Před více než 100 lety zasáhl turistické letovisko letící meteor, následkem čehož se u přeživších obyvatel objevily mutace. Také to vyústilo v nebývalý rozpuk dosud neznámé flóry, jež celý rezort změnila k nepoznání. V oblasti nazvané Mutazione vznikla zvláštní, uzavřená komunita proměněnců, která žije odděleně od okolního světa, avšak potýká se se stejnými lidskými problémy jako kdekoliv jinde.
O něco v později, již v moderní době, připlouvá na titulní ostrov patnáctiletá Kai, aby se postarala o svého dědečka, jehož zdraví se rapidně zhoršuje. Dědeček Nonno, který před čtyřiceti lety přicestoval na ostrov s neúspěšnou vědeckou expedicí, stal se místním šamanem a podle všeho má s dívkou vlastní plány. Kai během svého pobytu začíná postupně poznávat členy malé ostrovní komunity, navazovat přátelství, rozplétat její pohnutou historii a odkrývat tajemství ukryté pod povrchem.
Spíše než na epický příběh sází indie adventura Mutazione na poklidnou, melancholickou náladu a vytvoření pocitu každodennosti. S hlavní postavou hráč cestuje po různých místech uzavřeného ekosystému, naslouchá charakterově odlišným postavám a občas jim pomáhá s problémy. Důležitý prvek světa Mutazione je i ekologie - Kai může během svých výprav shromažďovat semínka, která může za pomocí hudby sázet na různých místech a vytvářet tak zahrádky složené ze zvláštních, zpívajících květin.
malarkey
Pokud máte chuť na adventuru, Mutazione s chutí zkuste. Sice se tu v rámci žánru a prvních záběrů tváří, že se jedná o typický vzorek žánru, ale opak je pravdou. Po chvílích zjistíte, že tu je plno věcí jinak. Otázka, jak moc to přispívá, popřípadě nepřispívá, samotné hratelnosti.
Začínáte na bárce směřující na ostrov plný mutantů. Před nějakou dobou tu totiž tamní oblast zasáhl meteorit na jehož následky tu pár lidí zmutovalo do roztodivných podob. A s nimi se změnila i fauna. Kai, mladá patnáctiletá holčina, směřuje na tento ostrov. Má totiž jasný cíl. Navštívit na smrt nemocného dědečka, který sem coby přírodovědec před desítkami let odcestoval a našel tu svůj nový domov. Kai a s ní i Vy, coby hráč, sem jedete zjistit proč…a tak nějak se podvědomě s dědečkem i rozloučit.
Vizuálně hra vypadá velice pěkně. Prostředí je zajímavě načrtnuté. Hezké a milé. Po přistání se seznamujete s tamními obyvateli a celé si to stále drží takový punc pohody, což je vlastně devíza celé hry – pohoda. Zároveň ale zjistíte, že tu nepracujete s klasickým inventářem a point and click motivem. Celé je to tu totiž o sbírání semínek, vytváření zahrádek, povídání si s „lidmi“. Poznávání vztahů mezi nimi, zjišťování, co tady v té komunitě je vlastně špatně…a tady je trošku kámen úrazu. Ano, nečetl jsem popisek na Steamu, kdybych četl, asi bych se zarazil. Tam to totiž hned v první větě pojmenovali jako „mutant soap opera“. A to sedí jako prdel na hrnec! Ve skutečnosti si tu sice procházíte hezky namalované oblasti, posloucháte miloučkou nenásilnou, ale nevýraznou hudbu, sbíráte semínka, sázíte je do zahrádek, zpíváte kytičkám písničky, aby rostly a ve finále, a to je gró celé hry, kocháte se jak rostou. Jenže v rámci pohodovosti je to jediná akce, kterou hra nabízí. Tedy spolu s dialogy. Ty, pravda, vytvoří detailní vztah k jednotlivým postavám, což je určitě fajn, ale na druhou stranu se neubráníte dojmu, že tady jste se stali součástí nějaké vizuální telenovely.
A s tím jsem trošku bojoval, co Vám budu povídat. Mutazione je tak hezky působící hra, která ale na pohodovosti zapracovala více, než je zdrávo. Skoro to totiž vypadá, jak kdyby si Dáni ze studia Die Gute Fabrik šlehli dávku dánského hygge a vydali hru totálně na pohodu. Hlavně nikoho nestresovat. To by totiž v zemi s nejšťastnějšími lidmi na Zemi nemuselo dobře dopadnout. Kór, když jste pod antidepresivy, kde jsou v žebříčku jejich pojídání na krásném druhém místě, že ano.
Začínáte na bárce směřující na ostrov plný mutantů. Před nějakou dobou tu totiž tamní oblast zasáhl meteorit na jehož následky tu pár lidí zmutovalo do roztodivných podob. A s nimi se změnila i fauna. Kai, mladá patnáctiletá holčina, směřuje na tento ostrov. Má totiž jasný cíl. Navštívit na smrt nemocného dědečka, který sem coby přírodovědec před desítkami let odcestoval a našel tu svůj nový domov. Kai a s ní i Vy, coby hráč, sem jedete zjistit proč…a tak nějak se podvědomě s dědečkem i rozloučit.
Vizuálně hra vypadá velice pěkně. Prostředí je zajímavě načrtnuté. Hezké a milé. Po přistání se seznamujete s tamními obyvateli a celé si to stále drží takový punc pohody, což je vlastně devíza celé hry – pohoda. Zároveň ale zjistíte, že tu nepracujete s klasickým inventářem a point and click motivem. Celé je to tu totiž o sbírání semínek, vytváření zahrádek, povídání si s „lidmi“. Poznávání vztahů mezi nimi, zjišťování, co tady v té komunitě je vlastně špatně…a tady je trošku kámen úrazu. Ano, nečetl jsem popisek na Steamu, kdybych četl, asi bych se zarazil. Tam to totiž hned v první větě pojmenovali jako „mutant soap opera“. A to sedí jako prdel na hrnec! Ve skutečnosti si tu sice procházíte hezky namalované oblasti, posloucháte miloučkou nenásilnou, ale nevýraznou hudbu, sbíráte semínka, sázíte je do zahrádek, zpíváte kytičkám písničky, aby rostly a ve finále, a to je gró celé hry, kocháte se jak rostou. Jenže v rámci pohodovosti je to jediná akce, kterou hra nabízí. Tedy spolu s dialogy. Ty, pravda, vytvoří detailní vztah k jednotlivým postavám, což je určitě fajn, ale na druhou stranu se neubráníte dojmu, že tady jste se stali součástí nějaké vizuální telenovely.
A s tím jsem trošku bojoval, co Vám budu povídat. Mutazione je tak hezky působící hra, která ale na pohodovosti zapracovala více, než je zdrávo. Skoro to totiž vypadá, jak kdyby si Dáni ze studia Die Gute Fabrik šlehli dávku dánského hygge a vydali hru totálně na pohodu. Hlavně nikoho nestresovat. To by totiž v zemi s nejšťastnějšími lidmi na Zemi nemuselo dobře dopadnout. Kór, když jste pod antidepresivy, kde jsou v žebříčku jejich pojídání na krásném druhém místě, že ano.
Daemon
default
Luksa
Josef
