnou lahůdkou – všechny ty zkazky o dávných a legendárních sithských lordech, mystické prostředí s nezaměnitelnou architekturou z nichž je cítit vliv a moc temné strany, unikátní artefakty, povalující se všude kolem… to JE přesně to, co dělá svět předaleké galaxie tak atraktivní.  

To vše by samo o sobě nemělo moc smysl, kdyby to nespojoval nějaký epický příběh s dobře napsanými charaktery. A i v tomto ohledu zde panuje ona nevyváženost, kde jedna část je absolutně skvělá a druhá nezáživná a skoro zbytečná. Příběhová zápletka je vám odrývána postupně, s patřičným napětím i zvraty. Co se ze začátku zdá jako další klasické tažení proti zlu, dosáhne až osudových rozměrů, kde se rozhoduje o osudu celé galaxie a i po několikerém opětovném dohrání to stále drnká na tu správnou strunku. Ústřední bossák je opravdu povedený – jeho hi-tech slavíkem modulovaný hlas zní přesně tak zlověstně, jak to máme ve hrách na hrdiny rádi. Horší to ale už je s tím, co Darth Malak povídá. Často jeho „zlé“ hlášky tak tlačí na pilu, aby bylo OPRAVDU zřejmé, že je zlý a zkažený, že to právě vzbuzuje spíše pobavený úsměv. Jako byste poslouchali nějaký céčkový klon bondovského arci-zlouna. Podobně prvoplánově působí váš milostný vztah s Bastilou a její „vyzrání“. Z namyšlené a arogantní fifleny se obratem stane skoro až matka Tereza se skromností buddhistického mnicha, která najednou sype z rukávu jedno jediské moudro za druhým a jen tak mezitím vás pozve na soukromý rozhovor v opuštěném ubikačním prostoru na vaší lodi, načež toho lituje a zaklíná se jakousi temnou stranou, nebo co. Milostný příběh tedy šustí papírem a znovu je to škoda, protože to šlo udělat přirozeněji. A že potenciál tam byl veliký. Kdo by odolal svodům medově libého hlasu Jennifer „Fall from Grace“ Hale?. Poněkud plochý je i zbytek celé vaší skvadry. Většina postav slouží jen k tomu, abyste je potkali, pomohli vyřešit jejich příběh a dále zůstane jejich charakterový vývoj trestuhodně nevyužitý. Nejvíce patrné je to třeba u Zaalbara ze kterého toho za celou dobu moc nevytáhnete, pokud se to netýká Kashyyyku. A ani o Kashyyyku toho Zaalbar moc nenavrčí. Skutečně zajímavým charakterem je, kupodivu, Canderous Ordo, který se ze začátku jeví jako typická sadistická mlátička bez mozku, ale pod vlivem jeho vzpomínek a dějovému posunu, dosahuje jeho charakter čím dál viditelnější katarze, která dospěje až k tomu, že úplně přehodnotí své dosavadní postoje. Canderous je tedy skutečně živoucí postavou a je škoda, že taková scénáristická péče nebyla věnovaná všem ostatním hrdinům. Kdo mi ale přirostl k srdci úplně nejvíce, byl beze sporu Jolee Bindo – jakmile jsem toho žoviálního staříka potkal, tahal jsem ho všude s sebou. Jeho hlášky jsou opravdu legrační a rozhovory s ním si vždy užívám a pořád mám na tváři úsměv. Jakkoliv je třeba výše vzpomínaný Zaalbar zapomenutelnou postavou, Jolee je jednou z nejlépe napsaných postav, se kterými jsem se ve hrách setkal, což krásně ilustruje tu nejednoznačnost, kterou hra oplývá. To se, ostatně, týká i volby temné/světlé strany.  

Hru mám několikrát dohranou za obě strany a je patrné, že pro temnou stranu není hra primárně koncipována, což je (opět) škoda. Vše je tu pojato velmi černobíle. Když hrajete za světlou stranu, jste ten typický neposkvrněný paladin v blyštivé zbroji (zde v hnědém rouchu), co bojuje proti bezpráví, odmítá odměny (grrr!), pomáhá chudým a ochraňuje slabé… proč ne? Budiž. Běda však, když se rozhodnete hrát za temnou stranu, tam to začne drhnout. Temná strana zde není vyvedena v celé své komplexnosti a rafinovanosti. Není plná intrik, mlžení, manipulace, svádění a přetvařování. Naopak všichni Sithové, potažmo vy sami, se tu chovají jako naprosto vymaštění psychopati: „Co mi za to dáš, když ti to donesu?“ „Tisíc kreditů.“ „Tady to máš…“ „Díky, DÍKY, ctihodný rytíři! Tady máš svých tisíc kreditů.“ „Jo, díky ti… a teď tě zabiju.“ „COŽE?! Ale proč?!“ „Se mi chce… a teď zemři!“.  

Abyste tedy „poctivě“ sloužili temné straně, jste nuceni se chovat jako iracionální hovada a to mě vůbec nebaví. Kdo četl jakoukoliv knížku ze světa Star Wars od čtivého Drew Karpyshyna, paradoxně hlavního scénáristy hry, bude rozumět tomu, proč zde hraní za temnou stranu působí tak parodicky.  

Jenomže… pořád jsme ve světě Star Wars a to pomyslné srdíčko je ze hry cítit i přes tu kopu ne úplně povedených, nebo nedotažených věcí. Veškerá kritika na technické, designérské i scénáristické nedostatky je postupně rozmělňována s tím, jak ve hře trávíte více a více času a směřujete k jejímu konci. Hra si vás postupně začne omotávat kolem prstu, načež si vás zcela podmaní. Tento proces započne již na samém začátku při tvorbě postavy - jakmile se spustí triumfalistická hudba, srdce mi vždy s náležitým pohnutím poskočí a já se už nemůžu dočkat opětovného dobrodružství. I po těch letech to na mně stále působí se stejnou silou, tak jako kdysi… Poslouchat vyprávění o legendárních Jediích/Sithech, slavných bitvách a válkách. Číst si o pádech dávno zaniklých imperií. Dozvídat se zajímavosti o mnoha rasách v galaxii, jejich domovských planetách a zvycích. Mít upřímnou radost ze svého prvního světelného meče, měnit v něm krystal, aby svítil vaší oblíbenou barvou a následně do něj shánět posilující krystaly, které mění jeho atributy. Stále se zlepšovat v soubojích a v používání Sil, kdy je vám s úspěchem navozován onen uspokojivý pocit, že se stáváte skutečně mocným mistrem… či lordem. Mohl bych tak pokračovat do nekonečna. Není to tedy nakonec tak, že forma vítězí nad obsahem? Slovy nejmenovaného stálého tajemníka: Ano i ne.  

Některé úkoly (převážně vedlejší), jsou tak dobře napsané, nebo zábavné, že se stanou nezapomenutelnými. Atmosféra některých lokací ve vás ještě nadlouho po dohrání zůstane rezonovat a možná se k těm místům budete ve vzpomínkách vracet a toužit je znovu navštívit, jak se to stává mně. Hra ve svém závěrečném dějství nabírá takovou gradaci, že mne mile překvapilo, jak moc jsem se jejím grand finále nechal znovu strhnout. Velmi k tomu dopomohou všechny ty ikonické zvuky a výtečná hudba od Jeremyho Soula, který dokonale ctí Williamsovy spektakulární motivy, ale jinak předvádí čistě svou, vážně povedenou, interpretaci, žádnou kopírku. A kdybyste se přeci jen při vaší pouti za záchranou galaxie toužili na chvíli zastavit a neřešit události kolem, možností k vyblbnutí tu je také dost: minihry se závodními kluzáky mi stále přijdou zábavné, některé logické hádanky jsou příjemným zpestřením jinak celkem přímočaré hratelnosti a takovou partičkou Pazaaku – modifikovanou variantou klasické Jednadvacet – nikdy nepohrdnu…  

Ne nadarmo patří tato hra, spolu s druhým dílem, k deseti mým vůbec nejoblíbenějším. Přes letitou kostrbatost a hranatost je zdejší svět sebevědomě ukotven v tom, jaký zážitek vám chce poskytnout – epickou cestu plnou dobrodružství v jednom nejvlivnějších vesmírů, který kdy lidská fantazie stvořila. A přesně to se této hře stále daří na výbornou. Nejde jí nemilovat.  

Nechť vás provází Síla!

Pro: Atmosferické a poutavé, zábavná hratelnost, radost ze zkoumání světa, mnoho památných okamžiků, skvěle zpracované univerzum

Proti: Technické, disignérské a scénaristiské nedotaženosti, neohrabaná práce s inventářem, častější pády hry, sem tam to opravdu hlasitě zašustí papírem, plochost některých charakterů, hloupá temná strana

+23
  • PC 100
Knights of the Old Republic známé jako KOTOR, je asi moje nejoblíbenější Star Wars hra a jedna z mých nejoblíbenějších her, které dokážu hrát do dneška, i přes menší problémy co hra má.

V čem vlastně KOTOR vyhrává nad ostatními SW hry? Začněme s negativem a to je soubojový system, není špatný, ale není moc dobrý, je takovej strategicky zaměřený spšíe, ale jestli chce člověk pořádný boje se světelný meči, sem bohužel nešáhne. To je vše ke negativnímu, na svoji dobu, kdy hra vyšla to mělo skvělou grafiku. Já však musím vychválit hudbu. která je tak Star Wars, jak jen to jde a při tom nejde zapomenout, atmosféra planet je prostě skvělá i celkově hry samozřejmě.

Dobré je i rozhodování o tom cco se stane, má to i vliv na příběh, což je fajn a člověk se pak i usmívá, co na té planetě mohl udělat.

Skvělý jsou však postavy, celá posádka je dobře napsaná, včetně hlavní postavy, která ale bohužel nemá vlastní hlas. Negativní by někdo mohl brát, že přímo hlavní záporná postava, není nějak super, ale vyvažuje to jiná věc, a to že hlavní hrdina je Darth Revan, který to však do určitého bodu příběhu neví.

Pro: Hlavní posádka, včetně hlavního hrdiny, atmosféra, hudba, planety, rozhodování

Proti: Pokud někdo hledá hru zaměřenou na boj se světelný meči, není to pro vás.

