Hollow Knight: Silksong

Obsahuje malé spoilery k prvnímu dílu.

Nejsem žádný die-hard fanoušek Hollow knighta, ale když jsem se dozvěděl, že Silksong vyšel, a že se bude hned při vydání prodávat za příznivou cenu (oproti AAA titulům), neváhal jsem.

Hra začíná velmi podobně jako původní díl - startujete bez mapy, bez větších schopností a příběh si tak nějak budete muset poskládat sami (i když v případě Silksongu tvůrci zvolili příběhově lehce lineárnější cestu). Hra taktéž obsahuje spoustu side-questů, které budou přibývat, jak budete objevovat nehostinné království Pharloom. Vetšina z nich se mi dost líbila a i když šlo dost čast jen o "pouhý fetch quest", tak to bylo pojato tak, že mě to dost bavilo. Navíc plnění těchto misí přináší dost bonusů a nástrojů, které se budou hodit v pozdější části hry.

Jak už jste asi četli někde jinde, hra je již od začátku mnohem těžší než jednička. Pamatujete si na Mantis lordy z prvního dílu? Pro mě to jen jeden z nejlepších boss fightů, co jsem zažil, i když mi to ze začátku absolutně nešlo a strávil jsem tím solidně přes 20 pokusů. Tady snad každý boss fight působí jako nástupce Mantis lordů. Hudba, rychlost, patterny bossů, obtížnost, atmosféra atd. Jako jejich "pravého nástupce" asi považuju Cogwork dancers, i když to nebyl tak těžký souboj jako ostatní. 

Na jednu stranu, je to geniální, že každý boss fight je tak zábavný, ale na stranu druhou jsem většinu hrací doby strávil dost podobnou činností a pak to často sklouzlo k tomu, že jsem došel do nové lokace, chvíli objevoval a pak se zasekl u nějakého boss fightu. Dost na nic byly právě cesty zpátky k bossům, u kterých jsem několikrát umřel (ať již třeba vlivem prostředí nebo řadových nepřátel).Zejména třeba Last Judge byl dost nepříjemný. 

Obtížnost šla cítit nejen z boss fightů, ale i velká část řadových nepřátel byla nepříjemná. Větší nepřátele často ubírali za 2 životy (na začátku jich máte 5), takže stačila malá chyba a hned jste se objevili na poslední uložené lavičce (ten systém je tady stejný jako u jedničky). I kvůli tomuto moje celkové smrti vystoupali odhadem do řádu stovek. Na jednu stranu to přidá na atmosféře nehostinnosti, ale taky to pak lehce ubírá z atmosféry boss fightů (když řadový nepřítel ubírá stejně).

Prostředí Pharloomu a Citadely je nádherné. Objevování nových oblastí bylo jednou z nejzábavnějších věcí na Silksongu. Hra opět obsahuje spoustu skrytých místností, které vás třeba zavedou i do další jinak nepřístupné oblasti. Základní hru jsem sice dohrál, ale určitě mě ještě čeká objevit spoustu skrytých míst.

Ovládání je dost podobné jako u Knighta, ale Hornet má trošku jinak nastavené pogo, takže mi trošku trvalo se s tím vžít. Naštěstí se pak dá změnit crest a pogo je mnohem jednodušší. Některé schopnosti pak budete získávat časem a bohužel jsou mnohdy cesty k nim dost frustrující (ano, myslím tím double jump).

Jedno z největších pozitiv Silksongu je rozhodně hudba. Christopher Larkin je prostě geniální a hudba dodává Silikongu brutální atmosféru. Ať už jde o již zmiňované boss fighty, nebo se jen budete toulat, vždy se hudba podle prostředí změní a zlepší vám prožitek ze hry. Nejvíc se mi líbí asi tohle a tohle.

Celkově se Team cherry rozhodně nemusí stydět za tohoto nástupce, na kterého fanoušci tak dlouho bez informací čekali a já se určitě k Silksongu ještě vrátím.