Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Před Manhuntem jsem měl jistou averzi ke stealth. Jako akčního hráče mě v akčních hrách prvky stealth spíše otravovaly. Jenže, k Manhuntu jsem se dostal v době herního sucha. V době, kdy jsem ještě neměl prachy na originální hry. V době, kdy u nás (doma) byl internet v plenkách a k tajům pirátství jsem se ještě nedostal. K tomu ještě příslib brutální hry. Tak to zkusím, uvidím. Hra nezklamala.

Hned na začátku jsem vypnul zrnění. Myslím, že tato hra není tak hororová, aby jí to nějak zvedlo atmosféru. Vraždící nástroje jsou geniální. Jsou rozděleny do třech kategorií. Na jedno použití jako jsou igelitové pytlíky. Na více použití jako jsou kladívka a tyče a střelné. V prvních dvou kategoriích je jedno co máte za zbraň. Účel je stejný. Jde o to, pokochat se animacemi vražd.

Tři druhy vraždy. Základní, brutální, nejbrutálnější. Tady se autoři fakt vyřádily. Plížíte se ve zvrhlé reality show a brutálně zabíjíte. Tady nejde o to vyhnout se jim, ale udělat show pro diváky. Je to zábavné stealth. Zábavný design. Později začnete i střílet. A ne hned pistolí a puškami, ale hřebíkometem. Aby se ale neřeklo, že je to moc nekorektní, tak vašimi nepřáteli nejsou policisté, ale stejní psycháči jak vy. S tím rozdílem, že nejsou tak chytří.

Grafika byla na tehdejší dobu hodně nenáročná na hardware. Skvěle vyladěná, bez chyb, dostačující. Ke konci, jak nastoupí střelné zbraně, už to trochu ztratí své brutální kouzlo. Což je trochu škoda. Naštěstí i akční část je dobře zpracovaná a hlavně ten boss na konec. Ten stojí za to.

Pokud máte na něco, nebo na někoho vztek, že byste zabíjeli, je to skvělá hra, jak se vybít, vyvztekat, nebo realizovat.

Pro: Vražda, smrt, zabití v přímém přenosu.

Proti: ke konci zbytečně moc střílení

+25
  • PC 80
Fajn hra a po opatchování se hraje solidně i dnes. Je fakt, že spousta mechanik je dnes už archaická a spousta lidí ji může vidět spíš jako simulátor vraždění (což ostatně tak nějak je a kontroverze byla její hlavní reklamou), ale třeba atmosférou se jí může rovnat máloco. Filtry ve stylu snuff filmů, pocit beznaděje a hnané zvěře. Hrajete ve hře za zvíře, ale pronásledováni jste daleko horšími zvířaty. De facto jde jen o tak nějak jinak pojatý styl běžného zvířecího žebříčku, jen v lidském stylu a to se všemi svinstvy, které k tomu patří.

Manhunt 1 jsem rozehrál po nějakých 15ti letech a musím říct, že i přes ten posun, který v herním světě nastal a přes můj životní, mě stále baví. Není to věc pro každého, ale co je? To je možná i definice kultovních věcí.

Pro: Atmosféra, různorodost nepřátel, různorodost poprav, survival

Proti: po nějaké době stereotyp a jednoduchost mechanik

+22
  • PC 75
Celosvětově kontroverzní hra, nenechávající klidnou hráčskou obec ani jindy distingovanou veřejnost. V čem ta kontroverze vlastně vězí? Ze všech stran jsem slyšel, že v přemrštěné brutalitě - no, ano, hra je krapánek krvavá, ale pokud tento fakt budu brát tak, že se jedná o hru a k tomu ještě pro dospělé, tak se téměř v ničem neliší od jiných her podobného typu. Takže jedinou kontroverzi potom vidím pouze v jakémsi přesvědčení, jestli má člověk odsouzený k trestu smrti dostat další šanci, tak jak tomu je v úvodu této hry. Ale pryč od polemizování a pusťme se do vnitřností...