+14
  • PC 80
KOTOR 1 byla má první patřičně ukecaná hra, kterou jsem dohrál v angličtině. Měl jsem z toho strach, ale nakonec jsem na sebe byl hrozně pyšný, jak jsem rozuměl víceméně všemu (až na řešení vraždy na Dantooine, ale to bylo dáno tím, že mě daný quest moc nebavil, tak jsem ho víceméně proklikal).

Dále je to za mě (mimo KOTOR 2 a Jade Empire) poslední opravdu dobrá hra od BioWare.

Vzpomínám si, jak jsem si myslel, že to bude jakési pokračování Jedi Academy, takže jsem byl namlsaný na spoustu nových komb, akční gameplay a vylepšený soubojový systém… abych po pár minutách hraní tutorialu smutně vystřízlivěl. Na druhou stranu pauzovací souboje jsem znal už z Baldurs Gate a Newerwintera, takže jsem tu byl během chvíle opět jako doma.

Musím říct, že dvojku mám pro její „dospělejší“ přístup o mnoho raději. První díl je klasická přímočará Star Wars pohádka, kde se lidé (a další rasy) poněkud nekomplikovaně dělí na dobré a zlé. Na druhou stranu můžete hrát za Temnou stranu (pun intended) a občas můžete páchat docela slušná zvěrstva (např. donutit Zaalbara zabít Mission, muhahaha!)…

Příběh je tedy pohádkově standardní, i když mě při prvním hraní samozřejmě ono „No… I am Revan!“ odrovnalo. Současného hráče ale myslím kdovíjak na zadek neposadí.

Parťáky jsem měl rád víceméně všechny, hlavně Cartha. Vím, že je to takový Classic Generic Default Dude, kterých mají Bioware scénáristi plný šuplík, ale když mně ty jeho ironické hlášky, nedůvěra a traumata spojená se zradou a problémy se synem hrozně baví (a to i dnes). Dál samozřejmě nesmím opomenout HK-47, který je hláškama někde úplně jinde a Bastillu, do které jsem byl při prvním hraní platonicky zamilovaný. Jolee Bindo mi přišel jako přemoudřelý dědek, zato dnes ho trochu ocenit dokážu – vnáší do hry jako jeden z mála ty „šedé“ prvky, kterých je dvojka plná (byť mi přišlo, že si ve svých názorech občas protiřečí, jakože vám na jednu stranu říká „Dělej si co chceš, mysli sám za sebe, já ti žádný kodex vnucovat nebudu,“ aby vám pak vyčítal, že jste udělali nějakou temnou hnusárnu…). Jen je škoda, že si autoři trochu nepohlídali užitečnost postav.

Nemá totiž moc smysl tahat s sebou někoho, kdo neumí používat světelné meče a Sílu. Všechny takové postavy mají tendenci v boji velmi brzy umírat a jelikož se se Sithy potýkáte opravdu často, většinou si blastery/vibročepele proti světelným mečům prostě neškrtnou. Na druhou stranu je hra tak lehká (i na těžkou obtížnost), že to zase tak moc nevadí. Ve dvojce už tohle bylo trošku ošetřeno jistými perky, díky kterým i blastery dokázaly pěkně zatopit.

Taky je zde přítomen klasický problém s inventářem a několikamilionovou inflací zbytečnými věcmi. Stejně jsem ale každičký plastic cylinder poctivě vybíral…

A ještě mě mrzelo, že se po zjištění, že jste Revan, nemůžete vrátit na Korriban a nějak s touhle informací naložit. Škoda.

Některé lokality a hudba mě uchvátily i dnes, po X letech – zejména vodní Manaan, klidný Dantoiine nebo i počáteční lesklý Taris. Kashyyyk mě bavil ze všeho asi nejméně, stejně tak jako finální planeta a Star Forge. Tam už to bylo zbytečně moc akční, ale jak je hra lehká, tak to odsýpá docela rychle.

Úkoly mi přišly standardní (na poměry Bioware), některé mi ale v paměti zůstaly (černá pasažérka na lodi a učení se jejímu jazyku, nájemné vraždy na různých planetách, vyšetřování zabití na Dantooine, doručení tajemné bedny…).

Taky potěší pár miniher – závody kluzáků, střílení stíhaček a hlavně Pazaaak. S Pazaakem si člověk (pokud chce) může užít hodně zábavy, dá se hrát snad na každé planetě, přičemž nejlepší samozřejmě je, když hrajete o peníze a přímo v kantýně, takže vám do toho hraje patřičná hudba…

Letos jsem si dal radši jedničku, protože vždycky rád hraju za klaďase a první díl má pořád tu schopnost uspokojit můj smysl pro spravedlnost, jakože všechno vyřeším, všem pomůžu, všechno napravím a můžu se tak dočkat skutečně šťastného konce (který dvojka neguje).

A přesně to jsem teďkonc potřeboval :)

Herní výzva 2023 - Karbaník (HC)
+25
  • PC 95
Herní výzva 2021 - Okna vesmíru dokořán

Tak tohle byla parádní záležitost. Ano, rovnou přiznávám, že jsem fanboy Bioware a Star Wars si rád pustím, ačkoliv se neřadím mezi ty hardcore fanoušci. Nicméně tahle hra by nejspíš byla dobrá i bez toho všeho Star Wars okolo, ačkoliv i právě to tomu dodává vynikající fan servis. 

Především svět je vynikající. Jednotlivé lokace jsou různorodé, nabízí tak akorát věcí k tomu, aby vás na několik hodin zabavili, ale zároveň neubili nudou. Každá lokace je jiná, ale všechny mají jednoho společného jmenovatele. Mají své ČARO! Kupodivu nejméně atraktivní je hned první větší lokace - Taris. Je to takové to klasické sci-fi město, které toho vlastně moc nenabídne. Ale pak to přijde - Dantooine, Tatooine, Kashyyk (můj favorit), Manaan, Korriban... Jednoduše jsem si přišel, jak vesmírný cestovatel a zachránce celého vesmíru.

Tomu samozřejmě napomáhá i vynikající příběh. Jasný, je to klasické Star Wars klišé, nic, co bychom už neznali, ale jak nám to scénáristé podali, jak nás dokázali do světa vtáhnout a jaký přinesli hráčům pohoňku v podobě skvěle vystižené SW atmosféry, to je to kouzlo. Další věc je, že tu snad není špatná postava. Každý jednotlivý charakter je zajímavý, ale vždy jiným způsobem. Žádná postava mě vyloženě neštvala, ba naopak, všechny mě zajímali a měl jsem neskonalou touhu se o nich dozvídat víc a víc, tudíž jsem si velmi užíval jednotlivé dialogy.

Jednotlivé questy jsou skvělé, do toho tu je spousta side questů, vtipných setkání, řešení záhada a kdo by se chtěl zabavit i něčím jiným, než neustálým pomáháním, tak si může zahrát jednoduchý, ale poměrně chytlavý Pazaak. Jsou tu tři minihry, žádná z nich není bůhví jak promakaná, ale všechny tři splňují příjemným oddych od klasického rpgování. Jednoduché, ale chytlavé, hráče neudusí, ale naopak mu zpříjemní celkový herní zážitek.

Mohl bych tu chválit v podstatě všechno, ať už vynikající soundtrack, velmi vyvážené a taktické souboje, které nabízí poměrně velkou variabilitu (například já jsem finální souboj urval na pokládání min, což asi nebude úplně nejklasičtější postup). Případně třeba vztahy mezi jednotlivými postavami, které interagují, na což jsme u Bioware zvyklý a zde to funguje taktéž. Určitě bych dodal ještě samotná dabing, především neanglicky hovořících postav, takováto maličkost dokáže velmi potěšit.

Pár menších výtek bych asi našel. Bez módů by hra neměla úplně ten nejlepší vizuál, ale s módy působí stále velmi dobře. Poměrně často jsem se seknul někde o pixel, případně mi často po soubojích přestali postavy reagovat a musel jsem mezi nimi přepínat či reloadovat, ale všechno to v celkovém zážitku byly marginálie.

Za mě prostě velká spokojenost. Ještě bych dodal koment v rámci výzva. Vesmírné scenérie a souboje tu jsou výborné, lehké bitvy přímo ve vesmíru také potěšily, no a samotný vstup do hyperprostoru, to už je je všem známý adrenalin. Výborná volba do letošní výzvy.

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, soundtrack, dabing, minihry, rozmanitost, vyváženost, klasická precizní Bioware práce

Proti: pixelové záseky, inventář

+27
  • PC 85
Star Wars universum jsem měla vždy ráda, ale pouze ráda. Filmy, seriály, novely, komiksy... to všechno bylo fajn, ale nikdy jsem si k tomuto světu nevytvořila tak silné a osobní pouto jako k jiným fiktivním světům. O kotoru jsem slýchala chválu už léta a můžu říct, že oprávněně. Tato hra mě totiž do světa Star Wars vtáhla právě tím způsobem, který se ničemu jinému předtím nepodařil.

Když jsem si hru kupovala a viděla na Steamu obrázky z ní, říkala jsem si, že to vypadá úplně strašně a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Opak byl ale pravdou. Na nezvyklý combat jsem si za chvíli zvykla a problémy jsem s ním více méně neměla, i když byl občas dost frustrující když postavy nedělaly to, co měly.

Jednotlivé planety se docela výrazně lišily v zábavnosti, nejméně mě bavil celkově asi Manaan (i když samotná cesta k místní Star map byla fajn) a nejvíce Korriban.
Postavy byly všechny skvělé a oblíbila jsem si je, dokonce i Cartha o kterém jsem předpokládala že to bude ten nudný člověk co je hned od začátku ve vašem týmu, něco jako Kaidan z Mass Effectu se kterým i sdílí dabéra. Mými favoritkami ovšem byly Mission a Juhani.

