Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Jak by řekl Rudolf H., "to není země, to je zahrádka". Etna si žije svým životem, mraky plují a vypadají realističtěji než ve skutečnosti. Sicílie je naprosto fantastická, míra detailů ohromí a je škoda, že se autoři nerozhodli vymáčknout potenciál vytvořeného světa trochu více. Všechny ty městečka, zříceniny, venkovské stavení a vyzdobené interiéry chci prozkoumávat během kampaně, ne po jejím skončení.

Volná jízda... už se chystá a brzy vyjde ve formě patche. Nový obsah a aktivity? Pozdě. Měla být součástí hned od začátku. Během kampaně jsou představeny možnosti výběru typu koně nebo auta, ale všechno je to tak nějak jedno. Hra má rychlý spád a nedovolí prakticky vůbec hráči jen tak volně jezdit, plnit vedlejšáky (žádné tu nejsou), sbírat cetky a kochat se. Nově otevřená benzínka na Sicílii? Nenavštívil jsem ji ani jednou, nebylo kdy... přitom jízdní model se hodně povedl a v režimu simulace dokáže být i zábavnou výzvou.

Akční část je klasický cover-based shooter za naaranžovanými překážkami, se špatným gunplayem a nepřáteli, kteří chodí ve vlnách a rána do břicha je rozhodně nerozhází. Pomocí stealth přístupu zase není problém všechno v tichosti vykuchat, protože siciliáni se čelem vzad snad už narodili a hozená mince na zemi v nich vzbudí více zájmu, než hozený granát... A samozřejmě nesmí chybět rentgenové vidění! Ze všech Mafií má Domovina nejslabší akci - bylo mi až smutno, při vzpomínce na skvělé přestřelky ze dvojky, poprvé za využití PhysX. 

Vcelku výrazným prvkem hratelnosti jsou také nožní souboje aka Mortal Kombat s žabikuchem. Sicilský boj s nožem se na ostrově historicky vyvíjel nejen jako základní obrana sedláků proti uchvatitelům, ale později i jako způsob řešení konfliktů nebo schopnost se bránit v úzkých uličkách Palerma. Řeč není o žádných rambo mačetách, ale menších kapesních nožích, které je lehké složit a nenápadně nosit při těle.

Autoři si řekli, že tuhle dovednost převedou i do hry, ale trochu to přehnali s četností a provedením. Postavy mají nad hlavou health bar, který postupně ukrajuje sekání a bodání a řezání a kromě klasického vykrývání je potřeba i uskakovat, pokud soupeř použije těžký "útok s bleskem". Množství ztracené krve, vpichů a seků, které každá postava vydrží, připomíná automatovou arkádu. Prakticky s každou důležitější postavou dojde k nožnímu souboji a každý bude otravný zase o něco více, než ten předchozí...

Nepovažuju příběh ve hrách za důležitý, ale když už se i já začnu chytat za hlavu a zavírat oči, je tady něco špatně. Hlavní postava nemá charisma, zachraňují to někteří členové rodiny v čele s Donem Torisim, ale ke konci už se všichni začnou formulovat jako banda psychopatů a sráčů. Korunu tomu nasazuje deník, který prozrazuje věci ještě dříve, než se vůbec stanou. Potěšilo mě ale propojení s druhým dílem, konkrétně několik postav, které Domovina ukazuje v dřívějších fázích jejich života.

Přes nesporné kvality českého dabingu mě mírně vytáčelo italské výrazivo pro sprosté slova, které se vyskytovalo snad v každé druhé větě a do češtiny nebylo přeloženo. Kvalitní základ pro návštěvu Itálie rozhodně mám, snad všechny ty stronza, vaffanculy a puttany nějak rozumně využiju...

Hodnocení: ✰✰
+17
  • PC 90
Kromě toho, že posledních pár let mívám štěstí na fajn hry, zároveň zjišťuji, že jsem delší dobu nezalitoval koupí v rámci předobjednávek, které mj. v začátku vydání trpí různými neduhy. Nebylo tomu ani v případě Old Country.  

