Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Originalita, nápaditost, neokoukanost. Tyhle tři slova sedí na Psychonauty dokonale. A taky to, že zdání klame.

Hlavní postavou je Raz, 10 letý klučina, co se rozhodl utéct z domova a stát se psychonautem, speciálním agentem s mentálními superschopnostmi. Na letním táboře pro mladé budoucí psychonauty se tak učíte, jak silou mysli něco zapálit nebo jak se stát neviditelným. Jenže mezi tím se začnou dít divné věci a zbude to právě na Razputina, aby celou záhadu vyřešil a zachránil své kamarády a zbytek světa před katastrofou.

Jednotlivé lokace jsou asi jedny z nejšílenějších, co jsem kdy ve hrách potkala. Raz totiž musí v rámci svých dobrodružství vstoupit do mentální krajiny jiných postav. A že to opravdu nejsou jen louky plné květin a motýlků (a králíčků). Každý mentální svět je jiný, panují v něm jiná pravidla a pro jeho rozuzlení musíte najít to, co jeho vlastníka trápí a pomoci mu porazit jeho osobní démony.

Pokud se zrovna nepotloukáte myslí někoho jiného, můžete zkoumat areál tábora, kde se můžete zúčastnit "scavenger hunt" soutěže, která spočívá v hledání různě ukrytých "trofejí" či sbírání karet, které můžete použít pro vylepšení úrovně postavy.

Ačkoliv může hra zezačátku svou stylizací a postavami působit jako hra pro děti, rozhodně tomu tak není. Hlavně ke konci se dostanete do hodně temných zákoutí a i přes grafické ladění se autorům povedlo vykouzlit až hororovou atmosféru. Každopádně ten, kdo navrhoval finální lokaci, byl buď génius nebo psychopat. Možná obojí.

Tahle hra by rozhodně neměla zůstat zapomenuta. A to i přes některé drobné vady - třeba kameru, která se občas nechová tak, jak by člověk zrovna potřeboval. Psychonauts mi hodně připomínají Beyond Good and Evil - ta byla taktéž originální, se skvělým příběhem a bohužel u hráčů nedoceněná. Pokud si chcete zahrát něco jiného a nekoukaného, rozhodně sáhněte po Psychonauts. A vemte si k tomu gamepad, s ním je hraní mnohem pohodlnější a zároveň i mnohem lepší zážitek.

Pro: Originalita, nápaditost lokací, superschopnosti

Proti: Kamera, ovládání (s gamepadem ovšem v pořádku)

+34
  • PC 80
Dost zajímavá a především bláznivá plošinovka, kterou bych originalitou rád přirovnal k Beyond Good & Evil. V táboře pro začínající psychonautiky, špióny s psychickými schopnostmi, začne kdosi unášet děti a sbírat jejich mozky, pomocí nichž chce ovládnout svět. Zní to šíleně? Tak to počkejte, až budete jako King Kong dobývat mrakodrapy v mozku zmutované obří ryby jménem Linda, pomáhat vyhrát falešnému skutečnému Napoleonu Bonaparte v jeho válečné deskové hře nebo řešit »děsivou« konspirační teorii o .. mlékaři (pro mě nejlepší mise).

A to je jen malý výčet toho, co zde na vás čeká. Hra obsahuje velmi vtipné scénky a naproti tomu za pár minut dokáže připravit takřka hororový zážitek. Každá jednotlivá postava v dětském táboře má svoji vlastní cestu, své vlastní já a některé vám i Razputinovi přirostou k srdci. Postupem ve hře získáváte psychické dovednosti, mezi kterými jsem si nejvíce oblíbil Levitaci, Štít a Telekinezi. Jednotlivé dovednosti se vám po dosažení určité úrovně zlepšují (nejdříve na každé 10. úrovni, později na každé 5.).

Nejvíce mě na hře bavily všemožné reference. Třeba již uvedený King Kong, ale hodně mě pobavila scénka v Black Velvetopii, kde se odehrává milostný trojúhelník mezi Edgarem a jeho bývalou družkou Lampitou Pasionado. Edgar však Lampitu nachytal inflagranti s Dingem Inflagrantim. Na střední škole Edgar přišel podobně o svou tehdejší přítelkyni s panem Deanem LaGrantem :) A takových hračiček řečiček je tu požehnaně.