Jestli mě něco docela zklamalo tak to bylo to, že když člověk hraje za ženskou verzi hlavní postavy, jde hodně vidět že ten příběh byl napsaný pro protagonistu mužského. U již výše zmiňovaného Mass effectu jsem hrála za FemShep a na příběh to nemělo žádný negativní vliv. Měla jsem pocit, že do toho příběhu patří a pomalu si ani neumím představit hrát za BroShepa. Tady to tak nebylo. Měla jsem neustále pocit, že moje postava tam prostě nepasuje. Nepomohl tomu fakt, že všechno nasvědčovalo tomu, že hra vyloženě chce abych měla romanci s Bastilou, ale ono to jaksi nejde.

Tohle spolu s otravným inventářem a hromadou bugů, které se ovšem daly většinou jednoduše vyřešit, jsou si jediné takové hlavní věci, které bych hře vytkla.
Příběh byl jinak naprosto úžasný, k němu nemám nic než chválu. Soundtrack mě obecně nijak zásadně nenadchl, jediný, který podle mě stojí za zmíňku je ta krásná pohádková hudba co hraje při prozkoumávání Dantooinu.

Už nevím, co dál k tomu říct. Hra je to i po těch letech skvělá a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Pro: příběh, postavy, lokace, atmosféra, světlá/temná strana síly, minihry

Proti: nepřehledný inventář, nemožnost romance Bastily jako žena, bugy

+38 +39 −1
  • PC 85
Je to dobrá počítačová hra a hrála se my moc pěkně. Je dobře, že tam je světloví meč, ale škoda je, že tam nemůžu hrát za Dard Vadera a Dard Malla, ale aspoň tam je hodně kamarádů Boba Feta. Někdy sou i neviditelní jako duch. Líbilo se my, jak tam můžu lítat ze svou lodí Eben Howk po vesmíru a taky jak sem hrál karty s číslama do dvaceti. Jednou sem i vyhrál 200 korun.

Tuto dobrou hru jsem hrál 29 hodin a 92 minut, takže skoro 30hodin.

Pro: světloví meč, kamarádi Boba Feta, Eben Howk

Proti: není tam Dard Vader a Dard Mall

-8 +13 −21
  • PC 85
Hra ze světa Star Wars, která je svým stylem hraní velice podobná napřáklad hrám Neverwinter Nights. Vlastně je to takový následník NN a předchůdce Dragon Age. Jak už to bývá u her od BioWare, je zde spousta možností, jak zadaný úkol splnit, a také mnoho rozhodování, které hráče mohou potěšit, ale i zabolet v pozdější fázi hry. Vše je navíc okořeněno Star Wars tématikou, takže nechybí světelné meče, používání síly a také světlá vs. temná strana. Ve hře je spousta akce, ale zároveň se hraje na tahy, je možné souboj pozastavit a rozmyslet si co dál.

Pro: rozhodování, možnost hrát záporáka

+9 +11 −2
  • PC 85
Dovolte, abych vám pověděl menší a ne příliš vzrušující příběh o tom, kterak jsem se dlouho legendárnímu Kotoru úpěnlivě vyhýbal. Onen důvod tkví v jiné Star Wars hře, vydané ve stejném roce, kterou byla Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy. Jako jedenáctiletý fracek jsem si totiž nedovedl představit herní boj se světelnými meči bez všeho toho skákání, akrobatických kousků, měnění pozic, atd. Takže když mi jednou kámoš poprvé ukázal Kotor a já zjistil, že je to kolový systém a na nějakou rychlou akci mohu rovnou zapomenout, řekl jsem něco ve stylu: ,,Tyvole, tuhle hovadinu fakt hrát nehodlám!". Roky však míjely, moje mozkové buňky zmoudřely a já si během těch let všiml, že Kotor je oslavován jako jedno z nejlepších RPG všech dob. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dám šanci tomu svůj infantilní názor přehodnotit...

Po narativní stránce je ta hra vyloženým blahem, příběh chytne hráče za pačesy už od počátku, plus má velice pevnou strukturu, ve které nechybí ani pár plot twistů, díky kterým jsem hned věděl, proč je ta hra tak velebená pro svou storyline. Dopomáhají tomu samozřejmě i parťáci, na které jsem byl hodně zvědavý, přeci jenom jsme se nacházeli ve zlaté éře Bioware. Nejlepší jsou samozřejmě hlavní republikánští pardálové, bručoun Carth a vznešená Bastila (které jsem co nejdřív musel změnit barvu jejího meče z té příšerné žluté na modrou, jinak bych si musel vypíchnout oči. V barvách mečů jsem holt filmový konzervativec). Je to ale i tím, že hra je úmyslně staví do popředí, ovšem zachází s nimi znamenitě (Btw, sledovat rozpačitou Bastilu poté, co s ní hlavní postava flirtuje, je jedna z nejvíc cute věcí, co jsem ve hrách viděl). Líbila se mi ale i s dark side potýkající se kočička Juhani nebo sympaťák Jolee. Canderous na mě příliš velký dojem neudělal, obzvlášť protože furt mlel ty svoje válečné příhody, z čehož jsem často dostával PTSD ze Zaeeda z ME2. Mission a Zaalbar byli oba fajn, ale příliš toho nenamluvili. Celkově ale skvělá skupinka parťáků, která výborně doplňuje velice kvalitní a hezky odvyprávěný příběh. Jen je škoda, že mezi sebou moc nekecali, na Tarisu často klábosili Carth, Bastila a Mission, ale pak téměř vůbec. Možná má jediná větší výtka k příběhu je Bastily zrada. Nepůsobilo to moc uvěřitelně, obzvlášť vzhledem k jejímu silnému charakteru a vůli, které hra často prezentovala. Ale samozřejmě jsem ji přivedl zpátky na světlou stranu síly, to by tak hrálo!

Naprosto parádní jsou pak i mini hry ve formě zprvu frustrujícího, ale posléze velice zábavného pazzaku (jen škoda, že nikde nebyl žádný pořádný turnaj), nebo i swoop závodů. A velice oceňuji, že v určitých částech hra po hráčovi vyžadovala, aby taky zkusil zapojit mozek. Nutno dodat, že to ale také často dělala zábavnou formou.
Samotné levelování skillů a mocí je velice uspokojivé, i když mě občas štval poměrně šílený inventář, obzvlášť po nalezení nějakého toho datapadu. Atmosféra špičková, své na tom dělají i velice hezké lokace jednotlivých planet, které bylo radost prozkoumávat.

Mrzí mě ale, že hra se dost pohmoždila svou obtížností, s čímž souvisí možností ukládání kdykoliv a kdekoliv. A jakmile máte se svou postavou namaxovanou sílu jediské rychlosti, stává se z vás vyloženě nezastavitelný tank. I když je narativní stránka skvělá, s tou technickou jsem už měl problémy. V první řadě systém příkazů během bojů na mě působil dost těžkopádně, nemluvě o tom, že často postavy jen tak stály a cucaly si palec, i přestože levým tlačítkem myši horlivě klikám na nepřítele, aby s ním něco udělaly. A ani nebudu počítat, kolikrát jsem uvízl mezi slepou uličkou a svými parťáky, přes které by se v tu chvíli nedostal ani parní válec. Co se týče hudby, je to snad poprvé, co mě hudba mého jinak velmi oblíbeného Jeremy Soula zanechala chladným. Až na Manaan a hlavní theme při tvorbě postavy jsem tam nenašel jediný track, který by se mi alespoň trochu líbil. Oh well, všechno je jednou poprvé...

Celkově ale skvělý herní zážitek, který bohužel hodně sráží ty technické lapálie a nedoladěná obtížnost. A musím to někdy zkusit za tu temnou stranu. Jak jsem teď hrál za avatara Mirka Dušína, mám z toho úplně husí kůži. Příště půjde na řadu Dlouhé Bidlo!

Pro: Příběh, parťáci, mini hry, atmosféra

Proti: obtížnost, soubojový systém, inventář

+40
  • PC 90
Herní výzva 2019-2. Čapkův odkaz

Už od mala mám rád Star Wars a když mi můj starší bratr doporučil tuhle hru měl jsem nízká očekávání (nikdy jsem o ní neslyšel), ale asi po hodině hraní jsem zjistil, že ta hra je sakra dobrá. Ať už to bylo spoustu miniher, samotný příběh nebo skvělé postavy udržely mě u hry hodně dlouho. Vývojáři dostali geniální nápad, když hru vrátili 4000 let před událostmi filmů. Tahle hra se pro mne stala srdcovkou.

Pro: Postavy, příběh, spoustu miniher

Proti: Při hraní můžete ztratit pojem o čase

+14 +17 −3
  • PC 90
KOTOR, kterak Maugh objevil chybějící článek mezi Neverwinter Nights a Mass Effectem. A že je tento článek dosti zásadní.

Popravdě jsem nad Star wars universem zlomil hůl, stalo se tak s příchodem druhé epizody - Klony útočí. Degradovala forma rytířů Jedi a vše se začalo točit jen kolem efektů. KOTOR způsobil, že asi některým produktům dám šanci znovu.

Příběh je atraktivně dávkován a hra nabízí docela solidní dávku planet, které krásně navozují atmosféru původní trilogie. A je to hodně fajn. Rozdělení tříd, bohatá paleta schopnosti a kvanta úkolů - až se dostávám k tomu, že první KOTOR solidně předstihuje mnohem mladší Mass Effect. Ale byla to opravdu nádhera, poprvé vstoupit na Ebon Hawk a říct si: "tak toto je prazáklad Normandie".

