Lunar: Silver Star Story Complete

Ačkoliv nemám rád JRPG, u všech tří her, které jsem v životě dohrál (Chrono Trigger, Final Fantasy III a IX), jsem se opravdu bavil. Na druhou stranu japonských her na hrdiny jsem jak na tabletu s Androidem, tak především na emulátorech PlayStationu a Super Nintenda vyzkoušel desítky a drtivou většinu jsem po několika hodinách ukončil, protože mě prvky typické pro JRPG začaly lézt na nervy. O jakých prvcích je řeč? Otřepaný příběh, v němž banda puberťáků zachraňuje svět před ultimátní hrozbou. Nekonečné brouzdání po mapě kvůli zvýšení úrovně hrdinů. Nekončící řada náhodných, opakujících se soubojů na tahy. Nemožnost ovlivnit vývoj hrdinů. V každém novém městě kompletní přezbrojení všech postav, protože tam obchodník prodává výbavu, která má o tři čísla vyšší statistiky. Pochybnosti členů družiny, jestli jsou oni skutečně ti vyvolení, atd. Přestože mi tohle všechno na JRPG hrách vadí, čas od času si stejně nějaké vyzkouším, abych ho po pár hodinách otráveně odložil na neurčito. Vlastně ani pořádně netuším, čím mě Lunar: Silver Star Story zaujal natolik, že jsem u něj vydržel a s chutí jej dohrál.

Lunar mě každopádně hned od počátku okouzlil grafikou. Ta je sice opět naprosto typická pro JRPG z devadesátých let, ale pokud máte tento styl rádi, dokáže chytnout za srdce. Tato hra vyšla původně na dnes již skoro zapomenutou konzoli Sega CD a po pár letech se dočkala nového vydání na Segu Saturn a PlayStation, kde došlo ke značnému grafickému vylepšení. Právě z playstationové verze vychází Lunar Silver Star Story Touch, kterou jsem na svém tabletu dohrál. Díky tomu, že hra původně vyšla na CD, které mělo mnohem vyšší kapacitu než tehdy běžně užívané cartridge, dočkala se i slušné řádky videí, která provázejí zásadní dějové okamžiky. Když už jsem u toho zpracování, tak hudba je rovněž excelentní a obsahuje celou řadu melodií, které stojí za poslech i samostatně. Ne nadarmo se v čtyřdiskové verzi pro PlayStation objevil celý soundtrack samostatně na jednom CD.

K příběhu asi nemá moc cenu se šířeji rozepisovat. Hrajete za mladíka Alexe, který obdivuje bývalého pána draků a proto se rozhodne, že se vydá v jeho šlépějích. Spolu s kamarádem a dívkou, s níž vyrůstal, se vydá do blízké jeskyně, ve které jeden ze čtyř bájných draků žije. Od něj se dozví, že u každého z draků musí splnit jejich zkoušku, aby od nich získal část legendární zbroje a stal se novým Dragonmasterem. Jenže pak se "naprosto nečekaně" objeví ultimátní zlo, které se rozhodne, že nastal čas na ovládnutí světa, což se mu může podařit jen za pomoci Alexovy přítelkyně (která je převtělením bohyně). Alex se rozhodne ji zachránit, k čemuž mu pomůže další banda puberťáků, která se na něj postupně nabalí. Nemůžou samozřejmě chybět nějaké ty pochybnosti, jestli to dokážou, zrada mezi přáteli, osudová láska a další nutná klišé. V rámci žánru se jedná o průměr, který nezklame, ale ani nenadchne. Mně osobně vadil akorát neskutečně přeslazený závěr, kdy se všichni objímali a ujišťovali o nekonečném přátelství ještě dobrých dvacet minut po zničení hlavního padoucha.

Hlavním důvodem, proč jsem u Lunaru vydržel, bude asi to, že ve verzi pro PlayStation jsou všechny potvory na mapě viditelné, takže se na ně můžete dopředu připravit a pokud chcete, lze je zkusit obejít a boji se tak vyhnout. Lunar: Silver Star Story Touch přinesla ještě jednu velkou výhodu, a sice to, že si lze nastavit vyšší zisk zkušeností a peněz ze zabitých potvor. Maximální navýšení je čtyřnásobné, což už mi přišlo trošku přehnané, ale jelikož nesnáším grindování, rozhodl jsem se obojí zvýšit na dvojnásobné hodnoty. Díky tomu jsem se nikde nezdržoval a hru jsem dohrál přibližně za dvacet hodin, což mi připadá jako naprosto ideální délka. Po celou dobu jsem šel v podstatě jen po hlavní dějové linii. Určitě se ve hře vyskytují i nějaké vedlejší úkoly, ale já jsem na žádný nenarazil. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem si zhruba ve třetině hry přestal povídat se všemi postavami, které jsem potkal. Ty jsou totiž až neskutečně upovídané. Jednak mají vždy připraveny alespoň dvě různé informace, které vám sdělí a navíc se jejich sdělení mění v závislosti na událostech, které ve světě kolem nich probíhají. Na jednu stranu to pomáhá skutečnému vcítění do děje, ale na druhou stranu je toho čtení na počítačovou hru zkrátka moc.

Na závěr něco málo k soubojům. Ty probíhají jako ve všech podobných hrách na tahy, ale odlišují se tím, že si můžete nastavit až tři různá rozestavení vaší party. Nikdo z těch, kdož se souboje účastní, totiž nezůstává na místě, ale všichni se v jeho průběhu pohybují. V závislosti na vzdálenosti a úrovni hrdinů se určuje to, kolik úderů vaše postavy během jednoho útoku zasadí. Každý z hrdinů má osm speciálních útoků (nebo kouzel), které jsou charakteristické jen pro něj. Jsou to jako obvykle mnohem silnější útoky na jednoho nepřítele, což se hodí zejména v soubojích s bossy a pak plošný útok na více nepřátel najednou, což urychluje řadové souboje. I když mě soubojový systém po většinu času bavil, ke konci se už přeci jen začínal stávat repetitivním. Naštěstí výhodou Touch verze je to, že souboje i pohyb po mapě se dají až trojnásobně zrychlit.

Lunar: Silver Star Story je kvalitní JRPG, které by si měl zahrát každý fanoušek žánru. Ale chybu s ním neudělá ani člověk, který těmto hrám neholduje a chtěl by si nějaký kousek alespoň vyzkoušet. Určitě bych ale doporučoval verzi Touch pro Android, protože pokud ho nemáte rádi, vyhnete se grindování.