Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 95
Zatrubte na trubky, vyvěste vlajky, naleštěte podlahy a oblečte se svátečně. Herní podsvětí a semetiště zla v podobě EA vyvrhlo na svět hru, která není špatná. Nejenže není špatná, ale je přímo skvělá. Ačkoliv osobně nemám rád jak osobu Josefa Farese, tak cokoliv z područí EA z posledních 10ti let, tak jsem s penězi zariskoval a nelituji ani halíře. It Takes Two je klenot, který můžu jenom doporučit a nemám k němu prakticky žádné výhrady.

Premisa hry je poměrně přímočará a dost jasná už z prvních trailerů: rodiče malé holčičky plánují rozvod, ale zázrakem kouzelného přání a upřímných, dětských slz se dá do pohybu jakési "kouzlo", které uvězní rodiče v malých panenkách a lehce otravná, oživlá, hispánská kniha lásky se snaží vyžehlit jejich vztah tím, že je nutí ke spolupráci. Tolik k příběhu, žádné hluboké promyšlené úvahy o smyslu života a divoké zvraty nečekejte, tato hra je úplně o něčem jiném. O spolupráci. Kolem kooperace dvou lidí je vystavěna celá hratelnost a všechno funguje naprosto skvěle. Nejedná se o kooperaci, na kterou jste většinou zvyklí, alá "já střílím z brokovnice, ty střílíš ze samopalu, to nám to ale jde". Hra a jednotlivé levely jsou navrženy tak, že jeden bez druhého projít nemůžete. V každé úrovni získá jak Cody, tak May unikátní schopnost, která je sama o sobě většinou k ničemu, ale v teprve v kombinaci se schopností vašeho partnera budete moci projít úrovní dál. Vaši hrdinové tak dostanou do rukou například kladivo a hřebíky, nebo metač pryskyřice a zapalovač, nebo každý jednu polovinu magnetu. Budete bojovat, skákat, utíkat nebo řešit hádanky. Každou chvíli vás hra překvapí nějakým novým vybavením, na který jsou navázané většinou velmi originální a neokoukané mechanismy. Samotné levely jsou pak velmi pestré, bohaté, detailní a průchod mezi nimi je krásně plynulý, stejně jako samotné ovládání, které je dostatečně komplexní, ale zároveň jednoduché a hlavně přesné, jak se na plošinovku sluší. Většinu času se pohybujete v koridoru, ale sem tam se objevíte ve větší volné lokaci, kde můžete svévolně prozkoumávat, co se vám zachce, hrát minihry nebo jen tropit neplechu s interaktivním prostředím.

Dobrou atmosféru pak doplňuje velmi pěkná stylizace, modely nepřátel a hrdinů, hudba, voice acting a celkové atmosféra hry, která je tak akorád vážná a tak akorád dětsky hravá. Je asi třeba uznat, že si hra občas až moc okatě půjčuje z jiných her, ať už je to Diablo, nebo Ratchet, nebo hry od Nintenda. Pravda ale je, že žádný z těchto mechanizmů není ve hře tak dlouho, aby to působilo jen jako vykradení jiné hry a na každý jeden vypůjčený prvek přijdou čtyři nové originální.

Ještě nikdy jsme se s ženou u společného hraní takhle dobře nebavili. Upřímně a od srdce jsme se nasmáli a upřímně a od srdce jsme si pobrečeli nad nejbrutálnější vraždou toho nejroztomilejšího herního antagonisty v dějinách.

Avšak pozor, pokud se snad chystáte hrát s někým, kdo videohry moc nehrává, mohla by na něj tahle hra být trošku těžká. Čas od času hodně záleží na rychlých reakcích a zručnosti hráče, a jelikož nejde hru hrát tak, že se jeden z vás veze, musí být oba hráči alespoň průměrně zkušení. Takže pozor, aby tato hra právě naopak nevedla k vašemu rozvodu :)

It Takes Two bylo velmi milé překvapení a je to skvělá hra.

