Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Eye of the Beholder III - mylně zatracovaná hra.

Eye of the Beholder 3 to měl těžké, jelikož mu předcházel rozvod sňatku z rozumu, kde na jednu stranu SSI hýřila herními designerskými nápady, na druhou stranu Westwood programátorským umem. Toto spojení dalo vzniknout dvěma výstavním dungeonům, Eye of the Beholder I a II. Role playing hra založena na pravidlech AD&D, trochu kradoucí nápady z Dungeon Mastera co se týče pohybu a herních principů - chození po krocích v chodbách a řešení puzzlů typu zatížím několik plošinek dle nějakého vzorce a otevřou se mi dveře a podobně. To vše bylo zasazeno do slavného světa Forgotten Realms s licencí TSR. Westwooďácký grafický styl udělal ze hry doslova miláčka tehdejších hráčských "davů" a Westwoodi tento styl dotáhli k dokonalosti v Lands of Lore, tentokráte už bez SSI, bez licence TSR a bez pravidel AD&D.

Před tím ale zůstal na SSI těžký úkol, udělat třetí díl a vyrovnat se s absencí Westwoodu. Neměl by v tom být problém, SSI je legendární letitá firma, která stojí za takovými peckami, jako jsou RPG Gold Box série postavené také na pravidlech AD&D a světech TSR jako Forgotten Realms a Dragonlance.

Třetí díl Beholdera mnoho hráčů naštval a odradil přesně z důvodů, pro které se hráči mohli obávat, co vznikne bez Westwoodu. Technicky nedosahoval kvalit Eye of the Beholder II. Programové chyby udělaly hru zoufale pomalou i na 386 DX strojích a dokonce na 486kách bylo znát zadrhnutí, když hra donahrávala z hard disku kdejakou kravinu od zavření dveří, načtení potvory nebo zvednutí nože ze země. Do toho, aby se snad graficky odlišili od předchozí spolupráce s Westwoodem, dodali textům font kurzíva, což vypadalo děsně.

Technické problémy bychom měli za sebou, teď už přijdou klady, kterých se málo trpěliví hráči, kteří hru zahodili hned z kraje, nedočkali. Ve hře totiž zůstává vše při starém jako ve skvělém EoB I a II. Vlastně se to hraje stejně. Postavy jsou v rámci AD&D pravidel cvičeny na vyšší zkušenostní levely a umí už opravdu nepřátelům zatápět. Samozřejmě nepřátele jsou zase o kus těžší a hra je opravdovou výzvou. Obři s velkými pěstmi byly peklíčko, ale byli parádní. Design úrovní je hezký, dýchá potemnělou atmosférou, máme tady mauzoleum, bažiny, lesy, dokonce zbořené město a prostředí je tak zase o kousek variabilnější než v předchozích dílech. Potkáte několik NPC rozvíjejících příběh. Graficky bych kromě fontů také nic nevytkl, je to prostě pěkné, jak se na Beholdera sluší a patří.

Design úrovní taky není vůbec špatný, bludiště jsou docela promyšlené, hra má spád, dá se pěkně přehledně mapovat (kromě teda bludišťového lesa). Mnohým se design úrovní nelíbil a docela nechápu proč, zda šlo jen o definitivní zavržení hry na truc pro technické problémy nebo proč vlastně. V celé trilogii bych řekl, že existuje jen jedna nedomyšlená úroveň a to poslední 12 level v EoB 1, kde byly divné a zbytečné místnosti s divnými předměty a vypadalo to, že autoři ještě něco zamýšleli, ale už museli hru dokončit, tak to tam utnuli. Eob III takové prázné místo podle mě nemá.

Přes zmíněné technické problémy je EoB 3 velmi pěkný dungeon, který by bylo škoda minout. Klidně jdu s kůží na trh a hru doporučuji každému kobkaři. Pokud máte rádi Black Crypt, Lands of Lore a hlavně první dva díly EoB, nemůže být třetím dílem EoB zklamán.

80%

Pro: Variabilita prostředí, pěkná grafika, fajn story, prostě je to další EoB.

Proti: Donahrávání z disku každé drobnosti, nepěkné fonty v textech.

+21
  • PC 60
Eye of the Beholder III je další díl ze slavné série krokovacích dungeonů. Zápletku představilo krásně animované intro, v němž mi jeden dost nedůvěryhodný chlapík v kápi objasnil úkol. Po sestavení party jsem se ocitl na hřbitově, kde začala samotné dobrodružství.

