Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Miasmata

79
15 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
adventura > akční adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
28.11.2012 PC
Vývojáři:
IonFx Studios
Oficiální stránky:
http://ionfx.com/product_pc_Miasmata.php
Robert Hughes, v jehož kůži se ocitnete, je vědec postižený smrtelnou nákazou. Vydává se proto na zapomenutý ostrov Eden, kdesi uprostřed oceánu, kde by se podle všeho měl nacházet lék na jeho chorobu. Shodou okolností však zůstane na ostrově ze všech lidských bytostí zcela sám, a tak mu nezbývá, než se postarat o své přežití a přitom najít lék. Vývojáři IonFx Studios vsadili na unikátní systém, kdy hráč neplní ve hře předem dané úkoly, ale pouze svým vlastním důvtipem a přičiněním dosáhne cíle, tedy vyléčení osoby Roberta Hughese.

V rámci hry si tedy musíte zajistit bezpečné místo pro spaní, veškerou obživu, a také je třeba postavit si laboratoř. V té budete zkoumat všemožné dary ostrova jejichž kombinováním se Hughes snaží uzdravit. Nikdo mu však neřekne, která rostlina nebo houba je jedovatá. Úplně sám však na ostrově není, ohrožuje ho nebezpečná bestie, jež by si ráda pochutnala na jeho mase, proto musí zvažovat každý svůj další krok, aby se nestal její obětí. K ostrovu neexistuje žádná mapa, při svých průzkumech si musí pořizovat mapu vlastní, celou oblast ostrova zakreslit a zmapovat.

Možná stojí za doplnění, že pokud nasbíráte nějaké věci na prozkoumání a pak jdete a upadnete, všechno ztratíte.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
„Kašlu na to! Nevím, kde jsem, nevím, jak to zjistím a už vůbec nevím kam mám jít! K tomu všemu mě ještě pronásleduje bestie a já ji nemohu zabít, ale pouze se před ní schovat! Tohle nedám!“ S těmito myšlenkami jsem po první hodině hraní Miasmaty vypnula hru a byla přesvědčená o tom, že požádám Kwokyho, který mi hru doporučil, ať vybere něco jiného.

Nakonec jsem hru na nějakou dobu uložila k ledu a snažila se plnit jiné body herní výzvy a Miasmatu odkládala až mi zbyla jako poslední hra, kterou musím do konce roku dohrát.

Hecla jsem se a hru rozehrála znovu.

Ocitla jsem se na neznámém ostrově v kůži vědce, nakaženého smrtelnou nemocí. Úkolem je nejen najít protilék ale i najít cestu z ostrova pryč. Jelikož jsem na tom se zdravím vážně bídně, postupem času zjišťuji, že se po chvilce běhu zadýchám, a tak musím zpomalit. Také nemám sílu na plavání a když vidím velké vodní plochy lemující ostrov, nechávám si zdát o snadném přeplavání kamkoliv mimo pevninu.

Konečně se setkávám s civilizací! Když ale vcházím do chatky nikde ani živáčka. Pouze ptáky slyším prozpěvovat z blízkého lesa. Nacházím však část deníku a informace o tom, jak sbírat a zkoumat místní floru. Z rostlin a hub mohu vyrábět základní léky a možná se poštěstí a najdu i nějakou ingredienci k výrobě protilátky.

Tak se tedy vydávám na pouť po ostrově, přičemž mi s orientací na mapě pomáhá pouze kompas a krásná okolní krajina.

Nebudu snad ani uvádět kolikrát jsem se ztratila, kolikrát jsem se skutálela ze skály nebo jsem se málem utopila.
Na co však budu dlouho vzpomínat, je mé první setkání s bestií. Vykračuji si lesem a je mi téměř do zpěvu, jelikož jsem konečně přišla na způsob, jak se orientovat v mapě. Pustím se do kopce a najednou mi z ničeho nic začne tlouct srdce. Jelikož si myslím, že jsem jen zadýchaná tak se chvilku zastavím a odpočívám. Srdce ale stále tluče. Nevím, co se děje, a tak jdu dál. Náhlé ticho rozčísne můj výkřik, když znenadání spatřím bestii (přítel sedící kousek ode mně málem leknutím spadl v tu chvíli ze židle). Utíkám, co mi síly stačí a bestie za mnou. Div, že nevyplivnu duši doběhnu do blízkého tábořiště, kde jsem náhle v bezpečí a s úlevou rozdělám oheň.

Miasmata je vzrušující dobrodružství, které mi dodalo odvahu pustit se v budoucnu i do jiných survival her. Miasmata pro mě byla letos opravdu ta největší výzva, a jsem hrdá na to, že jsem ji zvládla dokončit.