Vydání nového dílu Mafia to podle mého názoru má vždycky trochu těžké, zvlášť pro vyznavače prvního dílu, kteří bývají v rámci větší nostalgie někdy až moc přísní. Já, který jsem vždy tíhl spíše k dílu druhému a mnohem více k přepracovanějšímu dílu Mafia: Definitive Edition, jsem to měl přece jen jednodušší.  

Nutno podotknout, že tvůrci hry si dali opět velmi dobře záležet na příběhu, vývoji hlavní postavy, kterým je sympaťák Enzo, jeho včlenění do mafiánské rodiny, kde věrnost je v podstatě vším a zrada ztělesněním té nejtvrdší odplaty. Enzo se tak ponoří do světa drsných a dobře ohozených chlápků, kteří nejen v rámci byznysu dávají hlavy dohromady a plánují povětšinou likvidaci konkurence. A jak jinak, Enzo je tím, kdo se sám nebo s parťákem této špinavé práce ujme. Musím říct, že jsem v rámci animace velice rád spřádání těchto plánů sledoval a naslouchal tak proslulému českému dabingu, zvláště pak striktních instrukcí hlavního šéfa Bernarda Torrisiho, kterému propůjčil hlas můj oblíbenec Jakub Saic.  

Pokud jde o gameplay, ten nepostrádá velice povedené přestřelky s vydařenými zvuky zbraní, ale také i možnost tajného postupu. Ačkoliv tento gameplay chválím, je jeho podstata stále téměř navlas stejná. Řeč je o tom, že nejčastějším úkolem je odstranění nepohodlné osoby, k níž vede trnitější cesta přes větší počet kumpánů, a když už Enzo prostor vyčistí, vpadne mu do zad ona osoba, která je jakýmsi bossem, s nímž po prohození pár nenávistných slov začne stále stejný závěrečný souboj, při němž nejsou nikdy zbraněmi pěsti nebo střelné zbraně, jak bychom v rámci série mohli čekat, nýbrž výhradně zbraně bodné. Ano, má to svoji výjimečnost, jelikož takovéto souboje se v předchozích dílech nikdy nevyskytovaly, ale tato stále stejná šablona, která doprovází hráče prakticky po celou dobu hraní, na mě velice často působila až nepříjemně ohraně.  

V závěru se ještě krátce vrátím k příběhu, který má sice jako vždy určitě co nabídnout, ale ohlédnu-li se za celou hrou, mám při každé vzpomínce na ni pocit, že příběh mohl bez problémů pokračovat ještě alespoň o kousíček dál, osud postav by se tak dal prohloubit a nemusel hru utnout takřka v nejlepším.  

Co dodat? Kromě dvou vyjmenovaných výtek jsem se rozhodně bavil velice dobře s pocitem, že čtvrtý díl Mafie měl vypadat právě takto a nic na tom ani nezměnil fakt, že hra se úplně poprvé neodehrává v městském prostředí, jak byli doteď hráči zvyklí. Když k tomu přidám velice pěkný vizuál, kdy jsem si na Epic hodnoty mohl hru užívat v průměru se 120 FPS, odcházím s nadstandardně kladnými pocity. Zkrátka jsem si zahrál velmi dobrou Mafii a o to mi přece šlo nejvíce.
+17
  • PC 90
,,Tome tak tohle se povedlo...'' Jak by řekl don Salieri.
A opravdu Mafia: The Old Country se fakticky povedla. Co mě uchvátilo hned na první dobrou je grafika, ta je neskutečná a Unreal Engine 5 hře nejen sluší ale i svědčí.