Pro: Stylizace, postavy, mechanismy, ovládání, hudba, akce, prostředí, kooperace, Queen Cutie

Proti: Nic

+31
  • PC 95
 Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše 

Nebudu chodit kolem teplého piva, tohle je bezkonkurenčně nejlepší kooperačka, jakou jsem kdy hrál. To množství nápadů, které je na každém kroku, je až neuvěřitelné. Prakticky pořád jsem se těšil, co na mě čeká za dalším rohem. Hratelnost se neustále mění a chvíli jsem hrál arkádu, chvíli plošinovku, pak diablovku, bojovku, no prostě je tu snad všechno... :-)

Každý level je naprosto odlišný od předchozího a stejně tak i hlavní protagonisté získají vždy nové originální schopnosti. Celá hra jsou jedny velké designérské hody a já často nevěděl, kam dřív koukat, zvlášť když u toho je nutné přeskakovat z kolejnice na kolejnici, zaměřovat vosí roje nebo zdrhat před krtky... :-)

Audiovizuál je zkrátka nádherný a nad míru povedený. Totéž hratelnost, které ty množství nápadů vypomáhají v tom, že se ve hře stále děje něco jiného, takže se ten který nápad nestihne obehrát natolik, aby začal nudit. Je pravda, že herní doba je vcelku dlouhá a občas je to trochu natahované, ale já se bavil celou dobu. Perličkou je ještě 25 různých nepovinných miniher, které je ale ve většině případů nutné najít.

It Takes Two je naprosto skvělá hra, dokonalá kooperačka a rozhodně po právu hra roku 2021. Rozhodně dám někdy znovu.

Pro: Vynikající a rozmanitá hratelnost; množství nápadů; minihry.

Proti: Občas trochu natahované.

+31
  • PS4 95
Čekal jsem, že It Takes Two bude mít různorodou hratelnost. Nečekal jsem ale, v jakém rozsahu to bude. Ta hra v sobě obsahuje neuvěřitelně hodně žánrů. A nejlepší na tom je, že to celou dobu nemá hluché místo a hratelnost funguje pořád stejně dobře. It Takes Two vás ani náhodou neznudí stereotypem. Hratelnost se zde mění jako počasí. A to i přes překvapivou délku hry.

Coop hra, ve které se bez totální spolupráce nedostanete ani o kousek dále. To by v tomhle typu her nemělo být překvapující. Je ale skvělé, jak je to celé vyvážené. Každá z postav často dělá úplně odlišnou činnost než ta druhá. A pokaždé je to zábavné. Opravdu si nedokážu vzpomenout, že by jsme se za celou hru dostaly do nějaké nudné pasáže. Pořád to bylo zábavné. Někdy i docela vtipné. Často dost černo humorné. Přes svou infantilnost hra poodkryje pár dost smutných příběhů. Z kterých by bylo nejednomu dítěti určitě smutno. I my dospělí jsme občas v pobaveném zhnusení kroutili hlavou (viz. vyhozený vysavač nebo scéna s dobráckým plyšovým slonem).

Hra má v oblibě často měnit tempo hry. Kombinuje hektické lineární pasáže plné akce a přemýšlením nad hádankami. Občas vás vyhodí do arény, kterou můžete prohledávat a hrát si s prostředím. Hledáte mini hry a celkově se můžete vyblbnout. Mini hry mě osobně tolik nebavily. U šachů jsme se ale zasekli snad na hodinu. Celé prostředí je na pohled pěkně barevné a líbivé. Celé navíc v 60 snímcích i na starých konzolích. Technicky je hra na špici. Za celou dobu jsme zažili snad jen dva záseky za překážkami. Což je s ohledem, na množství překážek ve hře, dobrý výkon.

Od plného hodnocení mě odradil snad jen poněkud přeslazený konec, za který by se nemusela stydět žádná vánoční pohádka. Navíc v Hollywoodském stylu. Když si vzpomenu, že jsem to hrál se ženou a že naše nejoblíbenější kratochvíle byla jak nejefektivněji sejmout toho druhého.. Možná dobré pro čerstvé páry nebo pro lidi, co to spolu hrají na dálku, aby se každý mohl o samotě dojmout.

