Quest for Glory V: Dragon Fire

Quest for Glory 5 jsem se hodně bál. I přes nadšenou Andrejovu recenzi ze Score 61 jsem se domníval, že se jedná o mizernou hru. Mému případnému optimismu nenahrávalo ani to, že jsem hru už kdysi rozehrál a velice záhy vzdal s tím, že "tohle se fakt nedá". Dalo by se říct, že tato RPG/adventura (schválně u posledního dílu prohazuji herní žánry) se nedá hrát jen tak z "čisté vody" a důrazně doporučuji prostudovat si herní mechaniky v rozsáhlém manuálu (takřka 80 stran), jinak se při hraní budete trápit. Znalost herních mechanik z prvních 4 dílů vám totiž nepomůže.

Poslední díl se odehrává v Silmarii, která jako by z oka vypadla řeckým mýtům. My Češi máme k řecké mytologii celkem blízko. Ani ne tak co do lokality (tím méně co do moře), ale Petiškovým Starým řeckým bájím a pověstem se asi v dětství vyhnul málokdo. A skutečně, v prostředí Silmarie se budeme pohybovat jako doma. Silmaria čelí problémům na všech frontách. Moudrý starý král byl zavražděn zákeřným vrahem, bukanýři obsadili pobřežní rybářské vesnice, podmořští obyvatelé bájné Atlantidy útočí na rybářské čluny a hrozí válkou a nad vším se vznáší nezřetelný stín všespalujícího dračího ohně. Je vidět, že Silmaria potřebuje hrdinu. Proto povolali Vaši maličkost, která se na hrdinské činy dlouhodobě specializuje.

Kdysi jsem jel celou sérii QfG a když už jsem se viděl pětinásobným hrdinou, pátý díl mne zaskočil. Ve městě jsem vyřešil pár úvodních questů a poté, co jsem se rozhodl zkoumat zbytek ostrova, dorazil jsem k dračím pilířům. Ty jsou okupované různými druhy nepřátel a já dostal výprask. Zkusil jsem jiný pilíř, výsledek stejný. Hru jsem vzdal s tím, že se k ní třeba ještě vrátím. A roky plynuly. Až přišel podzim 2021.

Před šesti dny jsem hru nainstaloval a učinil druhý pokus o dohrání. Úvodní renderované intro mne příliš nepotěšilo. Co do grafiky neuvěřitelně zastaralo. Další šok přišel při importu charakteru, kde jsem jednak musel zkrátit své jméno, se kterým jsem odehrál první 4 díly, na "Londo". Můj vypracovaný multiclass paladin dále přišel o veškerou magii, kterou jsem si musel dokoupit za 150 úvodních přidělených bodů. Stejně jako minule jsem byl líný ohledně studia manuálu, a tak jsem problematické bitky v prvních herních dnech řešil silným frostbitem. Následoval první úkol při hledání nového krále, znovudobytí rybářských vesnic, a já je se zaťatými zuby a s mohutnou spotřebou paladinského léčícího kouzla a stamina pills dobyl zpět. Říkal jsem si, jak můžou být ty souboje tak složité? A skutečně, dělal jsem chybu. Zjistil jsem, že oproti minulému dílu nestačí mít brnění a štít v inventáři, ale člověk je musí v podinventáři "equipnout", takže jsem celou dobu a vlastně i před lety hrál s nahou postavou! Pak už byly souboje úplně o něčem jiném. Ale celkově považuji souboje á la Diablo za jedinou slabinu této skvělé hry. Další věc, na kterou bych nepřišel ani za milion let, je způsob kombinace předmětů v inventáři, který je mírně řečeno nešťastný.

Zatím to vypadá jen na samou kritiku a skutečně, hra není dokonalá. Je prostě jiná. Kdo čeká kopii původních QfG bude asi zklamán. Přesto se jedná o umělecké dílo, které je ve své kategorii multižánrů skvostem. Jedná se o důstojné zakončení tažení bezejmenného hrdiny směrem k slávě a úctě. Respektive on není bezejmenný, jmenuje se Devon Aidendale, ale na rozdíl od ostatních Sierráckých sérií jeho jméno není všeobecné známé (srovnej: Roger Wilco, Gabriel Knight, Larry Laffer,...) prostě proto, že si každý mohl pojmenovat postavu dle libosti.

