Diskuze

Po pravdě- o hře jsem měl pochybnosti, a tak se mi hned nechtělo dávat 1600 kč/novou hru (raději starší, odladěnou a za polovic). Tím jazýčkem na vahách, který rozhodl pro předobjednávku bylo první video ze hry, kdy se hlavní hrdina prodíral lesem.

V diskuzích, které tak různě pročítám, několik lidí uvádí zlepšení doskakování textur (při hraní na konzoli) když používá externí SSD disk. Nad externím diskem jsem už uvažoval (hlavně kvůli zkrácení loadingů ve Skyrimu), a tak bych mně zajímalo, zda někdo z Vás má zkušenosti s hraním na XOX,XOS a XOX,XOS + SSD a podobně.

Jinak hra mně pochopitelně taky uchvátila


KC:D je jednou z her které herním pojetím navazuje na "stará dobrá RPG" a podle mně se velice blíží definici kvalitního RPG, který jsem objevil v úvodu hry GODS z Levelu blahé paměti:

Zamyslete se, co je podle vás znakem kvalitní počítačové "hry na hrdiny". Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu- rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáte ve chvíli, kdy se vám v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnout se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi., kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale VY se tam jednou dostanete, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v pohledu první, nebo třetí osoby, izometricky, nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity

Prostě to rozhlížení se, to že velice rád zpomalím herní tempo, kdy musím používat mozek a říkat si: co bych sakra asi tak udělal. Nenastane situace: Pán jeskyně tě pověří veledůležitým úkolem: Dones mi "úkolový předmět" (a ať chceš, nebo nechceš- má nad rukojetí píčinec, udělal jsem ti značku na mapě, na vstupních dveřích, přihodil jsem satelitního odměření vzdálenosti s přesností na milimetry, směrovku na kompasu a klidně tři, čtyři roky počkám, než mi ji přineseš.


Takovéto- jedu autem a vzpomínám na momenty ze hry- třeba ve vesničce nad Talmberkem v kopci u lesa (stejně to máme u nás na Valachách) jsem objevil nádherný výhled na krajinu.
Ukázal jsem ho Alešovi (od nás z práce, hry nehraje) a říká dobrý... a pak koukal s obdivem, bo se Jindřich zvednul z kadibudky a šel si dál po svých....
A to se ještě nemám žádnou knihu ke čtení...