Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

NecroVisioN: Lost Company

57
24 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
19.02.2010 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.1cpublishing.eu/game/necrovisio…
V loňském roce jsme se dočkali netradiční FPS NecroVisioN, která se odehrávala při bojích 1. Světové války, konkrétně v roce 1916. V tomto datadisku Lost Company zjistíme, co předcházelo hororovému příběhu prvního dílu a v kůži německého vojáka tak zjistíte, jaké zlověstné síly rozpoutaly válku. Váš hrdina se rozhodne s těmito silami bojovat, následně se chopíte velení nad ostatními vojáky zúčastněných zemí konfliktu a sjednotíte je. Společnými silami budete bojovat s daleko horším nepřítelem - proti armádám zombie a démonů. Z vašeho hrdiny se nakonec stane Nekromant, ten, který byl poražen Simonem Buknerem v původním díle.

NecroVisioN: Lost Company je prequelem, obsahuje unikátní úrovně, postavy, zbraně a herní prvky, s novým hrdinou nahlédnete na původní příběh z opačné perspektivy.


Poslední diskuzní příspěvek

KRoman47: Lost Company je už víceméně taková nastavovaná kaše - kvalit původního Necrovision to nedosahuje. Takže jestli jsi zatím ještě žádný…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Od tohoto datadisku jsem čekal poněkud více, než jen několik málo hodin klasického střílení. Největším problémem Lost Company je málo invence. Hra jede na stejném enginu, má naprosto stejné chyby a hraje se úplně stejně. Příběh předchází prvnímu dílu a vypráví, jak se vlastně závěrečný bossák z jedničky stal bossákem. Design opět moc nápaditý není, avšak akce funguje stále stejně dobře. Potěšila mě krátká herní doba, která je nastavená přesně tak, aby doplnila story ze základní hry, ale zároveň nezačala nudit. Celý datadisk jsem sfoukl za dvě delší odpoledne – tipoval bych to na nějakých 6 hodin. Potěšila mě přítomnost parťáků na bojišti, protože nerad běhám někde sám. Nicméně jejich schopnost chcípat na předem určených místech mě dost štvala.

Tak nějak jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že Lost Company bylo zplácáno tak nějak narychlo. Neobsahuje absolutně nic nového (krom kraťoučké letecké a posléze tankové mise), levely jsou hodně podobné těm ze základní hry a dokonce i závěrečný boj svým stylem jako by z oka vypadl konci původního NecroVisioN.

Verdikt: Přes všechny nedostatky jsem se dost dobře bavil. Už by to ale chtělo něco nového, co třeba plnohodnotný druhý díl? 60%

Pro: hratelnost, nové mise

Proti: žádné novinky, bugy

+15
  • PC 60
Předně je třeba říct, že mám rád klasické datadisky. Když srovnáte cenu původní hry a datadisku v poměru k obsahu a délce, zpravidla vyjde datadisk jako dražší záležitost. Nicméně je prima, když si může hráč prodloužit oblíbenou hru o nové úrovně, monstra a zbraně. Je to jiné, než čekat na klasický druhý díl (vyjde-li vůbec), který kolikrát přinese zásadní změny do hry samotné. Necrovision a pojem ‚oblíbená hra’ sice v mém případě nejdou dohromady, přestože motiv nadpřirozena v historickém konfliktu mám obecně hodně rád, ale když se naskytla možnost zkusit Lost Company neváhal jsem. Říkal jsem si, že když mluvíme o datadisku, bude všechno skromnější – méně nepřátel, kratší úrovně, méně idiotských průpovídek… To by původní hře skutečně prospělo. A po dokončení původní hry jsem navíc věřil, že to horší být nemůže, což se nejenže potvrdilo, ale dokonce jsem byl příjemně překvapen.