Je tu mnoho rozhodování, mnoho zapletek ale také docela dost bugů. Je také fakt, že některé lokality oplývájí nekonečným chozením a otravnými monstry.
Celkově se ale jedná o kvalitní rpg, s bohatými možnostmi a charaktery. No a co se týká bojového systému, či využití spoludružiníků, nechápu proč v ME nebyl použít úplně stejný, funkční systém - né jen jeho zmrzačená verze. Pro mně by bylo absolutně ideální KOTORovské jádro v kabátku Mass Effect

Pro: Zelený oboustranný meč. Možnost zmasakrovat velké množství Sithů

Proti: Zabugovanost, KOTOR narušil moje vnímání prvního ME

+29
  • PC 95
Jako pro velkého fanouška světa SW byla pro mě rozhodující kvalita příběhu a naplnění potenciálu tohoto universa. A to tato hra naplnila vrchovatě. Vynikající příběh zasazený hluboko do historie galaktické republiky, což umožnilo autorům přistoupit k tématu svobodně a bez vlivu filmové ságy. Perfektně vykreslený boj mezi světlou a temnou stranou sílu a to nejen příběhově ale i přímo v mechanismech hry. Právě možnost zvolit si mezi postupem za světlou nebo temnou stranu a tím i směrovat vývoj hry s rozdílnými konci je dalším velkým plusem. Ke kvalitě zážitku bezesporu přispívá i možnost cestovat (relativně) svobodně mezi jednotlivými planetami, které se mezi sebou velmi liší ať už vizuálně nebo zážitky, které nabízejí. Třešničkou na dortu jsou pak vedlejší postavy vaší party, kterou jsou velmi osobité, originální a umožňují mixovat různé přístupy ke hře. Vynikající je také úroveň vedlejších misí, které jsou často s hlavní příběhovou linií dobře propojeny. Samotné herní mechanismy mají své mouchy. Chvíli jsem si zvykal na soubojový systém, ale po relativně krátké době jsem mu přišel na chuť. Některé prvky hry jsou trochu nepřehledné (inventář), trochu mě také vadila "tunelovitost" prostředí, ale beru to, z jaké je hra doby. Naopak výběr dovednostní atributů a schopností síly byl velmi široký a dalo se s ním pracovat co do herní strategie, kterou hráč zvolí. Vůbec možností jak hru uchopit je celá řada a na jejím nastavení na začátku a následném vývoji během hry závisí i způsob, kterým budete hru hrát (více na sílu, nebo na moudrost/dialogy atd.). Plusem je určitě i hudba a celková atmosféra, včetně na svoji dobu určitě dobrá grafika. Hru tedy nelze než doporučit nejen fandům SW, ale všem hráčům.

Pro: Příběh, SW universum, světlá vs temná strana síly, rozmanitost herního přístupu a strategií

Proti: tunelovitost prostředí, některé méně přehledné RPG prvky

+15 +17 −2
  • PC 100
V rámci jistého oživení fenoménu Star Wars novou trilogií, cítím povinnost napsat komentář na hru, která je z tohoto univerza nejen mou nejoblíbenější ale zároveň se staví do čela mnoha mých žebříčků. Prožil jsem si s ní totiž hned několik „poprvé“. Prvky, které již měly hry předtím, ale mě byly představeny teprve KOTORem.

První poprvé: společníci

Nehrál jsem staré izometrické RPG hry a tak moje první překvapení bylo budování vztahů s mými společníky. To byl ten moment, kdy se pro mě Bioware stali tvůrci číslo 1 a drželi si ten status až… no v podstatě možná z nostalgie si jej drží stále, jen si to nechci přiznat. Ale sper to ďas, přiznávám. Ta hra ve mně probudila empatii, dozvěděl jsem se, že nejsem schopen páchat zlo a to ani ve hrách. Pasáže kdy se setkávám s arogantní Bastilou, která časem měkne a stává se ze vztahu k ní regulérní romance, která definuje konec hry. No z dnešního pohledu strašně povrchní, jednoduché a hloupé (asi jako Anakinovo dvoření Padmé) ale ono to prostě funguje. To je můj numero uno moment herní historie. Mezi čestná místa bych také zařadil lámání Juhani ke světlé straně, plačku Cartha (používaného charakteru ve všech následujících hrách od Bioware), cynického HK-47, kterého si stejně nedokážu pořádně užít, protože nemám to srdce nechat mou starou dobrou bandu v lodi. To jsou ty časy kdy Bioware psali postavy, se kterými jste chtěli hrát a ne postavy, kde uvažujete, která z nich vás irituje míň (DA:I).

Druhé, třetí a čtvrté poprvé: volby, světlá/temná strana, charisma

Ano, nehrál jsem předtím ani žádnou hru, která jaksik umožňovalo vícero řešení, vážně ani v těch nejmenších náznacích a když mi kamarád vyprávěl, jak si může hráč vybrat, jestli místnost vystřílí, zaplynuje nebo přetíží obvody a zelektrizuje, měl jsem v hlavě jen jedinou myšlenku „zas kecá blbec, vytahuje se, to takhle být nemůže, jak by to udělali?“ KOTOR mě mnohokrát nechal zírat na dění na obrazovce s ústy dokořán a volba (včetně té závěrečné) mezi světlou a temnou stranou byly něco neskutečně úžasného. Nutilo mě to hrát znovu, ač díky mé povaze stále stejně. A navíc poprvé jsem se setkal s charismatem ve hře a ty pocity, kdy se mi podařilo někoho ukecat… dnes to zní humorně, lidi co hráli ty promakané RPG to berou jako samozřejmost a novodobí hráči nechápou k čemu je to dobré, když pif pif je větší legrace.

Několik dalších poprvé patří menším věcem (jako skládání světelného meče, volné lítání mezi planetami, chuť objevovat každý hloupý dům, také dabing všech postav byl na úrovni) a tak tím popisováním skončím, ono hráči co hráli, stejně vědí, a nových lidí, co to teprve hrát budou, už moc nebude.

Hra je na pomezí dvou různých směrů kudy se hry vydávají. Jsou v ní prvky z daleko větvenějších izometrických RPGček, ale postrádají hloubku, zároveň to vše vypadá graficky pěkně a hraje se to příjemně, avšak k dokonalosti také mnoho chybí, protože engine je prostě špatný. Tím ale vznikla hra na pomezí, která funguje skrz drobné nedostatky výborně a obstojí v dnešní době tak i tak.

Ono je lehké říct, že to byly zlaté časy kdy Bioware ještě uměli, ale nedokážu s čistým srdcem vyloučit, že se mi ten jejich mustr jen ohrál, příběh a postavy zevšedněli a romance se mnou už nedělají to, co kdysi. Hrát třeba některé novější tituly dřív než KOTOR, hodnotil bych jinak. Troufám si ale tvrdit, že ne. Vždyť Bastila…

Pro: příběh, postavy, dabing, volby, mnoho pro mě prvotních zkušeností

Proti: podobný zážitek už podruhé nezažiji, u žádné hry co vyjde

+27
  • PC --
Co se mi ve hře líbilo a naopak + takovej deníček k tomu.
Jednotlivé body uvozuju znaménky: - (špatné), + (dobré),+- (neutrální)
A bacha spoilery !!!!(nedal jsem je z důvodu, že by to byl rozpatlanej komentář.

+- nevím jestli to byl bug, ale když jsem měl temnou stranu tak stačilo udělat 1 věc dobrou a byl jste zas na dobré straně

+- docela jsem měl radost kolik světelnejch mečů jsem získal.

+ system levlování postav (znamená, že postava měla 9 vy jste ji nepoužívali a pak jste ji chtěli použít, tak jste ji zkrátka skoro vylevlovali do vašeho levlu vy 20 ona 18 např, což je hodně dobré

+ postranní panel se schopnostmi na pravé straně mí více seděl

+ bod světelné meče

+ Předposlední planeta byla nádherná.

+ rozhovory mezi hrdinami

+ stanete se dřív jedajem oproti 2 dílu.

+ bylo tam dobé, že tam nebylo tolik schopností stejně byly málo využitelné.

+ tady jsem využil hodně schopnost na drojdy a škrcení. Ve dvojce stačily blesky.

+ že souboje byly tězší pokud nepočítám bosse/mini.

+ ke konci můžete zavraždit vlastní společníky pokud se tak rozhodnete muhahahaha

+ automatické ukládání fungovalo

+ Jednoduchost při vylepšování oproti 2 tam mi to přišlo takové rozpláclé.

+ využil jsem spousta vylepšení hlavně kameny na meče.

+ temná strana či světla měla vliv na vaše kolegy


- lagovaní v dantooienu a tatooienu

- bod Schopnosti např když máte 2 jedi, vy si dáte rychlost a druhé postavě chcete dát štít páč to má, jako první kouzlo tak to tam nemá má tam tu rychlost, co vy takže se musíte proklikat na tu schopnost, co chcete. Jestli to chápete= otravné to pořád té postavě nastavovat.

- bod inventář

- bod 7 pádu hry

- slabí bossové/mini

- bod animace některé nešly přeskočit

- bod vzhled zbraní aspon ty speciální měli nějak vypadat

- dialogy v půli hře mě prostě začly nudit možná jsem byl přesycen dvojkou.

- temná strana mi dala nějakou schopnost a ani tam nebylo, co to je.

- Některé questy buglé. Jeden hlavní, některé postavové questy nešli udělat. Postavy, co tam měli být, co jsem se pak koukal na návod tam prostě nebyly.

- bod běhání ve skafandru pomalé a otravné.


Postavy, co jsem si oblíbil ci jinak. U Jedničky to bylo složitější.
sympatické postavy; Canderous Ordo hlavně na konci, Bastila v jistejch mezích, Jolee Bindo na začatku.
nesympatické postavy; Bastila pinda, Mission,Zaalbar, Carth fracek,Jolee Bindo ke konci hry.
Neutral:hk 47, T3-M4,

Možná jsem udělal chybu možná jsem udělal dobře, kdo ví. Hlavně jsem zjistil jedno. Vůbec nic by se nestalo, kdybych vynechal 1 díl či druhý díl. Zjistil jsem mnohé v čem je 1 dobrá než 2 a zas naopak ( každopádně nikomu nic nenutím, protože každej stejnak má svůj názor :-*) . Měl jsem dobrej pocit a lepší zážitek z boje, ale také zklamání, bezmoc, nechut, nuda , zoufalstvía smutek.
Začalo to tím, že jsem ze ze začátku využíval vše lékárničky granáty a stimulanty. Pak se stal jedajem a postupem času jsem toho používal méně a méně a pak zas nastal stereotyp, že mi stačil meč blesky rychlost. Někdy v půli hry jsem si říkal, že ta hra mě už nebaví.

