Komentáře

Na špici žánru střílejících autíček je pro mě bezesporu Death Rally. Špatné nebylo ani masakrování v Mashed nebo v remaku zmíněné legendy, i když už to nebylo úplně ono. Speed Kills vypadá na první pohled podobně, tak proč bych to nezkusil?

No protože zdání může klamat. Sice se snaží napodobovat zmíněné tituly, jak to jen jde, ale při závodění je znát, že tady něco nesedí. Proč můžu všechny na trati zlikvidovat, ale za pár vteřin se objeví znovu? Proč každý vydrží jen pár (doslova) střel/raket/min? Proč při nepovedeném skoku přes určitý úsek trati už jde skok zopakovat jen s velkou dávkou štěstí, protože se nemůžu vracet? A proč se sakra nemůžu vracet? Vrátit se a počkat si na někoho na určitém místě je super prvek, ale tady by kvůli obnově vozů vlastně ani neměl smysl.

Odpověď na všechny tyto otázky se nachází především v původu vývojářů. S ruskými hrami nemám moc dobré zkušenosti, až na výjimky, potvrzující pravidlo, Death to Spies a pokračování Moment of Truth. Vyznačují se totiž ne úplně kvalitním zpracováním, a především pak častým výskytem bugů. Oba tyto neduhy se nevyhnuly ani Speed Kills, a tak jsem narážel do neviditelných překážek, občas chyběly určité textury, ale co mě nakrklo nejvíce, jsou nefunkční achievementy.

Víc jak třetina jde splnit náhodně nebo vůbec (mám jich 30 z 50) a na Steamu je tomuto problému věnována celkem hutná diskuze. Na druhou stranu mají vcelku vtipné názvy, jako Jesus Built My Hotrod, Iron Fist a můj oblíbený Massa Effect, vzdávající poctu věčně druhému brazilskému jezdci formule 1.

Ve výsledku jde o zajímavé vraždící závody s kupou aut (včetně antigravitačních), která jsem všechna koupil a naplno vylepšil. Závodů je však málo, což se zmíněnými nedostatky dělá ze Speed Kills titul na jedno použití, ke kterému už nemá cenu se někdy vracet.