Survival adventura, kterou jsem rozehrála asi 11 let po tom, co jsem se dozvěděla o její existenci. Mnohokrát jsem na ni dostala chuť, ale nikdy se k ní nedokopala. Až do teď. A že jsem poslední momenty nevěděla, zda ji vůbec dotáhnu do konce. Proč? O tom se rozepíšu.

Není to typický survival, spíš některými mechanikami velmi originální a nevídaný. V kůži doktora nakaženého morem se probouzíte na ostrově, kde by se měl údajně vyskytovat lék. Vše co víme je, že jej namícháme ze 3 látek, ale které to jsou ani jak je získáme absolutně nemáme tušení. První originální věc je, že hra stojí na objevování flóry kolem nás. Utrhneme kytičku, doktor si ji poznačí do deníku, pod mikroskopem zjistí její vlastnosti a co by z ní šlo případně jednotlivě nebo v kombinaci s jinou získat. Nemusí vše objevit nutně sám, občas narazí na poznámky bývalých obyvatel ostrova či členů výzkumného týmu, který tu byl ze stejného důvodu. Ale co se nimi stalo?

Dalším originálním prvkem je pohyb a orientace herní postavy. V ruce máme kompas, neodhalenou mapu, jejíž útržky objevíme v různých kempech, a kterou si triangulací můžeme rozšiřovat. Chůze je krkolomnější a hlavně má jakousi formu setrvačnosti, čili našlapuji opatrně. Nejednou se mi stalo, že jsem výšlap neubrzdila a pak se svalila z útesu. Nebo, že jsem chůzí z kopce nabrala takovou rychlost, že to Robert neuchodil a rozplácnul se. Po několika kotrmelcích. Někdy pan "Padavka" uklouzne jen tak, třeba na hlíně. Jindy pan "Mamlas" začne nesmyslně couvat a klade odpor. Zároveň toho jakožto nemocný člověk moc nevydrží, neuběhá a neuplave. Nakonec mi to však přišlo jako super nápad, který ne vždy může působit šťastně. Mnohdy je to na nervy jdoucí.

Prostředí bažin, pláží, džungle i travnatých lesů je velmi pěkné a na první pohled dost svádí k bloudění. Nakonec je však dostatečně různorodé i zapamatovatelné na to, aby se hráč rozkoukal. Zvuky přírody jsou fajn, pohled na zapadající či vycházející slunce nad hladinou oceánu je taky moc pěkná podívaná a v noci je opravdu černočerná tma. Naštěstí ji můžete prospat. Audio i vizuál jsou obstojné a žasnu nad tím, jak se to bratrům Johnsonovým povedlo dát dohromady. Nemůžu se ubránit pocitu, že tento projekt byl jejich osobní a srdeční záležitostí.

No a pak je tu technický stav, na který nevím zda jsem měla smůlu nebo hrála roli zrovna má sestava, konstelace a počasí. Pominu-li dva pády hry při hodně tvrdém pádu pana "Vošousta" při běhu z kopce, tak po asi 9 hodinách hraní nastalo peklo. Hra začala náhodně padat u pití z lahve.. a pití ze džbánu. A nahlédnutí do mikroskopu. Při tom, co jsem si lupla prášek na horečku.. vlastně žádná interakce nebyla jistá. A nakonec se mi "buglo" rozhlížení kolem sebe, takže jsem TABovala jak vzteklá, abych se mohla otočit doprava/doleva. Asi 2x se mi stalo, že mi začaly předměty v ruce glitchovat do takové míry, že jsem místo do mikroskopu koukala do velké rozplyzlé textury. No byla to psina. Po asi 40 nešťastných pádech během 3 hodin hraní jsem se rozhodla, že tedy hru dohraji další den. A naštěstí jsem ji již bez pádu dotáhla. (Zkoušela jsem komunitní patch, reinstal, instalaci z SSD na HDD a nepřišlo mi, že by cokoliv pomohlo)

Na jednu stranu velmi oceňuji kombinaci originálních mechanik a nápadů, které jsem v žádné jiné hře doposud neviděla. Na tu druhou to byly i dost krušné chvíle, kdy jsem nevěděla, zda hru kvůli bloudění, neschopnosti si uvědomit měřítko na mapě, padání hry nebo dost náročné chůzi, dohraji.
Ve výsledku je to parádní originální kousek. Ale nevím, zda si k němu ještě někdy najdu cestu. Ale nikdy neříkej nikdy. Hru bych doporučila lidem, kteří ve hrách rádi zkoumají prostředí, kochají se přírodou nebo objevují nové neotřelé herní mechaniky a hratelnost.