Po dlouhé době tu máme díl ze série, který má opět skvělou atmosféru, bravurní a lineární příběh a také skvělé a dobře napsané postavy. Mafia: The Old Country neboli Mafia: Domovina není Mafií 4, nýbrž prequelem původní Mafie nebo spíše Mafia: Definitive Edition
Zasazení na Sicílii je skvělé a vidět a hlavně zahrát si to, kde to všechno začalo nebo odkud Mafie pochází bylo parádní. Sicilská příroda je nádherná na pohled ale i budovy a hory, kterým vévodí sopka Etna.
Po herní mapě se tentokrát proháníme na koních ale taky samozřejmě i v prvních automobilech té doby, které byly ještě na kliku.

Jizdní model je skvělý, obzvlášť když hrajete na simulaci řízení, ovšem je tu jeden takový nešvar a to, že když nabouráte a to i ve větší rychlosti, tak to autu skoro ani ,,neublíží''. A když se převrátíte na hlavu tak ani neumřete a to je škoda v tomhle prostě byla původní Mafie realističtější. Ale to samotné hře nijak neubírá na kvalitě.

Dobré jsou i zbraně, konkrétně zde hlavně nože, na kterých je to hodně založený. Jsou zde tři typy nožů, každý má své vlastní využití.
Hra se svojí délkou, by se mohla zařadit vedle Mafie 2, to je jen můj odhad. Hru jsem zahrál za nějakých 14 hodin ale to jsem se občas zdržoval i sbíráním některých sebratelných předmětů, které jsou zde také.

Jak jsem psal výše, příběh hry je lineární což je super a je to tak návrat k prvním dvoum dílům série. Ale někdy ta lineárnost byla, přece jenom příliš, protože jste se nemohli vzdálit od někoho na pár metrů aniž by vás to donutilo se vrátit k cíli, nebo vrťte se do oblasti mise, tohle bylo trošku otravné a přece jenom jsme si nemohli chodit pokaždé, kde jsme chtěli a jak jsme chtěli. A také nascriptované dojíždění auta nebo koně k cíli, kde vám auto nebo kůň sám zaparkoval aniž by jste řídili, tam tak být nemuselo. Ale to jsou jen takové detaily, které ve výsledku, vůbec nerozhodují.

Hra je jinak parádní a je skvělým návratem ke kořenům série a doufám, že příští díl ať už to bude Mafia 4 nebo něco jiného bude v tomto pokračovat.

Pro: Příběh, grafika, postavy, Sicílie, soundtrack, Mafia

Proti: Někdy až příliš lineární

+15
  • PC 90
Nová Mafia je pěkný filmový zážitek. Hra se drží toho, co umí v sérii nejlépe. A to je lineární vyprávění příběhu, přechod z kapitoly do kapitoly bez nějaké větší volnosti. Začal s tím už první díl, bylo to i v modernějším remake a v menší míře i ve druhém díle. V Domovině je lineárnost ještě silnější než kdy dříve. A mě to vyhovovalo. Dohráno na střední obtížnost.

Hru jsem dohrál za 14 hodin, což je tak akorát. Hrál jsem pomalu, žádný kamikadze styl, jak někdy dělám. Užíval jsem si herní prostředí a kochal se detaily. Ať už se jedná o krásné prostředí Sicílie, malá městečka nebo průmyslové oblasti. Všechny lokality jsou krásně zpracovány do detailů. Budovy mají popraskané zdi nebo kovové kotvy na zdech, na polích pracují lidé, průmyslové budovy mají své animace parních strojů. Hra vás vtáhne do děje opravdu stylově.

Hra mi hodně připomínala první Mafii i tím, jak se vyvíjí postavy a počáteční děj. Tvůrci se inspirovali tím nejlepším, co nabídl první díl a originálně to zpracovali do Sicilské krajiny. Mladý Enzo, který otročil v sirných dolech dostal jedinečnou šanci utéct z otroctví. Podařilo se mu utéct pronásledovatelům až na pozemky patřící jisté rodině Torrisi. Členové této rodiny mu následně zachrání život a dovolí mu se ubytovat na jejich farmě. Pravda, ze začátku bydlí v nějaké stodole poblíž stájí. Postupně se setkává se členy rodiny, včetně samotného Dona Torrisi.

