Nekopara Vol. 1

Pořídil jsem si celou videoherní sérii Nekopary, a to včetně R18 obsahu, neboť takto byla hra původně zamýšlena i vydána.

Příběh začíná tím, že se Minaduki Kashou narychlo odstěhuje od rodičů a zakládá si vlastní cukrárnu. Při procházení krabic však zjišťuje, že si s sebou nevzal jen základní nádobí a nástroje, ale i dvě kočkoholky; Chocolu a Vanillu. Posléze se ukáže, že si sami vlezli do krabic, aby mohli jít i se svým páníčkem do jeho nového bydliště. Obě dvě ho ukecávají, aby s ním mohli zůstat a Kashou nakonec povolí. A tím nám dobrodružství začíná…

Především se mi líbil zvolený herní engine. Umožnoval plynulé pohyby postav, mrkání i dokonce synchronizaci rtů s mluveným slovem. Taktéž jeho využití se přímo vybízí v H-scénách, kde se tak díky tomu dočkáme dynamicky vyobrazených pohybů. Nakonec tak ani nemáte pocit, že hrajete statickou vizuální novelu, jako spíše hůře zpracovaný seriál.

Avšak mínusů tu je celá řada. V zásadě jde už o zvolený herní koncept, neboť vizuální novela spadá do kategorie kinetických novel. Tím pádem jsem si zakoupil novelu, kde však jako čtenář nemám žádný vliv na rozhodování. Vlastně tu jen odklikávám text a nic víc. Díky tomu nemůžu nikoho více preferovat či se někomu zcela vyhnout. A to je ten problém. V tomto dílu mě ani jedna kočkoholka nezaujala. Chocola je naivní a usměvavá slečna, která ale nemá nic, čím by poutala moji pozornost. Vanilla je zase hodně vážná, ale zcela nezábavná, velmi nudná slečna. Takže za mě, kdybych měl volit, nezvolím ani jednu. Kdybych si tedy mohl zvolit vlastní příběh, tak bych tyhle dvě hned v úvodu poslal hezky zase domů. Stejně by mi jen překážely v byznysu!

Jsou tu nějaké pokusy o komedii a drama, ale obojí se míjí účinkem, neboť humor je fakt hloupý a drama na konci vznikne naprosto z ničeho, jen se znova typicky projeví Chocolina malomyslnost. Dále tu není vysvětlena samotná existence kočkoholek. Kde se vzaly? Nějakým hybridním experimentem mezi kočkami a lidmi? Pokud je tomu tak, tak kde jsou kocourochlapci (v Nekopara univerzu)? Jak je zajištěna reprodukce kočkoholek, když tu nejsou jim podobní samci a s lidskými muži nemůžou mít potomky? A co jim v tom vlastně brání? Genetika, nebo jen další režisérské plácnutí Sayori bez vysvětlení, jako mnohé jiné? Eventuálně, kolik mají potomků v jednom vrhu? A jak dlouho jim v takovém případě trvá březost? Samé otázky a žádné odpovědi.

Edit po dohrání celé série: Celkově má tahle série, včetně prvního dílu, jeden velkej problém. Kashou se (v Nekopaře Extra) ujme dvou opuštěných dvouletých dětí, co vypadají jako kočkoholky. Fakticky si k nim vybuduje vztah jako otec ke svým adoptovaným dcerám. Sleduje jak rostou jako z vody a vychovává je. Jakmile se Kashou přestěhuje, tak místo toho, aby tyhle dvě potvory od sebe odehnal, tak si je nechá i v novém bejváku. Ony dvě pak po něm začnou toužit a on místo toho, aby je vyhnal z domu, aby si našly své partnery a začaly žít relativně normální život, tak jim roztáhne nohy a hotovo šmitec. Asi nejsem dostatečně divnej, ale tahle úchylka, kde pěstoun uspokojuje své tělesné potřeby se svými adoptovanými dcerami, mi prostě není po chuti. Je to divný a každej normální chlap s trochou morálky ví, že tohle se prostě nedělá. Ne, Sayori, na tenhle scénář ti neskočím, takhle pěstounská péče prostě nefunguje!

Ve finále jsem tak dostal titul, který má opravdu hodně daleko k tomu být kvalitní po příběhové i sexuální stránce. To, že mají holky ouška a ocásky, z toho hned nedělá kvalitní hru. Jediné, co tuto sérii zachraňuje, je použitý engine na rozpohybování postav. To jediné je na tomto dílu zajímavé. A hanbatý obsah? Absolutní ztráta peněz. Neuvidíte nic, co byste nemohli vidět jinde a v lepším zpracování. Navíc, akty jsou silně přitaženy za vlasy. Za mě tedy doporučuji jedničku nekupovat.

Edit po dohrání celé série: Doporučuji tuto herní sérii nehrát a vyhnout se jí obloukem. Je to po scénáristické stránce jeden velkej nesmysl a Sayori si tu mění chování kočkoholek, jak se jí zachce. Opravdu, tahle herní série vám o vizuálních novelách neřekne nic dobrého a klidně se může stát, že v důsledku hraní zanevřete na anime hry i seriály, což se málem stalo i mě. Existuje mnoho lepších vizuálních novel, které stojí za váš čas i peníze. Navíc obchodní model vydávání příběhu po jednotlivých kinetických novelách, kterých je dnes už sedm, je mi proti srsti. Kvalitní vizuální novela vyjde jako jedna větší hra a není takhle rozkouskovaná, aby vás vydavatel podojil a dostal z vás co nejvíce peněz. To je prostě ubohé.

Místo Nekopary vám tak doporučím hru Boku to Koi Suru Ponkotsu Akuma, což je vedlejší projekt stejné autorky. Vyšel jako jedna hra, kterou doplňuje rozšiřující datadisk. Její kreslířský rukopis se hře nedá upřít, scénář má větší logiku a postavy se konečně chovají aspoň trochu uvěřitelně. Je to romantická groteska jak vyšitá, se všemi svými klasickými pozitivy i negativy, ale na rozdíl od Nekopary funguje. Hra není dokonalá, ale oproti Nekopaře je o několik úrovní lepší. Rád se ke hře čas od času vracím, což se o Nekopaře rozhodně říct nedá.