Might and Magic IV: Clouds of Xeen

Čtvrtý díl předlouhé série navazuje na ten předešlý. Clouds of Xeen si zachoval stylizaci z Isles of Terra a grafika se mírně zlepšila. Některé mechaniky byly upraveny, případně vyladěny. To co se změnilo, se změnilo k lepšímu a na výsledku je to vidět.

Ke skupině dobrodrudruhů už není možné najímat dočasné pomocníky a klerik s čarodějem pokryjí všechna důležitá kouzla, takže odpadá i nutnost brát do party hybridní povolání. K dispozici je klasický výběr profesí. Přibyl jen ninja, který je kompromisem mezi bojovníkem a zlodějem. Excesy se nedají čekat ani mezi rasami. Rozdíly pochopitelně existují, ale jsou tak malé, že se dají ignorovat.

Svět se tentokrát neskládá z ostrovů, ale z rozlehlého kontinentu. Průzkum se tím zjednodušil a najednou je mnohem snadnější a lákavější odejít nazdrařbůh do dáli a tam se bezcílně motat. Hra se tomu brání nutností překonávat hory, lesy a poušť. Trochu pomáhá, že zadavatelé questů a samotný úkol jsou často umístění kousek od sebe, což mě alespoň zpočátku drželo na dohled domovského města. Neocenitelná je možnost využívat kouzelných zrcadel, které transportují nejen do měst a hradů, ale i do významných lokací.

Systém omezeného respawnu ze zničitelných hnízd potvor zůstal zachován. Potěšilo mě, že je spoustu oblud nových a ty staré dostaly jiný vzhled. Jejich paleta je opravdu široká a nebezpečnost odstupňovaná bez velkých skoků, takže jsem se vždycky pohyboval na hraně toho, na co moji hrdinové zrovna stačili. Čtvrtý díl neumožňuje vycvičit z postav neporazitelné polobohy, protože má strop na dvacátém levelu. Zkušenosti nejsou problém, ale chybí dostatečně schopní učitelé. Našel jsem dvě místa přidávající extra úroveň a tuším, že existuje minimálně ještě jedno další, ale tím možnosti posilování končí. World of Xeen případně umožňuje odcestoval do temného světa a tam se vytrénovat podle libosti. Není to potřeba, protože obtížnost sice zvolna rostla, ale nikdy ne přes míru.

Protože i výběr zbraní a brnění je omezený, je vhodné využívat posilovací kouzla a magické studny. Za celou hru jsem našel jen pár kousků opravdu kvalitního vybavení, a z obsidiánu tuším vůbec nic. Brnění se stále ochotně rozbíjí a postavy ho nedokáží opravovat svépomocí. Pravidelně se to děje když nositel upadne do bezvědomí. Klerika a kouzelníka se tudíž ani nevyplatilo oblékat.

Dungeony získaly na variabilnosti. Filosofií se podobají svým předchůdcům z trojky, ale řešení problémů už nestojí na slovních nápovědách, náhodně roztroušených po krajině. Díky tomu působí uvěřitelnějším dojmem jak questy, tak samotný svět. Dojmu pomáhají i nejrůznější drobné animace a slušný dabing NPC. Prostředí je do jisté míry interaktivní a občas ze hry zavanula nostalgie, protože mi připoměla dříve hrané pozdější díly série.

Příběh ničím nepřekvapí a je nápaditý jen možností (nutností) vlastnit a zvelebovat hrad. Je relativně snadné ho sledovat, stačí jen systematicky navštěvovat města a hrady. Na mapě jsou i nepřístupné dungeony, případně přístupné, ale mimo síly party. Ty patří až do příběhu spojeného čtvrtého a pátého dílu a k dohrání Clouds of Xeen nejsou nutné. Sopečná oblast a část pouště jsou proto téměř zbytečné a hra díky tomu vypadá jako nedokončená.

Některé chyby a nedokonalosti bohužel nikdo neopravil. Inventář je textový, na což ale ovšem dá rychle zvyknout a časem mi přišel přehlednější a svižnější, než ten z třetího dílu. Identifikace předmětů stále nefunguje, takže pokud si nenecháváte zápisky z dokončených her (já ne), tak nezbývá, než si zopakovat martyrium u obchodníka, nebo začít hledat na internetu. Bojový systém má do komplexního pořádně daleko. Většinu času stačilo klikat na ikonku šípu, která se občas změnila na ikonku meče. U několika složitějších soubojů jsem sice taktizoval, ale šlo o výjimky. Závěrečný boj byl téměř zklamáním. Dá se vyhrát zcela bez přemýšlení, jen se štěstím.

Čtvrtý díl je zvláštní i tím, že jsem během hraní nenarazil na jediný sci-fi prvek. Díky tomu, skvělé hudbě a rozjásanému vzhledu, si celou dobu udržel krásně pohádkovou atmosféru.