Oblíbil jsem si zejména Lucu. Hodně Enzovi pomáhá a několikrát mu zachrání život. Jeho kolega Cesare byl od začátku vůči Enzovi skeptický a nedůvěřoval mu. Postupně se z těch tří stanou přátelé, do doby než Enzo začne stoupat výše. Cesare to těžce nese a závidí.

Příběh hry se rozjíždí nezvykle pomalu, a to je dobře. Z otroka se Enzo vypracuje na váženého člena rodiny Torrisi. Kromě výše zmíněných osob je v rodině i půvabná dcera samotného Dona – Isabela. Z gangsterského příběhu je rázem zajímavý příběh o lásce, což také není v sérii zvyklostí. Lásce je zde věnována velká část příběhu. Jelikož se hra odehrává dávno v minulosti nejsou sňatky jen tak. Don Torrisi přesně naplánuje, koho si má Isabela vzít za muže. S čímž samozřejmě Isabela nesouhlasí.

Co se týče hratelnosti jedná se o klasickou Mafii. Hratelnost je podobná Definitivní edici prvního dílu čili takový cover shooter. Doporučuji si v nastavení vypnout pomocníky při míření (automaticky zapnuto při spuštění hry). Hra se na klávesnici s myší hraje skvěle. Ve hře se kombinují stealth úkoly s klasickou střelbou. Stealth je poměrně jednoduchý, kdy si stačí počkat na vhodný okamžik na odlákání nepřátel.
To střelba to je větší sranda. Dobové zbraně jsou kvalitně zpracovány a střelba z nich je uvěřitelná a taky nečekaně pomalá. Nejsou tady žádné samopaly nebo Thompsony. Musíte si vystačit s puškami nebo brokovnicemi a s pistolemi. Zbraní není mnoho.

Samotnou kapitolou jsou nože. Otravné pěstní souboje z druhého dílu jsou nahrazeny otravnými souboji s noži. Moc mě to nebavilo. Vypozoroval jsem, že je vlastně jedno, jaký nůž používáte. Zajímavostí je, že se nůž tupí (což v soubojích nemá žádný vliv). Nože se tupí jen při normálním hraní a je třeba jej občas nabrousit.

Nyní něco o pohybu po mapě. K dispozici jsou auta nebo kůň. Auta jsou zpracována velmi věrohodně a je radost je řídit. Měl jsem nastavenou simulaci s manuálním řazením a často se mi stalo, že jsem se přetočil, jelikož auta ještě nemají posilovače řízení, ABS nebo ESP. Jízda na koni zapadá do hry více.
Pochválit musím i parní vlaky.

Poslední věc co musím pochválit jsou efekty. Nebe, déšť, prach, střepy, ničení věcí při přestřelkách, pohyby parních strojů, výbuchy nebo samotná Etna. Její přítomnost významně ovlivňuje začátek i konec hry. Což jsem nečekal.

Hru můžu s čistým svědomím všem fanouškům série doporučit. Příběh plný klišé, předvídatelných i nečekaných zvratů. Přesně to, co máme na Mafii tak rádi. Navíc český dabing je opravdu povedený a kupodivu pasuje i na pohyb rtů.

Herní výzva č. 8 –  Zločin a trest.

Pro: Grafika, krásné prostředí Sicílie, mnoho detailů a skvělé efekty. Super mafiánsky příběh se vším všudy, skvělý dabing. Etna!

Proti: Jízda na koni je trošku krkolomná, volná jízda není tak záživná jako kapitoly. 

+16
  • PC 90
Mafie je po pěti letech zpátky. Do posledního dne jsem příchod nové hry příliš nevyhlížel, protože jsem si říkal, že srpen 2025 je až za dlouho a třeba nastane odklad vydání. Nicméně, remake prvního dílu mi ukázal, že když vývojáři chtějí, tak se mají s čím předvést. Sice udělali pár přešlapů, ale jako celek hra fungovala a bavila mě. Když tedy nastal den vydání jejich zbrusu nové hry, začalo mě nahlodávat očekávání s troškou naděje, s čím se Hangar 13 vytasí a předvede se v plné kráse. Nakonec jsem se rozhodl hru pár hodin před vydáním předobjednat. A nelituji jediné koruny, co jsem utratil.