Pro: hudba, prostředí, atmosféra

Proti: malé množství interaktivních předmětů

+34
  • PC 95
Jsem sám na ostrově. Je tu pár dřevěných chatek rozesetých na různých místech. V některých je jen postel a stůl, jinde i mikroskop. Před jednou z chat je mrtvý muž, celý od krve, s nožem v zádech. Nevím, kdo to je, ani kdo nebo co ho zabilo. A takových násilně usmrcených potkám ještě několik.

Jsem nemocný. Na moji nemoc tu chytré hlavy hledaly lék a skoro jej nalezly. A jestli chci přežít, musím jejich práci dokončit. Sbírám kytky a houby a zkoumám je. Hledám léčivky na svou nemoc. Každé ráno jdu do lesa či k vodě. Dívám se kolem sebe a zajímavá místa si značím do mapy. Ale je to těžké. Nejsem kartograf, jsem chemik. Často bloudím a nevím kudy dál. A když se setmí, nevidím ani na krok. Udělám krok do prázdna, spadnu do propasti a tam už mě nikdy nikdo nenajde. A navíc po mě jde ta krvežíznivá mrcha. Ale už vím jak na ni...

Ráno bylo krásné počasí. Nabral jsem si čistou vodu do čutory, připravil léky na horečku a vyrazil. Tentokrát na opačnou stranu než jindy. Vydal jsem se hlouběji do lesa a po dlouhé tůře došel až k vodě. Otevřel se přede mnou pohled, jaký jsem nečekal. V dálce jsou rozbořené hradby a dokonce cosi, co připomíná hvězdnou bránu. Jenže si to nemůžu zaznačit do mapy, protože všechna známá místa jsou za kopcem a nemám to jak změřit. No nic, risknu to a půjdu ještě dál.

Ve tři odpoledne jsem našel chajdu na utáboření. Pak jsem se vydal na hodně vzdálený sever ostrova a našel opravdu roztodivné rostliny. Pečlivě jsem si vzal tři s sebou a vracel se do chajdy s tím, že v ní přespím a ráno se vrátím do laboratoře v základním táboře. Chajdu jsem ale nemohl najít. Začalo se stmívat, tak jsem se rozhodl vrátit do základního tábora rovnou, i když jsem věděl, že je daleko a šel jsem to celé dopoledne.

Když jsem se vracel, tak jsem začal mít horečku, začalo pršet a když jsem za úplné tmy, vystrašený a zoufalý našel stan na přespání, tak jsem upadl slabostí, protože jsem si s sebou vzal jenom jedny prášky na celý den a byl jsem venku 17 hodin v kuse. Tři metry od stanu to mé tělo vzdalo a já padl k zemi mrtev...

Pro: Grafika, zvuky, perfektně zpracovaný les, vynikající atmosféra

Proti: Nespravedlivá smrt kvůli které je nutné se do stejných míst vracet znovu, špatná optimalizace

+24
  • PC 95
Miasmata je indie hra, na níž se podíleli pouze dva tvůrci - bratři Bob a Joe Johnsonovi. A když říkám podíleli, mám tím na mysli, že vše vytvořili sami na koleně, včetně vlastnoručně naprogramovaného herního enginu zvaného MILO! To samo o sobě stojí za zmínku, vzhledem k rozsahu a kvalitě hry. A výsledek? Jedním slovem: Dokonalost!

Jistě, Miasmata asi neosloví každého. Jedná se o survival hru, tzn. budete se prát o svůj virtuální život z minuty na minutu a rozhodně nebudete v roli nabušeného mariňáka či poloboha s magickými schopnostmi. Jste prostě týpek, který se probudí na pustém ostrově. Nic si nepamatuje, je mu zle, cloumá s ním horečka a aby to nestačilo, vědci, kteří na ostrově pátrali po léčbě choroby, byli do jednoho povražděni. No a samozřejmě je tu... "ONA".

Od začátku máte tísnivý pocit, když se vydáváte z tábora. Neustále se otáčíte a nasloucháte okolním zvukům, snažíte se chodit tiše a opatrně, vyhýbáte se vnitrozemí ostrova (aspon já to dělal, bo jsem chronický po.era :D). Sami nevíte proč, ale něco je ve vzduchu, všechno je příliš tiché a klidné. A v tom to zaslechnete, nejdříve nenápadně, všude kolem vás. Otáčíte se kolem sebe, ale nic nevidíte. V náhlém záchvatu děsu se rozbíháte hlava nehlava zpátky k táboru. Máte pocit, že vás něco nebo někdo sleduje. V tom zakopáváte a padáte po hlavě z kopce. Chvíli vám trvá, než se vzpamatujete, v hlavě vám zvoní, ale ke své úlevě už neslyšíte nic než zurčení vody v blízkém potoce a zpěv ptáků.

