War is our bussiness.
Arran Danner si život v míru takřka nedovede představit - vojna byla vždy jeho živobytím. Veterán z United Colonial Army už pár let mačká spoušť za Phantom Talon Corp, které šéfuje cynický Anders Benoit pro něhož je 2. extrasolární válka další ze „zbohatni a vypadni“ záležitostí. Danner je tichý chlápek plnící rozkazy, ale poznání, že obě strany meziplanetárního konfliktu k sobě nemají při páchání zla přes rozdílné ideologie vůbec daleko, v něm hne něčím, co by jako profík snad ani neměl mít. Poslechne tentokrát svědomí, nebo opět jenom shrábne cash?
Po PSPčkovém Killzone: Liberation (2006) v pořadí druhá odnož série pro handheldy se odehrává mezi Killzone 2 (2009) a Killzone 3 (2011), přičemž hratelností se Mercenary zmíněným titulům díky využití analogových páček plně vyrovná. Gamepadovému ovládání sekunduje horní dotykový displej k finišům, příležitostně i k výslechům nepřátel, ten spodní přijde vhod na sprint a zoom sniperky. Pohybový senzor se zase šikne na cílení přes jakákoliv mířidla. Dokončení každé z devíti misí odemyká po třech kontraktech, což je příležitost k jejímu znovurozehrání.
Nejširší nabídka zbraní (25) v celé Killzone sérii najde své uplatnění i ve hře až osmi hráčů na celkem osmi mapách. Mercenary Warfare je bojem proti všem, Guerilla Warfare střetem teamů na killy a ve Warzone teamy plní rozličné úkoly po mapě. V SP i MP části vám za každé zabití, asistenci či sběr střeliva na účet naskakuji vekťanské dolary na nákupy v Blackjackově zbrojnici. Další peníze vám vydělává kompletace balíčků „kanastových“ valor cards (karet odvahy) získávaných nálezy intelu v kampani a také z těl padlých spolu a protihráčů v multiplayeru.
Do pěti kategorií rozdělené metály (weapon, equipment, VAN-Guard, multiplayer, misc, mission) představují vnitřní achievementy hry odstupňované od bronzového za 300, přes stříbrný, zlatý, až po expertní za 3000 dolarů. Každý získaný metál znamená body, skrze něž stoupáte od nejnižší (Private) k nejvyšší (General) hodnosti. DLC přidávající zdarma remaky dvojice nejpopulárnějších multiplayerových Killzone 2 map z 19. února 2014 následovalo Killzone: Mercenary - Botzone Soldier Training umožňující od 26. dubna téhož roku offline hraní všech osmi map s boty.
Všivák
Jedna ze tří FPS akcí, které byli exkluzivně vyvinuté pro PS Vitu. Po výborném Resistance: Burning Skies a vcelku dobrém Call of Duty: Black Ops - Declassified přichází na řadu Killzone: Mercenary. O kterém musím říct, že je z nich nejlepší. Přináší vybroušenou hratelnost a nadupanou porci obsahu, který hráče nutí hrát mise pořád dokola a razantně tím prodlužuje výdrž hry. Nehledě na multiplayer, na který asi byl kladen větší důraz, než na singleplayer.
Kampaň pro jednoho hráče se může na první pohled zdát docela krátká. A ona krátká je. Nezabere moc času jí dohrát. A to ani navzdory vyšší obtížnosti hry. - Už na střední obtížnost nechá hráče pořádně zapotit. Přesila je velká a hra po hráči vyžaduje precizně zvládnout ovládání a v akčních pasážích zabíjet co možná nejrychleji. Co byste také bez přesné mušky dělali v multiplayeru, že. - Hlavní kouzlo Mercenary je hlavně ve znovuhratelnosti jednotlivých misí pomocí kontraktů. To znamená: Dohraj misi předepsaným stylem hry, s předepsanou výzbrojí. Každá mise obsahuje tři kontrakty. Díky tomu máte v misi co dělat minimálně na čtyři dohrání.
Systém zbraní funguje na bázi nákupů. Zapomeňte na sběr od padlých nepřátel. Tady si musíte jejich zabíjením na zbraň a výstroj vydělat. Před každou misí se vyzbrojíte preferovaným vybavením a jdete na to, přičemž přímo ve hře si můžete v bednách podle potřeby měnit zbraně , výstroj, nebo dokupovat náboje za peníze. Je libo býti nespatřen a vojáky likvidovat potichu? Nebo naopak se ozbrojit těžkými zbraněmi a nepřítele rozstřílet pěkně po starém způsobu? Zbraní a výstroje je k dispozici dostatek.
Hra klade velký důraz na role. Jakmile spustíte poplach, vyrojí se na vás trojnásobný počet nepřátel. Naopak vás penězi odmění za úspěšný stealth postup. Musím říct, že zábavné jsou oba styly hry. Když se nepovede stealth, je zbytečné se vracet k posledním checkpointu. Akce totiž v Killzone: Mercenary, stejně jako v předchozích dílech, má pořádné grády. Je to zábava a dá se to hrát dokola. Co víc si na malou konzoli přát? Možná víc her tohoto žánru. A také vyšší výdrž baterie u her s takto vyspělou a náročnou grafikou.
Kampaň pro jednoho hráče se může na první pohled zdát docela krátká. A ona krátká je. Nezabere moc času jí dohrát. A to ani navzdory vyšší obtížnosti hry. - Už na střední obtížnost nechá hráče pořádně zapotit. Přesila je velká a hra po hráči vyžaduje precizně zvládnout ovládání a v akčních pasážích zabíjet co možná nejrychleji. Co byste také bez přesné mušky dělali v multiplayeru, že. - Hlavní kouzlo Mercenary je hlavně ve znovuhratelnosti jednotlivých misí pomocí kontraktů. To znamená: Dohraj misi předepsaným stylem hry, s předepsanou výzbrojí. Každá mise obsahuje tři kontrakty. Díky tomu máte v misi co dělat minimálně na čtyři dohrání.
Systém zbraní funguje na bázi nákupů. Zapomeňte na sběr od padlých nepřátel. Tady si musíte jejich zabíjením na zbraň a výstroj vydělat. Před každou misí se vyzbrojíte preferovaným vybavením a jdete na to, přičemž přímo ve hře si můžete v bednách podle potřeby měnit zbraně , výstroj, nebo dokupovat náboje za peníze. Je libo býti nespatřen a vojáky likvidovat potichu? Nebo naopak se ozbrojit těžkými zbraněmi a nepřítele rozstřílet pěkně po starém způsobu? Zbraní a výstroje je k dispozici dostatek.
Hra klade velký důraz na role. Jakmile spustíte poplach, vyrojí se na vás trojnásobný počet nepřátel. Naopak vás penězi odmění za úspěšný stealth postup. Musím říct, že zábavné jsou oba styly hry. Když se nepovede stealth, je zbytečné se vracet k posledním checkpointu. Akce totiž v Killzone: Mercenary, stejně jako v předchozích dílech, má pořádné grády. Je to zábava a dá se to hrát dokola. Co víc si na malou konzoli přát? Možná víc her tohoto žánru. A také vyšší výdrž baterie u her s takto vyspělou a náročnou grafikou.
vysťa92
giantmace
borac555
Pro: prolínání funkčního stealthu s funkční akcí, znovuhratelnost díky kontraktům
Proti: na jednorázové dohrání přeci jenom hodně krátké