Komentáře

Takže, rovnou se vrhnem na koment pro čtyřku Silent Hill. Ze začátku se trochu budu věnovat kritice na tento díl. Mnoho lidí tvrdí, že tento díl si nezaslouží nést název Silent Hill z důvodu, že se tam prostě už nepodíváte. Já říkám proč? Tento díl má i tak se Silent Hillem mnoho společného. Hlavní záporák Walter byl několikrát zmiňován v předchozích dílech, nemluvě o tom, že město, ve kterém se hra odehrává je od Silent Hillu co by kamenem doletěl. Mnoho lidí si také stěžuje na nesmrtelné duchy. Já říkám, že to není tak hrozné, ano jsou otravní jak moucha nad hovnem, ale to znamená, že v bezpečí nejste nikde. A když mi nějaký duch vyloženě sere (Ano Cinthyo, mluvím k tobě), tak ho jebnu sekerou po hlavě a přišpendlim k zemi triangle swordem a mám klid. No to by již stačilo, vrhneme se k samotné hře.

Začneme příběhem, který má zde zpočátku spíše detektivní tvář, ale později nabere jiného směru a začne být zamotaný a temný jak v předchozích dílech. Velká výhoda tohoto příběhu spočívá v tom, že se dá snadněji přelouskat, než ty biblický kecy třeba v jedničce. Stačí se párkrát zamyslet a najednou si všímáte i těch nejmenších detailů, které pomohou příběh odkrývat. Henry jako takový ve mě vzbuzuje dojem velkýho flegmouše, protože málo věcí ho jakoby překvapilo, ještě míň jak mě. Ale i přesto mi bylo ctí za něj hrát, jelikož má srdce a na Eileen mu opravdu záleží. Eileen byla sympaťanda již od pohledu, do které jsem se vcítil přes její zranění. Snažil jsem se ji tedy strašně moc chránit, protože není pěkné pozorovat, když dostává sodu, jak se jí začínají zbarvovat záda krví (Což má vliv i na rychlost její chůze v posledním boss fightu). I přesto, že se hra odehrává v poměrně světlých lokacích, si příběh zachovává hustou atmosféru, kterou pociťujete i v bezpečí v bytě.

Zmíníme lokace, kde se také objevuje značná kritika a to díky druhé polovině hry, kde lokace v první polovině navštívíte ještě jednou. Ano jistě je to otravné, ale já to bral ze zcela jiného hlediska. Jelikož úroveň v metru, ve vězení a v apartmánech mi přišly odporné, rozhodně jsem byl rád, že jsem se z nich dostal ven. O to větší mě čekal šok, když jsem se musel vrátit a když mi naneštěstí byl v patách Walter s jeho obětmi. Hádanky v lokacích, o ano, je možné říci, že hádanky to již nejsou, jelikož ve hře pokaždé najdete poznámku, jaký puzzle vás čeká a jak na něj. Zde by autoři mohli míň vést hráče za ručičku a spíše ho vystavit zcela neznámému řetězci událostí. Váš byt je zpracován vcelku fajn, asi nejlíp ze všech lokací a jistě potěší jeho velká interaktivita. Můžete se podívat z okna, zapnout rádio, kouknout do kukátka, dokonce špehovat sousedku. To že se hra může ukládat pouze v bytě, také nevidím jako mínus, však do díry můžete vlézt kdykoliv a jsou rozmístěny celkem hojně.

Ovládání je trošku kostrbatější než v původních dílech, ale dá se zvyknout. A věřte, že si budete chtít zvyknout hodně rychle. Kamera je sice občas neposlušná, ale naštěstí se dá otáčet, i když to taky někdy není úplně ono. Za zbraně chválím, jelikož se jich zde vyskytuje hodně i když těch střelných jsou jen dva druhy. Za to melee zbraní je ohromné množství, osobně pro mě byla nejlepší sekera, která na silný úder dokázala pokácet i toho dvouhlavého šaška. I pro Eileen je celkem dost zbraní, rozhodně nejsilnější je nightstick, kterou najdete ve třetím poschodí ve věznici (když ji navštěvujete podruhé).

Monstra jsou odporná jako vždy a ty jejich skřeky je dělají samozřejmě ještě odpornější (i když krkací ségra pobavila, zvlášť když padá ze schodů). Není jich sice tolik, ale za to jsou rychlá a mrštná (a na easy tupá). Jen mě mrzí, že je zde jen jeden boss, více bych jich určitě neškodilo, ale to ono si to zas nahrazuje duchama. Ale ani duchové svou otravností nemají na Hummera neboli komára či co. Ač je slabý tak se vyskytuje vždy ve velkém počtu, kde už ani repelent nepomůže. Aspoň, že motorovka jo :D

Grafika není tak špatná, rozhodně se od trojky tak neliší. I když je o rok mladší, tak nebyla potřeba nějak výrazně měnit. Co mi ale štve, že nějak již zapomněli na ty jejich supr animační sekvence, který třeba byly v jedničce. Místo toho jsou sekvence, tvořený grafikou hry. Jako animáky by byly lepší.

Opět nejsilnější stránkou po příběhu, jsou zvukové efekty a hudba. Hra opět vyluzuje tak nepříjemné zvuky, že i zde jsem kolikrát musel hru ztišit, protože se mi kolikrát dělalo nevolno. Opět je zde důraz na nečekanost nějakýho vrznutí, při kterym i člověk nadskočí. Hudba je opět úchvatná, je vidět, že japonští skladatelé mají tvorbu hororové hudby v malíku, jen tak dál.

Tak to by ke čtyřce bylo všechno, s hrou jsem spokojen. Samozřejmě, že i zde všechny konce splněny a budem se těšit na rok 2016, neboli vítej Silent Hills.