Old Skies

Já tady půjdu trochu proti proudu (alespoň co se příspěvků a hodnocení týče) a napálím Old Skies dost vysoké hodnocení, protože já zbožňuju hry od Wadjet Eye Games (dohrál jsem 2x téměř každou) a celý život zbožňuju tématiku cestování časem. Takže tady se mi skloubily dvě moje slabůstky naráz.

Většina filmů/románů/her na téma cestování v čase staví na motivu, že všechno je vlastně předem dané a svými akcemi v minulosti a snahou něco zvrátit přítomnost (budoucnost) neměníte, ale způsobujete. To je provařený twist. Old Skies zkouší pravý opak - cestování v čase do minulosti budoucnost mění a to fakt drasticky a často. Díky tomu vlastně přestává existovat nějaká konstantní realita, ale je to neustálý chaos, ve kterém nic není jisté a cokoli se kdykoli může změnit (až na několik pevně ukotvených výjimek). Hra tuhle sci-fi realitu konfrontuje na filosofické úrovni s naší realitou - co vlastně v životě každého z nás je jisté? Můžeme říct, že některé věci v našich životech jsou konstantní a můžeme se na ně spolehnout? V Old Skies to jde samozřejmě až do extrému. A z toho pak vyplývá celý hlavní příběh a spojovací linka s nevyhnutelnou proměnou a katarzí hlavní hrdinky. Tahle celá hlavní dějová linka a všechny z ní vyplývající otázky a myšlenky mě hodně bavily.

Co je slabší (a sám Dave Gilbert to v komentáři přiznává), je fakt, že hra je i přes tuto sjednocující linku hodně epizodní. Každá ze šesti kapitol je hodně jiná, není přímo vázaná na jinou a funguje spíš jako samostatná hra než jako část celku. Bohužel je ale za mě i kolísavá kvalita jednotlivých kapitol:

Kapitola 1 - Joe Anderson, perfektní úvod, nemám co vytknout.
Kapitola 2 - boxerská a tady to pro mě začínalo skřípat, což je bohužel hodně brzo; moc mě tahle kapitola nebavila, přišla mi i strašně rozvláčná a nudná.
Kapitola 3 - s obrazy, měla dobrou premisu, ale podobně jako druhá mě celkově moc nebavila.
Kapitola 4 - ne moc dobrý setting, ale herně paráda, tahle kapitola mě neskutečně bavila a fakt mě několikrát dostalo, jak nevšímavě jsem některé věci nejdřív přešel, aby mi až zpětně daly smysl (bez spoilerů nemá cenu zabíhat do podrobností).
Kapitola 5 - 10. září 2001, skvělá myšlenka, skvělé provedení, největší emocionální dopad. Za mě nejlepší kapitola a highlight celé hry.
Kapitola 6 - nezvěstný spisovatel na Coney Islandu - výborná kapitola na závěr.

Takže ta křivka je trochu parabola a úplně pochopím lidi, které navnadil začátek, ale v půlce hru vypli a už se k ní nevrátili. Můžu za sebe říct, že skončit to po třetí kapitole, tak je moje hodnocení výrazně nižší. Ale ta druhá polovina to pak zase parádně vytáhla nahoru.

Když už zmiňuju negativa, musím podobně jako jiný komentář zkritizovat grafiku. Taky nechápu, proč nezůstali u prověřeného a už dost vyladěného pixel artu a zkusili tuhle full HD grafiku, ve které prostě postavy a jejich animace vůbec nevypadají dobře a celou hru mě to fakt hodně rušilo. Druhá výtka a trochu zklamání pramenilo z toho, že se tu cestování v čase nevyužilo do trochu hlubší minulosti a geografické šířky. Všechny kapitoly jsou vlastně 19. století nebo novější, jedna se odehrává z našeho pohledu dokonce v budoucnosti a všechny se odehrávají v New Yorku (nic proti New Yorku).

Nicméně přes všechny tyto zápory jsem si tu hru opravdu hodně užil. Při druhém hraní jsem pak měl jako vždy zapnuté komentáře tvůrců, s těmi je zážitek výrazně lepší (akorát obsahují spoilery, takže si je určitě nezapínejte na první průchod) a i ty kapitoly, co mě napoprvé moc nebraly, mi přišly lepší :-) Komentáře jsou opět výborné, zábavné a zajímavé a to nejen z historického, ale i game design pohledu.

Naprosto chápu zcela rozdílné reakce na tuhle hru a pro někoho, kdo k ní přišel po naprosto vymazleném Blackwell Epiphany nebo Unawoved muselo tohle být asi trochu zklamání. Pro člověka, který má rád adventury a tématiku cestování v čase, nebo pro člověka, který od Dava Gilberta hrál všechno, je tohle ale rozhodně z těch výrazně lepších her.