Chvíli jsem si také stěžoval, jako správný fajfkovač dohraných her, že hra je příliš dlouhá. Ještě k tomu je coop. Ne vždy mají dva lidi čas ve stejnou dobu. Hraní to ještě o nějakou dobu prodlužuje. It Takes Two ale nestaví zážitek na příběhu. Jde tady hlavně o prožitek ze samotného hraní. Nakonec jsem zjistil, že není potřeba nikam pospíchat. Skvělá hra.

Pro: neuvěřitelně pestrá hratelnost, humor, spolupráce, stylizace a technické zpracování, délka hry

Proti: příliš sladký konec

+24
  • PS5 85
It Takes Two byla pro mě první hra, kterou jsem hrála v kooperaci ve split screenu, a byla jsem zvědavá na nutnost spolupráce a na to, jak přítomnost druhé osoby obohatí herní zážitek.

Po zapnutí hry jsem vpadla do neskutečně barevného a nápaditého světa, ve kterém nebyla možnost se ani na chvíli nudit, jako když na horské dráze projíždíte různými světy. Ano, takové zběsilé tempo hra měla.  Jestli bych měla zvolit jedno slovo, které by hru It Takes Two charakterizovalo, pak bych zvolila slovo kreativita. Na ploše zhruba 12 hodin jsem neustále žasla nad tím, jak tohle někoho mohlo napadnout a jakým způsobem své nápady dokázal implementovat do hratelnosti. Nejen, že jsem vystřídala rozmanitá prostředí, která nabízela unikátní zážitek, ale také jsem létala, potápěla se, lyžovala, stala se rytířem s mečem, osedlala pár živočišných druhů či jsem si hrála s gravitací. A to je jen část toho, co hra nabízí. Po celou dobu jsem nepocítila stereotyp či že bych měla pocit, že jsem něco takového už viděla. S každou další kapitolou mě hra dokázala překvapit mechanikou, která na mě v dané části čekala a těšila jsem se, až si ji vyzkouším. 

Přes to všechno jsem někdy měla pocit lehkého zahlcení. Řešení jednotlivých úkolů bylo totiž mentálně vyčerpávající - ne, že by vyžadovaly nějakou vysokou inteligenci, ale bylo jich tolik za sebou a někdy to vyžadovala hlídat si více věcí naráz, že jsem někdy i doufala v konec kapitoly, ale stále se objevoval další obsah. Proto si myslím, že by hra mohla být o něco kratší, alespoň o jednu či dvě kapitoly.

Hra také nabídla celou řadu soubojů s bossy, kteří byli stejně originální jako zbytek hry. Tedy co se týče jejich vzhledu a osobnosti, protože samotné souboje většinou opakovaly některé mechaniky (propadající se podlaha, správě načasované výskoky) a to mě ke konci hru už tolik nebavilo a popravdě považuji souboje za nejméně zajímavou a zábavnou část hry.

Hratelnost byla navíc doplněna četnými minihrami a malými událostmi přinášejícími ještě další porci zábavy. Nejvíce mě zaujaly paradoxně obyčejné šachy a ježdění na saních, kde mě musel roztlačovat druhý hráč. Nemohu se nezmínit o známé kontroverzní scéně se sloníkem a cítila se jako největší svině, když jsem toho nebohého plyšáka tahala vstříc jeho osudu. Hra člověka nezásobuje jen pěknými a veselými věcmi, ale i něčím takovým, nad čím by se dalo i pohoršit a bylo naopak skvělé, že i takové emoce hra vzbudí.

