Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor


Komentáře

< >
  • PC 75
Eye of the Beholder 3 je za mnou a bude se mi složitě hodnotit. V mých vzpomínkách jsou všechny tři díly zhruba na stejno, podle hodnocení tady to vypadá, že trojka je o třídu horší než první dva díly. Skutečnost je tak nějak uprostřed.

Třetí díl se hraje naprosto stejně jako první dva díly. Přestože měl nové tvůrce, ti nezasáhli do enginu, systému hry ani ovládání. Díky bohu za to. Přesto jsou tu novinky, některé z nich velice nešťastné.

Než se na ně ale podívám, napíšu pár slov o technické stránce. Zatímco druhý díl měl hezčí textury než první, trojka přestože vznikla o dva roky později udělala krok zpět. Grafika je v určitých lokacích podivně vyblitá, monstra docela ošklivá. Absolutně se nepovedly venkovní prostory, zejména samotné město Myth Drannor. Chápu že je to stará hra, chápu že jsou to ruiny, ale město je prostě odporně nakreslené a absolutně nezáživné. Dungeony používají původní textury a jsou v pohodě. Doslova tragédií jsou zvuky, věc kterou většinou nekomentuju, protože je tak nějak považuju za samozřejmost. Monstra se tu ale projevují podivným skřípěním, praskáním, náraz do zdi udělá cvaknutí, jedno z monster zní jak kdyby někdo nahrál vlak metra. Jiné zvuky nejsou slyšet... zkrátka otřes.

Příběhově je to takové, že jsem si nepamatoval ani závěrečného bosse, ani konec. Přesto to není špatné. Hrdinové jsou vysláni tajemným poslem vyčistit ruiny kdysi slavného Myth Drannoru, kde se usídlil lich Acwellan. Po jeho zabití přijde zvrat byli jste byli využiti bezejmenným temným bohem, který potřeboval lichův kodex. Každopádně to není špatné, i když Dran Dragorre z dvojky byl lepší záporák a finále i závěrečné gratulačky byly také lepší.

Co se týče samotné hratelnosti, tvůrci oproti dvojce zjednodušili hru asi o 100%. Pryč jsou veškeré šílené hádanky, nutnost tahat zbytečné předměty, co potřebujete většinou najdete o pár kroků vedle (pozor výjimka - v jednom puzzle potřebujete balíček jídla, které se v daném místě sehnat nedá). Samotné puzzle jsou občas zajímavé (váha s prsteny) občas dementní (magnet co Vám sebere vše kovové a jak kreténi vše sbíráte a skládáte zpět).

Velikým zjednodušením prošly i souboje. Tvůrci přidali funkci all attack, což znamená že si označíte útočící postavy a po stiskutí čudlu zaútočí všemi zbraněmi najednou. Já měl v partě dva fightery vycepované od prvního dílu (na konci level 13 bez grindování), každý z nich dva meče +3 až +5. K tomu v druhém sledu trpaslíka s halapartnou +5 a ještě lukostřelce. Tohle kombo stačilo na to, aby se 95% monster odporoučelo po prvním útoku. Navíc prakticky vymizel respawn. Nebyl jsem fanda šílených nekonečných soubojů ze dvojky, ale trojka to zlehčila tolik, že boj z monstry připomínal zabíjení otravného hmyzu. Bál jsem se jak dopadne boj se závěrečným bossem a oprávněně. Kouzlo time stop a za 20 sekund bylo hotovo.

Upřimně řečeno, zlehčení puzzlů i bojů mě zas nějak moc nevadilo, nemám problémy když je hra lehká. Navíc hra umí překvapit, takže narazíte na potvory vysávající levely, či sliz který požírá zbraně. A nebo na parádní podvodní kolo, kde si si v klidu prozkoumáváte s kouzlem dýchání pod vodou a najednou se dostanete do míst, kde magie nefunguje. To byl adrenalin!

A ještě se zastavím u prostředí. Začátek v lese 30*30 čtverečků je zoufalý. Procházíte hnusným a pustým lesem, hrajete si na dřevorubce a zjišťujete že tu není absolutně nic, kromě jedné hrobky. Ta je v podstatě nepovinná, ale získáte tam důležitý předmět a také se dovíte část příběhu. Město je zoufalé graficky i designově, druhá část lesa s objevujícími se stromy a nezmapovatelným procházením křovím je otřesná. Jenže pak se tvůrci vzpamatovali a čtyřpatrová magická gilda a čtyřpatrový Lathanderův chrám jsou parádní, tradiční dungeony se vším všudy. Pasti, puzzle, boje, obrovské patra. V Lathanderově chrámu máte navíc za úkol místo znovu vysvětit a tak opravujete fontány se svěcenou vodou, zapalujete kadidla, čistíte oltáře, zapínáte majáky světla. Zkrátka hratelnost tady šla nahoru o 100% a já se bavil úplně stejně jako v prvních dvou dílech.

Každopádně třetí díl není špatná hra. Zlehčená obtížnost mi nevadila, je tu sice pár graficky i hratelně nepovedených lokací a otřesné zvuky, ale v druhé půlce je to tradiční dungeon jak má být. PS: V celé hře s názvem Eye of the Beholder není jediný beholder.
+18
  • PC 60
Eye of the Beholder III je další díl ze slavné série krokovacích dungeonů. Zápletku představilo krásně animované intro, v němž mi jeden nedůvěryhodný chlapík v kápi objasnil úkol. Po sestavení party jsem se ocitl na hřbitově, kde začalo samotné dobrodružství.

