Po poměrně slušném díle druhém, jsem se pustil do čísla 4, ale tentokrát jsem úplně nadšením nevrkal. Námětově je to zase schíza s dobrý nápadem dvoupokojáče, do kterého je nutné opakovaně se vracet a čelit děsům.  

Hlavní postavou je jakýsi introvertní frajer Henry, který v novém bejváku utrousí hned zkraje „Kde to sakra jsem“ a pak už začíná bloudit pěti lokacemi sem a tam dokola. Za protivníky má jakési nesmrtelné spirituální bytosti, šakaly zkřížené bůhví s čím a lump podobný Panu X ze série Resident evil, obvyklé bossy nepotkáte, což ale nebyl problém, stejně jako příběh, který se mi zamlouval. S ovládáním ( a kamerou ) jsem se celou dobu nebyl schopný pořádně sžít – strašně nekomfortní, pomocnice v podobě řetězu na krku, o kterou je třeba dbát – opruz a ten klasický adventurní feeling jsem jaksi postrádal – hádanky prakticky nebyly.  

Mimo to mě taky vytáčelo, že inventář je minimalistický a častokrát jsem se musel vracet pro předměty a taky trochu zamrzelo, že ač nápadité lokace, pořád jsem byl nucen se v nich opakovaně courat. Výsledný dojem je takový lepší průměr, budu zvažovat jestli se k sérii ještě vrátím, fanoušky série nepotěším, ale u mě jen 65 %