Změnil jsem taktiku prostě dialogy jsem jen přejíždel očima questy bud jsem udělal či neudělal. Proste šel jsem dál. Byl jsem záporák a to mi pomohlo dohrát hru!! Za světlo stranou bych to nejen nedohrál, ale trvalo by to déle. Takhle jsem vydržel asi do cca 70% hry a pak to nastalo nechut ji dohrát neměl jsem chut prostě jít dál měl jsem odehráno 25 hodin a říkám si seru na to! Vždyt ty dialogy jsou kurevsky nudné. Ty dialogy jsem už nečetl páč mě to nebavilo. Hudba už me začla srát..
Tak říkám zkusím to jinak. Vypnul jsem u hry zvuk zapnul hudbu, co poslouchám a prostě jel, jak zabijacká mašina. Vždyt kurva jsem měl asi bambilion zápornejch bodů a přidalo mi to jenom jednu nějakou zápornou schopnost. Takže už jsem neřešil, body dobra a zla. Tímhle způsobem jsem došel až na sithskou základnu, kde mě to krapet donutilo jít dál a dohrát hru. Dialogy jsem zase četl , ale jen ty důležité! Zbytek jsem neřešil..
Prostě chtěl jsem, aby všichni chcípli šel jsem přes mrtvoly nikdo mě nezastavil. Ani mí společnící, kterým nedošlo, že mě jejich názory fakt nezajímá ( mohli to udělat více dramatické, jako ve warbendech, že se na vás postava prostě vykašlala). Prostě ignorovali, že jsme padouch. Na sithské planetě jsem si koupil za 40 tisíc kreditů dva itemy. To bylo jediná planeta, kde jsem si něco za prachy koupil. Během hry jsem stejně měl dobré věci, které nebyly třeba měnit.
Byl jsem prostě Raven a byl jsem kurevsky poháněnej pomstou, kterou jsem chtěl zasadit Malakovi, kterej mě přecenil a zradil. Zanedlouho jsem se dostal na nádhernou planetu s úžasnou grafikou a musím říct, že jsem si to vychutnával. Dokonce me čekala „Bastila“ , kterou jsem rozsekal a potom se ke mně přidala a v tuhle chvíli jsem mohl rozsekat společníka Joleeho Binda a všechny mé přátele, kteří nechtěli pokleknout.
Sadisticky jsem si to vychutnával. Donutil jsem, Zaalbara, aby zničil Mission (kurva, co je to za jméno) se rovnou mohla jmenovat modrá ústřice. Bohužel ten se obrátl a já je oba zabil. Cart se posral do plenek a radši utekl. A největší tejpek Canderous se přidal, protože miluje ničení a věděl, že to myslím vážne. A robotům to bylo jedno stejnak oba dva jsou moji a vědeli, jakej osud je potká. nejspí :P

Takže jsem odletěl rozsekat Malaka. Někdo říkal, že je to težkej souboj ahaaaa..Kdyby někdo říkal, že jeho základna je výzva mlčím, ale on byl fakt lehkej nic nezmohl (i mistr sith, či silnej droid mi dal více zabrat). Nepoužil jsem ani lékarničku měl jsem 2 stimulanty vpichlé a asi 3x kouzlem jsem se vyléčil.
Ten konec mě pobavil. Jak si Republika myslela,že se bitva zvrátí, ale ono hovno. Těch jejich 5 lodí a jedna flotila ? Lol ...Pokud jsem viděl dobře já měl dvě flotily a spousta dalších lodí a a nespočet stíhaček .Neměli šanci!!!


Dohráno za 33 hodin a 29 minut s 20 levlem víc ani nešlo.
+5 +16 −11
  • PC 80
Dohánění restů je přesně to, co si v dnešní době se svým aktuálním počítačovým vybavením mohu dovolit. No a tak jsem neváhal a pustil se do hry, která se mi ostudně vyhýbala dlouhé roky. A to i přesto, že Star Wars mám rád a vesmír mě taktéž ve hrách dost přitahuje.

Samozřejmě jsem si nekladl žádné grafické nároky, protože jinak bych hru nejspíš ani nezapnul a následně jsem jí tedy zapnul, abych se nechal pohltit velice dobrým příběhem, perfektním RPG zpracováním a jednoduše řečeno...skvělým nápadem, který měl svoje silné, ale i slabé stránky.

Abych to upřesnil. Během první hodiny hraní jsem pochopil, že tohle nebude hra na pár hodin. RPG systém hlavní postavy, ale i různých přicmrndávačů byl velice objemný. Na druhou stranu dost nepřehledný. Největší problém vidím v inventáři, který mě vysloveně rozčiloval. Byl nejenom nepřehledný, ale také mi ve hře přišel absolutně zbytečný. Přiznám se, že byly momenty, kdy mi vysloveně vadilo se v něm hrabat a tak jsem se ho snažil stranit, co to jenom šlo. A šlo to!

Na druhou stranu se mi hrozně zalíbil nápad cestování z jedné planety na druhou, kde každá si na Vás připravila nějaké příběhy, postavy, prostředí. Mělo to nápad, ale myslím si, že poslední planetu bych klidně i v rámci délky celé hry klidně vynechal. Každopádně tam byla a já musím tvůrcům dát za pravdu, že i přesto dokázala být naprosto odlišná od všech ostatních a tudíž originální.

Dobré je také to, že Vy sám se můžete rozhodnout k jaké straně se přikloníte. Zda-li ke světlé nebo k temné straně a to samozřejmě za Vás budou rozhodovat zvolené odpovědi v rozhovorech, proto je tedy třeba každou postavu řádně sledovat a dávat pozor na to, jak reagujete a na co odpovídáte.

Tahle hra není ale jenom přímočaře akční RPG. Zahrál jsem si, a moc rád, Pazaak, který jsem ze začátku nechápal a jakmile jsem ho pochopil, okamžitě mě pohltil. Také si tu člověk ale zalítá v kluzácích a i když je to závod vcelku primitivní na ovládání, je to pořád příjemné zpestření celé hry.

Naprosto chápu celkové hodnocení této hry. Osobně nicméně musím říct, že v posledních hodinách hraní už jsem tak nějak chtěl konec. To je ale subjektivní pocit, který se mi děje snad u každé hry, které se za krátkou dobu přejím. Na druhou stranu jsem si s touhle hrou užil docela dlouhý čas a musím říct, že nebyl promarněný. No, a to je, myslím si, to nejdůležitější. Misi tedy tato hra u mě splnila na slušných 80 procent.

Pro: Prostředí, planety, postavy, pazaak, nejednotvárnost, zvolení světlé a temné strany

Proti: Zbytečně natahované, inventář

+21 +24 −3
  • PC 95
Po dohrání serie Gothic jsem si myslel, že už nenajdu lepší RPGčko, ale.... našel jsem. KOTOR je bohužel pouze RPG, není moc akční ale to vynahrazuje skvělými bojovými efekty, za to, že moc nemůžeme ovládat postavu, to fakt stojí. Chyběli mi také skoky a vadil mi takový, mno, rovný svět, myslím tím to, že máme obrovskou poušť ale já si můžu hrát jen na malém písečku uvnitř ní. Vadila mi ještě jedna věc, a to němý hrdina, kliknete na text, a on né že by spustil mluvit, on mu to řekne během jedné vteřiny a cílová osoba ihned odpovídá.
Jinak: parádní příběh, výborné vtažení hráče do děje a samozřejmě nezapomenutelný řád Rytířů Jedi, který vzkvétal jén jéjé.

Pro: Příběh, vtažení hráče do děje, postarání se o to aby se hráč nenudil (a to opravdu všude)

Proti: omezení pohybu, jen nepřímé ovlivňování boje

+1 +7 −6
  • PC 90
Před dávnými časy v jedné předaleké galaxii...

Kdo by dnes neznal typický začátek každého filmu ze série Star Wars? V Bioware si v době, kdy se netrpělivě čekalo na završujicí díl filmové ságy, řekli, že toho umaštěnce Skywalkera už mají po krk a že oni přece dokážou vymyslet daleko lepší příběh než pohádku o dvou stranách mince a zlém čarodějovi...

[létajicí žlutá písménka]4000 let před tím než se narodil největší hrdina galaxie (a tím nemyslím Jar-Jar Binkse...) se Stará Republika zmítala ve válce. Jak už to tak bývá, Sithové si řekli, že chtějí moc. Darth Revan a jeho učedník Darth Malak začali hledat tajemnou Star Forge s jejíž pomocí by snadno zdecimovali celou republikovou flotilu. Darth Revan si ale nedal pozor a byl zabit na velícím můstku neškodnou blasterovou střelou (Nebo nebyl?). Malak si přivlastnil jeho místo a pokračoval ve zesměšňování stavitelů republikových lodí. Ještě že se objevil hrdina...[/létajicí žlutá písmenka]
Ano, objevil se hrdina. Protože se jedná o RPG, na začátku si stvoříte hrdinu k obrazu svému a za chvíli se probudíte se ztrátou paměti.
Soubojový systém je inspirován předešlými hrami od Bioware, tj. máte družinu, v tomto případě tříčlennou, když narazíte na nepřítele čas se zastaví a vy můžete svým gerojům zadat rozkazy. Cestou nabere 8 spolubojovníků, nepočítejte ale s tím, že s vámi všichni vydrží až do konce.
Pocit z boje je skvělý, ať už mácháte mečem či střílíte po nepřatelech z blasteru. Postavy, využívajicí Sílu (SW ekvivalent many) mohou používat zvláštní schopnosti jako léčení či blesk Síly.
Ve hře navštívíte docela dost různých planet, takže stereotyp nehrozí.
I tato hra má pár ale. Jedno velké, co mi vadilo celou hru, je bohužel kamera, kterou nelze ovládat myší, ale pouze tlačítky A a D. Druhou muškou je konzolový inventář.

