James Bond 007: Nightfire

Jelikož jsem poslední dobou do komentářů házel odkazy na své recenze, rozhodl jsem se to vzít jako menší kompenzaci a napsat krátký komentář exkluzivně pro DH, abych se trochu odvděčil. Ne, samozřejmě tu nebudu předstírat zájem o čtení mých publikací vybranou DH společností. Každopádně herní bondovky patří k mým snad nejoblíbenějším akčním hrám a vždy si k nim rád něco napíšu a při psaní si o nich tak trochu zpětně popřemýšlím. Tohle je navíc poslední originální bondovka, která mi zbývala, a jsem z toho tak trochu rozmrzelý. 

Naštěstí jsem ale rád, že jsem tohle putování mohl ukončit na velmi vysokém stupínku. Nightfire je totiž podle mě – tedy konkrétně PS2 verze – jednou z nejlepších herních bondovek. I když ne tou úplně nejlepší, Everything or Nothing je pro mě pořád o kousek výš. Když už jsem ale nakousl, že dobrá je hlavně PS2 verze, chci se na úvod ještě na chvíli zastavit u té PC.

Ta je postavená na Gearcraft enginu, který se kvůli svému zaměření primárně na FPS příliš nehodil pro automobilové sekvence nebo arkádové rail shooter části. PC verze je tak o tyto pasáže ochuzená a působí spíš jako poměrně nudná střílečka, kde kromě pár gadgetů podle mě hra vůbec nepůsobí bondovsky. Navíc je na můj vkus až příliš „vyčištěná“ a grafika působí sterilně. Jako malý jsem ji tehdy dohrál, ale nemám na ni zrovna příjemné vzpomínky. I proto jsem si Nightfire , nevědomý rozdílů mezi verzemi, nechával až na konec svého bondovského tažení. Jakmile jsem se o těchto rozdílech dozvěděl, s chutí jsem po hře skočil a nelituji. 
 
Už úvodní sekvence se sniperku a krátkou automobilovou honičkou za doprovodu velmi povedeného soundtracku navodí správnou atmosféru. Celou hru jsem pak sjel na dvě posezení. Jsem rád, že se tu opět vrátily ujeté akční scény, pár stealth pasáží a hlavně typicky bondovský, dnes už naprosto nekorektní sexistický humor, kdy je každá hláška v podstatě jedno velké sexuální innuendo. Což bylo typické hlaně pro hry, kdy Agenta 007 vždy skrouhli jen na chodící továrnu na tento druh hlášek.

„Bonde, nemáme šanci tyto dveře penetrovat.“ „Všechno se dá penetrovat se správným náčiním, agentko.“ MILUJU.
 
Co zůstalo při přechodu od Agent Under Fire víceméně stejné, je gameplay. Samozřejmě se vylepšil grafický kabátek, hra se lépe ovládá a Brosnan je prostě Brosnan. Struktura levelů je ale velmi podobná. Máte tu stealth mise, které se často ke konci překlopí do akce, čistě akční pasáže a pak jízdy v autech nebo rail shooter sekvence. A mě to bavilo. Je sice škoda, že hra vám nedává větší volnost v používání gadgetů a často je využijete hlavně ve skriptovaných momentech, i tak ale cením jejich design a hravost. Zapalovač ala kamera? Top.

Samotná akce je skvělá. Jakmile si zvyknete na trochu tužší ovládání kamery pomocí dvou analogů, dostane vás. V kombinaci s fenomenálním soundtrackem je to čistá radost. Automobilové sekvence se navíc kupodivu ovládají výborně a bavily mě opravdu hodně. Podle mě patří k nejlepším v celé sérii. 

Co se týče obtížnosti, jsem rád, že jsem hru hrál přes emulaci na Steam Decku. Ta fungovala snad nejlépe ze všech emulací, které jsem kdy zkoušel. Oceňoval jsem možnost kdykoliv ukládat, protože checkpointy jsou od sebe často dost daleko a místy se, podobně jako u předchozích dílů, stává, že někam dojdete a než se rozkoukáte, je po vás. Opakovat pak dvacet minut postupu není úplně ideální. Jinak jsem ale s obtížností žádný zásadní problém neměl.

To je asi vše. Fakt jsem si to užil a o to víc dokážu, na rozdíl od spousty lidí, ocenit nově připravovanou bondovku. V akci totiž působí stejně přepáleně jako tyhle starší hry. Dost mě zarazilo, když jsem četl názory, že akce není bondovská a že to působí jako Uncharted . To lidi v životě neviděli bondovský film? Brosnanovky, Moorovky nebo Daltona? WTF? Za mě je to přesně v duchu série. Stačí si vzpomenout na scénu z Nightfire , kdy ujíždíte na sněžném skútru a přitom kosíte záporáky kolem sebe.