Nedostatky hry jsem poznal už po první minutě. Tak předně vypadá hůř než předchozí dva díly. Zdálo by se malicherné kritizovat grafiku hry z roku 1993, ale pokud pokračujete v sérii s minimálním časovým odstupem, budete si muset chvilku zvykat. Kdybych pominul vzhled, tak zvuk přejít nemůžu. Je tak špatný, že jsem ho asi po čtvrtině hry vypnul. Chvíle absolutního ticha bez varování střídal strašlivý lomoz, nebo ostře ohraničený praskavý ruch. Někteří nepřátelé zněli jako gramofonová deska která dojede na konec stopy, jiní o sobě dávali vědět nepříjemným kovovým pískáním. Kritiku proslavené hardwarové náročnosti si odpustím, protože je dnes už bezpředmětná. Beholdery nejsou tak svižné jako Dungeon Master a v boji reagují postavy s mírným zpožděním. Po dopadu kouzla se vše na moment zastaví, což znesnadňuje rychlé manévrování. Pro sérii je to typické a dá se na to snadno zvyknout.

Třetí velká výtka tedy směřuje k designu úrovní. Už první hřbitovní lokace je mizerně navržená, nezajímavá a nudná. Než jsem ji konečně opustil, tak jsem bezcílným blouděním strávil skoro hodinu času. A to jen abych prošel rozsáhlé mauzoleum, v němž není vůbec nic důležitého. Přesto to byla příjemná změna. Zatímco uzavřené prostory jsou slušné, i když většinou ničím výjimečné, vše pod širým nebem je děs běs. Nejhorší je prapodivně vymyšlené a ubíjející lesní bludiště, které mě uvěznilo na celé jedno odpoledne. Kdyby mi to hra umožnila, s potěšením bych ho tou loučí spálil celé. Musím ale přiznat, že přechody mezi jednotlivými lokacemi vypadají hezky a občas mě hra příjemně překvapila chytrým nápadem.

Obtížnost třetího dílu není vysoká. Nejprve jsem ho chtěl zařadit nad překvapivě náročnou dvojku, ale postupně v žebříčku klesl až pod nekomplikovanou jedničku. Boje jsou těžké na začátku, zajímavé v polovině a nudné na konci. V posledních fázích hry mě nepřátelé téměř nedokázali ohrozit. Když už jsem si říkal, že musí nevyhnutelně přijít náročná zkouška, dostal jsem meč zabíjející nejnebezpečnější protivníky na jednu ránu a na chodbách se objevily stacionární lékárničky.

Nepřátelé neoplývají ani variabilitou, ani zajímavostí. Občas to vypadalo že autorům zřejmě došly nápady, protože proti partě dobrodruhů posílali stíny postav bez grafiky a jeden protivník vypadal jako pohyblivá černá skvrna. Hádanky nejsou žádná výzva. Často jsem narazil na soustavu spínačů, hledal zatoulané klíče a oblíbené byly zlomyslné posuvné zdi. Jen málo problémů vyžadovalo dlouhé přemýšlení. Je pravda že mapa chybí a její nepřítomnost obtížnost přeci jen zvyšuje.

Respawn buď téměř neexistuje, nebo neexistuje vůbec. Levely jsou docela pusté, což kontrastuje s druhým dílem, kde se na mě pravidelně valily zástupy potvor, které se pro lepší zážitek neustále doplňovaly. Není tedy nutné šetřit se zdroji, ani pečlivě plánovat postup. Během celé hry jsem použil přesně dva svitky, žádnou hůlku, šest léčivých lektvarů a dva lektvary síly. Kouzlí se stále podle pravidel AD&D, což je pro někoho dobrá zpráva a pro mě špatná. Tentokrát jsem ovšem točil jen asi šest zaklínadel, takže mi ten příšerně nepružný systém tolik nevadil.

Minulý díl mě naučil brát všechno co najdu, ale tady to není potřeba. Pokud narazíte na něco důležitého, poznáte to. Zbytek můžete zahodit. Tuším že se nikdy nestalo, že bych životně nutně potřeboval předmět, který by nebyl ukrytý někde na tom samém levelu. Zbraní je k dispozici dostatek a možná jsou až příliš silné. Uchvátila mě očarovaná dýka, která se po hození poslušně vrátila do ruky. Po cestě je možné nabrat spřátelené NPC, ale vzhledem k obtížnosti to není nutné. Já jsem dodatečné členy party používal jako chodící truhly.

Eye of the Beholder III není špatná hra. Staví na velmi dobrých předchozích dvou dílech a její chyby nejsou tak zásadní, aby mě nedokázala zabavit. Přesto je kvalitativní propad znát. Jestli si ji budete chtít zahrát, tak jen jako součást série, nebo pokud už máte odehrané všechny ostatní známější krokovací dungeony.

Pro: několik zajímavých mechanik, krásné animace a obrázky, žádný iritující respawn, sympatická délka

Proti: horší grafika, katastrofální zvuky, nízká obtížnost, některé mizerné lokace, jednoduché hádanky, chybí mapa

+16