Pro: Systém soubojů, příběh, hudební doprovod, variabilita lokací

Proti: Kamera, inventář, ke konci stereotypní boje

+10 +12 −2
  • PC 60
Odfláklá hra s jedním povedeným příběhovým zvratem a pár slušnými parťáky.
Celé je to nešťastně rozkročené mezi RPG typu Baldur's Gate a akci á la Mass Effect, přičemž to nenabizí herní hloubku jednoho a ani filmovost nebo akční souboje druhého.
Level design je buď odbytý (planeta Wookiuů, Tatooine) nebo vyloženě otřesný (stoky pod Tarisem, chrám Rakatanů). Samotný boj nepředstavuje až na pár bossů výzvu, s taktikou heal+force lightning se dá vydržet prakticky po celou dobu hry.
Zachraňuje to jen závěrečný rozkol mezi parťáky a onen povedný zvrat, ale i tak to stačí sotva na lehký nadprůměr.
-8 +10 −18
  • PC 90
Svět Star Wars má solidně propracovaný svět a reálie, vytvořil si kolem sebe solidní kult, tak bylo jen otázkou času kdy někdo vezme myšlenku pro vytvoření solidního RPG do tohoto světa a dá hráčům možnost ochutnat něco více smysluplnějšího. Proč ale pořád omývat stejnou dějovou linku kterou představil George Lucas ve svých filmech, vykašlat se na to a odvyprávět svůj vlastní pohled na to jak to bylo ještě dávněji v jedné předaleké galaxii.

První setkání s hrou nedopadlo dobře, kdy se mi ovládání a interface zdáli všelijaké, hratelnost zvláštní a první dojem prostě zklamal. Po pár letech mi to nedalo a po čtění všeho okolo a prohlašování jak je to úchvatný zážitek jsem to zkusil znovu.

A hle po vstřebání prvotního pocitu, přijmutí nových pravidel, zvyknutí si na bojový styl hry, už nestálo nic co by brzdilo možnost ponořit se do nové války a poznat starou Republiku a setkání se Sithy.

Už úvodní planeta Taris kde jsem strávil bezmála 10 hodin mě fascinovala svojí rozličností, kde jsem navštívil rozličná místa s velmi zajímavými úkoly, poznal nové společníky a další postavy. O to více mě dostalo co přišlo po této planetě.hlavně mě solidně překvapilo zničení Tarisu, kde vše co jsem pro zdejší obyvatele udělal bylo zničeno orbitálním bombardováním, bravo to jsem nečekal a je to v zásadě příjemná myšlenka k zastavení se že vše co ve výsledku děláme přijde v niveč díky rozhodnutí někoho jiného

Další planety pak nabízí každá něco svého a originálního ať už úkoly, charaktery, prostředí a situace které nastanou. A zmiňovat zde nějaké nemá cenu jelikož lepší je si je prožít než o nich číst. Navíc zdejší příběh je velmi dobře napsaný a nabízí i zvraty které nejsou často viděny ve hrách.

Tudíž pokud jste nehráli a máte rádi svět Star Wars a RPG, určitě tu chybu napravte, tento zážitek se těžko popisu to se musí prostě zažít, jelikož je to unikátní záležitost.

Pro: Svět Star Wars, unikátní příběh, postavy a charaktery, události před filmy

Proti: první dojem může být matoucí

+12 +16 −4
  • PC 100
Milujem sci-fi a milujem Star Wars universum. Toto universum je jednoducho skvelé, a som rád, že sa k nemu pripojila aj táto skvelá hra.

Začnem však tým, čo je na hre zlé, pretože je toho málo, a pri ďalšom chválení sa tým už nebudem musieť zabávať. Ako každá takto veľká hra, aj KOTOR má pár bugov a sem tam hra padne, ale v konečnom dôsledku sa niečo také objavuje minimálne, takže to až taký problém nie je. Trochu mi ešte vadilo, že vaši spolubojovníci nie sú veľmi múdry, a tak sa musíte často zapájať do ich akcií, ale nakoniec aspoň som mal vo všetkom prehľad.

Tak to by bolo k nedostatkom. Áno, až tak sa mi páči táto hra, že jediné čo mi vadilo, že mi pár krát ten skvelý zážitok prerušila technická chyba.

Čo sa týka grafického spracovania, v dnešnej dobe samozrejme už neoslní, ale je štýlové a v podstate aj pekné. Hudba je skvelá. Filmové motívy aj všetky nové vždy super dopĺňajú príbeh, scény, boje atď. Zvuky zbraní, zvierat a iných vecí sú tiež skvelé. Dabing na jedničku. Najlepšie sú dabovaní "neľudia", ktorí rozprávajú väčšinou rodnou rečou. Aj keď sú to v podstate dokola sa opakujúce zvuky, skvelo dopĺňajú atmosféru a vytvárajú autentičnosť.

Príbeh je síce typický (zachráň galaxiu alebo ju znič). Ale to je len kostra, na ktorej sa odohrávajú mnohé menšie epizódy vedľajšie úlohy atď. Robiť službičku členom vášho týmu, pomáhať náhodným ľuďom ale hlavne rozhodovať sa čo kedy spravíte. Ja hrám vždy hry za toho dobrého (teda ak sa dá), pretože mi je proti srsti zabíjať v hrách nevinných, ale je jedno či chcete hrať za dobrého či zlého, vždy máte viac možností ako reagovať na situácie.

RPG systém je dobrý. Máte možnosť levelovať ručne všetkých, alebo nechať to na automatike. Ja som leveloval ručne len seba a na spolubojovníkov som nechal automatiku, ale pokiaľ máte radi veľké možnosti pri voľbe povolania a smeru, tak máte naozaj na výber v celom vašom týme. Čo sa týka itemov, tu je výber trochu obmedzený, a tak som väčšinou veci predával, a kúpil len pár, táto časť by mohla byť aj lepšia. Skvelým doplnením hrateľnosti sú Pazak (niečo ako Black Jack) a pretekanie na speederoch.

Zhrniem to asi takto: každý kto má rád Star Wars nemal by minúť, každý kto má rád sci-fi nemal by minúť, každý kto má rád RPG nemal by minúť a každý kto má rád príbehy nemal by minúť.

Pro: príbehy, možnosti, rpg, rozhovory, súboje

Proti: menšie technické chybičky

+13
  • PC 95
Prostě nádherná, NÁDHERNÁ hra, silné postavy, hutný příběh a jeden z mých nejsilnějších herních zážitků..

Co dodat - všechno už určitě bylo zmíněno okolo. Já zmíním, že Kotor byl jedna z mála her, kde příběh nebyl jen epicky podaný, ale sám za něco stál (od té doby si nepamatuju, že by ho nějaká hra překonala - Bioware už bohužel určitě ne), Kotor přišel první s "planetovým" systémem, který dával smysl a byl dobře zpracovaný (já osobně jim ten level scaling sežral i s navijákem a došlo mi to až po dohrání). Možnost navštívit staré známé světy (Tatooine) byla doplněna impozantními novými (Manaan). RPG prvky byly celkem jednoduché a srozumitelné, souboje sice snadné, ale krásně rozanimované, dávaly možnost použití spousty schopností a na konci se člověk díky nabušené postavě skutečně cítil jako mocný Jedi. Přidejte mezihry, které hráči dávali další motivaci se snažit, makat, dokud nedojedu ten poslední závod na Manaanu a nestanu se šampionem.:) A celkově prostě ta radost z objevování.

A ATMOSFÉRA? Totální - přemístil jsem se do světa Star Wars. Dodnes vzpomínám, že mi občas stačilo jen tak stát a...třeba koukat jak zpoza futuristických budov odlétají transportní lodě ze starportu na Tarisu směrem k ohnivé obloze (v té době bombastický pohled) nebo jen sledovat vlnění trávy na loukách Dantooinu za pobrnkávání příjemné hudby - nemluvě o tom, když zazní krásné teskné téma Dvou sluncí při animaci přistání tamtéž...a už jsem tekl po zemi...

Bioware tady prostě dokázali vzít oblíbený a slavný vesmír a udělat precizní dílo, které předčí skoro vše, co v něm kdy bylo vytvořeno.

Pro: děj, atmosféra, charaktery, možnosti volby, spousta úkolů, rozmanité planety, minihry, Star Wars

Proti: konzoloidní interface (überstrašný inventář...ale stejně mi to nevadilo)

+23 +26 −3
  • PC 30
Po dlouhém přemýšlení, přemáhání a přesvědčování (tímto zdravím uživatele MIGtheDRAGONa:)), jsem se ke Kotoru přeci jen nakonec dokopal/byl dokopán a rozhodně toho nelituji.

Už zpočátku podotýkám, že nejsem žádný fanda StarWars, čili vyšší hodnocení na vrub SW universa ode mě rozhodně nečekejte.
Hra samotná se hraje vcelku fajn, i po technické stránce je ve všech směrech o co stát. Ať už co se týká grafického zpracování, kdy jsem chvílemi měl chuť se jen zastavit a kochat se prostředím, k čemuž mi navíc hrála uším lahodící mírná hudba. Stejně tak dokážu ocenit různorodost prostředí. Každá planeta má svůj osobitý styl a žádna není vyloženě nepovedená, ať už se proháníte po pouštní planetě Tatooine, nebo se jdete zchladit na oceánský Manaan, zkrátka každá je něčím jedinečná. Použitá pravidla D20 jsou taktéž vcelku fajn (pro „DaD“ pravidla (a jejich variace) mám vcelku slabost), ač jsou oproti DaD 3. edice, z nichž vycházejí, značně osekaná o množství dovedností, odborností, povolání, kouzel (zde označováno jako „Síla“).

Bohužel vše podkopává neuvěřitelné zjednodušování ve všech ohledech, ať už co se týká neuvěřitelně easy soubojů, které samy o sobě nejsou moc zábavné a ona jednoduchost je ještě více podkopává. Hrál jsem na obtížnost nejvyšší (Hard) a téměř po celou hru se ani trochu nezapotil, souboje jsem sledoval se znuděným výrazem na tváři (ač vizuálně jsou provedeny pěkně), vývoj postavy mě díky tomu přestal brzy bavit (proč se srát se statistikami, když každého sundáte bez problému), stejně tak jsem brzy přestal vnímat sbírané předměty a ani je neměl po čase chuť vylepšovat, poněvadž to prostě potřeba, díky obtížnosti, není. Stejně tak není potřeba sbírat a používat obrovské množství stimulantů a lékárniček, které jsem využil jen v minimu finálních soubojích. Vzhledem k tomu, že hra je poměrně akční (tj. soubojů je spousta), je to vcelku zásadní problém.