Ústřední dvojice mě spíše štvala, než že bych s nimi nějak soucítila, v jaké situaci se to ocitli. Oba byli rovným dílem naprosto sobečtí a to, že jejich dcera neřeší, že se jí ani jeden z rodičů neozývá, když je několikrát osloví či na ně mluví (postavy v tom reálném světě jsou totiž "vypnuté", zatímco se jejich druhé postavy pohybují úplně v jiném světě), také o něčem vypovídá. Asi je na nezájem zvyklá. Popravdě by se k sobě neměli vůbec vracet a spíše by se měli v dobrém rozejít a trochu zapracovat na sobě a na svém vztahu k jiným lidem. Postava dcery mi navíc přišla lehce divná, až umělá, jakoby se tvůrci soustředili jen na všechnu tu náplň ve hře a mně tak bylo její potenciální štěstí zcela lhostejné.
+22
  • PC 90
Začnem hneď zhúrta.
Začiatok- paráda. Tak svižne som sa už dávno neponorila do hry. Každa nová lokalita, nápad a prevedenie ma nadchýnal a nesmierne bavil. Ta rozmanitosť prostredí a štýlov. Tak veľmi ma to bavilo a tešilo. Nepreženiem to, ak poviem, že som takú prvú polovicu hry mala úsmev na tvári.
No potom sa to nejak seklo. Asi mi ten začiatok nasadil laťku zábavy príliš vysoko a asi mi pretiekol pohár trpezlivosti s hlavnými postavami a príbehom. Tieto dva aspekty hry boli mojim kameňom úrazu. Nech sa tvorcovia nehnevajú ale dať postavám tak neznesiteľné charaktery. Neviem ako ostatní, ale ja som sa s nimi nezžila za celú hru. Jeden vždy fňuká, druhý sa stále sťažuje. Fakt sa nedivím, že sa chcú rozvádzať. Aj to ich dieťa mi príde melodramatické a na záver som sa zmohla len na facepalm. Sorry.

Ruka v ruke s postavami ide aj strašný príbeh. Džízs, tí rodičia vedia byť krutí a sebeckí. Klamú kade chodia a sú strašne nesympatickí. Tešte sa na moment so sloníkom. Nevadia mi v hrách brutálne scény, no musia to byť hry, v ktorých to človek čaká. V takejto hre som to nečakala a nebolo to príjemné prekvapenie.

Po prekonaní nejakej tej strednej časti hry a pár nie veľmi zaujímavých momentov, sa hra ku koncu znova rozbehla, vrátila k tomu lepšiemu a zase to začalo byť ono.

Čo by som ešte vypichla k tým jednotlivým levelom by bolo to, že mi vadilo to, že človeka strašne viedla hra za ručičku. Doslova ti hlavná postava vždy povedala čo musíš robiť a teda človek nemusel nad ničím výrazne premýšľať.
Ďalším aspektom na malé hejtovanie by bolo preskúmavanie lokácií. Niektoré boli tak krásne a plné mini interakcií, že človek nevedel kam skočiť skôr a iné boli takmer prázdne a pritom mali veľký potenciál. Tvorcovia sa s nimi mohli určite vyhrať viac.

V hre sa nachádzajú mini hry- je ich 25. Našli sme ich všetky a dobre sme sa na nich pobavili. Niektoré sme skúsili iba raz, iné nás zamestnali na dlhšiu dobu. (Laser tennis bol náš obľúbený) 

Aj napriek niektorým veciam, ktoré sa mi vôbec na tejto hre nepáčili, prevláda u mňa pozitívny pocit a myslím si, že takto by sa mali robiť hry pre co-op.

Pro: Rozmanitosť levelov, kreatívne nápady, humor. CO-LLA-BO-RATION

Proti: Postavy, príbeh

+21
  • PC 85
“Ty vole…my jsme v 1/3“. Takto nejako okomentoval Garret naše hranie It Takes Two po cca 4-5 hodinách hrania. Na koniec hry sme sa dostali po 14 hodinách (tak mi to píše Origin) a Garret to opäť vystihol veľmi presne “o púlku kratší a cajk”. Súhlasím, podpisujem, hough, fajka zhasla.

Na ITT som sa tešil. Tvorci Hazelight Studios ma veľmi potešili už svojou prvotinou a ITT malo podobne skvele našliapnuté (opäť ide o coop only hru), no menej je niekedy viac. Väzenské prostredie Hazelight Studios prvotiny tentoraz vystriedal farebný svet hopsačiek a jedno mega-epické dobrodružstvo dvoch rozvádzajúcich sa manželov.

