Hell: A Cyberpunk Thriller

Dlouhá léta natěšen Andrejovou recenzí jsem se konečně dostal k temné cyberpunkové klasické adventuře Hell. Toto setkání nebylo láskou na první pohled, zpočátku jsme po sobě jen tak pokukovali, abychom spolu nakonec strávili dlouhé podzimní dni.

V roce 2095 vládne v USA totalita a fašistický policejní stát. Jako každá totalita, tak i ta pod vedením nebinárního Solene Soluxe využívá k ovládání mas lidí strach. Kde jen jsem to v roce 2021 viděl? A co by mohlo být děsivější než svědectví, které dokazuje, že peklo je skutečné a občan může za své hříchy proti státu skončit věčnými mukami v Satanově náručí?

Ve hře Hell ovládáme dvě hlavní postavy - Gideona a Rachel, kteří zpočátku pracují pro místní tajnou policii, ale z nějakého důvodu jsou uprostřed noci vyrušeni vražedným komandem budoucího bývalého zaměstnavatele. Toto komando Gideon a Rachel duchapřítomně likvidují a dávají se na útěk před "spravedlností". Příběh této hry je strhující a vlastně ani nechci naznačovat, jak se příběh vyvíjí, protože jde o hlavní aktivum hry a je skvělý.

Hra hráči nedá nic zadarmo. Hned na počátku nabídne hráči desítky lokací. Hráč se mezi nimi pohybuje, řeší zpočátku hlavně úkoly zadané členy gangů problematické mládeže. Nikdo nechce pomoct, hlavní obrysy příběhu zatím ani netušíme. Naopak jsme zaplaveni množstvím subquestů a hráč tak může být otráven ještě dříve, než se pořádně ponoří do děje hry. Tak uplynuly první dva dny hraní. Mezitím jsem rozehrál a dokončil dvě plošinovky a k Hell jsem se vracel jen sporadicky. Říkal jsem si, že hru snad dohraji jedině na sílu a napálím jí 60%. Jestli ji vůbec dokončím.

Po dalších hodinách bloudění jsem přece jen postoupil dál, něco málo se vyjasnilo a já se dostal k hlavnímu opruzu hry. V jedné akční sekvenci se musíme vyhnout řadě nepravidelně blikajících senzorů. Uprostřed sekvence nelze ukládat a každé zaváhání znamená alarm a rychlý exitus nešťastného Gideona (a animace, které musíme odkliknout). Poté, co jsem se ani na 10. pokus nedostal za druhou sérii senzorů, jsem hru odložil na další dva dni. Následně jsem si řekl, že mě přece pitomá akční sekvence nerozhází a s čerstvýma očima a prsty jsem ji dohrál toho dne na devátý pokus. Nechápu autory adventur, kteří si myslí, že akční mezihry přispívají k hratelnosti. Je to právě naopak. A nikdy jsem neměl tolik chuť s hraním fláknout jako při opakovaném řevu toho zpropadeného alarmu. Nevím, kde jsem četl, že hra původně měla obsahovat střelecké mezihry. Ty ve hře zůstaly, ale naštěstí nejsou interaktivní. Jejich vyškrtnutí považuji za velké pozitivum hry.

A pak už bylo vše jenom lepší. Příběh se rozjel v celé své kráse. Renderovaná grafika, která byla v úvodních obrazovkách kvalitní nicméně nudná, se výrazně zlepšila a mnoho lokací bylo prostě nádherných. Povedené byly i všechny obrazovky z pekla. Nemohu říct, že by byly zrovna nádherné, ale rozhodně byly stylové. Renderovaná grafika je obecně považována za studenou a není hráči příliš oblíbena. Podle mě se v Hell povedla, dobře utváří atmosféru s tím, že statické obrazovky vypadaly luxusně. Horší to bylo se samotnými postavami. Některé se vydařily, jiné zase ne.

Co do technické prezentace budu pokračovat hudbou, což bylo jakési podivné elektro a podle mě byla příšerná. Ne snad že by chrčela, ale tenhle styl mi vůbec nic neříká. Všechny postavy byly namluveny. Anglickému dabingu je rozumět. Je možné zapnout titulky, ale fungují jen při rozhovorech. Při animovaných sekvencích a při popisech obrazovky se bohužel nezobrazují. A když už mluvím o popisech obrazovky, hra obsahuje geniální tlačítko examine, které ukáže všechny aktivní objekty na obrazovce a na vyžádání i všechny východy z obrazovky. Podle mě jde o přelom v dějinách adventur. Nevím, zda nějaká dřívější hra tyto možnosti nabídla.

Asi jsem měl štěstí, na žádné technické problémy jsem nenarazil. Občas se vyskytl grafický bug na obrazovkách obličejů při rozhovorech, ale nic smrtelného. Hra před dokončením nespadla ani jednou.

Hell je zapomenutá adventura. V mém okolí jsem neznal nikoho, kdo by hru v 90. letech hrál. Přece jen se jednalo o CD only hru z doby, kdy měl CD-rom málokdo. Její malé rozšíření je podle mě škoda, protože hráči nabídne skvělý příběh o boji proti jedné z nejlépe vykreslených totalit v dějinách adventur. A minimálně za zkoušku proto hra určitě stojí.