Lost Planet: Extreme Condition

WARNING: V tomhle komentu prskám spoilery jedna radost, ale tagovat nehodlám. S takhle debilním dějem to stejně nemá cenu.

Když jsem prvně slyšel o tuté hře, čekal jsem solidní střílečku s dobrým dějem podobným Hvězdné pěchotě. Ve videích jsem viděl tohohle jednoho osamocenýho chlápka masakrovat vetřelce všeho druhu, kteří působili pěkně tuze, pokud se netrefoval do jejich slabin. Takže jsem si říkal, že tenhle chlápek asi bude jakýsi commando či nějaký druh armádního agenta nebo něco takovýho. Zkrátka něco, co by jeho misi dávalo jakous takous váhu.

No, tak na to zapomeňte…

Tenhle chlápek (Wayne…krásné jméno pro Japonce) vlastně pro „armádu“ pracoval, ale při hraní samotném pracuje pro barevné piráty (kompletní sada i s roztomilým ženským sidekickem, který vás zprvu podezřívá, ale nakonec se do vás samozřejmě zamiluje, a s jedním malým chlápkem, který všude byl všechno zná, je divnej a divně se oblíká). Příběh, který by potenciálně mohl být skvělý uvážím-li jeho podstatu (jak mají lidé potíže s kolonizací mimozemšťany přeplněné planety), je ve skutečnosti tak zdebilzován, že při každé custcéně člověk akorát uvažuje, jaké klišé bude teď použito. Zlej chlápek polepšen v klaďase poté, co ho zajmete? Ta žena, co s váma bojuje, za vás nakonec položí život? Nebo třeba touha hlavního hrdiny po pomstě na velkém ošklivém korporačním stroji, který zabil jeho otce?

A jak, tážu se, dosáhne tento chrabrý muž těchto vznesených cílů v tomto ultimátním questu za záchranou světa? No, přirozeně cuckováním všeho, co se před ním jenom pohne. A toho, co se nepohne, jakbysmet…a od toho se pak odvíjí celá hratelnost hry. Sebrat ňákou bouchačku (od počátečního kulometu přes brokovnice až k raketometům, na které člověk taky narazí dost brzy) a všecko zběsile střílet. Třikrát se trefit do zmrzlého auta, načež auto vybuchne, což hrdinovi dá velmi potřebnou termální energii, aby dokázal přežít v této kruté nekonečné zimě. Rychle střílet na nepřátelé a zároveň se vyhýbat jejich útokům, a pokud by se snad našli nějací až příliš silní, tak naskočit do nějakého kolemležícího mecha a všechny a všechno poslat do horoucích pekel. A to je prosím vše. Všech těch 11 misí bude nejzajímavějším úkolem pro našeho hrdinu střílet do žlutých částí vetřelčích těl a poskakovat po kopcích na horách. Jistě, mechobitvy by teoreticky mohli místy činit potíže, ale hra má pro takové případy další eso v rukávu. V takovém případě stačí obletět (doslova) celý bitevní pole a posbírat příhodně pohozené zbraně a munici a, opět, všechno rozomáčkovat na cimpr campr. A pokud snad zničí vašeho mecha tak neva, pravděpodobně se poblíž najde nějaký prázdný a funglnový.

Celá hra takhle následuje stejný vzorec jak v hratelnosti, tak ději. Ani pod mikroskopem by se tu za celou herní dobu nenašlo ani ždibítka originality. Postavy jsou k povšimnutí pouze tím, jak anime-sky působí. Grafika je pěkná a vyhazovat všechno do luftu je docela zábavné, ale tahle hra od začátku do konce ani jednou nenabídne něco nového. Budete si připadat, jak kdybyste hráli starého Megamana. Na Saturnu to byla kvalitní zábava, plošinky, likvidace nepřátel jednoho po druhém v lineárních scenériích… Ovšem na PC, PS3 nebo 360 (btw: Když už vydáváte hru na PC, to nejmenší co byste mohli udělat, je konvertovat tutoriál z xboxového ovládání) tahle formule prostě nestačí. Je to tak povrchní, tak předvídatelné, jakým způsobem se každá postava chová a všechny úkoly, které na vás hra plive, že jednoduše nedokážu pochopit, jak mohla právě tahle hra čelit svýho času prodejním žebříčkům. Hratelnostně nenabízí nic, dějově nenabízí nic, kvůli grafice to asi shánět nikdo nebude (a bóže, to jsem ještě nenapsal ani písmeno o tom, jak bolestivě mizernej to má voice acting). Obšlehává to tolik rozdílných her, že ve finále to působí jako puzzle, které ovšem nelze složit, protože každý kousek je z jiného celku.