Autori nabúchali ITT takým obsahom, že som žasol. Každý level je iný, postavičky majú vždy iné schopnosti, alebo používajú iný predmet, alebo iný spôsob pohybu a vďaka tomu je hra tak variabilná, že sa na ňu musí skvele pozerať. Mimochodom, grafické spracovanie si tiež zaslúži uznanie.
Problém je ale v tom, že hra má dosť svižné tempo, nízko položenú obtiažnosť a keď sa hrou prebíjate ako nôž maslom, tak rýchlo nastupuje nuda a stereotyp a nepomôže jej nič, ani lietanie, ani akčné rpg, ani lietanie na raketke, ani mortal combat, ani originálne coop činnosti a hádanky alebo milión rôznych minihier. Na konci každého levelu je boss, aby sa hráči trochu zapotili, ale pre bežného gejmera nebude ani jeden boss nič iné ako drobné zdržanie pred ďalším postupom v hre.

Okrem (podľa mňa) naťahovanej hernej doby inak nie je nič, čo by som hre vytkol. Všetko je krásne plynulé, bugy sa nám vyhýbali, ovládanie reagovalo presne, prostredie aj nepriatelia boli spracovaní originálne, proste je to chuťovka, na ktorej je vidieť, že sa jej autori náležite venovali. Keď si teraz rekapitulujem, čo všetko sme robili v hre a čo všetko sme ešte prehliadli, tak rozumiem, prečo vyhralo ITT ocenenie hry roka 2021. Má to len ten jeden drobný háčik a Garret to opäť vystihol veľmi pekne “hra roka 2021, která mně nebaví hrát”. Náš problém bol zrejme v dávkovaní hrania, hernom tempe, alebo čo ja viem v čom. Pritom na každé hranie som bol vždy zvedavý, lebo som vedel, že ma čaká niečo nové.

Dodatok (3 dni po prejdení ITT s Garretom): Začal som hrať so 7r synom a tá hrateľnosť je úplne iná. Na minihrách trávime ďaleko viac času a aj bossovia sú teraz väčší oriešok a hlavne sa zmenilo herné tempo. Tam, kde sme s Garretom prechádzali bez väčších problémov, sa teraz so synom občas trápime. Tempo je pomalšie a máme čas nasať atmosféru každého levelu a to je fajn.
Dodatok 2 (24.01.2022): Dohrali sme to. Nie je tomu čo vytknúť okrem dĺžky. Mohlo to byť kratšie.

Hra odohraná v rámci EA Passu za 4 E mesačne.

Pro: variabilita levelov, schopností postáv, hádaniek, technické spracovanie, bez bugov

Proti: mohlo to byť kratšie, ale niekto iný by povedal presný opak, zbytočne dlhé príbehové animácie

+20
  • PC --
Šmarjá, to bylo tak dlouhé, že jsem na tom vymlátil úplně nový set baterií pro gamepad a ten druhý set už to má za pár... dle Game Awards hra roku 2021?! Jednoznačně.

Skák-hopsačky nebyly nikdy můj kelímek čajového granulátu a tady je toho skákání a hopskání více, než bych čekal. Je přesné, není těžké, ale často se mi začínalo zajídat. Katnout to o půlku, nic by se nestalo. Všechny ty vesmírné voidy, astrální světy a kolejnicové sjíždění jsem si vůbec neužíval, naopak úrovně vycházející z reálií byly originální, zábavné a neskutečně krásné. Každá z postav získává vlastnosti, které jsou unikátní k dané úrovni a vzájemně se doplňují, popř. si postavy střihnou nějakou svou vlastní akci (třeba Mortal Kombat proti veverce na křídlech plachťáku, kdy jeden pilotuje a druhý bojuje - nekecám, to tam fakt je!).

Množství assetů, vytvořených pro každý level, je naprosto ohromující. Nápadů jsou stovky, úrovně jsou natřískané vedlejšími činnostmi a asi největším množstvím miniher v historii her s minihrami, mj. i takovými klasikami jako pexeso nebo šachy... ITT brilantně mění herní styly a jestli něco nedokáže, tak nudit. Dle credits se na vývoji podílelo devět level-designérů a věřím, že se neflákal ani jeden.