Psychonauts není úplně dokonalý, chyby jsou však pouze technického rázu. Občas jsem se zasekl na skluzavce a musel jsem znovunahrávat pozici, zlobivá kamera je evergreen podobných titulů a sem tam mi přišla na škodu i jistá roztahanost, kdy, přiznám se, jsem občas zívnul. Celkově bych však hru výrazně doporučil každému milovníku plošinovek, zbytek by se měl připravit na klasické neduhy těchto her.

Pro: Vtipné, zábavné, originální, reference a narážky, hratelnost

Proti: Občas roztahané, technické bugy, kamera

+20
  • PC 85
Ohromně nápadítá a vtipná hra. Skvělá grafická stylizace. Každá úroveň vypadá jinak. Snad poprvé mě bavilo hledat bonusové předměty (skončil jsem na 97 úrovni). Vyborný nápad umístit děj do hlav s psychickejma problémama a jejich "léčení". Vývoj postavy a jejich mentálních sil. Vtipný a dobrý příběh. Hra má spád. Skvělé, skvělé, skvělé! Tuhle hru jednoznačně doporučuju a doufám že někdy bude druhý díl. Zápory jsou, ale není to nic zásadního. Je to samozřejmě jen skákačka se vším co z toho vyplývá (hledání cesty, nervy z pádů a nutnost opakovat některé úseky dokola, občasné problémy s kamerou). Hrál jsem ale s gamapadem a na něm asi dost problémů odpadá. Na mé sestavě se také projevoval dost nepříjemný bug, kdy po jakékoliv animaci, které jsou ve formátu bink, mi začal blbnout zvuk a hru bylo nutné schodit a spustit znovu. To bylo dost otravné. Nevíc jsem nikde nenašel řešení. Přesto to jsou ve srovnání se zábavností hry banality.

Pro: Humor, grafická stylizace, vůbec nápad s psychikou, odklišnost úrovní, vývoj postavy

Proti: Je to skákačka se vším co k tomu patří, problém se zvukem (aspoň u mě)

+15
  • PC 85
Hop, hop, hop. Psychonauts se na první pohled tváří jako hra pro dětské publikum, vždyt všechny aspekty tomu nasvědčují - roztomilá grafika, žánr, sbírání všemožných kravinek atd. Pod touto dětinskou slupkou se však skrývá poměrně dospělá hra, hlavní hrdina kromě toho že se snaží zachránit své kamarády, také prožívá svou první lásku a potkává různé typy lidí. Skoro jsem se až divil na kolik lidských charakterů zde narazíte, potkáte zde: drsňáka, poseroutku, šprta nebo slizského "milovníka žen". Psychonauts jsou přímo ukázkovou plošinovkou se vším co k ní patří včetně svérázného humuru ale bohužel i neposlušné kamery a frustrujících úseků. Level design je přímo výborný, Tim Shafer zase dokázal v čem je král, akorát některé úrovně mi přišli jako by se autoři hromadně sjížděli na LSD. Šílená hra, šíleně dobrá hratelnost.

Pro: herní charaktery, povedený příběh, originalita

Proti: kamera, frustrující úseky

+15
  • PC 90
Tim Schafer umí dělat hry. Dokázal to Monkey Islandem, dokázal to Grim Fandangem a pak přišeli Psychonauts. Abychom si ujasnili, Psychonauts byla první jeho hra, ke které jsem se dostal, a hned od začátku mi učarovala svým jedinečným prostředím, postavami a skvělou hratelností. Protože jsem ale při prvním hraní udělal chybu a od začátku jsem se soustředil pouze na hlavní linii a zanedbával jsem zkoumání světa – a tedy sbírání místního platidla, zasekl jsem se na místě, kde jsem potřeboval mít koupený jeden důležitý předmět, a už se mi nechtělo běhat po světě, abych to dohnal. A protože v té době už byla většina vedlejších postav na jiných místech než předtím, bylo by to hledání vcelku nudné. Tak jsem tehdy přestal hrát. Dal jsem si pauzu, dohrál jsem Monkey Island a když už moje paměť ohledně nárazu, který jsem u Psychonauts zažil, trochu pobledla, pustil jsem se do nich znovu, tentokrát se od začátku více soustředíc na vedlejší úkoly. A byl to skvělý zážitek.

