Tak si představte, že si v klidu doma blbnete, když se náhle polovina domu rozletí a objeví se muž v červeném oblečení se slovy: "Jsem tvé budoucí já! Na vysvětlování není čas, následuj mě k..." Nedořekne. Objeví se obrovské krabí klepeto a unese vaše budoucí já kdoví kam. Zbude vám po něm jen zvláštní laserová pistole, která má takovou sílu, že vás vystřelení do země zvedne do vzduchu. A to je přesně náplní hry No Time to Explain – tímto způsobem, pomocí zbraně, zdolat různé překážky nejen v podobě nepřátel, ale i bodáků a jiných pastí.
No Time to Explain je humorná sidescroller plošinovka dělající si legraci hlavně z cestování časem a časových paradoxů. Hráč se tak vydává do různých dimenzí či alternativních časových linií a snaží se zjistit důvod toho, proč je jeho budoucí já zajaté v čase. Původně se jednalo o flashovou hříčku pro prohlížeče, její úspěch ale donutil tvůrce Toma Briena přibrat do party Alexe Nichiporchika, založit studio tinyBuild Games a vydat plnohodnotnou verzi hry pro počítače a iOS.
Kvůli omezením Flashe, častým bugům a tuně dalších problémů však nebyla přijata pozitivně. Proto se autoři rozhodli celou hru přepsat do enginu Unity a o čtyři roky později vydat její Remastered verzi. Ta většinu těchto problémů řeší a navíc hru doplňuje o lokální kooperativní režim, či podporu gamepadu. Tato verze krom PC vyšla i pro Xbox One a Playstation 4.
Nepřesné a nejasné ovládání u plošinovky, kde je třeba "přesuny" často vypočítávat na milimetry, je zaručený recept na katastrofu. A heleme se, ona to opravdu katastrofa je.
Do konce hry totiž nebudete pořádně chápat, jak laser, který vás nadnáší a posouvá a který budete používat většinu času, funguje. Jo, jasný, když s ním namíříte dolů: letíte, když do boku: posouváte se, ale je zde ještě tolik proměnných, že ho do konce prostě nedostanete do ruky. Panáček někdy vyletí výš, než jindy, někdy se nehne, jindy zase letí rychlostí střely...
Hraní pak díky tomu vypadá tak, že vy už od začátku v podstatě víte, co máte dělat, jen opakujete level znovu a znovu, dokud se vám nějakou náhodou nepovede ho dokončit. Nejhorší na tom je, že se nedostaví žádný pocit zadostiučinění, protože jste level splnili díky štěstí a né skillu.
Hře však musím přiznat snahu o variabilitu. Každý svět, vždy končící frustrujícím bossfightem, přináší novou mechaniku a výjimečně i novou možnost přepravy. Ty jsou však stejně debilně neintuitivní jako laser. Snaha tedy přišla vniveč.
Hru jsem dokončil za 2 hodiny, což je, když vezmeme v úvahu, že vás hra začne sr*t už za 30 minut, 4x delší, než by se slušelo. Nechápu to kladné hodnocení na Steamu.
PS: Jo a hrál jsem Remastered verzi. To by mě teda zajímalo, jak blbá musí být ta původní.
10. bod herní výzvy 2017 (tahle hra měla raději zůstat zapomenutá)
Do konce hry totiž nebudete pořádně chápat, jak laser, který vás nadnáší a posouvá a který budete používat většinu času, funguje. Jo, jasný, když s ním namíříte dolů: letíte, když do boku: posouváte se, ale je zde ještě tolik proměnných, že ho do konce prostě nedostanete do ruky. Panáček někdy vyletí výš, než jindy, někdy se nehne, jindy zase letí rychlostí střely...
Hraní pak díky tomu vypadá tak, že vy už od začátku v podstatě víte, co máte dělat, jen opakujete level znovu a znovu, dokud se vám nějakou náhodou nepovede ho dokončit. Nejhorší na tom je, že se nedostaví žádný pocit zadostiučinění, protože jste level splnili díky štěstí a né skillu.
Hře však musím přiznat snahu o variabilitu. Každý svět, vždy končící frustrujícím bossfightem, přináší novou mechaniku a výjimečně i novou možnost přepravy. Ty jsou však stejně debilně neintuitivní jako laser. Snaha tedy přišla vniveč.
Hru jsem dokončil za 2 hodiny, což je, když vezmeme v úvahu, že vás hra začne sr*t už za 30 minut, 4x delší, než by se slušelo. Nechápu to kladné hodnocení na Steamu.
PS: Jo a hrál jsem Remastered verzi. To by mě teda zajímalo, jak blbá musí být ta původní.
10. bod herní výzvy 2017 (tahle hra měla raději zůstat zapomenutá)