Old Skies

Old Skies je hra, kterou lze bez problémů dohrát na několik málo zátahů. Můžete ji odpoledne zapnout a najednou zjistíte, že jste snad cestovali časem do pozdních nočních hodin. Pokud jste hráli Unavowed, tak víte, co lze očekávat. Podobný styl puzzlů, důraz na emotivní sci-fi příběh a různorodá hratelnost v rámci jednotlivých misí.

Zde je ovšem na první pohled znatelné vylepšení grafiky – pryč je pixel art, nově je vše ve full HD, a na jednotlivá prostředí je radost pohledět. Už ne tak na postavy, třeba protagonistka na oficiálních propagačních materiálech (kde mimochodem připomíná Jesse Faden z Control) vypadá dosti jinak než v samotné hře. Ale je potřeba ocenit pěkné outfity, které se mění podle časového období, ve kterém se daná kapitola odehrává.

Novou mechanikou je též převinutí času v případě, že protagonistka zemře. A to není spoiler, protože se to dít zkrátka bude. Trochu to připomene první Life is Strange – i tady to často vede k humorným situacím, ve kterých protagonistka v rámci několika nepodařených pokusů získala informace, kterými ostatní postavy šokuje, případně si může rezignovaně povzdechnout a prostě se nechat opět zabít.

Příběh se zdá zprvu epizodický, ovšem jak lze očekávat, postupně se tam odhaluje jistá spojnice. A jednotlivé kapitoly jsou hratelnostně i prostředím různorodé a vždy zajímavé. U některých jsem si na začátku říkal, že mě ta tématika či prostředí úplně nebere, ale nakonec mě vtáhla každá. Vypíchnout lze jistě kapitolu odehrávající se 11. září 2001 v New Yorku, kde na pozadí velkých událostí řešíte zdánlivě nevýznamnou vraždu.

Čímž se dostávám k samotnému tématu cestování časem – pokud bych se nad tím více zamyslel, jistě by se tam našly různé nesrovnalosti, ohýbání pravidel pro cestování časem, a vše nedává zcela stoprocentní smysl. Ale v průběhu hry to nijak nevadí ani neruší, protože prim hraje příběh, atmosféra a postavy. Hra sice naťukává zajímavá témata osudovosti, morálních dilemat a efektu motýlích křídel, ovšem příliš do hloubky se nepouští. Snad i proto, že by se to pak příliš zamotalo a nešlo by to uspokojivě vysvětlit. Napadá mě třeba hodnocení jednotlivých postav, událostí atd., které určuje, jestli to pracovníci ChronoZenu mohou změnit. V průběhu hry dojde ke změně statusu jisté firmy tak, že už je napevno zakotvená v historii jako "high ranking", čili už do toho nejde sahat. Jak je možné, že se něco nevýznamného změnilo na významné? Pokud by to bylo významné, nebylo by to algoritmem vyhodnocené jako významné vždycky? Nebo – nelze zasahovat do velkých událostí typu 9/11, ale lze zasáhnout do života nevýznamných jedinců tak, aby při té události nezemřeli.

Old Skies dokáže zahrát i na depresivní notu, především co se týče protagonistů pracujících v ChronoZenu – mají totiž jen sami sebe navzájem, zatímco jejich okolí se neustále mění, a to jak lidé, tak fyzické prostředí. S výjimkou několika pevně zakotvených míst a asi těch high ranking lidí a událostí? Ale co když se postupně vše změní na high ranking, a pak už se to nebude měnit? ..., jako jsou jejich domovy nebo třeba bar, do kterého chodí snad každý večer spláchnout emoční tíhu své práce.

Na závěr lze zmínit ještě hudební doprovod, který vždy pěkně dokresluje danou scénu, ať už jde o futuristické synťáky nebo rozverné piáno v hospodě v 19. století.