Psychonauts je důkazem toho, že jednoduchý příběh, plný jedinečných a zajímavých postav, odehrávající se v nezvyklém prostředí (v tomhle případě spoustě nezvyklých prostředí) a hlavně s dobrým zpracováním, dokáže hráče pohltit více, než rádobyreálné akční slátaniny. Dokázal nám to Outcast, dokázalo nám to BGE, dokázala to Majora's Mask (šestá Zelda) a dokazuje to i Psychonauts. A přesto her tohoto typu vidíme tak málo. Ach, zpropadená prodejnosti (byť snad jediná Zelda s tím neměla problémy... ale to je Zelda).
Jak už jsem zmínil, příběh je sice jednoduchý, ale jeho zpracování, filmové rozhovory a děj, stavěný primárně na gameplayi a ne na zbytečných cutscénách (ty které tam jsou, nejsou zbytečné) a hlavně na špičkovém humoru, který je hrám Tima Schafera vlastní, háže do kapsy většinu herních příběhů. Postavy jsou pak snad nejsilnější stránkou celé hry – takovouhle sbírku naprosto jedinečných cvoků nenajdete v žádné hře! Každá postava má svoji minulost, svůj způsob vyjadřování, své problémy a názory – a to i takové postavy, které s vámi v průběhu hraní prohodí tak maximálně pět vět. Navíc, každá je natolik zajímavá, že prostě nejde si je nezamilovat.
A prostředí? Lze tady dělat jiné věci než chválit? Každá úroveň je úplně jiná, se svými vlastními způsoby hraní, každá představuje určitý posun v příběhu a informace o postavách (koneckonců, odehrává se v jejich hlavách). Je to jako v jedné chvíli bojovat s monstry ve vesmíru a za chvíli sázet stromy v Amazonském pralese, aniž by si člověk uvědomil, kde se stala ta změna.

Graficky je díky svému specifickému zpracování víc než pěkná a nevšiml jsem si v ní žádných chyb. Zvuky, dabing i hudba skvěle sedí do prostředí, takže i tady žádné problémy.

Co se problémů týče, tak kromě toho, který jsem už načrtnul na začátku = pokud se od začátku soustředíte pouze na hlavní dějovou linii, může se vám stát, že se zaseknete v jedné konkrétní lokaci (Milkman Conspiracy – mimochodem jedna z nejlepších lokací vůbec) a musíte se vracet zpátky abyste posbíral iveškeré potřebné věcičky, což vás ale v takhle pozní části hry připraví o spoustu skvělých zábavných scének mezi postavami, na které byste narazili, kdybyste "Wispering Rock Summer Camp" prozkoumávali hned na začátku. Přitom by stačilo hráči zamezit postup do nových mozků, pokud by nebyl dostatečně připraven. Dalším problémem je pak křivka obtížnosti, která ke konci jde až možná moc strmě nahoru – ne že bych neměl rád těžké hry, ale je dobré obtížnost hráči naservírovat postupně a ne v ohromné dávce na konci.

Takže shrnutě: Psychonauts je hra, která zdařile spojuje špičkovou hratelnost se skvělým humorným příběhem plným opravdu jedinečných postav. Ten pár much, které má, můžete klidně přehlédnout – jen bych vám doporučil prozkoumávat herní postředí hned na začátku (nejlíp hned po "Basic Braining"). Sice se Psychonautům neporařilo mne pohltit na emocionální úrovni tak moc, jako hry, kterým jsem dal 95%, ale byli k tomu sakra blízko. Máte-li rádi hry jako Beyond Good & Evil nebo Legend of Zelda, je tohle hra pro vás.
+15 +16 −1
  • PC 85
Ačkoliv mám od Double Fine Productions v hledáčku již dlouho více než deset her, Psychonauts jsou po Brütal Legend a Massive Chalice teprve třetí hrou, kterou jsem od nich dohrál. Zmiňuji je proto, že všechny tyto hry jsou předně a zejména velmi originální a nebojí se jet mimo zavedené herní systémy a škatulky. Dělají zkrátka věci po svém a člověk nemůže tušit, co od nich čekat. 