Hra mi nejvíce připomněla film oblíbeného rakouského svalovce - Běžící muž - pokud se zúčastním zvrhlé zábavy a budu plnit režisérovy pokyny, je možnost, že bych se opět mohl svobodně zařadit do společnosti. Tolik předmluva k pozadí Cashova příběhu. Pak už jen zabíjíte a zabíjíte, dle pokynů tajemného hlasu Lionela Starkweathera, bez jakýchkoliv námitek. Začínáte přesně tam, kde vás chce šílenec mít a na první rozkaz nečekáte dlouho - je nutné získat igelitový pytlík a s ním provést první deratizaci tzv. lovců, kteří se snaží vaše úsilí o svobodu překazit vaším odchodem do věčných lovišť. Hádáte ale správně, pokud si myslíte, že to především lovci budou svým kvantem rozšiřovat rezervaci pekelných prérií... Schováte se tedy do stínů a temných zákoutí, poklepete na zeď a počkáte, až nebohá oběť přispěchá zkontrolovat onen zvuk. Jakmile opadne ostražitost a lovec se otočí, přichází Cashova chvíle a pro lovce zdarma igelitový skafandr. V třech stupních (normal, brutal, über brutal) je možné nebožáka popravit a tím si získat Starkweatherovo uznání (patřičně okomentované).

A tak to jde level za levelem, v různých prostředích (ulice Carcer City, zoo, psychiatrická léčebna nebo stanice a tunely metra) a v závislosti na změně prostředí se mění i jinak designově provedeni lovci (se zanedbatelnou změnou v chování). Výhodou jednotlivých levelů vidím v možnosti vracet se. I když není level design bůhvíjak geniální, svůj účel plní dokonale a právě možnost se vrátit na začátek, třeba jen pro střep, je rozhodně plus, protože Cash může nést pouze 4 předměty: jeden předmět na jedno použití (střep, drát a již zmíněná igelitka), předmět na odlákání (cihla, plechovka nebo hlava popraveného), jednoruční (nůž, mačeta, sekáček, pistole) a dvouruční zbraň (M16, brokovnice, motorová pila, páčidlo nebo kladivo).

V první a ve druhé třetině hry je vyžadován stealth postup, čekání ve stínu a pozorování trasy lovců - přímý střet v této fázi ve většině případů není možné přežít. Je nutné hloučky rozdělovat a postupně členy v tichosti odpravovat. Přitom nejen popravy jsou náplní vaše počínání, občas je nutné získat klíč k zamknutým dveřím, nahodit jistič pro otevření brány nebo doprovodit bez újmy na zdraví nějakou osobu. V poslední třetině sklouzává hra k akčním přestřelkám, kdy je nutné více zapojovat běh a lákání policistů a ochranky Starkweathera před ústí vaší hlavně. Pokud si typujete že by mělo dojít i na perverzního režiséra, trčíte až po kolena v hrnci se zlaťáky - masochistický voyer je finální trofejí. Tady to bylo trochu zklamání - jeho skon byl příliš lehký a rychlý.

Pro: Cash, zbraně, atmosféra, audiovizuál

Proti: konec, občas Ai a stíno hra

+21
  • PC 95
Manhunt je hra brutální. Tak brutální, až člověk žasne, že se tak brutální hru podařilo Rockstaru v tak brutální podobě dostat ke všem milovníkům čistokrevné brutality a bezduchého zabíjení.

Na rozdíl od jiných brutálních her jako je například Harvester, které se také rozhodly vsadit na kontroverzi ve spojení s brutalitou, ale úplně pozapomněli na zábavnou hratelnost, se však Manhunt v prvé řadě skvěle hraje. Od klasických stealth akcí se liší nejenom svou všudypřítomnou a světu na odiv vystavovanou brutalitou, ale hlavně tím, že jste jako hráč za každý svůj poctivý a trpělivý stalking odměněni pořádně krvavou a brutální cutscénou zachycující poslední vteřiny života vámi popravovaného (ne)dobrovolníka, který se vám postavil do cesty.

V první půlce hry prakticky nenarazíte na střelnou zbraň, a tak si za tímto účelem budete muset pomoci tím, co vám nabídne špinavé zákoutí potemnělé ulice. Igelitový sáček, kus střepu, rezavý drát...to vše se dá velice efektivně použít k sprovození člověka ze světa. Přitom s každou zbraní můžete provést tři různé popravy – brutální, ještě více brutální a nejbrutálnější – takže se žádná zbraň jen tak neomrzí. Postupem času se vám dostane do ruky řada rozličných zbraní, přičemž za zmínku určitě stojí srp a kladivo. Jedinou vadou na jinak brutální kráse a radosti z zabíjení je nutnost většího používání střelných zbraní v poslední třetině hry. Zkušení zabijáci vyžívající se v trýznění svých obětí totiž vědí, že více střílení znamená méně utrpení. Index brutality má tak v závěrečné části hry velice kolísavou úroveň.