Nedostatky hry jsem poznal už po první minutě. Tak předně vypadá hůř než předchozí dva díly. Zdálo by se malicherné kritizovat grafiku hry z roku 1993, ale pokud pokračujete v sérii s minimálním časovým odstupem, budete si muset chvilku zvykat. Kdybych pominul vzhled, tak zvuk přejít nemůžu. Je tak špatný, že jsem ho asi po čtvrtině hry vypnul. Chvíle absolutního ticha bez varování střídal strašlivý lomoz, nebo ostře ohraničený praskavý ruch. Někteří nepřátelé zněli jako gramofonová deska která dojede na konec stopy, jiní o sobě dávali vědět nepříjemným kovovým pískáním. Kritiku proslavené hardwarové náročnosti si odpustím, protože je dnes už bezpředmětná. Beholdery nejsou tak svižné jako Dungeon Master a především v boji reagují postavy s mírným zpožděním. Po dopadu kouzla se vše na moment zastaví, což znesnadňuje rychlé manévrování. S tím se ovšem dá počítat.

Třetí velká výtka tedy směřuje k designu úrovní. Už první hřbitovní lokace je mizerně navržená, nezajímavá a nudná. Než jsem ji konečně opustil, tak jsem bezcílným blouděním strávil skoro hodinu času. A to jen abych prošel rozsáhlé mauzoleum, v němž není vůbec nic důležitého. Přesto to byla příjemná změna. Zatímco uzavřené prostory jsou slušné, i když většinou ničím výjimečné, vše pod širým nebem je děs běs. Nejhorší je prapodivně vymyšlené a ubíjející lesní bludiště, které mě uvěznilo na celé jedno odpoledne. Kdyby mi to hra umožnila, s potěšením bych ho tou loučí spálil celé. Musím ale přiznat, že přechody mezi jednotlivými lokacemi vypadají hezky a občas mě hra příjemně překvapila chytrým nápadem.

Obtížnost třetího dílu není vysoká. Nejprve jsem ho chtěl zařadit nad překvapivě náročnou dvojku, ale postupně v žebříčku klesl až pod nekomplikovanou jedničku. Boje jsou těžké na začátku, zajímavé v polovině a nudné na konci. V posledních fázích hry mě nepřátelé téměř nedokázali ohrozit. A když už jsem si říkal, že musí nevyhnutelně přijít náročná zkouška, dostal jsem meč zabíjející nejnebezpečnější protivníky na jednu ránu a na chodbách se objevily stacionární lékárničky. Nepřátelé neoplývají ani variabilitou, ani zajímavostí. Občas to vypadalo že autorům zřejmě došly nápady, protože proti partě dobrodruhů posílali stíny postav bez grafiky a jeden protivník vypadal jako pohyblivá černá skvrna. Hádanky nejsou žádná výzva. Často jsem narazil na soustavu spínačů, hledal zatoulané klíče a oblíbené byly zlomyslné posuvné zdi. Jen málo problémů vyžadovalo dlouhé přemýšlení. Je pravda že mapa chybí a její nepřítomnost obtížnost přeci jen zvyšuje.

Respawn buď téměř neexistuje, nebo neexistuje vůbec. Levely jsou docela pusté, což kontrastuje s druhým dílem, kde se na mě pravidelně valily zástupy potvor, které se pro lepší zážitek neustále doplňovaly. Není tedy nutné šetřit se zdroji, ani pečlivě plánovat postup. Během celé hry jsem použil přesně dva svitky, žádnou hůlku, šest léčivých lektvarů a dva lektvary síly. Kouzlí se stále podle pravidel AD&D, což je pro někoho dobrá zpráva a pro mě špatná. Tentokrát jsem ovšem točil jen asi šest zaklínadel, takže mi ten příšerně nepružný systém kouzlení tolik nevadil.

Minulý díl mě naučil brát všechno co najdu, ale tady to není potřeba. Pokud narazíte na něco důležitého, poznáte to. Zbytek můžete zahodit. Tuším že se nikdy nestalo, že bych životně nutně potřeboval předmět, který by nebyl ukrytý někde na tom samém levelu. Zbraní je k dispozici dostatek a možná jsou až příliš silné. Uchvátila mě očarovaná dýka, která se po hození poslušně vrátila do ruky. Po cestě je možné nabrat spřátelené NPC, ale vzhledem k obtížnosti to není nutné. Já jsem dodatečné členy party používal jako chodící truhly.

Eye of the Beholder III není špatná hra. Staví na velmi dobrých předchozích dvou dílech a její chyby nejsou tak zásadní, aby mě nedokázala zabavit. Přesto je kvalitativní propad znát. Jestli si ji budete chtít zahrát, tak jen jako součást série, nebo pokud už máte odehrané všechny ostatní známější krokovací dungeony.

Pro: několik zajímavých mechanik, krásné animace a obrázky, žádný iritující respawn, sympatická délka

Proti: horší grafika, katastrofální zvuky, příliš nízká obtížnost, některé mizerné lokace, jednoduché hádanky, chybí mapa

+7