Psychonauts je v základu 3D akční plošinovka, samozřejmě náležitě ujetá, z roku 2005. Kdo by čekal, že 18 let stará hra může být i z dnešního pohledu v řadě prvků poměrně originální, že ji lze bez problému nainstalovat, spustit a po několika nastaveních i hrát. Kdybych to nečetl, asi by mě nenapadlo, že může jít o prvotinu herního studia. Jde totiž o poměrně odvážný titul, ve který tvůrci zřejmě věřili a dělali si s ním, co chtěli. To by dnes odpovídalo spíš indie hře. Téměř vše je podřízené hratelnosti a postupu v příběhu. Hra se nebojí využívat i vsuvek, v nichž se hratelnost podstatněji mění. Nástup monotónnosti či nudy tedy rozhodně nehrozí. 

Hra a její přednosti jsou tu popsané již mnohokrát, tak možná jen pro rychlé shrnutí trochu uvedu o co se jedná a pak rozeberu několik negativ, které do mě po cestě vrazily. Hra se odehrává ve výcvikovém táboře pro psychonauty, kde se hlavní hrdina, 10letý Raz, učí společně s dalšími řádně poťouchlými spolutáborníky používat své mentální superschopnosti. Když se začnou dít o něco záhadnější a zlověstnější věci, než je místní norma, je na něm, aby přišel věcem na kloub, vše vyřešil a zachránil kamarády, sebe a samozřejmě taky svět. Aby toho docílil, musí vstupovat do myslí různých postav, od organizovaných myslí učitelů v rámci výcviku až po mysli osob stižených mentální poruchou, z nichž každá je unikátní a řídí se odlišnými pravidly. K poražení protivníků, sbírání rozličných předmětů a řešení prostorových hádanek používá skákání, mlácení a zejména různé psychické dovednosti, které se během hry učí. Ač z počátku může působit, jako hra pro děti, nabízí mnoho termných či šílených momentů a zejména ke konci skokově vzrůstající obtížnost. 

Grafickou stránku nemá smysl hodnotit. Nikdo nečeká u 18 let staré hry zázraky, přišlo mi ale, že Psychonauts díky svému unikátnímu vizuálu vlastně ani nezestárly. Je to právě unikátní, trochu šílený vizuál, který vám buď sedne, nebo ne. Vzhledem k záplavě velice podobných titulů je jakákoliv hra s unikátním vizuálem plus, i když kdyby ty oči byly ještě trochu víc šejdrem, asi bych nějaké výhrady měl :)