I přesto si však hra dokáže po celou dobu udržet ponurou atmosféru strachu o vlastní život, která je ruku v ruce s příběhem – zabij nebo budeš zabit – silnou stránkou hry až do konce. K tomu přispívá i povedená hudba a zvuky, které velmi pěkně podbarvují vaše řádění v neméně pěkně vyvedených kulisách. Audiovizuální ztvárnění například takového odpalu hlavy basebalovou pálkou a následné pomalé stékání mozku po stěně na zem je vskutku nezapomenutelné.

Díky absenci všemožných pomocných ukazovátek se na vyšší obtížnost Manhunt stává vysoce sofistikovanou/taktickou/executivní stealth akcí, kterou zvládnou úspěšně dovést do krvavého konce jen skuteční mistři plíživého oboru. Manhunt je totiž hra brutální.
+18
  • PC 50
Věřte mi, že mé nízké hodnocení není kvůli puritánství. Vlastně jsem dokonce tuhle hru vyhledal právě kvůli její kontroverzní pověsti. A nevadilo by mi, že jsem nedostal takovou dávku brutality, jako jsem doufal – kdyby hra měla i jiné tahouny. Ale nemá. Jedná se o velmi zdlouhavou a nudnou vyvražďovačku, která se kvůli prodloužení herní doby nebojí uměle zvyšovat obtížnost.

Příběh je ve stylu starého moudra tvůrce Doom. „Příběh ve hře je jako příběh v pornofilmu. Měl by tam být, ale není zas tak důležitý.“ Tady se vlastně jen snaží vždy říct, proč a kam jdete. Ale nijak do hloubky nejde. Zajímavé je, že si dokonce ani k žádné postavě nevytvoříte vztah. Nefandíte hlavnímu hrdinovi, ani necítíte nenávist režisérovi... prostě nic, prázdné.

Samotné věci jako vraždění, stealth, ovládání, grafika – to vše je víceméně v normě, nejedná se o nic by bylo originální nebo naopak špatné. Bohužel právě slavné způsoby vraždění na mě působily... fajn, co je na tom vlastně tak brutálního? Pokud se zamyslím, je mnoho jiných her, kde jsem cítil skutečné mrazení a znechucení. Beru v potaz datum vydání, ale to jen vypovídá o společnosti v roce 2003. Nevypovídá to nic o hře jako takové.

Budiž dáno uznání za pěkný soundtrack. Hudba ve hře je vážně skvělá, a budí ve vás nepříjemné pocity. Musím se ale přiznat, že když jsem dělal kupříkladu pasáž v metru nebo u sídla už po páté, spíše mi lezla na nervy. A to je největší problém celé této hry. Ona zkrátka leze na nervy. Stále děláte to samé, stále posloucháte to samé, a protože zkrátka chcete tu hru dohrát, tak lokace kde se na vás ženou desítky nepřátel působí vyloženě cholericky.

Tato hra bude navěky slavná díky údajné brutalitě, kterou jsem tam já osobně neviděl. Budiž. Ale kromě toho nemá nic, čím by se do herní historie mohla pozitivně zapsat. 50% s odřenýma ušíma.

Pro: Hudba

Proti: Příběh, nuda, umělé prodlužování herní doby...

+17
  • PC 75
Drsná, temná a bezkonkurenčí hra. Tak nějakými podobnými slovy se může "pyšnit" Manhunt. Pravděpodobně ta nejdrsnější a nejdrzejší hra, co kdy vyšla.

Pokud se jako hráč dokážete přenést přes tu hordu násilí, vyklube se z Manhunta docela slušná stealth akce. U které nikterak nehrozí, že se budete nudit.

Celkově nenabízí žádný originální děj, ale stejně budete potřebovat hru dohrát. A vědět, jak to asi skončí (kdyby to byl film, byl by děj předvídatelný ;)

Pro: Drsné, temné, originalita

Proti: drsné, není pro každého

+11
  • PC 70
Tahle brutální Stealth Akce od Rockstaru mě docela bavila. Všechny ty napínavý mise, cut scény, obstojný příběh a "temná" atmosféra udělali z Manhunt docela povedenou hru. Doporučuju konzumovat hezky za syrova.

Pro: Napínavý mise, cut scény, docela v pohodě příběh, (pro některý) velký množství brutality...

Proti: Přílišná brutalita ve vás může vyvolat choutky nasadit někomu igelotovej pytlik na hlavu.

+6 +9 −3