Zpočátku mě zarazila hra za druhou stranu, tedy za Němce, dokonce za hlavního lidského záporáka z původní hry. Bohužel, když víte, co bude v příběhu následovat a navíc ještě víte, že váš hrdina zemře, moc motivující to není. A tak jsem ani tentokrát příběh moc nevnímal, byť lístečky jsem se snažil hledat a číst všechny, stejně jako pečlivě pátrat po tajných oblastech, jejichž počet je navíc znám už během hraní úrovně (malý to bod k dobru).

Úrovní je 10 + 7 výzev, což zračí opravdu pořádný nášup blížící se délce původní hry. Navíc hned ta první mise mi zabrala přes hodinu - to odpovídá průměrné délce úrovní ze základní hry. Ovšem později dojde na úrovně podstatně kratší, což je ale významné plus, jelikož se herní prostředí rychle střídá a nehrozí takový stereotyp. A i výběr lokací je zdařilý. Už ne X podzemních komplexů na jeden a ten samý způsob, ale poměrně zajímavé mapy jako třeba nádraží, letiště, či klášter. Nechybí ani návrat do známých míst, leč naštěstí v rozumné míře. Navíc dojde dvakrát i na jízdy ve vozidlech. Jednou letadlo, podruhé tank. A i když let na drakovi působil na první pohled podstatně úchvatněji, nakonec jsem si pilotování letadla užil více než pilotování draka.

O dost méně jsem byl odvázaný z monster a soubojů obecně. Jestliže na počátku hry ujdete padesát metrů a vyběhne na vás skupina zombií, jejichž postřílení stojí asi 300 nábojů, pak je něco špatně. Monster je zkrátka stále přehršel a situací kdy nevíte, jestli má cenu spawnující se monstra postřílet anebo se musíte prostřílet je plno. Navzdory tomu jsem byl po většinu první půle hry schopen držet health bar v zelené barvě. Snad je to lepším rozmístěním monster, snad lepším designem úrovní, těžko říct. I tak ale kolikrát nastane situace důvěrně známá ze základní hry – hrdina proti desítkám monster v uzavřené místnosti. Tehdy není možné se rozumně ubránit - není se kam schovat, není to o tom rychle mířit, volit vhodné zbraně, uhýbat… ne, nic takového. Tehdy je hra založená na tom, že se hrdina sám léčí a jen díky tomu přežije (pokud se nenechá obklíčit). Ovšem co je to za hru, která úspěšné projití obtížnějších bojových situací staví na přítomnosti autohealu?

Potěšily nové druhy monster a zbraní. Byť u zbraní to tak slavné není, protože ty nové kusy jsou většinou ty nejneuniverzálnější zbraně vůbec. Jo, je hezké mít nové druhy granátů a pálku s hřebíky, ale co takhle trochu víc běžných palných zbraní?

Věc, která mě opravdu potěšila, je přítomnost spojenců. Tohle skutečně dokáže hru oživit a navíc zdejší spojenci vůbec nejsou marní hoši. Žádné křoví známé z mnoha jiných her, kdy poškození od spojenců je tak směšně nízké až jsou v poli jen na efekt.

Co ještě dodat? Asi není co. Lost Company dokázal původní hru překonat na všech frontách a i když to stále není žádný zázrak, hra je to podstatně zábavnější a stravitelnější než původní Necrovize.

Pro: Nové zbraně a monstra, kratší úrovně, pestré prostředí, spojenci, ovladatelná vozidla

Proti: Autoheal, respawn nepřátel, místy nezáživné souboje, slabý příběh, oproti NV více bugů, bossové

+9
  • PC 75
Po velkém nadšení z prvního Necrovision, viz můj komentář u hry, jsem byl přirozeně zvědavý i na Lost Company. Rozšíření téhle skvělé hry o další dějovou linku jsem vítal s velkým nadšením. Jenže tentokrát už to popravdě není úplně to, co bych očekával. Hra i v tomto případě sice nabízí celkem slušnou zábavu, avšak mé dojmy zůstávají po dohrání poněkud rozporuplné. Vezměme to ale pěkně po pořádku.