Jenže dá rozum, že abyste se někam ve hře dostali, nemá smysl se placatit v základním táboře. Postupně se tedy vydáváte dále a dále a atmosféra houstne. Opravdu dobře si nicméně rozmyslíte vyjít z tábora v noci, nebot ta je na ostrově Eden tak hustá, že by se Silent Hillovská mlha jen studem začervenala.

Tvůrcům se opravdu, dle mého názoru, podařilo jednotlivé herní prvky skloubit do harmonického a kompaktního celku. Za zmínku dále stojí originální kartografický systém, který ještě umocní herní zážitek, a který občas učiní z odhalování mapy opravdové peklo. Celý ostrov je neuvěřitelně rozmanitý a rozsáhlý, každá jeho část je vizuálně úchvatná, takže budete s chutí dále objevovat.

Na (téměř) závěr bych rád napsal pár slov o sountracku, jak je mým zvykem. je to proto, že se opět jedná o vynikající a osobitý počin. Celková stopáž je sice pouze kolem 25 minut, nicméně zahrnuje 16 povedených, poměrně temných, instrumentálních skladeb, z nichž nejzajímavější pro mne byla skladba se skromným názvem "End", netřeba komentáře.

Na závěr bych chtěl dodat, že doufám, že se hra dočká datadisku nebo sequelu, případně alespon nějakých modů (tuším, že na nějakých se pracuje), protože zde vidím obrovský potenciál. Já vím, to se mi to mluví, že :)

Pro: grafika, rozmanitost a rozsah herního světa, příběh, soundtrack, kartografie

Proti: občas poněkud těžkopádnější ovládání, "survival" prvků by mohlo být více

+15
  • PC 90
Je pro mě až šokující, jestli tohle dělali skutečně jen dva lidi.

Hned od začátku mi hra trochu připomínala můj oblíbenej Jurassic Park: Trespasser. Příběh se totiž točí okolo člověka, který je taktéž uvězněn na pustém ostrově, kde může nacházet jen pozůstatky po předchozích obyvatelích, skládat střípky mozaiky do sebe, odhalit tajemství této pevniny a získat tak kýžený lék.

Grafika je výborná. Jasně že by se dala vyčíst absence mořských vln nebo třeba podivné zpracování oslňování sluncem. Stejně ale musím smeknout nad dostatečně velkým a realisticky zpracovaným ostrovem, po kterym sem se moc rád toulal.

I zvukově není téměř co vytknout, naopak: velmi se mi líbilo především ozvučení chůze, tedy mnoho odlišných zvuků pro chůzi na kamenech, větvičkách, listí atp. Když se člověk brodil džunglí po pás v močálu, troufnu si říct, že právě bohatý ozvučení pohybu hráče nejvíc dokreslovalo atmosféru. Tolik různejch samplů třeba pro čvachtání ve vodě jsem snad ještě nezažil. Velmi dobrá muzika, se kterou hra šetří jak má. Občas tak zazní tklivá plochá melodie, která neruší a zároveň pohltí.

Náplň hry je potom jaksi netradiční – tedy sběr bylin a jejich výzkum. Věřte ale, že ačkoli jsem ve volnym čase nikdy po loukách nelítal, tady to má něco do sebe. To, že ne vždy je jasné, kde má hráč rostlinu hledat, má mnohdy za následek upřímnou radost při jejím náhodném nalezení. Ačkoli se to zdá dost jednoduchý, tak hned z několika důvodů je to navíc celkem challenege:

Jednak zde máme zvíře, kterýmu se to moc nelíbí. Pohyb sám o sobě je taky poměrně umění (pády, kotrmelce, skluzy atp. na denním pořádku) a zatřetí je to orientace. Já, kterej orientaci v herním prostoru považuju za zábavu a všechny radary, šipečky a značky na mapě vždy automaticky vypínám, jsem tady měl občas problém určit, kde se vůbec nacházím. Mapa nejen, že běžně neukazuje vlastní pozici, ale dokonce je místy slepá (postupně se odkrývá, nicméně po dohrání hry jsem neměl odemknutou ani půlku). V husté džungli se taky často blbě drží směr – obzvlášť když vám někdo funí za zády, na kontrolování kompasu pak nezbývá čas.

To, že je člověk nemocen taky dost prospívá atmosféře, zdůrazňuje to lidskost a zranitelnost hrdiny – bez léků je hloupost vyrážet na průzkum. Dvakrát se mi stalo, že jsem v horečce s postupně se zatmívající obrazovkou hystericky uháněl pralesem k laboratoři, abych se zachránil – památný to okamžiky.

I přes několik nedodělaností musím uznat, že málokterá hra mě v poslední době zaujala svou originalitou, atmosférou a volností jako právě tahle.

90% Můžu doporučit.

Pro: Originalita, atmosféra, volnost, ozvučení, hudba, nutnost orientace v prostoru, zpracování ostrova, absence HUDU

Proti: Oslňování sluncem, délka hry, trochu příliš nachlup stejných kamenných hlav

+13