Po zapnutí hry nás přivítá zápach sirných dolů a s nimi i Enzo Favara, místní caruso, tedy důlní otrok. Během otřesů a následném závalu dolu se mu podaří uprchnout ze zajetí. Během ukrývání před pronásledovateli v nedaleké stodole se ho ujme místní vinař a don Bernardo Torrisi a dá mu důstojnou práci na farmě. Vděčný Enzo začne poctivě pracovat na hospodářství, jenže jak to tak na Sicílii bývá, začne docházet na prácičky pro dona a jeho rodinu, kdy se z Enza pomalu, ale jistě stává soldato. Není na to sám, společnost mu dělají parťáci Luca, jeho mentor a čestný muž s vybraným slovníkem; a jeho přesným protikladem Cesare, jenž užívá bohémského života plnými doušky. Oba jsou Enzovi po boku a stávají se jeho blízkými přáteli.

Během prvních dní na hospodářství se Enzo seznámí s místní krasavicí, Isabellou Torrisi, dcerunkou samotného dona. Jak Enzo postupně stoupá po mafiánským kariérním žebříčku a buduje si uznání i úctu, tím častěji ho don Torissi pověřuje hlídáním své dcery, pro kterou má už vybraného snoubence. Enzo ví, že tahle slečna mu může přinést jen potíže, jenže Isabelle nechybí iniciativa a tak je na průšvih zaděláno. Jak je známo, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak Enzo zcela propadne své vášni pro okatou krásku s vlnitými kadeřemi. Enzo je mezitím přijat do rodiny, jenže je jen otázkou času, kdy taškařice s Isabellou přinesou své důsledky. Mezitím dojde k několika nešťastným událostem, které zapříčiní rozkol v Enzovi a jeho slibech. Bude jen na něm, čemu dá ve svém životě přednost… 

Připravte se na to, že hra je tradičně velmi filmová. Videohra mi dala 20 hodin parádní zábavy. Sice jsou v ději místa, jejichž obsah je odhadnutelný, ale není jich zase tolik, aby vám hra filmový zážitek zruinovala. Hru jsem odehrál jako fanoušek série v českém dabingu. Volím ho pro jeho krásné slovní obraty, práci s intonací i emocemi. Především musím pochválit lip-sync, kdy se dabing skvěle trefuje do otevřených úst postav i do jejich aktuálních emocí ve tváři. Probudí to u vás pocity, že ani nejde o dabing, ale o zamýšlený jazyk přímo od vývojářů.

Zůstaňme ještě chvíli doma; soundtrack ke hře složil skladatel Brian Transeau a zahrál ho Pražský symfonický orchestr, který se opět náramně povedl. Spoluvytváří parádní atmosféru celé hry. Jeho propracování a hloubka dosahuje stejných kvalit, jako měla originální hudba v druhé Mafii. Je tak dobrý, že by zasloužil samostatně vydat a poslechnout si mimo hru.

Cutscény si také zaslouží vychválit. Všechny se odehrávají v reálném čase přímo ve hře a díky day one patchi, který odemkl možnosti více snímku za sekundu, jsem nepoznal přechod z cutscény do gameplaye; vše je krásně plynulé. Vše se dá příjemně nastavit v hlavním menu hry.

