Onimusha: Way of the Sword

"Z této výšky si jsou Nebe se Zemí tak podobné. Kdybych se odsud vysral, kam myslíš, že by to dopadlo?" 

Novej honimuša je naprosto fantastická, byť mrtě nekonzistentní, osmihodinová jízda, kterou satanužel mudrci z Capcomu zašprajcli do třicetihodinového, příšerně repetitivního, úmorného grindu. Grindu, který rovněž dochutili mými toliko zbožňovanými moderními ingrediencemi, takže musím investovat do skill stromu, abych po východním Kjótu mohl sprintovat trochu rychleji, než tempem udržovaného dědečka na ranním jogu, ovšem POUZE A VÝHRADNĚ ve východním Kjótu, protože ostatní lokace si asi borec chce víc užít? Tak samo musím investovat do skill stromu, abych zvládl rozbíjet zdi o takové dvě vteřinky rychleji. Nikdy není potřeba rozbíjet zdi při boji, je to jen o tom čase, a o tom zřetelném designu v pozadí, řvoucím "ano, chceme ztrácet tvůj čas, ale na, ve skill stromu si to zlehounka zrychlit můžeš". A já to udělám, protože skill strom to má z té stejné moderní obligátní kuchařky, není moc problém si v něm odemknout za jeden run všechno, a nic jiného s těmi body a matrošy dělat nejde. 

Přitom herní náplní je to pořádně stará škola! V rámci hlavní kampaně se občas střídá kulisa, ale na jevišti se jede pořád dokola to samé - přiběhni, pročisti rudou mlhu, pozabíjej těch bajvoko pět druhů enemáků, pak si střihni PODESÁTÉ toho stejného minibosse, o pár minut později si po dvou vlnách tou dobou již xmrti nudných mobek střihni jiného minibosse POPÁTÉ, protože tito minibossové dropují drahý matroš na vylepšení náramku, a přece si nenecháš ujít to 2% zlepšení, a po hodince tohoto obsahu, který se ti brutálně zažral už před hodinami deseti, ti dáme dalšího vytříbeného hlavního bosse. V rámci obsahu vedlejšího to jede ale teprva jinčí ligu - běž si znovu proběhnout již prozkoumané lokace a lovit levitující nafouklé gezichty nebo zatoulaná štěňata. Je tu samo i pár 'vedlejších questů', ale jelikož sekundární postavy zde disponují vší osobností odhozené použité šprcky, tak krom věcných odměn z nich vychází vjem beztak stejný, jako z obyčejného pobíhání městečkem a atakování imrvére se respawnujících pšouků. Avšak snad měli ambice na víc? V jednu chvíli z toho je cítit inspirace v žánru metroidvanií. Doslova v jednu chvíli, resp. jednom jediném místečku, kam člověk dojde a nemůže dál, než se později případně vrátí s novou schopností. Taky to snad po vzoru starších dílů mělo být i víc hádankové? Opět, v celé hře je doslova JEDNA hádanka. Proč tam vůbec je ta jedna, když jich není víc???

Příběhové postavy mají ale povedenou charakterizaci, kinematická režie je vcelku bezkonkurenční, a tak ten hlavní příběh, byť narativně veskrze taky dost nudnej, pořád baví skrz svou luxusní výpravu. A bojovat s příběhovými enemáky je většinově nefalšovanou rozkoší skrz ten dosyta vymazlený swordplay. Mechanicky zde nic nového či kdovíjak hlubokého není, ale formou Capcom opravdu zvedli laťku na novou úroveň. Věčná škoda, že si tak ukrutně neviděli na nos, a svébytně recyklujou víc, než i takovej Elden Ring. 

Bavil jsem se výborně, ovšem pouze odhadem třetinu odehraného času. Ty zbylé třetinky jsem kolísal mezi stále solidní zábavou a čirou frustrací a nudou, ale stále jsem neměl to srdce tomu nedat aspoň sedmičku, třebaže fest vodřenou. Pak ale přišlo finále v podobě gauntletu PĚTI BACK TO BACK PO SOBĚ NATLAČENÝCH RECYKLOVANÝCH DŘÍVĚJŠÍCH BOSSŮ, a po nich samotný poslední boss, který je novým králem všeho myslitelného bullshitu, soulsovky hadr, což mi chuť zkazilo se vší vervou rozkousnutí zatoulané kuličky pepře ve lžíci gulášovky. Takže nasrat, oranžová to jest. A to jsem si po demu sebevědomě sliboval, že to bude ýzy zelená...