Psychonauti patřili do velkého zástupu her, které mám na seznamu k zahrání, ale ještě jsem se k nim nedostala, tak jsem je velmi ráda využila na splnění herní výzvy 2023 č. 2. – Debut.

Hned na první pohled mě hra zaujala neobvyklou stylizací. Jedná se o šílenou a za vlasy přitaženou animaci vzdáleně připomínající některé animované pohádky pro děti. Vzhledem k tomu, že se s Razem, který je hlavní postavou, dostáváme do jeho mysli i mysli ostatních postav, mohli vývojáři pustit otěže své fantazii. Navštívila jsem tak nejrůznější prostředí, která byla tematicky velmi odlišná. Společné mají jen to, že humor zde hraje hlavní roli. Jediné, co mi kazilo radost z prostředí, byly stíny a tmavé části hry, kde prostě vůbec nic nebylo vidět, ani když jsem upravila jas tak, že naopak všechny bylo hrozně vybledlé. Nakonec jsem používala dvojskok a míč pro skákání, kterými jsem si svítila v tmavých místech.

Jinak se hra odehrává na dětském táboře. Tomu je hezky přizpůsoben obsah. Jednotlivé schopnosti jsou reprezentovány odznáčky, které má Raz na baťůžku, připomínající bobříky. Je zde také hon za pokladem, který představuje nutnost najít a sebrat řadu schovaných věcí. Ten se mi nepodařilo dokončit. Chtěla jsem si ulehčit práci a hledat předměty, až budu mít více schopností, aby to bylo snazší, ale když jsem se dostala do určité fáze hry, nešlo se mi vrátit zpět. Do konce hry jsem neměla možnost se volně v táboře pohybovat.  

Odlišné prostředí jednotlivých levelů nabízí i odlišné úkoly. Někde se prostě snažíte vyskákat na střechu budovy, jinde musíte porazit nepřítele v „deskové hře“. Hned na konci první hodiny mě zaujala ta část, kde se musíte dostat na druhou stranu místnosti přes točící se konstrukci z klád. Nějakou zajímavost, která mě zaujala, bych mohla zmínit z téměř každého levelu. Mlíkařovo The Neighborhood s agenty je rozhodně jedním z těch zajímavějších. Co se týče atmosféry, tak (i když temná) poutavá a zajímavá je Black Velvetopia. Když bych chtěla hledat chyby (možná moje), tak každé z míst mě i potrápilo. V The Neighborhood se mi nešlo vrátit zpět z části mapy, kam je možné se dostat pouze po drátech elektrického vedení. Pokaždé při doskoku mi Raz přeskočil zem a letěl rovnou pryč z mapy, čímž zemřel. Po několika pokusech jsem trochu začala panikařit, protože jsem si hru neukládala a to, že bych se nevrátila zpět by znamenalo ztratit postup z toho dne. Opravdu by se mi to nechtělo hrát znovu. Nakonec jsem mi podařilo se z drátu odrazit přesně v ten správný moment a dopadla jsem na zem, tak byla situace zachráněna. Ve Velvetopii to byl zase krb. Všimla jsem si, že je ve výšce pavučina a další, kam se nemohu dostat, a také jsem si všimla, že za krbem to vypadá, že by se tam dalo jít, ale nešlo mi to. Snažila jsem se krbem projít různými úhly, skákat a rozbít předměty před krbem, ale nic. Nešlo to. Když už jsem byla opravdu zoufalá, že se nedokážu dostat do té horní části, šla jsem na internet a ejhle, ono se tam šlo opravdu přes krb, kam jsem se nedokázala dostat. Motivována faktem, že to jít musí, jsem se tam dostala, ale nechápu, proč to nešlo rovnou.  

Ve hře neschází řada soubojů, i když někteří nepřátelé vyžadují konkrétní přístup, většinu je možné zklikvidovat libovolným způsobem. Docela široké množství schopností, které se Raz postupně naučí, dává velkou volnost hráči a mnoho možností, jak si s nimi poradit.


Bohužel zub času se podepsal na ovládání, které umí být dosti nepřívětivé. Už jen nastavení citlivosti myši bylo obtížné. Někdy se to zdálo moc divoké, jindy zase děsně pomalé. Citlivost nebyla jediným problémem. Taky se mi dělo, že po pohybu myší kurzor (např. v menu) ještě přidal několik kliček navíc. Nejsem si jistá, jak to ovlivňovalo samotné hraní, ale vybrat něco v menu byl problém. Také bylo někdy obtížné se přesně napozicovat, aby šlo interagovat s požadovanou osobou/požadovaným předmětem. Špatně ovladatelná a zlobivá byla i kamera. Někdy zabírala Raze pevně u určitého úhlu a pohnout se mi nechtěla. Jindy jsem byla v textuře věci za Razem a neviděla jsem vůbec nic.

Co mě nejvíce štvalo, krom občasného bojování s kamerou, bylo sbírání figmentů. Ze začátku to bylo dobré. Možná jsem to vnímala jako bezproblémové, protože jsem věděla, že nemám přístroj na sbírání mentálních sítí, tak se tam stejně budu muset vrátit, tak jsem neměla pocit, že vše potřebuji hned sesbírat, ale ani když jsem se tam vrátila, tak vše sesbírat nebyl problém. V pozdějších úrovních je ale figmentů k sesbírání až moc. Je občas těžké je vidět. Jsou to jen obrysy, takže částečně průhledné a placaté. Z boku nejsou téměř vůbec vidět. Je velmi jednoduché je přehlédnout. Zvláště, když vás kamera nenechá se pořádně rozhlédnout, nebo jsou schované v kouři. Při jejich hledání jsem byla velmi frustrovaná. Ostatní předměty, jako valuty nebo sítě, mi většinou problém nedělali. Jen jeden vault v levelu v Sashově hlavně, kde učí Raze bojovat. Po tom, co jsem strávila celý večer procházením úrovních na všech stranách kostky, jsem musela hledat na internetu. Zjistila jsem, že ten hajzlík utekl na úplně opačnou stranu kostky. Přiznám se, že bych ho sama nehledala. Jsou části, kde figmenty vůbec být nemusely, například závod. Opakovat jej, zastavovat se a vracet se nahoru, protože jsem se do figmentu netrefila, nebylo zábavné.

Trochu mě mátlo, že i když je v menu ukázán počet figmentů, kufrů atd. některé statistiky těchto předmětu jsou pro celý level a jiné jen pro jednotlivé části levelu. Například figmenty a sítě jsou pro části a kufry jsou pro celý level. Naštěstí je k dispozici prostor v Razově hlavě, kde jsou dveře do jednotlivých levelů, a tam je vidět, zda jsou všechny předměty sebrány. Párkrát jsem se podívala do menu, byla jsem spokojená, že mám splněno, pomocí čichací soli se vrátila zpět, ale určitá značka u dveří nesvítila, protože v další části levelu byly další předměty, kam jsem se ještě nedostala. Tak jsem ráda, že je to u dveří takto ukázáno.

Pschonauti jsou skvělou hrou, která splnila moje očekávání. Má zajímavý příběh, zábavnou hratelnost a vše korunuje všudypřítomný humor. Má svoje chybky, ale celkově jí hodnotím pozitivně.