Ne vše je ale po takové době úplně růžové. Na PC vyžaduje dohrání značnou dávku trpělivosti a silné nervy kvůli neustálému boji s ovládáním a s kamerou. Kamera je jakoby pevně připojená za záda Raze. Raz je dítě. Možná proto je pohled jakoby přízemní. Kamera má tendence se při jakémkoli nastavení neustále vracet do původní polohy, natočit ji tedy znamená otočit s postavou. Navíc je velmi problematické dívat se vzhůru, což mě celou hru vytáčelo (doslova - v herním křesle jsem se podvědomě kroutil, jak jsem se snažil nahlédnout na něco, na co bych přece měl vidět, ale kamera prostě byla proti). Kromě toho, že nemá kamera ráda, když se pokoušíte dívat někam jinam, než vám ukazuje, také se často ráda sama od sebe různě houpá, zaráží, otáčí nebo při vběhnutí do domu/uličky/jeskyně kompletně změní úhel nebo naopak neukáže, kam jste vběhli. Nevím s čím to přesně souvisí, jestli s vyšším rozlišením, než bylo původně při tvorbě hry zamýšleno, nebo s problematickou kamerou, nebo se šíleností prostředí, ve kterých se hra odehrává, ale velmi často jsem zaznamenal také problém s perspektivou. V určitých momentech prostě hráč nemá tušení, co je jak daleko vzhledem k ovládané postavě, což je u plošinovky docela problém. Zkrátka kombinace ovládání + kamera + perspektiva = hodně sprostých slov během hry. U sbíraných “figmentů” - částečně průhledných 2D obrázků - se zmiňovaný problém vyskytoval nejčastěji, ačkoliv nebyl tak podstatný (pokud jste v domnění, že seberete obrázek neskočili do propasti). Často nebylo možné určit, jestli je obrázek před postavou nebo za ní, jak daleko, jak vysoko. Člověk prostě skáče jako blbec sem tam a až později při jiném natočení kamery zjistí, že byl obrázek třeba celou dobu ve skutečnosti jakoby naplácnutý na kameře a tudíž úplně jinde, než, kde se ho snažil sebrat. Ale jak píši, u figmentů to tolik nevadilo. Horší to bylo při samotném pohybu a boji. Příkladů by se našlo hodně, třeba přesvědčit postavu, aby skočila na sloup, po kterém máte vyšplhat se obvykle daří tak na pátý pokus, ale nejmarkantnější je to v poslední části hry, kdy zároveň stoupá obtížnost a jste v časovém presu. Když kamera například náhle sama změní úhel, protože vám snaživě chce ukázat, něco, co byste podle ní měli vidět (část sloupu, za kterým asi někdo mluví), čímž ale Raz asi kvůli změně natočení uprostřed skoku změní směr a padá do propasti, ze které jste se snažili již na šestý pokus vyškrábat zase o něco výše, trochu to zamrzí.

Když bych opravdu chtěl ještě najít něco, na co si krom zlobivé kamery postěžovat, jde to těžko, protože hra je prostě výborná. Ale i tak si vzpomenu na jednu situaci, do které vás hra navede, pokud ji posloucháte a zároveň se snažíte postupovat v příběhu vpřed bez výrazného grindu. Hra vás ponouká, abyste si koupili prut (detektor) na efektivnější hledání hrotů z prastarého indiánského pohřebiště nabitých psi energií (platidlo). V jednu chvíli si z obchodu musíte koupit vysavač, abyste mohli postoupit v příběhu dál. Je trochu paradoxní, že když ten moment nastal, měl bych dostatek hrotů k tomu, si vysavač koupit, pokud bych si předtím nekoupil detektor. A jediný případ, kdy jsem detektor použil bylo právě pro nahromadění dostatku hrotů ke koupi vysavače. Hledání hrotů pomocí detektoru probíhá tak, že pobíháte po lokalitě a snažíte se podle intenzity pípání odhalit poklad. Když je intenzita nejvyšší, je nařízeno zběsile bušit do klávesy, abyste naplnili metr, čímž poklad vykopete. Tolik teorie. V praxi jsem skoro půl hodiny běhal všude možně a snažil se zběsilým klikáním přimět Raze vykopat větší dávku hrotů, přičemž na některých místech to vůbec nešlo, i když detektor pípal jak zběsilý.

Co se týče bugů, glitchů a obdobné havěti, asi jen dvakrát za celou hru jsem narazil na obdobný nedostatek, přičemž dokonce nešlo ani o nic vyžadující načtení předchozí pozice, tedy žádné propadávání texturami, zásek postavy nebo něco podobného. Pouze se nenačetly textury a nebylo poznat, co ta černá věc má být.

Psychonauts je i přes těch několik negativ uvedených výše skvělou hrou. Problémy s ovládáním pravděpodobně odpadnou při použití gamepadu, problémy s kamerou se po většinu hry dají v pohodě přežít, jen to chce trochu zvyku. Ve zbytku jde o skvělou hru. Kdybych ji hrál v době vydání, pravděpodobně bych hodnotil někde kolem 95%. Je to výborná volba pro všechny, kteří hledají originální a zároveň trhlý herní zážitek.