Technicky tomu není co vyčítat, >60fps rock solid, textury lícují, zvučí to náramně dobře (hlavně finální level s tématikou hudebních nástrojů). Je to ultimátní coop hra s perfektně vyváženou obtížností, dlouhou trvanlivostí a znovuhratelností jako kráva. Nejsem cílovka, takže se zdržím hodnocení, ale jestli Hazelight o své předchozí hře prohlašovali, že si z ní každý sedne na prdel a nestalo se, tak tentokrát se jim to povedlo...
+20
  • PC 70
It Takes Two se mi stejně jako předchozí A Way Out líbilo jakožto povedený zástupce dosti prořídlého žánru co-op adventur. Musím však taky dodat, že je to hra v mnoha ohledech bohužel těžce přeceňovaná.

Nejdřív musím říct, že se mi líbilo vyprávění příběhu, někdy správně odlehčené a zábavné, jindy vážnější a jdoucí více do hloubky problematiky vztahů mezi rozvádějícími se rodiči a jejich dcerou. Dialogy jsou sice spíš jednodušší, ale taky plné vtipných momentů se šíleným Dr. Hakimem, militantními veverkami, plyšovou sloní princeznou a celou řadou dalších zábavných postaviček. Taky cením absurdní množství pop-culture odkazů v průběhu celé hry.

Co mi však moc nesedlo je celková herní doba a množství vatového obsahu. Je to vlastně trochu zvláštní, protože během nějakých 10-11 hodin potkáte úplně neskutečné množství nápadů, různorodých prostředí a mechanik. Paradoxně jsou však všechny herní mechaniky dost na jedno brdo a každá nová kapitola sice nabídne nové krásné prostředí, ale taky ten stejný průběh s několika fighty, puzzly, chase scénou, jízdou na něčem a bossfightem na konci. V každé kapitole je také nějaká obrovská otevřená lokace, často plná nějakých živých bytostí a s mnoha různými interaktivními prvky, přitom se zde vlastně nedá dělat nic moc zajímavého.

Celkově tak podle mě hra dost ztrácí v tom klíčovém rozporu game designu, kdy jakoby autoři nevěděli, zda chtějí cílit na casual publikum, nebo naopak na zkušenější hráče. Výsledkem je hra jakoby mechanikami a obtížností vhodná pro casual hráče, přitom délkou a množstvím obsahu zase vůbec ne.
+18
  • PS5 70
It Takes Two je skvělý zážitek. Tedy, když si ho zahrajete s očekáváním pěkné co-op hopsačky. Hratelnost se neustále mění, všechno krásně vypadá a zvučí. Zde prakticky není co vytknout. Snad jen hodně natahovanou druhou polovinu, kdy jsem neustále marně vyhlížel konec. Což je při neustálém chrlení nových nápadů poněkud zvláštní.

Pokud vás totiž zaujal originální námět, a těšíte se na dospělé téma o dvou rozvádějících rodičích, tak smolík. Scénář se vyhýbá rozebírání náročnějších témat a vše řeší stylem "prostě se zas musíte mít rádi!". Tahle dětinská zkratkovitost a banální dialogy jsou o to divnější, když pak přijdou na řadu temnější momenty. Ale to je holt trošku jiný severský humor. Finále však díky tomu pro Codyho a May rozhodně nepůsobí zaslouženě. Nepůsobí nijak.

Osobně jsem od It Takes Two čekal víc, než jen dobrou hopsandu. Je škoda, že se Hazelight dali tak trochu na kolotočařinu a vyprávění odsunuli na vedlejší kolej. Ano, je to zábava. Dneska ale hry mají na víc.
+17 +19 −2
  • PS5 95
Jestli si nějak představuji nápady nabušenou hru, kde bych ani na okamžik neměl pocit, že se něco opakuje nebo hra na sebemenší chvíli ztrácela dech, tak přesně takhle. Každá vteřina téhle jízdy je vyždímaná na maxiumum a je jí věnována maximální péče bez hluchých míst nebo nejmenšího klopýtnutí. Často mě bylo líto, že jsem si s aktuální mechanikou hry nemohl pohrát víc, protože za pár minut ji nahradil okamžitě jiný styl hraní, který byl zcela odlišný, než ten před tím. To vše doprovází luxusní animace se skvělým humorem, který ocení hlavně páry, co již upadli v nemilost rodinného života a starosti o dům s dětmi na krku. Osobnější hraní ve dvou má očividně dost slušný potenciál a nabízí jiný zážitek než na větší množství hráčů orientované mmorpg nebo battle royal. Znovuhratelnost se dá asi bez větších protestů určit na dva průchody a vyzkoušet si tak hru i za druhého parťáka. Zamrzí snad jen nemožnost spárovat se přímo ve hře s někým, kdo také hledá chybějícího spoluhráče.
+17
  • PS4 90
Hry u kterých jsem brečela:
Red Dead Redemption 2
The Last of Us Part II
It Takes Two

