Čas od času mám na tyhle freeware interaktivní příběhy docela chuť, neb na rozdíl od placených her zde tvůrci často řeší různá úzce zaměřená témata, které v komerčním prostředí nemá moc vývojářů odvahu zpracovávat. Tentokrát je to melancholický příběh o dvou kamarádkách, přičemž jedna z nich je zaslepená nenávistí ke svému rodnému městu a jeho obyvatelům, kteří jí často křivdili, a ta druhá je... no, mrtvá.

Ti empatičtější z vás určitě vědí, jak bolestivé je, když k někomu přilnete a dotyčný vás časem začne opouštět, hledět si přímočaře svých zájmů, nových lidí a hledat neustále výmluvy, proč zrovna nemají čas. Tvůrci How We Know We're Alive se tak snaží hráčům otevřít oči, donutit je zamyslet se nad svým chováním, připomenout, že lidé by neměli být jen "spotřební zboží" a že váš pohled na věc nemusí být vždy ten jediný správný. Vždy jsou lidi, kteří vás mají rádi ať se děje cokoliv a myslí na vás, i když vy jste na ně už zapomněli, což by nebylo na škodu změnit dřív, než bude pozdě.

Z herního hlediska je však závěrečné rozuzlení příběhu na můj vkus poněkud uspěchané, což u freeware hry chápu, nicméně výsledek na mě neudělal takový dojem, jaký udělat nejspíš měl. Tenhle nedostatek ovšem vynahrazuje krásná pixelartová grafika a ještě krásnější hudební doprovod, což dohromady tvoří ideální atmosféru pro danou tematiku. Udělat hru o hodinku delší, tak za ni s radostí zaplatím.

Rozhodně doporučuju vyzkoušet.