Pro: originalita, nápaditost, zaměření na hratelnost, využitelnost nabízených psychických schopností

Proti: kamera, ovládání, část posledního mozku

+11
  • PC 75
Musím říct, že mne hra zklamala. Ze začátku to bylo skvělé, ale potom hře jaksi začínal docházet dech. Nebo začal docházet mě. Problémy s kamerou už v některých místech začínaly být frustrující a hodně mi při hraní vadily. A naprostý konec začal v hlavě toho magora s kartama, jak v něm běhal ten býk. Tenhle svět je na mně až moc složitý, respektive zmatený a navíc má opravdu hnusný design. Už Mlékařova konspirace měla potřebu mně štvát, ale tohle bylo moc.

Relativně vysoké hodnocení dávám proto, že hra je vskutku originální a ze začátku mně šíleně bavila.

Myslím, že ji dohraju a hodnocení se změní, ale zatím to nechám tak.

Pro: Originalita, grafika

Proti: Kamera, ovládání, ke konci už nemůžu

+9 +11 −2
  • PC 85
Psychonauti patřili do velkého zástupu her, které mám na seznamu k zahrání, ale ještě jsem se k nim nedostala, tak jsem je velmi ráda využila na splnění herní výzvy 2023 č. 2. – Debut.

Hned na první pohled mě hra zaujala neobvyklou stylizací. Jedná se o šílenou a za vlasy přitaženou animaci vzdáleně připomínající některé animované pohádky pro děti. Vzhledem k tomu, že se s Razem, který je hlavní postavou, dostáváme do jeho mysli i mysli ostatních postav, mohli vývojáři pustit otěže své fantazii. Navštívila jsem tak nejrůznější prostředí, která byla tematicky velmi odlišná. Společné mají jen to, že humor zde hraje hlavní roli. Jediné, co mi kazilo radost z prostředí, byly stíny a tmavé části hry, kde prostě vůbec nic nebylo vidět, ani když jsem upravila jas tak, že naopak všechny bylo hrozně vybledlé. Nakonec jsem používala dvojskok a míč pro skákání, kterými jsem si svítila v tmavých místech.

Jinak se hra odehrává na dětském táboře. Tomu je hezky přizpůsoben obsah. Jednotlivé schopnosti jsou reprezentovány odznáčky, které má Raz na baťůžku, připomínající bobříky. Je zde také hon za pokladem, který představuje nutnost najít a sebrat řadu schovaných věcí. Ten se mi nepodařilo dokončit. Chtěla jsem si ulehčit práci a hledat předměty, až budu mít více schopností, aby to bylo snazší, ale když jsem se dostala do určité fáze hry, nešlo se mi vrátit zpět. Do konce hry jsem neměla možnost se volně v táboře pohybovat.  

Odlišné prostředí jednotlivých levelů nabízí i odlišné úkoly. Někde se prostě snažíte vyskákat na střechu budovy, jinde musíte porazit nepřítele v „deskové hře“. Hned na konci první hodiny mě zaujala ta část, kde se musíte dostat na druhou stranu místnosti přes točící se konstrukci z klád. Nějakou zajímavost, která mě zaujala, bych mohla zmínit z téměř každého levelu. Mlíkařovo The Neighborhood s agenty je rozhodně jedním z těch zajímavějších. Co se týče atmosféry, tak (i když temná) poutavá a zajímavá je Black Velvetopia. Když bych chtěla hledat chyby (možná moje), tak každé z míst mě i potrápilo. V The Neighborhood se mi nešlo vrátit zpět z části mapy, kam je možné se dostat pouze po drátech elektrického vedení. Pokaždé při doskoku mi Raz přeskočil zem a letěl rovnou pryč z mapy, čímž zemřel. Po několika pokusech jsem trochu začala panikařit, protože jsem si hru neukládala a to, že bych se nevrátila zpět by znamenalo ztratit postup z toho dne. Opravdu by se mi to nechtělo hrát znovu. Nakonec jsem mi podařilo se z drátu odrazit přesně v ten správný moment a dopadla jsem na zem, tak byla situace zachráněna. Ve Velvetopii to byl zase krb. Všimla jsem si, že je ve výšce pavučina a další, kam se nemohu dostat, a také jsem si všimla, že za krbem to vypadá, že by se tam dalo jít, ale nešlo mi to. Snažila jsem se krbem projít různými úhly, skákat a rozbít předměty před krbem, ale nic. Nešlo to. Když už jsem byla opravdu zoufalá, že se nedokážu dostat do té horní části, šla jsem na internet a ejhle, ono se tam šlo opravdu přes krb, kam jsem se nedokázala dostat. Motivována faktem, že to jít musí, jsem se tam dostala, ale nechápu, proč to nešlo rovnou.  

