Asi každý puberťák na maloměstě někdy snil o tom, že se jednou přestěhuje a vymění neustále stejné tváře a jednotvárný život za zábavu ve víru velkoměsta. Tenhle sen mají i kamarádky Sara a Maria a nemohou se dočkat, až budou úspěšnými spisovatelkami ve Stockholmu. Jenže život vždy neprobíhá tak, jak si ho lidé představují a Maria kvůli neplánovanému těhotenství nemůže své rodné město opustit. Sara se tak vydá za svým snem sama a na svou kamarádku prakticky zapomene. Teda až do doby, než Mariin život vyhasne následkem autonehody a Sara se tak vrátí zjistit o životě své kamarádky víc do míst, které vždy nenáviděla.
How We Know We're Alive je lineární 2D adventura, která však nenabízí žádné logické hádanky a kombinování předmětů. Jde spíš o interaktivní příběh, kde s postavou procházíte části města, klikáním na okolní věci se můžete dozvědět něco o jejich historii a konverzováním s místními obyvateli odhlaujete postupně příběhivou linku. Tvůrci cílí především na nostalgickou a pochmurnou atmosféru, neb veškeré dění se odehrává během jednoho deštivého večera.
Fritol
Čas od času mám na tyhle freeware interaktivní příběhy docela chuť, neb na rozdíl od placených her zde tvůrci často řeší různá úzce zaměřená témata, které v komerčním prostředí nemá moc vývojářů odvahu zpracovávat. Tentokrát je to melancholický příběh o dvou kamarádkách, přičemž jedna z nich je zaslepená nenávistí ke svému rodnému městu a jeho obyvatelům, kteří jí často křivdili, a ta druhá je... no, mrtvá.
Ti empatičtější z vás určitě vědí, jak bolestivé je, když k někomu přilnete a dotyčný vás časem začne opouštět, hledět si přímočaře svých zájmů, nových lidí a hledat neustále výmluvy, proč zrovna nemají čas. Tvůrci How We Know We're Alive se tak snaží hráčům otevřít oči, donutit je zamyslet se nad svým chováním, připomenout, že lidé by neměli být jen "spotřební zboží" a že váš pohled na věc nemusí být vždy ten jediný správný. Vždy jsou lidi, kteří vás mají rádi ať se děje cokoliv a myslí na vás, i když vy jste na ně už zapomněli, což by nebylo na škodu změnit dřív, než bude pozdě.
Z herního hlediska je však závěrečné rozuzlení příběhu na můj vkus poněkud uspěchané, což u freeware hry chápu, nicméně výsledek na mě neudělal takový dojem, jaký udělat nejspíš měl. Tenhle nedostatek ovšem vynahrazuje krásná pixelartová grafika a ještě krásnější hudební doprovod, což dohromady tvoří ideální atmosféru pro danou tematiku. Udělat hru o hodinku delší, tak za ni s radostí zaplatím.
Rozhodně doporučuju vyzkoušet.
Ti empatičtější z vás určitě vědí, jak bolestivé je, když k někomu přilnete a dotyčný vás časem začne opouštět, hledět si přímočaře svých zájmů, nových lidí a hledat neustále výmluvy, proč zrovna nemají čas. Tvůrci How We Know We're Alive se tak snaží hráčům otevřít oči, donutit je zamyslet se nad svým chováním, připomenout, že lidé by neměli být jen "spotřební zboží" a že váš pohled na věc nemusí být vždy ten jediný správný. Vždy jsou lidi, kteří vás mají rádi ať se děje cokoliv a myslí na vás, i když vy jste na ně už zapomněli, což by nebylo na škodu změnit dřív, než bude pozdě.
Z herního hlediska je však závěrečné rozuzlení příběhu na můj vkus poněkud uspěchané, což u freeware hry chápu, nicméně výsledek na mě neudělal takový dojem, jaký udělat nejspíš měl. Tenhle nedostatek ovšem vynahrazuje krásná pixelartová grafika a ještě krásnější hudební doprovod, což dohromady tvoří ideální atmosféru pro danou tematiku. Udělat hru o hodinku delší, tak za ni s radostí zaplatím.
Rozhodně doporučuju vyzkoušet.
xRadowan
Wild One