Jak jsem již zmínil, grafika intra mne nepotěšila. O to překvapenější jsem byl skutečností, že ve hře grafika vůbec nevypadá špatně. Když vynechám drobnosti, jako že Devon při přiblížení se kameře, nevypadá právě jako krasavec (je to vidět hlavně při nacvičování plavání v přístavu) a jedno NPC pochodující poblíž lékárny je vyloženě odpudivé, nemám ke grafice výtky a s určitým překvapením konstatuji, že je povedená. Hru doprovází standardně nádherná hudba, zejména track hrající ve městě v noci je parádní. Všechny postavy jsou namluvené a opět nemám výtek. Pár bugů jsem při hře potkal. Od druhého úkolu mi hra na mapě při každém random encounteru padala do Windows (naštěstí se jim později dá vyhnout). Při finálním souboji mi hra spadla jen jednou. Zaregistroval jsem mírné problémy s bojem způsobené 3D pohledem a kamerou. Nejhorší je to při souboji s čarodějem v pevnosti, kde máte problém vůbec určit, kde nepřítel stojí, protože kamera se neustále mění a postava tak jen zmateně pobíhá po nádvoří. Ale celkově vzato to není nic smrtelně úrazného a vlastně je vůbec zázrak, že v dnešní době hra funguje takřka bezproblémově.

A teď nastal čas, abych si obhájil absolutní hodnocení. Podruhé v sérii (po QfG4) máte pocit, že opravdu jste v živoucím městě. Hra obsahuje kvantum textu. Rozhovory u všech postav se co pár dní mění a oproti minulému dílu prakticky vymizely chyby způsobené tím, že má postava (nebo NPC) věděla něco, co by zatím neměla vědět. Časové pasti a dead endy prakticky neexistují. Vůbec si nedovedu představit, kolik práce stálo toto naprogramovat a otestovat (a skutečně, porodní bolesti tohoto dílu byly nemalé a hra vznikala neuvěřitelných 5 let). Během hry máte pocit, že postavám skutečně pomáháte. Krásný je quest ohledně Gnome Ann's Land Innu a jeho úspěšné zakončení pohladí po pařanově dnes již značně okoralé dušičce (byť na to zahořknutí má hlavní vliv svět před monitorem, nikoliv ten v PC). Skvělý nápad, takřka unikátní, je možnost oženit se s jednou ze čtyř žen. Pro mne jde o jeden z nejemotivnějších herních momentů vůbec, když jsem dnes ve dvě v noci (ani to se mi u hry už dlouho nestalo) letěl na Eranin ostrov na námluvy s tím, že jsem věděl, že jsem podle VŠECH NÁVODŮ NA INTERNETU udělal nenapravitelnou chybu a že Erana mou nabídku k sňatku odmítne. O to šťastnější jsem byl, že se tak nestalo. Virtuální vztah s mytickou Eranou, která se jako dobrý duch prolínala celou sérií, byl zakončen veselkou a já byl naměkko, jako už dlouho ne. Bravo Sierra!

Jedná se o skvělé zakončení legendární herní série. Ve hře se objeví řada postav známých z předchozích dílů a byť by někdo mohl namítat, že těchto postav je příliš (jako kdyby si celá Serenia dala sraz v Silmarii), spíše než "jen" o hru jde o uklánění se a ovace při otevřené oponě. A vlastně jde o jedinou sérii, která vůbec nějaké zakončení měla. Jen si vzpomeňte na prasácký cliffhanger v SQ6 případně podivný KQ8. Sierra přes všechny problémy dotáhla hru do konce (přestože již pod hlavičkou Yosemite Ent.) a přinesla všem fandům série nečekaný, ale o to příjemnější dárek. Šest dní strávených s hrou uplynulo jako voda a tímto mým 50. komentářem na DH přiřazuji QfG5 do zlatého fondu stovkové herní zábavy. Tentokrát byla stovka pro mne opravdu nečekaná!