Ve hře neschází řada soubojů, i když někteří nepřátelé vyžadují konkrétní přístup, většinu je možné zklikvidovat libovolným způsobem. Docela široké množství schopností, které se Raz postupně naučí, dává velkou volnost hráči a mnoho možností, jak si s nimi poradit.


Bohužel zub času se podepsal na ovládání, které umí být dosti nepřívětivé. Už jen nastavení citlivosti myši bylo obtížné. Někdy se to zdálo moc divoké, jindy zase děsně pomalé. Citlivost nebyla jediným problémem. Taky se mi dělo, že po pohybu myší kurzor (např. v menu) ještě přidal několik kliček navíc. Nejsem si jistá, jak to ovlivňovalo samotné hraní, ale vybrat něco v menu byl problém. Také bylo někdy obtížné se přesně napozicovat, aby šlo interagovat s požadovanou osobou/požadovaným předmětem. Špatně ovladatelná a zlobivá byla i kamera. Někdy zabírala Raze pevně u určitého úhlu a pohnout se mi nechtěla. Jindy jsem byla v textuře věci za Razem a neviděla jsem vůbec nic.

Co mě nejvíce štvalo, krom občasného bojování s kamerou, bylo sbírání figmentů. Ze začátku to bylo dobré. Možná jsem to vnímala jako bezproblémové, protože jsem věděla, že nemám přístroj na sbírání mentálních sítí, tak se tam stejně budu muset vrátit, tak jsem neměla pocit, že vše potřebuji hned sesbírat, ale ani když jsem se tam vrátila, tak vše sesbírat nebyl problém. V pozdějších úrovních je ale figmentů k sesbírání až moc. Je občas těžké je vidět. Jsou to jen obrysy, takže částečně průhledné a placaté. Z boku nejsou téměř vůbec vidět. Je velmi jednoduché je přehlédnout. Zvláště, když vás kamera nenechá se pořádně rozhlédnout, nebo jsou schované v kouři. Při jejich hledání jsem byla velmi frustrovaná. Ostatní předměty, jako valuty nebo sítě, mi většinou problém nedělali. Jen jeden vault v levelu v Sashově hlavně, kde učí Raze bojovat. Po tom, co jsem strávila celý večer procházením úrovních na všech stranách kostky, jsem musela hledat na internetu. Zjistila jsem, že ten hajzlík utekl na úplně opačnou stranu kostky. Přiznám se, že bych ho sama nehledala. Jsou části, kde figmenty vůbec být nemusely, například závod. Opakovat jej, zastavovat se a vracet se nahoru, protože jsem se do figmentu netrefila, nebylo zábavné.

Trochu mě mátlo, že i když je v menu ukázán počet figmentů, kufrů atd. některé statistiky těchto předmětu jsou pro celý level a jiné jen pro jednotlivé části levelu. Například figmenty a sítě jsou pro části a kufry jsou pro celý level. Naštěstí je k dispozici prostor v Razově hlavě, kde jsou dveře do jednotlivých levelů, a tam je vidět, zda jsou všechny předměty sebrány. Párkrát jsem se podívala do menu, byla jsem spokojená, že mám splněno, pomocí čichací soli se vrátila zpět, ale určitá značka u dveří nesvítila, protože v další části levelu byly další předměty, kam jsem se ještě nedostala. Tak jsem ráda, že je to u dveří takto ukázáno.

Pschonauti jsou skvělou hrou, která splnila moje očekávání. Má zajímavý příběh, zábavnou hratelnost a vše korunuje všudypřítomný humor. Má svoje chybky, ale celkově jí hodnotím pozitivně.

Pro: prostředí, příběh, humor

Proti: ovládání, velké množství figmentů

+6
  • PC --
Zvláštní hra, u které jsem si kladl otázky, do jaké míry je originalita zábavná. Zajímavá zkušenost.

**/5
+1 +4 −3