Ale jak je na tom gameplay? Ze hry je poznat, že byl primárně dělán na ovladač a na konzole, což dnes platí pro celou herní sérii. Hráči na počítači tedy musí různé asistenty míření povypínat. Nicméně hra se na klávesnici a myši hraje také dobře. Především během přestřelek má hráč větší svobodu během míření a je jen na jeho schopnostech, jak dobře se mu během přestřelek povede. Konzolisté zase ocení pomocníky během míření i snazší souboje na nože. Ty jsou na počítači jediné větší mínus v hratelnosti. Jsou poměrně náročné, navzdory viditelné snaze tvůrců mít tlačítka pro ovládání souboje blízko sebe, ale prostoru na chyby v boji příliš není. Například ve finálním souboji s Il Merlem, po autonehodě a pádu ze skalnatého srázu, jsem se v boji na nože zasekl na nepříjemně dlouhou dobu a těch nadávek, co během boje padlo, byl víc než dost. Podobně jsem dopadl během přestřelky po zradě barona Fantonelly v továrně na tuňáky, kde jsem se zasekl tak na půl hodiny. Ale upřímně, více věřím tomu, že se mé schopnosti hrát akční hry pomalu vytrácí, takže to bude chyba spíše mezi klávesnicí a židlí. Naštěstí jsem oba eventy překonal a nemusel se ponížit a snížit obtížnost hry; už takhle jsem hrál na střední úroveň (a v budoucnu mě čeká další průchod na těžkou).

Stojím si tedy za tím, že stejně jako Mafia remake i Mafia Domovina se dá plnohodnotně zahrát jak na počítači, tak i s ovladačem na konzoli. Obě hry jsou na to stavěné.

Hraní hry je jinak více poutavé, než dřívější díly. Ve hře nemáte minimapu na okraji obrazovky, takže vám nezbývá nic jiného, než se orientovat podle směrových šipek na každé křižovatce, co vypadají jako dobové rozcestníky. Doporučuji si vypnout viditelnost cíle mise a v nastavení přístupnosti zmenšit HUD, aby měla obrazovka hry co nejvíce prostoru. Hra je tak velmi imerzivní, a když se ztratíte, stačí zmáčknout - všem herním veteránům série známou - klávesu TAB. Po dohrání hry se vám v možnostech výběru kapitol odemkne i volná jízda, takže si můžete otevřenou mapu hry vychutnat svým tempem. Po mapě jsou rozesety sběratelské předměty, takže i tahle činnost vás na několik hodin zabaví.

Gunplay je jinak příjemný, enemáci přemýšlí a taktizují, jak vás zmáčknout nebo takticky obejít. Dali mi zabrat, ale kombinace pušky a pistole / lupary (sestava, se kterou hraju v každém díle, pokud je to možné) mi dala zábavný mix zbraní na blízko i na dálku, se kterými se mi příjemně hrálo. Cover shooter mechaniku, co se ve hře vyskytuje, mám v oblibě, hraje se mi s ní o něco lépe. Toto není první díl, co staví gunplay na cover systému, takže si myslím, že k sérii Mafia tato mechanika prostě patří.

Ve správné Mafii nesmí chybět automobily a tady tomu není jinak. Doručuji si zapnout simulaci řízení, což udělá ze řízení vozů výzvu. Nejednou ztratíte kontrolu nad vozem, neboť jste ve velké rychlosti v mírné zatáčce najeli na hrbol, což vás rozhodí, roztočíte se a skončíte i s vozem pod mostem v místním potoce. Díky dobovému zasazení do let 1905 vozy ještě hodně připomínají koňské kočáry, jen s tím rozdílem, že mají vlastní motorový pohon. I pneumatiky hodně připomínají loukoťová kola, které se odlišují jen vrstvou kaučukové gumy po obvodu. Místní prašné silnice však vozům příliš nesvědčí a ani neexistující provoz mě moc nemotivoval jezdit v autech.

Teď napíšu něco, co bych nikdy nečekal, že o hře Mafia někdy řeknu, ale mnohem raději jsem sáhl po koni než po autě, pokud jsem dostal možnost výběru. Mnohem více mi to sedí do venkovského prostředí ze začátku 20. století, automobily byly tehdy ještě velká vzácnost. Stejně tu nejsou žádné kloudné silnice, jen prašné cesty a občas kočičí hlavy na mostech a ve městě. Herní atmosféra ze sedla koňského hřbetu byla přeci jen lepší.