Ne, nemyslím si, že je to těma dvojkama.
Scenáristi týhle hry jsou lidský zrůdy, protože to, co předvedli s tím slonem, to je na soudní tribunál. Naprosto chápu lidi, kteří to kvůli tomuhle nedohráli a abych citovala May  "I'm gonna need therapy after. This, this is so horrible " Vskutku. Nejradši bych jim za to poslala sloní hovno. Haha. Ha. .. Vyprovodím se sama.

Kromě této drobné výtky je to nejlepší gaučový multiplayer, co jsem hrála. A Way Out je skvělý (příběhově asi o píď lepší), ale herní mechanismy It Takes Two jsou fakt špica. Do dokonalosti to dotahují minihry a Moon Baboon, kterej je u nás doma hrdina.
Pokud hledáte hru pro dva a nejste úplný jelita, tak tohle je to nejlepší, co si můžete zahrát (jo, lepší než overcooked, jo lepší než lego hry. ano i lego star wars, už jsem řekla).

Btw, já bych se s May taky rozvedla, je to celkem pizda.

Pro: příběh, grafika, funkčnost multiplayeru, který má smysl

Proti: krutí scenáristé

+15
  • PC 95
Tohle je opravdu geniální coop hra. Hru z různorodější naplní jsem ještě nehrál. V každém levelu dostane každý hráč jinačí schopnost. To jak hra využívá spolupracovaní hráčů k postupu dále je neuvěřitelně kreativní. Každý level je unikátní. Hru si během postupu dále můžete zpříjemnit různými minihrami. Některé jsou poměrně jednoduché blbinky a některé jsou trochu zajímavější (např. šachy). Příjemné jsou rovněž narážky na jiné hry nebo přímo mechaniky z jiných her. Vizuálně je hra moc pěkná. Co mě možná trochu mrzelo, že příběh a hlavně konec jsou trochu klišovité. Jinak dle mého zajímavější coop hru pro dva lidi dneska asi nenajdete.

Pro: Různorodá naplň, kreativní spolupráce obou hráčů, level design, minihry, easter eggy, vizuál, soundtrack

Proti: Příběh není špatný, ale je místy klišovitý

+9
  • PS5 85
Tak po a way out, což je shodou okolnosti od stejného vývojáře tedy Hazelight studio, jsem měl představu co mně může čekat.


Možná toto je ten hlavní kámen úrazu, neboť a way out byl pro mně něčím úžasným a novým. Musím nechat, že mně hra bavila a s kamarádem jsme se u ní i hezky nasmáli. Většina výzev je mířena na schopnost včas zmáčknou správný knoflík, popřípadě velmi precisně spolupracovat. Příjemným odpočinkem pak byly minihry, které tak nějak dokázali celou hru oživit. Příběh je zajímavý, nicméně dost předvídatelný. Bohužel není hrou co by ve mně zanechala jakýkoliv otisk. Chybělo jí něco co však předchozí počin měl. Celkově je hra hezký lepší průměr.

Hra: Dokončena 100% oplatinováno

Pro: Co-op, nápaditost, zábava

Proti: Zbytečně dlouhé cut scény, příběh

+8 +9 −1
  • PS5 80

Pro: Zábavné, nápadité a každá kapitola byla originální. Občas opravdu výzva

Proti: Kniha, naprosto nevyzrálá ústřední dvojice (nechápu jak můžou být rodiče), moc dlouhé

-10 +7 −17