Věřte mi, že mé nízké hodnocení není kvůli puritánství. Vlastně jsem dokonce tuhle hru vyhledal právě kvůli její kontroverzní pověsti. A nevadilo by mi, že jsem nedostal takovou dávku brutality, jako jsem doufal – kdyby hra měla i jiné tahouny. Ale nemá. Jedná se o velmi zdlouhavou a nudnou vyvražďovačku, která se kvůli prodloužení herní doby nebojí uměle zvyšovat obtížnost.

Příběh je ve stylu starého moudra tvůrce Doom. „Příběh ve hře je jako příběh v pornofilmu. Měl by tam být, ale není zas tak důležitý.“ Tady se vlastně jen snaží vždy říct, proč a kam jdete. Ale nijak do hloubky nejde. Zajímavé je, že si dokonce ani k žádné postavě nevytvoříte vztah. Nefandíte hlavnímu hrdinovi, ani necítíte nenávist režisérovi... prostě nic, prázdné.

Samotné věci jako vraždění, stealth, ovládání, grafika – to vše je víceméně v normě, nejedná se o nic by bylo originální nebo naopak špatné. Bohužel právě slavné způsoby vraždění na mě působily... fajn, co je na tom vlastně tak brutálního? Pokud se zamyslím, je mnoho jiných her, kde jsem cítil skutečné mrazení a znechucení. Beru v potaz datum vydání, ale to jen vypovídá o společnosti v roce 2003. Nevypovídá to nic o hře jako takové.

Budiž dáno uznání za pěkný soundtrack. Hudba ve hře je vážně skvělá, a budí ve vás nepříjemné pocity. Musím se ale přiznat, že když jsem dělal kupříkladu pasáž v metru nebo u sídla už po páté, spíše mi lezla na nervy. A to je největší problém celé této hry. Ona zkrátka leze na nervy. Stále děláte to samé, stále posloucháte to samé, a protože zkrátka chcete tu hru dohrát, tak lokace kde se na vás ženou desítky nepřátel působí vyloženě cholericky.

Tato hra bude navěky slavná díky údajné brutalitě, kterou jsem tam já osobně neviděl. Budiž. Ale kromě toho nemá nic, čím by se do herní historie mohla pozitivně zapsat. 50% s odřenýma ušíma.