Po grafické stránce hra běží až na pár zaškobrtnutí naprosto parádně. Unreal Engine 5 poskytl tvůrcům nástroj, jak realizovat fotorealistickou grafiku. Vše vypadá uvěřitelně a živě, především místní krajina a její ráz; květiny, pole, ovocné stromy, lesy, domy a jejich místnosti. Má to však svůj háček; hra je velmi náročná na grafiku. Přiznám se, že jsem se úplně nevyznal v grafickém nastavení, tak jsem prostě nastavil grafiku na preset „epické“ a jen si užíval nádherných detailů. Moje grafika i procesor to zvládal, jen se mi roztočily větráky o sto šest. Následkem bylo, že jsem si doma, uprostřed léta, pěkně zatopil a u hraní se nejen vlivem obtížnosti pěkně zapotil. Hra nicméně běžela stabilně, bez pádů a relativně plynule; na žádné dlouhodobé propady snímků jsem nenarazil. Tím ale nechci říkat, že propady nejsou; to ne, občas se vyskytnou, ale po vteřině je hra zpátky na požadovaných FPS. Jediné, co občas zazlobí, jsou probliky textur, známé už z her běžících na předchozí generaci enginu. Naštěstí nejsou příliš časté a netrvají příliš dlouho.

Co tedy říci závěrem? Po pěti letech tu máme zpátky další díl ze série Mafia, tentokrát úplnou novotinu. Je z ní poznat, že se jedná o projekt, který byl úspěšně dotažen do konce tak, jak ho tvůrci zamýšleli. Příběh je správně mafiánsky temný s drobnou příměsí humoru. Avšak když nahlédnete do diskuzí pod recenzemi na internetu, všimnete si hlasité části hráčů, co po shlédnutí několika videí hru automaticky odsoudili, aniž by ji sami zahráli a hru označili za AAA odpad. Začínám nabývat dojmu, že je dnes trendem vše nové předem odsoudit a kdo tak nečiní, je jen vazalem velkých studií a vděčně přijímá vše, co tyto studia vydají. Tato přebujelá snaha vymezit se vůči každé videohře, co v dnešní době vychází, do hodnocení her podle mého názoru nepatří. A už vůbec ne do Mafie, které se povedl návrat na jedničku.

A pamatujte, přátelství je sračka

Pro: Vynikající filmový příběh, dobová atmosféra, originální soundtrack, skvěle napsané postavy, český dabing, imerzivní gameplay, fotorealistická grafika, odemykatelná volná jízda, příjemná hrací doba, poznámky po stolech

Proti: Neduhy Unreal Enginu 5, tedy propady FPS a problikávání textur, gameplay je poněkud repetitivní

+23
  • PC 70
Takže dohráno. Chvíli jsem váhal, jaký hodnocení tomu vlastně dám. Nakonec 70 %. Když to vezmu ve zkratce, vizuálně je to krásná hra, která je velmi krátká a z pohledu hratelnosti velmi primitivní. Navíc se najde pár technických nedostatků. Tak si to rozebereme.

Hra je plná filmových scén, až člověk chvílema přemýšlí, jestli ještě pořád hraje hru, nebo kouká na film. Dobře se na to kouká, takže nic proti tomu. Jenže ak se cutscény spouští přímo během hraní, když třeba přijdete na konkrétní místo, tak tady trochu pokulhává technická stránka, kdy při spouštění nebo ukončení cutscén často dojde k propadu FPS a zalagování. (Přičemž hráno na solidním železe s RTX 4090.)

Obecně je grafika krásná, dobře se na to kouká. Některé detaily textur jsou pomalu na úrovni, kdy by nějaký screenshot šel zaměnit s fotkou. Unreal Engine 5 umí být superkrásnej na pohled. Má však i svoje mouchy. Třeba prorůstání vegetace pevnýma materiálama. Tímhle UE trpí snad od jakteživ, jen se divím, že to do dnešního dne nikdo nevyřešil.