Rozhovory taktéž nejsou nic extra, většinou se jedná jen o takový „kvíz“, při němž vy kladete otázky a NPC na ně odpovídají. A to ani nemluvím o infantilní „černobílosti“, která vás provází celou hrou a díky níž jsou často rozhovory velmi slabomyslné. Docela mě zklamaly i interakce mezi postavami, zprvu se tvářily docela propracovaně, bohužel jak jsem rozčarován později zjistil, opak byl pravdou. Interakce mezi jednotlivými členy družiny byly minimální (v mém případě pouze 3 za celou hru) a interakce mezi hlavní postavou a NPC jsem si odbyl už po prolétnutí dvou prvních planet a po zbytek hry už postavy mlčely (resp. nebylo se jich na co ptát), škoda.

Příběh je docela kvalitní, byť podáním nic moc. Celá hra je pak taková nemastná neslaná.. prakticky téměř celou hru plníte jeden rozsáhlý quest ( hledání map k Starforge ) , což po chvíli omrzí... chybí mi tu zkrátka nějaká ta dynamika a zvraty.

Kotor alias kvalitní rpg?... možná, zábavné RPG?... určitě, ale rozhodně nechápu výkřiky typu „nejlepší/jedno z nejlepších RPG všech dob“, pro mě osobně je to jen jedna velká, méně záživná zjednodušenina starších pecek (Baldur’s Gate, Planescape:Torment, Fallout apod.)

Pro: D20 pravidla, Technické zpracování, Různorodost prostředí, Některé zábavné questy a snad i příběh.

Proti: Jednoduchost, Souboje, Dialogy, Černobílost, Linearita, Dynamika/zvraty.

+15 +23 −8
  • PC 80
KotOR se pyšní jedním z mála opravdu dobrých herních příběhů. Postupné zasvěcování do Řádu Jedi a odkrývání vlastní minulosti tvoří psychologické pozadí ústřednímu dramatu, v němž musí hlavní hrdina znova promyslet otázku, která způsobila současný galaktický rozvrat a kolem níž se celá hra točí, totiž jestli bylo vyslání Rytířů Jedi na pomoc hraničním světům ve válce proti Mandalorianům správné, nebo nikoli. Hráč cestuje galaxii, prozkoumává výtečně navržené světy a setkává se se zástupci různých stran konfliktu, kteří mají na situaci svůj vlastní názor, logický, ale pořád omezený úhlem pohledu té jedné strany. Jednoznačné odpovědi k dispozici nejsou.

Svět Star Wars je zde temnější a nejednoznačnější než v Lucasově hexalogii, přesto má mnoho úkolů žel jen dvě krajní řešení, která neskýtají možnost pro vlastní cestu, o to cennější je ovšem několik výjimek, u nichž dochází i k zmatení pojmů Dobra a Zla, které jsou nejen těžko určitelné, ale morálně správné rozhodnutí může Dobrou stranu i poškodit. Každopádně kromě klasických výplňových questů jsou zde úkoly náležející ke špičce RPG žánru.

Přes svou hloubku je KotOR stále spíš akčním RPG a podstatnou roli v něm hrají souboje, jež ovšem představují jeho hlavní nedostatek. Jednotlivá povolání jsou nevyvážená, souboje primitivní, AI zúčastněných chabá a jejich množství občas ubíjející. Systém d20 má potenciál, hra jej však důkladně nevyužívá a jelikož jsou zde souboje důležité, jejich nepropracovanost vynikne o to víc.

Pro: příběh; lokace; herní svět

Proti: souboje; přílišná černobílost; místy ovládání

+19
  • PC 70
Je pravda, že příběh je vážně povedenej a zajímavej a o překvápka neni nouze. Na herní prostředí se taky pěkně kouká...každá planeta je jiná a něčim typická. Zapojení ostatních členů posádky do děje je určitě taky silnej klad (je pravda, že ze všech lidí sem měl minimálně jednou každýho sebou venku..). Boje se světelnejma mečema taky vypadaly hodně dobře to néžené :) Těch kladů je tam opravdu hodně, ale jednoduše to prostě nestačí...

Jak už tady někdo psal, tak obrovskou slabinou sou rozhovory...hra se tváří, že máte na výběr z X možností, ale ve výsledku v mnoha případech nemáte na výběr vlastně vůbec nebo se přes 4 typy odpovědí dostanete vždycky jen ke dvěma možnym výsledkům :( To je podle mě největší slabina novodobejch RPG (bohužel mám kvůli tomu i strach rozehrát Dragon Age). Lidi z Bioware maj zkušenosti s jedněma z nejlepších RPG všech dob, tak proč to kurva neni vidět? Další věcí, která mě teda dost vytáčela, byla koridorovitost většiny cest...to mi u RPG prostě nesedí. 90% inventáře mi bylo k ničemu (v mečích jsem jen párkrát vyměnil krystaly a kvanta stimulantů na sílu apod. sem nepoužil vůbec, protože to prostě nebylo potřeba) snad jen 47 vylepšenejch lékarniček mi bylo k dobru při final fightu...no žádná sláva.

Ano, KOTOR je určitě nadprůměrný RPG, ale ať se na mě nikdo nezlobí, že by si zasloužil 90% a 25tý místo v žebříčku všech her? Tomu teda fakt moc nerozumim. Leda že by 9 hráčů z 10ti byli težký fanoušci Star Wars :)

Pro: Příběh, herní prostředí, soundtrack, HK47 :)

Proti: Rozhovory, koridory, inventář, jednoduchost

+8 +21 −13
  • PC 95
Hra jenž dělá Bioware skutečné jméno lapíc každého RPG pozitivního hráče do své hrsti. Svět Star Wars pojat novým způsobem a systém rozhodování vás nechá naivně vybrat ze třech možností, které vaší duši roztrhají nebo přiblíží harmonii.
Děj se tak odvíjí od vašich skutků, které mají dopad jak na vás tak na vaši posádku. Temná strana číhá všude a odhadnout jí je inu až nadmíru lehké. Pokud se člověk rozhodne pro temnou stranu ničí a vydírá což má za následek velké bohatství a poněkud jednodušší cestu postupu. Ti hodní pak daleko komplikovanější a zajímavější příběh.
Hra oplývá nejlepším zvratem v historii RPG her, které mě donutilo nevěřícně zírat na obrazovku. Dalo by se srovnat s větou Luku já jsem tvůj otec, ale jen pramálo společného to s ní má.
Hlavní padouch je velmi povedený a vaše lehce arogantní společnice k nakousnutí. Pokud milujete Star Wars budete v extázi, ale i ti jenž tomuto světu neholdují zažijí několikanásobný orgasmus.

Pro: Grafika, Dialogy, Postavy

Proti: Itemy ve hře jsou nevýrazné, Občas až dětinská dělení dobra a zla

+9 +13 −4
  • PC 100
Takto má vypadat hra. Absolutně brilantní vtažení do příběhu, atmosféra na každém kroku doslova dechberoucí, krásná muzika, skvělý příběh, propracované vedlejší postavy, vynikající gameplay, volnost a nelinearita, která je zvládnuta na jedničku s hvězdičkou.

Nejsem příliš velký hráč RPGček, ale tohle bych si zahrál vždycky.

Pro: příběh, grafika, muzika, atmosféra, vedlejší postavy, gameplay, nelinearita

Proti: velký kulový - tahle hra proti nemá

+19 +23 −4
  • PC 80
Tak mě hra zase moc nenadchla a to především kvůli nepřehlednosti questů, deníku a celkově inventáře, který zřejmě navrhoval zhulený člen Bioware. Na druhou stranu mě potěšil příběh, některé zvraty jsem vážně nečekal Zapůsobilo na mě odhalení, že jste vlastně Revan. Nečekal jsem takový zásah do děje než mi došlo, že Revan může být muž i žena, nezávisle na výběru postavy na úvodu hry..
Na bojový systém jsem si musel chvíli zvykat, ale nakonec jsem ho s přehledem ovládal.
I přes nepříjemnost inventáře a občasného bloudění při questech je KotOR nadprůměrný zážitek i pro člověka neznalého Star Wars... i když né takový jako pro znalého.

Pro: příběh, souboje, rozličnost předmětů

Proti: občas grafika, inventář, některé questy

+3 +6 −3
  • PC 95
Kdysi když jsem byl ještě celkem mladý jsem nějak netoužil po tom objevovat starší hry . Zbytečná námaha a navíc zrovna vycházelo hodně dobrých her. Dostal jsem se k Mass Effectu od studia Bioware a ten jsem jedním dechem dohrál. Příběh se mi moc líbil a také jsem věděl že mistři žánru Bioware měli za sebou velmi úspěšný titul... Knights of the Old Republic (dále jen KOTOR). Moje láska ke kvalitnímu příběhu, Star Wars i touha smazat kulturní nedostatek. Tak jsem chvíli prudil bráchu aby mi pučil pálené CD s KOTOREM. Nakonec se poddal a KOTORA mi nainstaloval. Začínám hru vybírám si postavu (Plešátý černoch-válečník :)). Začínám podle mě celkem dynamickým začátkem (Bitva se sithy na lodi. M-A-S-A-K-R) A tak se dostávám až na konec hry. Příběh ohodnotím na jedničku a i když jsem ho znal již před dohráním (koukal jsem na průběh hry když pařil brácha) moc dobře jsi vzpomínám jak jsem nemohl dostat oči jinam než na obrazovku. Grafika je na svou dobu celkem pěkná a nemám co bych vytkl. Bojový systém je úplná bomba, nechápu jak se někomu múže nelíbit. NPC jsou taky hodně dobří mám pocit že každá NPC mě aspoň něčím zaujalo. Nejradši jsem měl Droidi, Juhani a Mandaloriana. No možná malinko mohli dát víc filmečků, myslím že dokázali že je dělat umí. Vylepšování zbraní... s tím jsem se opravdu natrápil komu mám dát ten meč, komu ten blaster atd... Hra mě zaujala, pobavila a donutila chvilku na ní rozjímat (jako jedna z mála). Krásných 95 %.

Pro: Grafika, bojový systém, NPC, příběh

Proti: Mohlo být více filmečků

+1 +7 −6
  • PC 90
Překrásné lokace ve světě Star Wars, zajímavé postavy, pohádková atmosféra, poutavé minihry, světelné meče a jeden z největších dějových zvratů v herní historii. Povedené RPG, které sází hlavně na atmoféru.

