Shaun White Snowboarding je snowboardová hra, která hráče přenese do světa totální svobody. Hráč si sám volí, kam chce jet a zda bude absolvovat závody či se jen volně projíždět přírodou. Ve hře je celkem šest hor, na kterých se dají provádět nejrůznější akrobatické kousky - v Japonsku, Evropě i v Americe a to na Aljašce a v Park City.
Hrát se dá samozřejmě i multiplayer, který svými prvky připomíná MMORPG. Hráči se potkávají, můžou spolu závodit, tvořit si vlastní trasy, upravovat svůj vzhled a výbavu atd.
Kosi..
5995 No jako poměrně vášnivej prknař (ne, že bych tam dával nějaký salta) jsem si řekl, že když letos vynechám Alpy, musím si je aspoň vynahradit virtuálně. Sáhnul jsem teda po tomto titulu.
Hned z prvu mě celkem okouzlila volná jízda, kdy jsem skutečně na svahu, kterej je zpracován velmi realisticky a možnost vyzout prkno a volně se tak pohybovat mi rovněž zaimponovala. Ve vyšších částech svahu to už bylo horší - laviny, jakýsi nekonečný propasti.
Zpracování jízdy samotné není úplně špatný - dobrý audiovizuální zpracování, uvěřitelný pohyby, nicméně celý je to hrozně arkádovitý - spadnout na zem je vlastně umění, na tyčku naskočím z jakéhokoliv směru i výšky zcela automaticky (tedy místo efektního plánovaného přeskoku přes spadlej strom změní jezdec náhle pohyb o 90 stupňů). Pád z tohoto slidu (na němž je poměrně těžký se udržet delší dobu) se rovná vlastně efektnímu seskoku, kde si můžu hodit trik.
Taky nemožnost nastavení kláves podle své libovůle mi sjezdy dost kazila, neboť jsem byl zvyklej hrát SUPREME na šipkách a tedy jsem používal k ovládání směru jízdy pravou ruku, zde jsem se musel chvíli přeučovat na levou... (vůbec obecná konzolovost je zde jaksi až ubíjející)
Doprovodná muzika. Ač se vskutku nejedá o můj šálek kávy, není až tak urážející, asi 3 písně jsem si celkem oblíbil, což mě až vystrašilo :) Stárnu...
Kampaň je řešena trochu obdobně jako u Tonyho Hawka, tedy nabídkou jakýchsi výzev, které člověk může postupně plnit. Typicky jde o projetí určité trasy, sebrání kolekcí nějakejch značek. Nejen, že je to potom celkem těžký, ale díky svahu, kde se nejde libovolně vracet i dost frustrující. Brzy jsem zjistil, že sbírání oněch mincí po svazích je hrozná nuda, především pak, když za ně není nijaká výrazná odměna, sice se něco jakoby odemkne ale nic o co by člověk opravdu usiloval. Jestli je ve hře víc jak 4 svahy a odemknou se později nevím, ale nic tomu nenasvědčovalo. Všechno je tedy, zdá se, jaksi přístupné hned na začátku.
Za chvíli jsem měl pocit, že hraju sice realisticky tvářící se hru, nicméně herní náplň i možnosti jízdy jsou velmi chudé a možná, řekl bych až, zaměřený na děti.
Kampaň mě tedy výrazně nebavila (druhou sérii mincí už jsem neřešil), ale slušně jsem si pár hodin zajezdil. To je dost málo.
Kvalitní Supreme snowboarding tak zůstává nepřekonán, bohužel.
65%
Hned z prvu mě celkem okouzlila volná jízda, kdy jsem skutečně na svahu, kterej je zpracován velmi realisticky a možnost vyzout prkno a volně se tak pohybovat mi rovněž zaimponovala. Ve vyšších částech svahu to už bylo horší - laviny, jakýsi nekonečný propasti.
Zpracování jízdy samotné není úplně špatný - dobrý audiovizuální zpracování, uvěřitelný pohyby, nicméně celý je to hrozně arkádovitý - spadnout na zem je vlastně umění, na tyčku naskočím z jakéhokoliv směru i výšky zcela automaticky (tedy místo efektního plánovaného přeskoku přes spadlej strom změní jezdec náhle pohyb o 90 stupňů). Pád z tohoto slidu (na němž je poměrně těžký se udržet delší dobu) se rovná vlastně efektnímu seskoku, kde si můžu hodit trik.
Taky nemožnost nastavení kláves podle své libovůle mi sjezdy dost kazila, neboť jsem byl zvyklej hrát SUPREME na šipkách a tedy jsem používal k ovládání směru jízdy pravou ruku, zde jsem se musel chvíli přeučovat na levou... (vůbec obecná konzolovost je zde jaksi až ubíjející)
Doprovodná muzika. Ač se vskutku nejedá o můj šálek kávy, není až tak urážející, asi 3 písně jsem si celkem oblíbil, což mě až vystrašilo :) Stárnu...
Kampaň je řešena trochu obdobně jako u Tonyho Hawka, tedy nabídkou jakýchsi výzev, které člověk může postupně plnit. Typicky jde o projetí určité trasy, sebrání kolekcí nějakejch značek. Nejen, že je to potom celkem těžký, ale díky svahu, kde se nejde libovolně vracet i dost frustrující. Brzy jsem zjistil, že sbírání oněch mincí po svazích je hrozná nuda, především pak, když za ně není nijaká výrazná odměna, sice se něco jakoby odemkne ale nic o co by člověk opravdu usiloval. Jestli je ve hře víc jak 4 svahy a odemknou se později nevím, ale nic tomu nenasvědčovalo. Všechno je tedy, zdá se, jaksi přístupné hned na začátku.
Za chvíli jsem měl pocit, že hraju sice realisticky tvářící se hru, nicméně herní náplň i možnosti jízdy jsou velmi chudé a možná, řekl bych až, zaměřený na děti.
Kampaň mě tedy výrazně nebavila (druhou sérii mincí už jsem neřešil), ale slušně jsem si pár hodin zajezdil. To je dost málo.
Kvalitní Supreme snowboarding tak zůstává nepřekonán, bohužel.
65%
Dan9K
CrocoRay
sunrise686
Témos
Pro: Grafika, pohyby jezdce, zvuky
Proti: Arkádovitost, konzolovitost, ovládání, nudná kampaň, přeplácaný