Celkově dohráno za 14 hodin, což mi u hry za 50 € přijde jako smutně krátký herní čas. Srdcaři to dají i na jeden zátah. Krátká herní doba je dána lineárností, která zároveň dost šidí prvky hratelnosti. V podstatě jdete z questu do questu, na nějaký otevřený svět nebo vedlejší questy můžete rovnou zapomenout. Skončí jeden quest, cutscéna, posun v čase a jsme v dalším questu.

Bytostně nesnáším, když mi hra nedovolí si ji uložit kdy já uznám za vhodné. Vždycky si vzpomenu na Vávru a jeho posranou Sejvovici. Proč mi má někdo kecat do toho, kdy si já chci uložit hru? Během hraní nastanou situace, kdy to člověk prostě potřebuje vypnout a nechce pak něco opakovat. No tak ani tady si hru neuložíte. Ukládá se sama v "checkpointech" a to tak debilně, že ani nepoznáte, kdy se vlastně ukládá. Můžete jen tipovat.

Hratelnost je vlastně dost primitivní. Z questu do questu, většinu questů plníte s nějakým parťákem, který vám svým postupem vytyčí trasu, možnost prozkoumávat svět je tak takřka nulová (vyjma samotných lokací, kde se odehrává hlavní část questu). Samotné questy jsou vesměs o tom, že se buď někde plížíte a nesmí vás chytit, nebo to můžete vystřílet, kdy se schováváte za bedny jako v každý konzolovce. Dost často kombinace, kdy směrem tam se musíte plížit, směrem zpátky se musíte prostřílet. Do toho si střihnete jeden závod na koních a jeden závod v autech. Nic inovativního. Některé prvky hry nedávají moc smysl, třeba obchod, kde si může nakupovat zbraně a vybavení. Poprvé vám ho ukážou zhruba po dvou hodinách hraní a protože je všechno tak uzavřené, tak se do něj dostanete během hry ještě přesně jednou, cca dvě hodiny před koncem. 

Celkově jsem z toho spíš zklamaný. Jak jsem psal v úvodu, po vizuální stránce je to krásná hra. Ale mám pocit, že jsem za svoje peníze dostal dost málo muziky. Celkově to na mě působí dojmem, kdy se vydavatel rozhodl podojit značku. Mafia má super jméno, vizuálně to udělali krásný, takže na videích a screenshotech to vypadá dobře, pročež si to jistě koupí spousta lidí. Co ovšem nechápu, jsou ty nadšený recenze, stejně jako nechápu všechny ty 80%+ hodnocení tady. To dneska hráčum fakt stačí hezkej vizuál a 14 hodin lineární hratelnosti, aby pro ně byla hra dobrá? Neni to spíš nostalgie po značce?

Čímž se dostávám k dabingu, který je v recenzích taky vychvalován. Já jsem teda člověk, co drtivou většinu věcí sleduje v originále s titulky a český dabing bytostně nesnáším. Přesněji řešeno si myslím, že dobrý dabing u nás existoval tak někdy v 90. letech, možná na začátku nultých let, kdy dabing dělali skuteční herci. Dnešní dabing je podle mě sračka co trhá uši. A český dabing Mafie chvílema trhá ušit taky - některé postavy jsou nadabovány ucházejícně, jiné trhají uši. Ale asi jsem nenarazil na jedinou postavu, kde bych si řekl "wau, to je dobře nadabovaný," pročež nechápu ty pochvalné recenze na dabing.

Sečteno podtrženo, je to možná víc filmový, než herní zážitek. Nic pro hardcore hráče. Casual hráče to určitě bude bavit, ale vzhledem k hern době bych asi klidně počkal, až bude v nějaký akci za půlku.

Pro: grafika; filmová atmosféra; krásný cutscény

Proti: krátká herní doba; lineární; primnitivní hratelnost;

+5 +12 −7