Po velkém nadšení z prvního Necrovision, viz můj komentář u hry, jsem byl přirozeně zvědavý i na Lost Company. Rozšíření téhle skvělé hry o další dějovou linku jsem vítal s velkým nadšením. Jenže tentokrát už to popravdě není úplně to, co bych očekával. Hra i v tomto případě sice nabízí celkem slušnou zábavu, avšak mé dojmy zůstávají po dohrání poněkud rozporuplné. Vezměme to ale pěkně po pořádku.

Příběh tohoto "pokračování" se odehrává před událostmi z prvního dílu. Tentokrát se ujmete role samotného Zimermana, hlavního záporka z minula, který zde má za úkol co nejdříve doručit vakcínu proti šířící se nákaze. Díky tomu máte možnost se na příběh hry podívat z opačného úhlu a zjistit, jak to doopravdy všechno začalo a co se vlastně zvrtlo, že se Zimerman nakonec změnil v nebezpečného šílence. Nápad je to docela dobrý a musí se ocenit, stejně tak i příležitost hrát za němce. Nicméně jen to bohužel ke kvalitnímu zážitku nestačí.

Od samého začátku jsem tak nějak postrádal tu skvělou atmosféru z jedničky. Opět jsou tu celkem rozlehlé lokace, spousta nejrůznějších nepřátel a výborně zpracovaných zbraní, včetně některých nových. Ale už to zkrátka tak nějak spolu nefunguje. Možná za to může fakt, že podstatnou část hry vám tentokrát neustále dělají společnost nějací parťáci, což mi do konceptu her, jako je Necrovision, příliš nezapadá. Sice vám čas od času dokáží opravdu pomoct, pokud se na vás valí přesila monster, ale většinou se vám jen pletou do cesty a jsou na obtíž, protože přes vás často střílejí po nepřátelích a ubírají vám tak životy, což fakt nikoho nepotěší.

Ani po stránce vizuálního zpracování to tentokrát není úplně dotažené do konce. Některá prostředí opakující se z prvního dílu bych ještě pominul. Přece jen se to odehrává ve stejné oblasti jako jednička, takže je vcelku logické, že se podíváte i na již známá místa. Ale design některých úrovní v tomto případě zkrátka postrádá nápaditost, díky čemuž jsou v Lost Company tentokrát mise často krátké a nezáživné. Také se tu pravděpodobně díky spěchu autorů vyskytuje řada bugů, hlavně co se týče stínování či nasvícení prostředí. To se naštěstí zlepší v poslední třetině hry, kdy se dostanete do podzemí, ale to už se zase blížíte ke konci. Škoda.

Chyběly mi tu také příběhové předěly, v jedničce pěkně zpracované formou statických obrazů doplněných rozhovory. Zde je nahradily nepříliš kvalitní cutscény. Alespoň že zůstaly dopisy a jejich předčítání, které je na stejné úrovni jako v předchozím díle. Stejně tak tu zůstaly i jednotlivé výzvy mezi misemi, jejichž náplň je ale často poněkud fádní. Tentokrát jsem popravdě některé vynechal, ať už z důvodu příliš vysoké obtížnosti, nebo pro jejich nezábavnost. Je znát, že už autorům místy docházely nápady.

Co naopak musím ocenit, alespoň teda podle mě si to pozornost zaslouží, jsou dvě mise, kde sednete do nějakého toho vozidla. Nejprve si vyzkoušíte letadlo, s jehož pomocí budete bránit obrněný vlak, sestřelovat vzducholoď či bojovat s draky. Po druhé se zase projedete v pravém a nefalšovaném prvoválečném tanku. Není to sice nic revolučního, ale aspoň to mírně oživuje jinak zcela lineární akci a přidává tak na různorodé hratelnosti. Jen kdyby tu takových věcí bylo trochu víc…

A co říci závěrem? Pokud hledáte bezduchou střílečku pro občasné odreagování, mohla by Lost Comany být tou pravou volbou. Jestli ale čekáte minimálně stejně kvalitní zážitek, jako v případě prvního Necrovision, připravte se na mírné zklamání. Zábavné to sice pořád je a závěrečná část se mi i líbila, ale už to nemá tu správnou atmosféru, která by hráče více vtáhla do okolního dění. A to je škoda. Doufejme, že další pokračování, pokud ještě někdy nějaké bude, dopadne zase o trochu lépe a že se minimálně vyrovná prvnímu dílu.