Příběh tohoto "pokračování" se odehrává před událostmi z prvního dílu. Tentokrát se ujmete role samotného Zimermana, hlavního záporka z minula, který zde má za úkol co nejdříve doručit vakcínu proti šířící se nákaze. Díky tomu máte možnost se na příběh hry podívat z opačného úhlu a zjistit, jak to doopravdy všechno začalo a co se vlastně zvrtlo, že se Zimerman nakonec změnil v nebezpečného šílence. Nápad je to docela dobrý a musí se ocenit, stejně tak i příležitost hrát za němce. Nicméně jen to bohužel ke kvalitnímu zážitku nestačí.

Od samého začátku jsem tak nějak postrádal tu skvělou atmosféru z jedničky. Opět jsou tu celkem rozlehlé lokace, spousta nejrůznějších nepřátel a výborně zpracovaných zbraní, včetně některých nových. Ale už to zkrátka tak nějak spolu nefunguje. Možná za to může fakt, že podstatnou část hry vám tentokrát neustále dělají společnost nějací parťáci, což mi do konceptu her, jako je Necrovision, příliš nezapadá. Sice vám čas od času dokáží opravdu pomoct, pokud se na vás valí přesila monster, ale většinou se vám jen pletou do cesty a jsou na obtíž, protože přes vás často střílejí po nepřátelích a ubírají vám tak životy, což fakt nikoho nepotěší.

Ani po stránce vizuálního zpracování to tentokrát není úplně dotažené do konce. Některá prostředí opakující se z prvního dílu bych ještě pominul. Přece jen se to odehrává ve stejné oblasti jako jednička, takže je vcelku logické, že se podíváte i na již známá místa. Ale design některých úrovní v tomto případě zkrátka postrádá nápaditost, díky čemuž jsou v Lost Company tentokrát mise často krátké a nezáživné. Také se tu pravděpodobně díky spěchu autorů vyskytuje řada bugů, hlavně co se týče stínování či nasvícení prostředí. To se naštěstí zlepší v poslední třetině hry, kdy se dostanete do podzemí, ale to už se zase blížíte ke konci. Škoda.

Chyběly mi tu také příběhové předěly, v jedničce pěkně zpracované formou statických obrazů doplněných rozhovory. Zde je nahradily nepříliš kvalitní cutscény. Alespoň že zůstaly dopisy a jejich předčítání, které je na stejné úrovni jako v předchozím díle. Stejně tak tu zůstaly i jednotlivé výzvy mezi misemi, jejichž náplň je ale často poněkud fádní. Tentokrát jsem popravdě některé vynechal, ať už z důvodu příliš vysoké obtížnosti, nebo pro jejich nezábavnost. Je znát, že už autorům místy docházely nápady.

Co naopak musím ocenit, alespoň teda podle mě si to pozornost zaslouží, jsou dvě mise, kde sednete do nějakého toho vozidla. Nejprve si vyzkoušíte letadlo, s jehož pomocí budete bránit obrněný vlak, sestřelovat vzducholoď či bojovat s draky. Po druhé se zase projedete v pravém a nefalšovaném prvoválečném tanku. Není to sice nic revolučního, ale aspoň to mírně oživuje jinak zcela lineární akci a přidává tak na různorodé hratelnosti. Jen kdyby tu takových věcí bylo trochu víc…

A co říci závěrem? Pokud hledáte bezduchou střílečku pro občasné odreagování, mohla by Lost Comany být tou pravou volbou. Jestli ale čekáte minimálně stejně kvalitní zážitek, jako v případě prvního Necrovision, připravte se na mírné zklamání. Zábavné to sice pořád je a závěrečná část se mi i líbila, ale už to nemá tu správnou atmosféru, která by hráče více vtáhla do okolního dění. A to je škoda. Doufejme, že další pokračování, pokud ještě někdy nějaké bude, dopadne zase o trochu lépe a že se minimálně vyrovná prvnímu dílu.

Pro: Nové zbraně, klasická akce, letecké souboje a jízda v tanku

Proti: Horší atmosféra, slabší příběh, chyby, nevyvážená hratelnost a rlativně krátká herní doba

+6