Herní koncept není bůhvíjak propracovaný, ale funguje na výbornou. Alespoň tady, jeho protěžování do dalších her považuju za nešťastné, protže je to prostě všechno až moc na jedno brdo. To, že se stejný koncept opakuje v KotoR2 je pochopitelné. Že se docela stejně hrálo Jade Empire, s přihmouřenýma očima a skřípějícíma zubama budiž. V rádoby převratném Mass Effectu už to ale bylo vážně trapné.

Pro: lokace, postavy, pohádková star wars atmosféra, příběh

Proti: občas trochu překáží linearita a černobílost, ale nic hrozného

+16 +18 −2
  • PC 50
Interface - snáď najhoršie UI aké bolo kedy použité v RPG hre do tej doby (neskôr s prehľadom prekonané Oblivionom)

Dialógy - Všetko je bielo čierne. Od začiatku dialógu viete, že na konci bude na výber medzi dobrom a zlom a nič iné.

Načo mi dialóg, pre lásku božiu, dáva možnosť povedať: "serem na vás", keď na to aj tak dostanem vždy odpoveď, že nemám na výber. Samotná hra ďalej potom posunie dej akoby som s tým súhlasil, prepíše sa chaotický journal a všetko sa tvári že je v poriadku.

Gameplay - Presne ako v NWN, debilné debny na každom rohu, v každej 3-4 predmety, ktoré vás po čase už ani nezaujímajú, a vôbec ich nepouživate pretože hra je dostatočne ľahká aj na najtažšej obtiažnosti bez nutnosti nejakých piplačiek s bufovaním. K tomu samozrejme otrasný inventar.

8 rôznych NPC u ktorých je background riešení systémom zdĺhavych a najmä designovo-nudných sidequestov, ktoré sa otvarajú POSTUPNE ako sa prebojovávate hrou - presne ako v NWN, postavy ak mate prilišný záujem, sucho odpovedia "Zatial sa o tom nechcem viac baviť". Pre hráča ako ja, čo chce vidieť/dokončiť všetko čo sa dá, je to nočná mora. V istom momente som vychádzal a vchádzal naspäť do lode a vždy vybral iných companionov (len vtedy je z nejakeho dôvodu možne meniť partákov) iba preto aby som posunul dalej ich side quest. Geniálne.

Lokácie sú miniatúrne, citadela postavená na vodnej planéte je fajn, škoda že z nej uvidíte 2 haly, jednu kantýnu, jeden sklad a jeden recruitment office. Za to bojové lokácie hýria miestnosťami a koridormi. Naštastie, súboj je tak jednoduchý, že väčšinou to celé iba prebehnete a jediné čo vás ako tak zdrži je lootovanie tých debilných debien(ARRGH).... Toto sa dá prakticky povedať o designe každej planéty (a každej hry od Bioware po KOTOR) - vždy pristanete v nejakom campe s kantýnou a obchodom. Tam poberete pár questov, a hop šup ide sa strielať do inej (a jedinej možnej) zóny s háfom nepriatelov. Bomba, design odbavený za 5 minút.

D20 - V hre sú 3 povolania: podľa pen and paper pravidiel by ich malo byť najmenej tucet. Je to akoby v Baldur's Gate dali mága a fightera a ostatné škrtli. Pri tvorbe postavy nie je jasné ktorá schopnosť čo presne robí. Pričom rozdiel medzi abilitami je obrovský. Množstvo tých špeciálnych schopností sú zbytočne a nič nerobia. Využijete v podstate len pár. To však z popisu nie je jasné a tak zrejme pár featov vyplytváte na blbosť ktorú ani nepoužívate.

Dej - Typické klišoidné star wars ako vyšité z priemerného blockbustera.

Hru som dohral, takže zrejme by som sa mal spomenúť aj nejaké pozitíva, ale ona jednoducho žiadne nemá. KOTOR je v niečom priemerný, v niečom podpriemerný, a ako celok je do istej miery aj hratelný. Zábavnú hru si však predstavujem úplne inak.
-16 +18 −34
  • PC 40
Tahle hra se mi dost znechutila tím jak mě nacpala do role rytíře Jedi. Ať jsem se snažil sebevíc tak ti dědci v té radě si vždycky našli cestu jak mě zapsat do řádu. Hru jsem stejně hrál bez světelného meče.
Rozhovory nebyli nejhorší, ale mohli se více snažit. Zvlaště pak rozhovory s tou Bastilou o síle. Na ty jsem sílu neměl. Taky se mi moc nezamlouvala volba kouzel a musel jsem je stejně nakonec zabít hrubou silou. Taky příbeh se mi zdál pofidérní s Bastilou a její všespasitelnou Battle meditation.
No a abych jen nehanil tak grafika je výborná a prostředí vypadají hezky.

Pro: Star Wars, Grafika.

Proti: Podivný přiběh, kouzla.

-27 +4 −31
  • PC 95
Perfektní přenesení úžasného universa Star Wars do špičkové hry. Tahle hra moc komentářů nepotřebuje, je to legenda na poli RPG a Bioware zde ukázali, co v nich je. Famózní hra.

Pro: Příběh, Star Wars, cestování mezi světy, absolutně skvělej HK-47, jeho hlášky jsou perfektní, vlastní meče

Proti: Nic zvláštního.

  • PC 85
Zezačátku jsem se snažil odpodídat v dialozích a jednat podle svého. Začal to se mnou jít z kopce (rozumněj: do čevena - k temné straně síly), což sem nepochopil. Hra je moc černo-bílá. A to je jediné mínus. Příběh dobrý (žádný kýčový hraní si se sílou jako ve dvojce, kde to bylo hodně na opováženou - silou vůle může jeden jedi/shit(/sith) zničit celý vesmír? WTF?), postavy a interakce mezi nimi taky dobrá, hrátky s krystaly ve světelném meči BOŽÍ.
-2 +3 −5
  • PC 95
Na Knights of the Old Republic především oceňuji, jak kreativním způsobem rozvinuli potenciál univerza. Star Wars jsou jedním z mých nejoblíbenějších fantasy světů a je jedině dobře, že se vývojáři rozhodli volně navázat právě na jeho nejlepší část, období dávné minulosti zpracované v legendární komiksové sérii Tales of the Jedi. K úžasnému prostředí potom připojili zábavný příběh s jedním naprosto bezchybným zvratem, promyšlené úkoly a kouzelná NPC. Některé pasáže, jako například celý pobyt na planetě Korriban, jsou letmým dotekem herní dokonalosti. Hra však bohužel nepostrádá ani negativa. Sráží ji poněkud slabší RPG systém a ke konci nebezpečně rostoucí důraz na boje. Navíc vedle pokračování, jakkoliv celkově horšího, působí atmosféra i celkové vyznění prvního dílu snad až příliš černobíle a přízemně. I tak však pro mě zůstává tím nejlepším, co Bioware kdy vytvořilo.
+17 +18 −1
  • PC 95
Osobně světu Star Wars příliš neholduji, ale jeho provedení ve hře Knights of the Old Republic se mi zalíbilo. Děj posunutý o čtyři tisíce let před filmovou sérii pro mě znamená skvělou zprávu, že s jejím příběhem není KOTOR nijak spjat. Díky tomu, že si hra na rozdíl od filmu může dovolit pronikat více do hloubky (a tato hra tak skutečně činí), předvádí KOTOR svět Star Wars bez věcí, které mi na něm vždy tak vadily nebo jim konečně dává nějaký smysl.
Jedná se o perfektní RPG-čko nabízející plnými hrstmi vše, co má taková hra mít. Úžasný příběh, hromady propracovaných dialogů, postavy nepostrádající vlastní charakter, různé možnosti řešení úkolů, ...
A kromě spousty dalšího pro mě KOTOR vyniká nejlepším role playingem za zápornou postavu ze všech her. Průchod celou hrou za temnou stranu je působivý. Škála možností se neomezuje na obvyklé zabíjení a hrabání peněz, ale nabízí i skutky důmyslné manipulace a zlé samy pro sebe, kdy jsem se s chutí zřeknul finanční odměny, abych se pobavil nad další sviňárnou, kterou mi hra umožnila provést. Jednou do takové míry, že i mně(!) lehce zatrnulo.
+34
  • PC 85
Ani zdaleka to není nejlepší RPG všech dob, ale skvělé RPG to je.Příběh nebyl špatný, ikdyž se nesl v typickém Bioware stylu (DOBRO vs ZLO, žádná grey area), souboje super, no a jsou to SW, takže skvělá atmosféra.
+1 +5 −4
  • PC 95
Opravdu, Hvězdné Války sem si vždy užil, ale nijak zvlášť nevyhledával, ovšem hra mě příjemně překvapila. Zpracování je bezesporu chytlavé a navšívíte během svého putování několik světů, takže o nudě nemůže být řeč. kdo by odolal světelnému meči a když si navíc můžete měnit jeho barvu dle libosti... zkrátka milovníci Hvězdných Válek si rozhodně přijdou na své a nejen oni.

Pro: Několik světů, dabing jiných ras, světelný meč

Proti: Chvíli trvá, než dostanete světelný meč, jinak nic příliš proti

-1 +3 −4
  • PC 95
Nejlepší RPG všech dob.(už jen hodnocení kolem 97% mluví za vše).Nejlepší příběh,který spatřil světlo světa..Možná ji trochu sekunduje Mafia :o).Nejlepší SW hra,tak to pro začátek.Tato hra je ta z mála,kterou prostě nesmíte minout.Vynikající grafika,unikátní soubojový systém.Navíc výborný nápad s formování vaší postavy podle vašich činů.Samozřejmě Temná strana to měla vždy lehčí a být za hajzlíka a znepřijemňovat životy obyvatelům galaxie je snadné a příjdete si na pěkných pár kreditů.Ovšem hrát za dobro a pomáhat lidem kolem sebe je krásné,máte takový hřejivý pocit:D.Samozřejmě ze začátku ale nebudete mít ani vyndru,zbytek dopisu pak na takove krasne veci se musi premyslet:D

Pro: Příběh,herní systém,hudba,grafika,téměř dokonalá hra

Proti: občas zdlouhavé dialogy

+3 +9 −6